OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Bad Dreams - 2. kapitola

16.11.2011 (12:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 777×

Snažila jsem se vplížit co nejtišeji domů. Nevyšlo to, stála hned v předsíni.

„Leah,“ oslovila mě. Já ji ignorovala a šla jsem dál. Ona vyrazila za mnou.

„Tak něco jsem řekla, normální člověk by zastavil a vyslechl by si, co ten druhý chce.“

Pokrčila jsem rameny: „Tak asi nejsem normální.“ Otočila jsem se k ní zády a šla jsem zpátky do svého pokoje.

„Jsem tvá matka, takhle se se mnou bavit nebudeš!“

Otočila jsem se zpátky k ní: „Nejsi má matka! Moje máma umřela před několika lety!“ Potom už jsem se nezastavila a rozběhla jsem se přímo do pokoje a zamkla jsem.

Nemám svoji nevlastní matku ráda od… Vlastně od první chvíle, co jsem ji viděla. Můj otec se s ní před pěti lety oženil. Jmenuje se Lucinda.

Ale radši od začátku, podle mého života by se dala napsat hodně zvláštní depresivní knížka.

Narodila jsem se, když byla moje máma ještě hodně mladá. Nebyla jsem žádný dlouho očekávaný plánovaný přírůstek do rodiny. Spíš jeden večírkový omyl. Ale překvapivě si mě máma nechala a oznámila to mému otci. Ten nechtěl vypadat před ostatními špatně, tak se s mojí mámou vzali. Šlo jim to docela dobře, přestěhovali se sem do mámina domu, kde ještě pořád bydlíme ani s penězi neměli problémy.

Ale po nějaké době začaly potíže. Jak už jsem říkala, byla jsem chytřejší a vnímavější než ostatní děti, takže jsem dost dobře věděla, už když mi byli dva roky, že moji rodiče se opravdu hodně hádají. Že to není v pořádku, jak rodiče uklidňují své děti. Hádali se úplně o všem, občas ty hádky dostávaly úplně jiný směr, kterému jsme do teď neporozuměla.

A nakonec, když mi bylo osm, moje máma zemřela. Spíš pravděpodobně zemřela. Její tělo se nikdy nenašlo, akorát nějaké její věci od krve. Několik týdnů po začátku pátrání po ní byla prohlášena úředně za mrtvou.

Já jsem přišla o nejbližšího člověka, kterého jsem měla. I když jsem byla takhle malá, nikdo mi neřekl, že moje máma odešla do nebe a odtamtud mě sleduje. Můj otec mi prostě oznámil, že je mrtvá. S ním mám hodně zvláštní vztah na otce a dceru. Ne, že bych ho neměla ráda, spíš k němu nic necítím a myslím, že on ke mně taky ne.

Rok po tom, co máma umřela, si otec vzal Lucindu. Nebránila jsem mu v tom, věděla jsem, že moji mámu nikdy nemiloval, tak proč by se neměl oženit znovu. I když jsem si párkrát neodpustila komentář, že si nemusel vzít takovou blbku. Pár měsíců po svatbě se jim narodilo dítě. Pro mě nevlastní bratr Paul.

Ale s tím vším jsem se dokázala srovnat, byla jsem v pohodě. Ve škole jsem měla pár kamarádů, s většinou rodiny jsem se dokázala úspěšně ignorovat, kromě Paula. Toho jsem jako jediného opravdu oblíbila. Ale potom to přišlo, ty sny, jak už jsem říkala, začínalo to jako zlé sny, až to nakonec přešlo k tomu, že se ty sny prolínají s realitou. Ze začátku mě otec s Lucindou slyšeli křičet ze spaní, když už to bylo po několikáté, poslali mě k psychologovi. Nebyla jsem tak hloupá, abych tomu psychologovi říkala všechno. Měl by mě za blázna, a kdybych mu ukázala svoje zranění, měl by mě za blázna, co trpí sebepoškozováním. Tak jsem jenom řekla, že mám zlé sny. Dal mi prášky na spaní. Nepomohly, bylo to stejné, jako bych je nebrala. Po pár dnech jsem je už nebrala a snažila jsem v žádném snu nekřičet.

Dost vzpomínání. Převlékla jsem se. Rifle a tričko jsem vyměnila za sportovní šortky a mikinu, abych mohla jít běhat. Ale nechtělo se mi jít normálně dveřmi kolem naštvané Lucindy. Tenhle problém jsem měla vyřešený už dávno. Otevřela jsem okno a seskočila jsem na větev blízkého stromu. Trochu riskantní, já vím, ale ono to není zas tak vysoko. Z větve jsem seskočila na zem a mírným klusem jsem se rozběhla.

Každý den jsem se snažila, co nejvíc unavit. Bylo to lepší.

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bad Dreams - 2. kapitola: