OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Albínka 1. Katrine di Pirstori 6. kapitola

19.07.2010 (17:00) • KatBriam • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1397×

Probudila jsem se ve svém pokoji, zakrytá těžkými přikrývkami a byla jsem celá ztuhlá. Pomalu jsem se protáhla a až pak otevřela oči. Rány už jsem měla určitě srostlé, ale tělo mě nepříjemně bolelo.

První osoba, kterou jsem uviděla, byl Scott, sedící na kraji mé postele. Spokojeně jsem se usmála a natáhla k němu ruku.

Jeho pohled byl něžný, když mě za ni chytil a políbil mě na její hřbet.

„Ahoj lásko…“ zašeptal a natáhl se, aby mi ukradl polibek.

Když mi dovolil odtáhnout se od něj, zahlédla jsem Shelby, která měla oči zarudlé od slz.

„Ach Shel,“ vzdechla jsem a natáhla se po její ruce.

Padla vedle mě na kolena a rozplakala se.

„Ach, Kate, já už se bála, že mě tu necháš samotnou!“ vzdechla a pevně mě objala.

„Nikdy bych tě tu nenechala nechráněnou,“ špitla jsem a pohlédla jsem na poslední osobu sedící na křesle v místnosti.

Už její obličej mě udivil. Ty zelené pichlavé šikmé oči a dlouhé zlaté vlasy. Ta nebyla člověk. Ani upír. Byla to členka půvabného lidu. Elfka, která pro mě přišla, aby mě odvedla na slavnost.

Byla tu brzo… Nebo ne?

„Jak dlouho jsem byla mimo?“ vyhrkla jsem.

„Jen tři dny…“

„To ne, dneska je mi dvacet!“ vydechla jsem zděšeně. Byla přesná.

Jestli někomu řekne, s kým se stýkám, jestli ví, že Scott je upír… Budou ho chtít zabít.

Scott si všiml, kam jsem upřela pohled a zasmušil se.

„Došla ráno. Myslím že vím, co je zač. Je to elfka, že?“

Němě jsem přikývla.

„Nejspíš ví, co jsem.“

Strnula jsem na místě. Jestli ho zabijí… Ne nesmí ho zabít. Je můj a já za něj klidně dám vlastní život…

„Ne,“ vydechla jsem přidušeně. „To nesmí vědět!“

„Proč ne?“ zašeptal mi do ucha, aby nás Shel neslyšela.

„Zabijí tě, zabijí vás všechny!“ vydechla jsem.

A pak se místností rozlehl hedvábný hlas plný autority.

„Nechte mě s ní o samotě,“ požádala elfka a postavila se.

Všichni ihned poslechli. Scott na mě ode dveří vrhl žádoucí pohled plný strachu.

Posadila jsem se na posteli a chtěla vstát.

„Nevysiluj se albínko…“ zadržela mě zdvihnutou rukou.

„Proč tu jste?!“ vypálila jsem na ni zuřivě.

Vrhla po mě posměšný pohled.

„Chtěla jsem tě odvést na slavnost, ukázat ti naši zem… Ale ty jsi se spojila s upírem,“ přimhouřila oči, „nerozumné rozhodnutí.“

„A co vám je do toho, koho já miluji?!“ vyštěkla jsem, čím dál tím popuzenější.

Ale v srdci se mi skrýval strach. Hluboký strach o mou lásku.

„Poslala jsem vzkaz královně. Poslala Artura, aby vyřídil ty upíry v okolí, když to ty nedokážeš…“

„Artur…“ vydechla jsem.

To bylo poslední slovo, které matka vypustila z úst. Bylo to varování…

„Artur je matčin bratr. Proč se o mě nepostaral, když matka zemřela?“

Její obličej se zasmušil.

„Na rozkaz královny jsi tu zůstala jen ty. Asi proto, že jsi míšenka, kříženec dvou ras…“

„Ale to jsou všichni albíni…“

„Ano, jsou, ale elfa a člověka. A ty jsi se spojila s upírem!“ zamračila se znovu a její vražedná nálada se vrátila.

„Kousl mě, přežila jsem!“ vyplivla jsem na ni a vyskočila z postele.

„To není možné!“ vydechla překvapeně a zakryla si rukou ústa.

„Ale ano,“ odsekla jsem a ukázala jí bílou jizvu na zápěstí, „miluje mě, ovládl se.“

To už elfka nesnesla. Přistoupila ke mně blíž a dala mi facku.

Na to jsem zase zareagovala já. Na místě jsem se proměnila ve vlka a proskočila jsem oknem. Sklo se rozbilo na tisíce malých střípků. Oběhla jsem dům a pohledem vyhledala Scotta. Seděl v hale a tupě zíral do prázdna. Jak mě uviděl, vyskočil a vyběhl za mnou. To jsem potřebovala. Vyběhla jsem ze zahrad do lesa a mířila do letního sídla.

Potřebovala jsem si dát sprchu. Po tom dlouhém únavném běhu jsem se cítila ještě víc zesláblá. Scott na mě čekal v ložnici. Neměl moc času, ale musela jsem si s ním před odchodem ještě promluvit. Artur si dá určitě na čas. A půjde po mě…

Teplá voda mě příjemně prohřála, uvolnila mi mé ztuhlé svaly a smyla ze mě pot.

Vylezla jsem ven a jen zabalená v ručníku a docapkala jsem až do ložnice, kde jsem měla šatník. Za sebou jsem zanechávala vlhké stopy.

Scott seděl na posteli a hned, jak jsem vstoupila do pokoje, na mě upřel toužebný pohled.

Chápala jsem jeho touhu, ale teď na to nebyl čas.

Přistoupila jsem k němu a ručník jsem pevně držela oběma rukama.

Vstal, vzal z toaletního stolku hřeben a posadil mě na postel. Sedl si za mě a začal mi rozčesávat vlasy.

Jeho doteky byly příjemné a já se nechala unášet slastnými pocity.

Zlehka mi uhladil vlasy na stranu, položil hřeben na noční stolek a začal mě líbat na krk.

Zasténala jsem rozkoší, otočila k němu tvář a začala ho líbat. Úplně jsem zapomněla, že vůbec nemáme čas. Teď existoval jen on a jeho tělo. Potřebovala jsem ho, chtěla jsem ho. Zlehka jsem mu přejela z úst na čelist a laskala ho jazykem.

Tiše zasténal a zahákl ruce za ručník.

„Smím?“ zeptal se. „Jestli smím, řekni ano…“

„Ano,“ špitla jsem.

Zlehka ze mě stáhl ručník a zíral na mě toužebnýma očima. Pak jsem ucítila jeho dlaně na mých prsou a slastně jsem zasténala. Cítila jsem, jak mi tvrdnou bradavky pod jeho dráždivými doteky. Zvlhla jsem. Pomalu jsem se položila na postel a on napodoboval můj pohyb. Kousl mě do ušního lalůčku a pak mi motýlími polibky sjel na ústa, ke kterým se vášnivě přisál. Opřel se o loket, nalehl na mě a druhou ruku mi pomalu zajel mezi stehna.

Zasténala jsem a zvrátila hlavu dozadu. To byla rozkoš, když mi mezi prsty promnul poštěváček.

Pomohla jsem mu stáhnout tričko a přejížděla dlaněmi po jeho nádherných svalech. Jeho kůže byla hebká jako satén, hebká a chladná.

Přitáhla jsem si ho blíž a přejela mu jazykem po krku. Zavzdychal mi do kůže a já cítila jeho prodloužené špičáky, jak se mi otřely o kůži. Ale nebála jsem se, že mi ublíží. Miloval mě, jako já jeho. A teď měl lepší věci na práci.

Vyšla jsem mu boky vstříc, když do mě pronikl prsty. Dráždil mě až k nepříčetnosti. Zahákla jsem mu prsty za kalhoty a pomohla mu je sundat. Už byl jen v trenýrkách, přes které bylo jasně vidět jeho vzrušení.

V duchu jsem se zasmála. A pak mě zalila další vlna rozkoše, když se svými rty přesunul na můj hrudník. Nechala jsem se od něj laskat, dokud jsem nedosáhla bouřlivého orgasmu. Takovou rozkoš jsem v životě nepoznala…

Sundal si trenýrky a hladce do mě pronikl. A já se nechala odnášet do nebe…

Autor: KatBriam (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Albínka 1. Katrine di Pirstori 6. kapitola: