OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Teprve až když něco ztratíme, zjistíme, jakou to pro nás mělo cenu



Teprve až když něco ztratíme, zjistíme, jakou to pro nás mělo cenuDalší taková moje povídka... Varování: nečekejte happyend

 

,,Jenn, lásko počkej.” vykřikl do tmy a rozběhl se za ní. Téměř neslyšně se k ní přiblížil a pak ji objal. Zhluboka se nadechla a otočila se k němu. Přitiskl si je ještě více ke svému tělu. Bál se, že mu uteče. Potřeboval jí ještě naposledy říct, jak moc je pro něj důležitá.
,,Nikdy jsem nikoho nem iloval, tak jako tebe!” Set se podíval do jejích modrých očí a málem se v nich utopil. Byly tak hluboké a průzračně modré. Jennifer jen zakroutila hlavou. Chtěla se vymanit z jeho sevření, ale on byl daleko silnější než ona.
,,Nevěřím ti. Jsi lhář. Jdi ode mě pryč! Nenávidím tě! Jsi zrůda, nic víc než zrůda!” vyštěkla rozzlobeně. Zranil ji. Lhal jí celou tu dobu, co se znali. Myslela si, že ho miluje a on miluje jí. Že nezradí. Vše byla jen lež. Už se mu nedalo věřit. Jeho slova už pro ni nic neznamenaly. Dřív bez nich nedokázala žít, ale to už je dávno.
Slova, která mu Jennifer vpálila přímo do obličeje ho zranila. Dřív si myslel, že to bude jen zábava. Zahraje si s touto nebohou malou lidskou dívkou a pak ji odkopne stejně jako všechny ty ostatní, které za stovky let poznal. Ale tohle bylo jiné. Jennifer mu zamotala hlavu ještě víc, než chtěl, než si přál. Před jejich prvním setkání si byl jistý, že to bude jen na jednu noc. Jenže se vše zvrtlo a on ji potřeboval vidět znovu a znovu. Vpálila se do jeho těla jak rozžhavené železo, vpíjela se do jeho kůže a ovládala jeho myšlenky. Bláznil bez ní. Chtěl se stát člověkem, jen proto, aby s ní mohl být šťastný. Ale chtěla to i ona?
Věřila mu. Nevadilo jí, že je Set upír. Jen ji bolela představa, že ji měl mít jen na hraní. Věděla to. Zjistila, že měla být jen pouhá hračka. Milovala ho z celého svého srdce, ale zároveň k němu cítila nenávist, jakou si jen stěží dokáže někdo představit. Její mozek říkal, ať se od něj drží co nejdál, ale srdce volalo ano. Toužilo po jeho lásce a vroucích polibcích. Mozek to však nesměl dovolit.
,,Pusť mě! Proč už mě nenecháš na pokoji?!” Snažila se ovládnout svůj hlas a emoce. Nemohla se mu vrhnout kolem krku a přijmout jeho omluvu, i když si to tak moc přála. Nesmí mu ustoupit. V čem jí ještě lhal? Co když je celá jeho existence jedna velká lež?
,,Lásko! Takhle to nemůže skončit! Nesmí! Já tě miluji, bez tebe nejsem nic. Bez tebe nedokážu žít…” zašeptal do jejích vlasů. Nedokázal by ji opustit. Ale ona se nepřestala bránit. Tloukla do něj vší silou a pokoušela se ho odstrčit. Po chvíli se jí to povedlo. Podívala se na něj a v očích se jí odrážela všechna ta bolest a divokost, kterou teď cítila.
,,Ne! Je konec Sete! Konečně už to pochop. Konec," poslední slova už jen stěží zašeptala. Musím být silná. ,,Sbohem." Otočila se a odcházela temnou uličkou ke svému domovu.
V tu chvíli bylo Setovi jasné, že ji ztratil. Díval se, jak jeho životní láska pomalu odchází a ač to bylo nemožná, cítil jak jeho srdce puká na tisíce kousků, které už nikdy nepůjdou slepit zpátky. Sesunul se na kolena a vložil hlavu do dlaní. Moc pozdě mu došlo, že bez Jennifer nedokáže žít dál. Moc pozdě si uvědomil, že jí nikdy neměl lhát. Až do konce své existence zůstane v jeho srdci jako vypálený cejch, který mu bude připomínat největší chybu, kterou kdy udělal…
O 100 let později
Jennifer Dewan
18.1 1990 - 23.6 2074
Milovaná manželka a matka
Navždy zůstaneš v našich srdcích
Set klečel u jejího hrobu. Stejně jako každý rok ji šel navštívit v den, kdy ji naposledy viděl. Doufal, že její život byl dokonalý a šťastný. Přál by jí to. Snad zapomněla na jeho zradu a odpustila mu, protože on si odpustit nedokázal. Od té doby, co ho Jennifer opustila už to nebyl on. Byla to jen tělesná schránka. Vzala si jeho srdce a Set bez ní nedokázal žít. Tolikrát se snažil ukončit svůj život, aby ho jejich poslední setkání přestalo pronásledovat, ale nikdy se mu to nepodařilo. Snad ho osud chtěl vidět zlomeného stejně tak, jak on zlomil i její srdce.
Set se naposledy podíval na její zasněžený hrob a pomalu odešel do temné noci, aby se přesně za rok mohl zase vrátit zpět a znovu šeptat slova odpuštění té, kterou bude už navždy milovat.

,,Jenn, lásko počkej,” vykřikl do tmy a rozběhl se za ní. Téměř neslyšně se k ní přiblížil a pak ji objal. Zhluboka se nadechla a otočila se k němu. Přitiskl si ji ještě více ke svému tělu. Bál se, že mu uteče. Potřeboval jí ještě naposledy říct, jak moc je pro něj důležitá. 

,,Nikdy jsem nikoho nemiloval, tak jako tebe!” Set se podíval do jejích modrých očí a málem se v nich utopil. Byly tak hluboké a průzračně modré. Jennifer jen zakroutila hlavou. Chtěla se vymanit z jeho sevření, ale on byl daleko silnější než ona. 

,,Nevěřím ti. Jsi lhář. Jdi ode mě pryč! Nenávidím tě! Jsi zrůda, nic víc než zrůda!” vyštěkla rozzlobeně. Zranil ji. Lhal jí celou tu dobu, co se znali. Myslela si, že ho miluje a on miluje jí. Že nezradí. Vše byla jen lež. Už se mu nedalo věřit. Jeho slova už pro ni nic neznamenaly. Dřív bez nich nedokázala žít, ale to už je dávno. 

Slova, která mu Jennifer vpálila přímo do obličeje ho zranila. Dřív si myslel, že to bude jen zábava. Zahraje si s touto nebohou malou lidskou dívkou a pak ji odkopne stejně jako všechny ty ostatní, které za stovky let poznal. Ale tohle bylo jiné. Jennifer mu zamotala hlavu ještě víc, než chtěl, než si přál. Před jejich prvním setkání si byl jistý, že to bude jen na jednu noc. Jenže se vše zvrtlo a on ji potřeboval vidět znovu a znovu. Vpálila se do jeho těla jak rozžhavené železo, vpíjela se do jeho kůže a ovládala jeho myšlenky. Bláznil bez ní. Chtěl se stát člověkem, jen proto, aby s ní mohl být šťastný. Ale chtěla to i ona?

Věřila mu. Nevadilo jí, že je Set upír. Jen ji bolela představa, že ji měl mít jen na hraní. Věděla to. Zjistila, že měla být jen pouhá hračka. Milovala ho z celého svého srdce, ale zároveň k němu cítila nenávist, jakou si jen stěží dokáže někdo představit. Její mozek říkal, ať se od něj drží co nejdál, ale srdce volalo ano. Toužilo po jeho lásce a vroucích polibcích. Mozek to však nesměl dovolit.

,,Pusť mě! Proč už mě nenecháš na pokoji?!” Snažila se ovládnout svůj hlas a emoce. Nemohla se mu vrhnout kolem krku a přijmout jeho omluvu, i když si to tak moc přála. Nesmí mu ustoupit. V čem jí ještě lhal? Co když je celá jeho existence jedna velká lež? 

,,Lásko! Takhle to nemůže skončit! Nesmí! Já tě miluji, bez tebe nejsem nic. Bez tebe nedokážu žít…” zašeptal do jejích vlasů. Nedokázal by ji opustit. Ale ona se nepřestala bránit. Tloukla do něj vší silou a pokoušela se ho odstrčit. Po chvíli se jí to povedlo. Podívala se na něj a v očích se jí odrážela všechna ta bolest a divokost, kterou teď cítila.

,,Ne! Je konec Sete! Konečně už to pochop. Konec." Poslední slova už jen stěží zašeptala. Musí být silná.

,,Sbohem." Otočila se a odcházela temnou uličkou ke svému domovu. 

V tu chvíli bylo Setovi jasné, že ji ztratil. Díval se, jak jeho životní láska pomalu odchází a ač to bylo nemožná, cítil jak jeho srdce puká na tisíce kousků, které už nikdy nepůjdou slepit zpátky. Sesunul se na kolena a vložil hlavu do dlaní. Moc pozdě mu došlo, že bez Jennifer nedokáže žít dál. Moc pozdě si uvědomil, že jí nikdy neměl lhát. Až do konce své existence zůstane v jeho srdci jako vypálený cejch, který mu bude připomínat největší chybu, kterou kdy udělal… 


O 100 let později

Jennifer Dewan
18.1 1990 - 23.6 2074
Milovaná manželka a matka
Navždy zůstaneš v našich srdcích

Set klečel u jejího hrobu. Stejně jako každý rok ji šel navštívit v den, kdy ji naposledy viděl. Doufal, že její život byl dokonalý a šťastný. Přál by jí to. Snad zapomněla na jeho zradu a odpustila mu, protože on si odpustit nedokázal. Od té doby, co ho Jennifer opustila už to nebyl on. Byla to jen tělesná schránka. Vzala si jeho srdce a Set bez ní nedokázal žít. Tolikrát se snažil ukončit svůj život, aby ho jejich poslední setkání přestalo pronásledovat, ale nikdy se mu to nepodařilo. Snad ho osud chtěl vidět zlomeného stejně tak, jak on zlomil i její srdce.

Set se naposledy podíval na její zasněžený hrob a pomalu odešel do temné noci, aby se přesně za rok mohl zase vrátit zpět a znovu šeptat slova odpuštění té, kterou bude už navždy milovat.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Teprve až když něco ztratíme, zjistíme, jakou to pro nás mělo cenu:

4. Skříteček2
18.04.2011 [19:50]

Je to k podivu, ale skoro se mi chce brečet Emoticon Na začátku povídky jsem maličko doufala, že povídka bude upírská, a hele - ona byla! Emoticon Píšeš tak nádherně, necítíš náklonnost k hepyendům a vtáhneš mne hned do děje. Doufám, že tady ještě uvidím více tvých povídek

3. 000 přispěvatel
13.03.2010 [20:52]

000Krásné... dojemné...achEmoticon

2. Hana
13.03.2010 [19:09]

nádhera... krásné téma na vícedílnou povídku EmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticon

1.
Smazat | Upravit | 10.03.2010 [21:02]

Přidej text do perexu a potom zaškrtni "článek je hotov"EmoticonEmoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!