OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Bratrství čili mír? - 30. kapitola

22.05.2012 (16:00) • ElisR1 • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 939×

30. KAPITOLA

Všude je tma, která mi je už dobře známá. Teď je mojí jedinou nadějí, vyčkávám na její příchod.

„Eleno,“ ozval se mírně zklamaný, ale hlavně lítostivý hlas.

„Anabell.“ Snažila jsem se usmát a dodat si tím odvahu. Doufala jsem, že mi pomůže.

„Říkala jsem ti, ať trénuješ nebo, že se stane přesně tohle,“ vyčítala mi.

„Já vím,“ zašeptala jsem.

„Umíráš.“ Anabell také šeptala.

„Já vím.“ Chvíli jsme obě mlčely, ale pak jsem se odvážila promluvit: „Pomoz mi, prosím.“

„Nemůžu,“ odpověděla bez známky jakékoliv emoce.

„Vždyť jsi anděl,“ namítla jsem.

„Ano, jsem.“ I když jsem ji neviděla, cítila jsem její úsměv.

„Tak proč mi nemůžeš pomoci?“ Kdybych byla člověk a nezažila to, co jsem prožila, už bych určitě brečela jako malé dítě. A proč taky ne? Vždyť umírám.

„Ty jsi vyvolená,“ promluvila Anabell po chvíli.

„A ty jsi můj anděl,“ rozkřičela jsem se. „Neměla bys mi pomoci?“ Ta strašná touha žít prostupovala celým mým tělem.

„A ty jsi ta nejsilnější z čarodějek a ještě k tomu jsi i upír, neměla bys být natolik silná, aby sis poradila za každé situace?“ Anabell se na chvíli odmlčela. „A navíc, pomohla jsem ti. Varovala jsem tě, co se stane, když nebudeš trénovat.“

Přebírala jsem si její slova v hlavě a hledala nějaký skrytý význam.

„Ale, vždyť mě měl zabít Will,“ pronesla jsem po chvíli.

„Ne, měla jsi se zabít sama, a to taky děláš, ale tvá vize se změnila, protože jsi zjistila, že Colin žije. Sice je to trošku jinak, ale konec zůstává stejný.“

„Ty jsi věděla, že je Colin na živu?“ utrhla jsem se na ni.

„Ano.“ Cítila jsem, jak uvnitř mě roste zlost.

„Tak proč jsi mi to neřekla?“ zeptala jsem se vyčítavým hlasem.

„Nesměla jsem.“ V jejím hlase jsem vycítila lítost.

„A můžeš mi pomoct?“ zeptala jsem se s nadějí.

„Ano, mám dostatečnou schopnost, abych ti pomohla, ale nemůžu.“

„Ale já umírám, to ti na tom vůbec nezáleží?“ zeptala jsem se.

„Záleží, věř mi. Ale já ti nesmím pomoct. Ledaže...“ Na chvíli se odmlčela.

„Ledaže co?“ domáhala jsem se pokračování.

„Byla by tu jedna možnost, jak by ses mohla zachránit, aniž bych ti v tom nějak moc pomohla.“

„Jaká?“ zeptala jsem se rychle.

„Asi se ti to nebude moc líbit,“ namítla.

„Všechno je lepší než smrt,“ řekla jsem aniž bych si to promyslela.

„Musíš mi odevzdat svoji moc. Tím, že si ji vezmu, ztratíš nad ní kontrolu a už tě nebude vysávat a ty budeš žít, ale musíš se smířit s tím, že tvá moc bude nenávratně pryč,“ odpověděla mi.

„Všechnu moc?“ zhrozila jsem se.

„Ne.“ Chvíli mlčela. „Dokážu část moci oddělit, zbudou ti pouze blesky, ohnivé koule a tvé vize. Všechno ostatní bude nenávratně pryč.“

Uvažovala jsem nad tím, co mi právě řekla. Bude to, jako bych začínala. Sice přijdu o nějakou moc, ale nějaká mi zbude. Je to lepší než nic a lepší než smrt.

„Dobře, udělej to,“ rozhodla jsem.

„Dobře, uvolni se. Odeberu ti část moci. Nejprve budeš zesláblá, ale až zase doplníš síly, tvé schopnosti budou nebezpečnější, protože pohltí víc síly.“

Mlčky jsem přikývla a čekala, co se bude dít.

„Nelekej se, musím přijít k tobě,“ řekla a mě pohltila nedočkavost. Poprvé v životě uvidím Anabell, poprvé uvidím anděla.

V té naprosté tmě se objevila bílá záře. Netrpělivě jsem přešlápla z nohy na nohu. Vypadalo to jako nějaká, sněhově bílá, mlha, která postupně nabývala nějakého neurčitého tvaru. Nakonec se z té mlhy vytvaroval jakýsi velký ovál.

„Jsi připravená?“ zeptala se Anabell.

„To je všechno?“ odpověděla jsem na otázku otázkou, akorát s podstatně víc zklamaným hlasem.

„Ano, takhle vypadám,“ řekla trochu nechápavě.

„A kde máš křídla? A nebo třeba tělo?“ ptala jsem se.

„Tohle jsem od tebe opravdu nečekala. Takhle vypadáme. Lidem se asi náš vzhled nelíbil, tak si ho trošku upravili. Křídla nepotřebujeme, protože můžeme lítat takhle. Nejsme nic fyzického, čeho se můžeš dotknout, jsme tvořeni jen z čisté síly, která nakonec určí naši barvu.“ Anabell se na chvíli odmlčela, nejspíš ji nebavilo, když mi to musela vysvětlit. „Jsi připravená? Nemáme moc času.“

„Ano, jsem,“ přikývla jsem, aniž bych z ní spustila oči. „Omlouvám se, jsi pěkná i takhle.“

„Děkuji,“ řekla Anabell. „Uvolni se, musím do tebe vstoupit.“

Trochu jsem se ušklíbla, ale jelikož se ke mně už blížila, mlčela jsem a pokoušela se uvolnit.

Jakmile do mě vstoupila, cítila jsem obrovský žár. Celým mým tělem projela bolest, kterou okamžitě vystřídal ledový mráz. Rozklepala jsem se a měla co dělat, abych se udržela na nohou.

Anabell ze mě vystoupila. Viděla jsem, jak uvnitř té bílé mlhy svítí blankytně modré pruhy nějaké páry. Chvíli se ta bílá s tou modrou prala, až splynuly do jedné. Anabellino „tělo“ se proměnilo z bílé na opravdu světle modrou.

„Hotovo,“ promluvila. „Máš obrovskou moc, měla jsem chvíli co dělat, aby mě nepohltila úplně.“

Nechápavě jsem na ni zírala. Neměla jsem nejmenší tušení o čem to mluví, ale neptala jsem se.

„Teď jsi navždy mojí součástí tak, jako já jsem tvojí od tvého narození. A teď se vrať a buď prosím opatrnější.“

„A mám pro tebe ještě jednu radu, tvá moc není jednostranná. Můžeš ji používat i jinak.“ Zaslechla jsem ještě po chvilce.

Nestihla jsem nic říct, a kolem mě se rozlil obrovský žár. Pomalu jsem začala otevírat oči, ale pohltila mě rudá záře.

Pokusila jsem se znovu otevřít oči, a zjistila jsem, že jsem v místnosti, kde jsme bojovali s lovci. Cítila jsem pach spáleného masa spolu s kouřem, který vyvolával můj oheň. Vyškrábala jsem se na nohy a zmateně se kolem sebe rozhlédla, nikde nebyl nikdo živý.

Chtěla jsem se vydat ke dveřím a hledat Colina, ale jakmile jsem se jen o krok pohnula dopředu, šlápla jsem přímo do ohně. Obrovská bolest se mi plazila po noze až do celého těla. Zmateně jsem se podívala dolů a zjistila, že mi hoří nohavice. Okamžitě jsem o krok ucouvla a jedním pohybem ruky strhla nohavici z nohy.

„Bezva,“ řekla jsem potichu a přemýšlela nad tím, jak se odsud dostat.

Opět věnováno BJaneVolturi a Superduperovi =D. Díky za vaše komenty =D.

31. KAPITOLA

Autor: ElisR1 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bratrství čili mír? - 30. kapitola: