OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Albínka 3. Nathaniina invaze: 3. kapitola



Albínka 3. Nathaniina invaze: 3. kapitolaDalší díl albínky. Jak jsem v předchozím díle končila, Kate se vydá s Irime do hradu osvobodit své ochránce. Tohle je její cesta na hrad a úskalí, která při průniku do něj zažije.

„Myslíš, že se vůbec přes tu obranu do hradu dostaneme?“ zeptala jsem se starostlivě.

Stáli jsme na pláních asi pět mil od města, za vysokými keři, aby na nás nebylo vidět.

„Netuším, jestli se vůbec dostaneme k hradbám, ale pokud se do města chceme dostat, musíme se zamaskovat. Svleč si ty červený hadry!“ přikázala mi rozhodně Irime. „A vy dva!“ otočila se k drakům. „Přeměňte se!“

Briam na ni vycenil zuby, ale poslechl. Za chvíli vedle mě stál vlk se stříbřitým kožichem. Lantara se změnila v malého plcha s růžovým kožichem, zalezla Lantaře do světle zeleného pláště a ven jí vykukoval jen čumáček.

„Briam půjde špatně skrýt. Je moc velký na to, aby sis ho dala do kapsy. A má moc šedý kožich na to, aby ho mohli považovat za albína. Proč už sis nesundala ty červené šaty?“ Irime do mě dloubla loktem.

„A ty si zelenou můžeš nechat?“ zavrčela jsem nevrle.

„Zelená je obvyklá barva pro všechny albíny. Červenou smí nosit jen elfové.“

„A já!“

„Ano, ty, ale to bychom se ihned prozradili,“ vytáhla ze své brašny prosté zelené šaty. „Obleč si je.“

„Je to, jako bych urážela svou podstatu,“ zabrblala jsem.

„Obleč si to, pokud je chceš doopravdy zachránit!“

S povzdechem a zaklením jsem sebrala šaty, svlékla si červený plášť, kalhoty i tuniku a natáhla si jadeitové zelené šaty.

„Vidíš, jdou ti k očím,“ usmála se Irime. Lantara souhlasně kýchla a vylezla Irime na rameno.

Briam vzdechl a natáhnul se mi k nohám. Sklonila jsem se, abych ho pohladila po čenichu a on blaženě přivřel oči.

Že jsi bláznivá, Kate, to vím už od chvíle našeho spojení. Ale že budeš riskovat život pro vlastní rasu, o tom se nezmínilo ani proroctví.

Děláš, jako bys mě neznal, zakřenila jsem se.

Nikdy mě nepřestaneš překvapovat, milovaná, ujistil mě Briam a zvedl čenich, aby mi olízl ruku.

Taky tě miluju, Briame.

„A co s meči, Irime?“ zeptala jsem se jí a připásala si ten svůj zpátky k boku.

Podala mi hnědý plášť a já si ho přehodila přes ramena. Skryl meč, takže nevykuoval ani kousek.

„Jdeme do města, Kate. Pokud se už nedokážeme vrátit, přeji ti lehkou smrt.“

Irimina slova se mi zabodla do srdce. „Nemusíš to dělat, Rime, víš o tom, že?“

Natáhla ruku a pohladila jsem ji po tváři. Napodobila jsem její gesto a pak jsem ji se slzami v očích pevně objala.

Lantara dotčeně zapískala, když jsme ji přimáčkly mezi sebou. Atmosféra se odlehčila a obě jsme se zasmály.

Vyšly jsme zpoza keře a rychle se přemístili na cestu vedoucí k hradu. Kousek před námi jel vůz naložený zvířaty. Seděla tam malá holčička – albínka, která vedle sebe měla psa a hladila ho.

Chytila jsem Briama za kůži na krku a on vzhlédl a podíval se na mě. Bezhlesně jsem kývla před sebe a on zakňučel.

Běž! Přikázala jsem mu.

Pokud se moc vzdálím, budeme trpět.

Pohlídám si vzdálenost mezi námi. Když budeš u té holčičky, bude náš vchod do města bezpečnější.

Dobrá.

Odklusal dopředu a vyskočil na vůz. Pes zvedl hlavu a kousek se poodsunul, aby mu uvolnil místo a malá holčička mu zabořila prsty do srsti. Lehnul si mezi psa a holčičku a podíval se na mě. Když jsem přikývla, položil si hlavu na tlapy a zavřel oči.

„To je dobrý nápad,“ pochválila mě tiše Irime.

„Alespoň můžeme předstírat, že k nám nepatří,“ zažertovala jsem.

Slyšela jsem v hlavě Briamovo zavrčení, ale nevšímala jsem si ho.

Kolem nás projela na koních elfská hlídka a přímo za nimi jela na koni Cornandure. Přikrčila jsem se a sklonila hlavu. Mohla jsem jen doufat, že mě nepoznala. Nechala jsem hlavu skloněnou, dokud nezmizeli za vůz, na kterém jel Briam.

Otřásla jsem se.

„Ty tu padlou znáš?“ zeptala se zamračeně Irime a pohled měla upřený k nim.

„Ano, je to ta, která mě dovedla do třetí dimenze. Tenkrát, když jsme si s Briamem ještě nepatřili.“

„Tuhle padlou nikdo z nás nezná. Odmítla svou dračici, takže se nikdy do údolí nedostala. Alespoň si Mimerel počkala na tvou dceru…“

„Ano. Myslím ale, že Cor by byla taky dobrou partnerkou.“

„Máš ji ráda?“ podivila se.

„Svým způsobem,“ připustila jsem.

„Myslíš, že ve městě potkáme Daniela?“ zeptala se tiše Irime.

„Jsou tam všichni padlí, takže i on. Mě padlí neznají, tebe,“ pohlédla jsem na Irime, „by si mohli někteří pamatovat.“

„Dám si pozor,“ ujistila mě vážným tónem.

„A já si dám pozor na Daniela s Arturem.“

Brána do města se kvapem blížila a my ztichly, abychom nepřilákali moc pozornosti. Čím blíž jsme byli k hradu, tím větší počet lidí se nacházelo na cestě. Většina z nich byli elfové, ale albíni také nechyběli.

U brány stáli na stráži tři albíni, kteří si pozorně prohlíželi každého nově příchozího. Kousek za nimi, tam kde se plac před bránou rozbíhal do několika uliček, stál padlý se svým drakem. Toho padlého jsem znala.

Zatnula jsem ruce v pěst, snažila se ovládnout pokušení vytasit meč a zabít ho. Můj strýc se ledabyle opíral o hruď své ležící dračice a zíral na své nehty. Neuniklo mi ale, že přitom vnímá celé své okolí a větří nebezpečí.

„Zamaskuj svůj pach zemí,“ požádala jsem Irime.

Úkosem na mě pohlédla a rychle poslechla, když si uvědomila, proti komu stojíme. Použila jsem svůj živel, abych pozměnila svůj pach. Svoji podobu jsem ale změnit nedokázala. Artur vždy říkal, že vypadám stejně jako mladá Elena. Matka byla jeho dvojče, takže nebylo divu, že jsem byla i hodně podobná jemu.

Briam projel okolo nich na voze bez povšimnutí a mě spadl kámen ze srdce. Nevšimli si ho. Bránou jsme prošli nepovšimnuti i my, ale najednou Artur zvedl hlavu a zadíval se přímo naším směrem. Na jeho tváři se neobjevilo pobavení, ani vztek, Díval se skrze mě, jako by mě neviděl.

„Cítím oheň,“ zašeptal své dračici.

Enola sklonila hlavu a očichala příchozí, včetně nás.

A pak přišla nečekaná záchrana. Z uličky napravo najednou začalo dýmat a ozval se křik elfů.

„Hoří!“ vykřikl někdo.

Irime na mě pohlédla, v očích měla otázku. V odpověď jsem zavrtěla hlavou a pokrčila hlavou. Oheň jsem nezapříčinila já, ale někdo z obyvatel města.

Artur s Enolou byli najednou na nohou a hrnuli se ke kašně, aby pomohli hořící dům uhasit.

S Irime jsme rychle zmizeli v jiné uličce, kam zajel i vůz s Briamem. Propadla jsem panice, když jsem ho nikde neviděla. Kam jeli? Co když se dostanou moc daleko?

Rozběhla jsem se. Uslyšela jsem za sebou Irimin křik, chtěla, abych zůstala stát a chovala se rozumně. Neposlechla jsem. Za chvíli jsem slyšela, jak se rozběhla za mnou.

Nad námi proletěl modrý drak. Přestala jsem dýchat, zastavila se a skryla do stínů. Mohla jsem jen doufat, že si mě nevšiml.

Jdu za tebou, slyšela jsem v hlavě Briamův hlas a pak se mi mihl hlavou obrázek. Seskočil z vozu a rozběhl se ke mně.

Konečně se mi povedlo potlačit paniku a jen jsem čekala, až mě doběhnou Briam s Irime. Když jsem uslyšela cizí hlasy, položila jsem ruku na jílec meče, kdykoli připravená tasit.

„Proč jsi to podpaloval?!“ slyšela jsem hysterický ženský hlas.

„Nenecháme Sailona umřít. Královně bude jedno, že hoří. Popravu uskuteční i tak. A jestli sis toho nevšimla, padlí se k ohni stahují, jako by to bylo jídlo. Musí ho uhasit,“ ženě odpověděl muž.

„Sailona a ostatní by měla zachránit ta, pro kterou se objetovali. Myslíš, že Rudá vážně existuje?“

„Myslíš, že by se vůbec objevila? Kdyby existovala, už dávno by nás přišla zachránit před tyranskými elfy.“

„Tiše, Lastone, mohl by tě někdo slyšet. Pak bys šel taky na oprátku. Stačí, že přijdu o bratra. Nechci přijít i o muže.“

Hlasy byl blíž a blíž. Každou chvíli projdou okolo mě. Jejich rozhovor byl velice zajímavý. Určitě se bavili o mně.

„Proroctví se musí mýlit. Žádná Rudá albínka není. I padlí vyprávěli, že Ohnivec je příliš hrdý na to, aby některého ze svých jednorožců daroval některému z albínů.“

Pocítila jsem bodnutí a žár, jak Ohnivec uvnitř mě vzplál kvůli těm pomluvám.

„Nemluv tak o jednorožcích, jsou to ochránci naší rasy.“

„Naší rasy?! Chrání jen dračí albíny, na nás kašlou, stejně jako Rudá!“

Muž se rozčiloval a žena mu odporovala. Když byli těsně u mého úkrytu, úmyslně jsem se jim odhalila.

Netušila jsem, jak vypadám, ale oba zalapali po dechu. Přesně v té chvíli dorazil Briam, posadil se mi u boku a vycenil zuby na ty dva. Celý rozhovor poslouchal mým prostřednictvím, takže věděl, o co se jedná.

Irime se objevila za albíny a na rameni jí seděla Lantara.

„Co se o sobě ještě dozvím?“ zeptala jsem se klidným hlasem, uvnitř jsem se ale smála.

„Vidíš, co jsi způsobil, Lastone, teď nás chytili padlí!“

„Tohle nejsou padlí, Vicky,“ odpověděl muž s doširoka rozevřenýma očima.

„Že ne?“ zeptala se žena a zorničky se jí rozšířily údivem.

„Jsem Irime a tohle je Lantara. Slyšela jsem dobře, že se chystáte zachránit někoho z popravy?“ zeptala se má nejlepší kamarádka sladkým tónem.

„A já jsem Katerine a tohle je Briam. Slyšela jsem, že mi říkáte Rudá.“

Muž se zamračil a našpulil rty. „Jak víme, že vám můžeme věřit? Nemáte na sobě nic červeného. A navíc vůbec nejste jako ta žena z proroctví. Co když nás chcete předvést před královnu?“

Přikývla jsem. Byl chytrý, že nejprve prověřoval a pak až důvěřoval. Takoví spojenci se budou hodit. Odtáhla jsem plášť ze svého meče tak, aby viděli jeho barvu i tvar. Potěšilo mě, že jsem v jejich očích uviděla poznání.

Žena se mi zadívala do očí. „Proč jste přišla, paní?“ zeptala se třesoucím se hlasem.

„Abych naplnila proroctví a zachránila vašeho bratra, má milá,“ usmála jsem se na ni a s tím se otočila. Mířila jsem sebejistě přímo k náměstí u brány do hradu. Tam se konala poprava. Tam se naplní můj osud.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Albínka 3. Nathaniina invaze: 3. kapitola:

4. LoveUfo přispěvatel
13.05.2012 [23:54]

LoveUfoKonečně! Taky mi Albínka moc chyběla Emoticon Emoticon . Tak si prosím pospěš s dlším dílkem. Emoticon Emoticon Emoticon

3.
Smazat | Upravit | 12.05.2012 [12:32]

Wow... Těším se na další dílek. Albínka mi moc chyběla :D

2. Šárka
11.05.2012 [17:23]

Emoticon Emoticon Bomba! Doufám, že brzy bude další. Emoticon

1. Hejly přispěvatel
11.05.2012 [15:14]

Hejly Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!