Albínka 2. Dračí stezka 11. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Kate prochází zkouškami. Dnes ji čeká první.

13.01.2012 (14:00) • KatBriam • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 981×

Ubíhaly dny, týdny i celé měsíce. Ofeila se zastavila ve svém růstu, vypadala na ženu okolo dvaceti let a byla hodně podobná Scottovi. Až mě z té podoby mrazilo. Ale schopnostmi a povahou byla jako já. Od narození se dokázala měnit jen v jediné zvíře – v tygra – a stejně tak Mimerel, její dračice.

Za rok k nám přibyl nový albín, jmenoval se Simon a jeho otec byl na misi mezi lidmi. Velice mě mátlo to, že nikdo z mých druhů doopravdy neznal lidský svět. Nikdo z nich v něm ještě nebyl a proto měli při každé slavnosti rádi moje vykládání. Oblíbila jsem si slavnost duší, kdy jsme uctívali padlé mrtvé.

V údolí jsem objevila místo, kde byla vyryta všechna jména mrtvých albínů, kteří zemřeli v průběhu čtyř století, kdy jsme existovali. Bylo tam i jméno mé matky.

Elena Letticia di Pirstori. Brala jsem to místo jako matčin hrob a tak jsme tam s Briamem chodili často. Občas se přidala i Ofeila.

Ta jména se tam vyrývala vždy na slavnost duší. Nikdo jiný ke stěně nechodil. Všichni žili přítomností, ne minulostí…

Dnes jsem tady ale nebyla proto, abych uctila památku zesnulých. Dnes jsem tu hledala útěchu.

Nadešel čas mého přijímacího rituálu. Měla jsem pár posledních minut do první z nich – při které se utkám se třemi různými albíny dle výběru Briama a musím nad každým vyhrát.

„Mami, proč je tak nutný přijímací rituál?“ zeptala se Ofeila, sedící vedle mě.

„Tím rituálem si zasloužíš místo mezi svými lidmi… Do té doby nejsi pravá dračí albínka.“

Ofeila se zadívala na Mimerel. „Kdy projdeme zkouškami my?“

„Pokud jsem dobře slyšela, tak příští rok, drahoušku… A pak můžeme jít za tvým otcem…“

„Už se těším…“ usmála se a podrbala tygřici, která měla v kožichu nádech zelené.

Vždy mě fascinovalo, že zvíře, do kterého se drak převtělí, má stejnou barvu jako jeho šupiny. Podívala jsem se na Briama, ležícího vedle mě v podobě šedého vlka.

Máš trému? zeptal se a pootevřel jedno oko.

Vjela jsem mu prsty do kožichu a on spokojeně zamručel. Jeho přítomnost mě uklidňovala.

Jistěže mám, hele, hlavně mě při výběru nepřeceňuj, jo?

Už mám vybrané bojovníky tělo na tělo a na boj s mečem, ale nevím, kdo by proti tobě měl jít na přesilovku…

Škoda, že tu není Daniel… On by byl ideální…

Myslel jsem, že už ho nikdy nechceš vidět… Po tom, co jsme ho s Grisem vyhnali… Vím, že toho lituješ, ale on byl rozhodnutý tě zabít, pokud ho odmítneš. Bylo to na něm vidět…

Byl to kamarád, Briame… Víc než kamarád.

Už ho pusť z hlavy, ano? Teď se musíš soustředit…

„Katerine?“ ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a uviděla, že k nám přichází Mimerel se svou dračicí.

„Ano, babičko?“

„Už je čas, Katie, musíš jít…“

S povzdechem jsem vstala a šla s Briamem a ostatními na tribunu, která se vystavila během pár dní vedle svatyně. Obrovská stavba byla ze dřeva a bylo tam dost místa pro všechny obyvatele údolí.

Zastavila jsem se před tribunou a Briam se přeměnil do dračí podoby. Mimerel nás opustila a šla si sednout i s Ofeilou do hlediště.

Když se otevřela brána, prošli jsme bok po boku skrz a ocitli se uprostřed oválu, po krajích nad námi se nacházelo hlediště, čestné místo tam zajímala rodina první albínky – Mimerel, Atanvarne a Atanvarnin muž, obyčejný albín, Lionel.

Mimerel povstala, dav albínů a partnerů začal jásat, dokud je neutišila pozvednutou paží.

„Drazí přítomní, mé děti, sestry a bratři… Sešli jsme se zde, abychom do našich řad přijali novou a výjimečnou dívku, potomka jednoho z dvojčat, dceru Eleny, mojí vnučky. Dnes ji čeká zkouška zbraní a vytrvalosti. Musí zvítězit v bitvě nad albíny, které jí vybral její drak, Nejstarší, náš milovaný Briam, který je otcem draka, jenž se spojil s První.“

Zalapala jsem po dechu. Hele, tohle jsi mi neřekl!

Cítila jsem jeho pobavení. Proč bych měl?

Mimerel pokračovala v proslovu, ale já ji přestala vnímat a zaměřila jsem se na sebe. Relaxovala jsem před bitvou a nepouštěla své emoce do mého těla.

Když Mimerel skončila, předstoupil před všechny Briam.

„Na boj beze zbraně vyzývám Restalona!“

Zalapala jsem po dechu, stejně jako všichni ostatní. Briam se asi zbláznil, když předvolává toho, co je v této disciplíně nejlepší…

To zvládneš… Ujistil mě a s tím vzlétl k obloze. Společně s ním se z hlediště zvedl do vzduchu i další drak fialové barvy. Vkročila jsem do arény a čekala na svého soupeře.

„Ahoj Katie…“ ozvalo se za mnou. To bylo jediné varování, které jsem dostala. Vzápětí mě totiž srazil k zemi a zablokoval mi jakoukoli možnost osvobodit se.

„Ahoj Reste!“ pozdravila jsem ho.

„Tvůj drak má asi špatný úsudek, viď?“

„Spíš má smysl pro humor…“ odpověděla jsem. Vykopla jsem a zasáhla jsem koleno. Využila jsem jeho chvilkové nesoustředění, osvobodila se a vyskočila na nohy. Uhnula jsem dalšímu výpadu a tak to šlo dál – on útočil a já se vyhýbala, neboť jsem nedostala příležitost k vlastnímu útoku.

Nešlo to. Měl perfektní krytí…

Zdržuješ, Kate, jediná rána a máš ho. Co jediné má nekryté?

Briam se mi snažil pomoct. Vzhledem k tomu, že mi tohoto hráče vybral on, byla jsem na něj trochu naštvaná, ale poslechla jsem a pořádně si Restalona prohlédla.

Měl pravdu, Rest si nechránil nohy, takže jsem při jeho dalším výpadu klesla k zemi a podkopla mu je. Když se svalil na zem, bylo lehké ho porazit. Prostě jsem mu nedala možnost, dokud jsem ho dobrou ranou nesrazila a on se nevzdal.

Briam přistál, stejně jako Restalonův drak.

Nebylo mi dopřáno oddechu.

„Vyzývám Irime!“ zvolal Briam a vznesl se do vzduchu. Společně s ním se zvedla Irimina dračice Lantara.

Někdo ke mně došel a dal mi do rukou meč.

Zase mi to ztížil. Věděl, že se mi proti kamarádce bude bojovat špatně. Asi mi to dělal naschvál. Nebo bylo možná proti pravidlům to svému albínovi ulehčit. Aspoň, že mi mohl radit.

Irime na mě zaútočila nečekaně, stejně jako před ní Rest. Jediným varováním mi byl svistot meče, když ho vytahovala z pochvy.

Bleskurychle jsem se otočila a odrazila její výpad.

Jeden a půl ruční meč, který jsem dostala na boj, mi vůbec nevyhovoval. Nebyl ukován pro mě, byl jen cvičný. Měla jsem z něj příliš těžkou ruku, takže jsem nebyla moc obratná. Během chvíle jsem utržila pár škrábanců, které jsem kamarádce zručně oplatila.

Rychle jsem provedla pár výpadů vpřed, po kterých jsem měla Irime vyrazit meč z ruky, ale nepovedlo se mi to. Irime lehce předvídala každý můj pohyb, neboť mě učila tyhle sestavy.

Mysli hlavou, ne tělem, Katie! okřikl mě Briam a já sebou škubla, čehož Irime využila a udělala dlouhý výpad zespodu na mé srdce. Vyhnula jsem se a přiložila jí špičku meče k hrdlu. Vyhrála jsem, ale ještě nebyl konec.

Draci zase slétli, Briam přede mnou přistál a dotkl se čenichem mého ramene, aby mě utěšil a poskytl mi oporu.

Kdybys šermovala tak, jako při hodinách, nemáš ani škrábanec! Poučil mě a já se zašklebila.

Raději přivolej posledního, ať to máme za sebou. Požádala jsem ho a on mi vyhověl.

„Volám Mimerel!“

Dobře, tenhle výběr zaskočil všechny. Dokonce i jeho samotného. Ale cítil, že vybral správně a já jeho výběr tentokrát nekomentovala.

Arnya s Briamem zase vzlétli k nebi a předvedli nádhernou piruetu.

Byl mi odebrán meč a já čelila beze zbraně Mimerelině dýce.

„Věděla jsi, že má Arnya a tvůj Briam, byly kdysi pár? To jejich mládě patřilo mé matce. Jsou spolu nádherní, co říkáš? Jako den a noc. Šeď Briamových šupin se vyjímá při Arnyiných zlatých šupinách…“ Mimerel upírala zrak ne oblohu, ale cítila jsem, jak je soustředěná. Čekala, až zaútočím jako první.

„Vážně je tu Briam nejstarší?“ zeptala jsem se jí.

Podívala se na mě. „On ti to neřekl? To on, Arnya, Ohnivec, Zimolez, Vítr a Vodnář stvořili toto území, do kterého připustili i další bytosti s ryzým srdcem. Kdo byl zlý, nikdy se nedostal skrz zdi. A kdo se jen jednou na zlo obrátí, je vyhoštěn… Stejně jako Daniel.“

Začala jsem kolem ní kroužit a ona byla neustále otočená čelem ke mně. „Naučili jste mě tolik věcí z naší historie, ale o dracích jste mi neřekli skoro nic…“

„To proto, že to je povinnost tvého draka, ne naše. Pokud ti to neřekl, nemůžete si být souzeni. Nejste tak sehraní, jak máte být!“

To bolelo. Na kratičkou chviličku jsem se zadívala na oblohu a Mimerel po mě skočila.

Tak tak jsem se vyhnula a uskočila stranou. Stejně jsem přistála na zemi.

Neposlouchej ji! Snaží se tě rozptýlit!

Briamovo varování přišlo pozdě. Než jsem stačila vstát, Mimerelina dýka mi mířila na srdce. Uhla jsem, ale pozdě. Dýka se mi bolestivě zabodla do ramene a já vykřikla společně s Briamem. V Mimerelině pohledu jsem vyčetla bolest, ale musela to udělat a já to chápala. Tohle byl boj kdo z koho.

Vytáhla dýku a já se rychle odkulila stranou a vyskočila na nohy. Zelená blůza se mi začala barvit jasně rudou barvou. Teď už nešlo couvnout. Mimerel byla nejlepší z nejlepších. Pokud překonám ji, budu mít vyšší postavení než ona. Možná toho chtěl Briam dosáhnout.

Vyběhla jsem vpřed, přímo na Mimerelinu nastavenou dýku, to nikdo nečekal, dokonce ani ona ne.

Co to děláš?! Slyšela jsem v hlavě Briamův výkřik.

Mimerel se rozechvěla ruka. Těsně před tím než jsem se mohla na dýku nabodnout, jsem po ní sáhla a rozřízla si dlaň.

Věř mi! Požádala jsem svého partnera, vykroutila Mimerel zbraň z ruky a získala převahu. Poraněná ruka a rameno bolely a pálily, ale já si bolesti nevšímala. Místo toho jsem střídavě uhýbala Mimereliným útokům a čekala na její chybu. Ta přišla vzápětí.

Špatně došlápla na nohu, ztratila rovnováhu a já byla skokem za ní, dýku na jejím hrdle.

„Vzdáváš se, babi?“

V očích měla smích, když odpovídala. „Vzdávám holčičko…“

A pak už jsem nic neslyšela. Přítomní začali jásat a gratulovali mi. Arnya a Briam přistáli u nás a přeměnili se do zvířecích podob. Briam do vlka a Arnya do gryfa.

„Možná se věštba nemýlí, možná jsi opravdu ta, kdo nás zachrání. Projdi zkouškami, ukaž co v tobě je a staň se naší královnou drahá. Moc ráda si na to ještě tu chvíli počkám…“ s tím se Mimerel otočila a od mé babičky přebrala měšec s losem.

Vytáhla jsem se další zkoušku, která se bude konat za týden.

Zkouška obratnosti a důvěry.

Dnes jsem toho napsala hodně, ale nebojte, příští kapča bude mnohem kratší... ;-)

Autor: KatBriam (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování