Anna's Suffering - 1. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Anna se neustále stěhuje z města do města. Nyní její rodiče dostanou práci v Londýně n delší čas. Anna tak přichází do nové školy, kde není všechno růžové jak se zdá. Je to inspirováno skutečností.

23.07.2013 (16:00) • Sutton • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1046×

EDIT: Článok neprešiel korekciou!

1. kapitola

S našimi rodiči jsme se neustále stěhovali a já jsem byla z toho neustale unavená. Byl asi půl rok od zaběhnutí školy a my jsme se opět stěhovali do Anglie. To město jsem tolik nenáviděla. Ve škole jsem si přátele přestala dělat od té doby, co jsme se každý půl rok stěhovali. Neustale jsem školu musela dokončovat jinde. Rodiče dostali práci na delší dobu a opravdu začalo svítat na skvělé časy.

„Anno, měla bys jít abys nepřišla hned první den pozdě.“ Ozvala se máma, která dělala právničku a pokaždé u vysoko postavených firem.

„Jistě, to rozhodně nechci.“ Přikývla jsem a vzala jsem si tašku. Vypadla jsem z domu, dneska půjdu pěšky, byla jsem rozhodnutá že se projdu a věděla jsem, že škola tak daleko zase od našeho domku není, což byla pro mě menší výhoda. Do školy jsem dorazila, asi pět minut před zazvoněním.

Hledala jsem třídu, budova byla opravdu rozhlehlá a uplně jiná od Amerických škol, přece tohle bylo jenom jiné kafé. Když jsem vešla konečně do třídy, podívala jsem se kolem a najednou se mě zmohl pocit úzkosti.

„Ah, vy jistě musíte být Anna ..“ Zadíval se do papíru.

„Ano, to jsem já.“ Skočila jsem mu do řeči, aby nemusel číst moje jméno.

„Dobře, sedněte si, někde kde je volno.“ Přikývla jsem a šla na místo, které bylo volné vedle jedné holky.

„Ani to nezkoušej si sednout.“ Nechápavě jsem se podívala.

„Ale jinde místo není.“ Pousmála se.

„Tak si sedni třeba na zem.“

„Nějáky problem slečno Mercerová?“ Učitel si toho hned všimnul.

„Jistěže ne,jen jsme si povídaly.“ Pak mě pustila si sednout, už mi bylo jasné že tahle holka nebude zrovna dvakrát milá. Naklonila se ke mně.

„Nováčci tu dlouho nevydrží. Být tebou jsem na pozoru.“ Viděla jsem, jak si mě všichni začali prohlížet a to se mi moc nelíbilo. Najednou jsem byla středem pozornosti. Učitel se věnoval výkladu a tak jsem pozorně poslouchala, s tou holkou jsem se vůbec nebavila. Po pár minutách zazvonilo, oddechla jsem si. Vytáhla jsem pozorně rozvrh a začala studovat, co mám dál. Když mi ho někdo vytrhl.

„Vrať mi to!“ Zamručela jsem.

„Něco za něco, zlato.“ Pousmál se blonďátý kluk.

„Notak, to jako vážně?“ Hned do toho skočila ta holka.

„Co, Lindo?!“

„To si fakt chceš hrát s touhle?“ Pobaveně se zasmála. „Prosímtě, vrať jí to.“

Zamrkala jsem, proč se mě Linda zastala a pak, proč tohle o mě řekla.

„Třeba je taky jako ta z té historie“ Uculil se.

„Ona? Vždyť se na ní podívej.“ Sklopila jsem zrak, vůbec se mi to nelíbilo, ale nechala jsem to být.

„Co se ti na ní nelíbí? Vždyť je hezká.“

„Hezká, jak ta Boleynovic děvka..“ Zasmál se.

„Ty tomu věříš? Nebuď blbá.“ Rychle jsem si vzala svůj rovrzh a vypadla z té třídy. Přišla jsem si jako výstavní kus a když o mě takhle začali mluvit.

Zrovna jsem měla hodinu dějepisu, zapadla jsem do poslední lavice, kzterá kupodivu byla prázdna a byla jsem ráda, že jsem se mohla schovat aspoň trochu. Začínala jsem být nesvá a hodně. Dostala jsem nápad, že se přihlásim do nějákyho kroužku ikdyž byla půlka roku, měla jsem to umožněné díky rodičum.

Do třídy naklusal dějepisář a hned nám začal vyprávět historii, kterou momentálně probírali. Položila jsem si hlavu do dlaní. Zrovna probírali tudorovce

„Máme ve třídě tu děvku“ Zaslechla jsem jak někdo zahulakal, podívala jsem co se děje a všichni měli na mě stočené pohledy.

„Co je?!“ Vyjela jsem

„Parkere, vy chcete jít zase do ředitelny, že ano?“

„Ne pane profesere..“

„Tak zavřete svůj zobák a věnujte se čemu máte.“ Třída se zasmála a já se zase uklidnila, když své pohledy odvrátili. Skvělý, takže právě jsem díky svému jménu schytala novou přezdívku. Nebyla jsem zrovna potěšena, ale kdo by taky byl že? Třeba to nebude tak hrozné, vždyť si i ostatní dělali srandu na mých předchozích školách i z ostatních.

Třeba je to taková jenom přechodná fáze. Rozhodla jsem se, že to nebudu prostě řešit a budu to ignorovat.

Když konečně hodina uběhla vypadla jsem prostě pryč. Chtěla jsem,aby už celý školní den skončil.

Následující díl »

Autor: Sutton (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování