Ahojky, takže jsem po dlouhé době napsala zase jednu jednodílovku. Omlouvám se těm, kteří očekávájí cant break a broken heart. Slibuju, že o víkendu přibude nový díl.
12.12.2010 (15:00) • LonelyRebel • Povídky » Jednodílné • komentováno 3× • zobrazeno 855×
Mlha kolem mě se začala rozestupovat a já konečně spatřila domy známé ulice. Zem pokrývala vrstva sněhu, která by ve dne působila jako načechrané polštáře, čekající jen na to až do nich spadnete, ale teď působila spíš strašidelně, protože se snášel soumrak. Pomalými kroky jsem šla dál, kolem bylo slyšet jen klápání podpatků mých kozaček.
Po mé pravici se mihnul pohyb. Strnula jsem a natočila tím směrem hlavu. V osamělé koruně opadaného stromu se majestnátně usadil černý havran. Chvíli jsem se na něj zhypnotizovaně dívala, ale jeho pronikavé zakrákání mě vytrhlo z tranzu.
„Havran? Co by tady dělal? Nemáme tu havrany!“ Nemohla jsem od toho tvora odtrhnout oči. Ze shlédnutých filmů a přečtených knih jsem věděla, že jeho přítomnost nevěstí nic dobrého.
Někde uvnitř sebe jsem znala odpověď.
Smrt.
Havran znovu zakrákal a jedním mohutným mávnutím křídel se vznesl. Tušila jsem, co příjde. Prudce jsem se otočila.
Stál tam.
Byl to on. O tom nebylo pochyb.
V pravé ruce svíral nůž, z kterého odkapávala krev. V očích měl krutý výraz a ďábelsky se smál.
„Zabiju tě...“ pronesl.
Na víc jsem nečekala a dala se zoufalý útěk. Snažila jsem se utíkat jak nejrychleji jsem dokázala, ale stále mi byl v patách a to pouze kráčel pomalými kroky.
„Chci tě mrtvou!“
„Dostanu tě! Dostanu každého, na kom ti kdy záleželo.“
Utíkala jsem, chtěla jsem žít... nebo jsem možná jen nechtěla zemřít rukou tohodle psychopata. Pádila jsem jak nejrychleji jsem mohla.
Utekla jsem mu? Dokázala jsem to?
Nikde jsem ho neviděla. Trochu jsem zvolnila tempo. Teď jsem šla rychlejší chůzí, ale potom jsem se znovu zadrhla.
Na chodníku bylo pár kapek krve.
„Ne...“ zašeptala jsem, když si moje nohy začaly dělat co se jim zachtělo a nesly mě dál. „Prosím ne...“ Chtělo se mi prosit, protože krve přibývalo a potom jsem to spatřila.
Na zemi leželo zkroucené něčí bezvládné tělo v kaluži krve. Nechtěla jsem jít blíž. Nechtěla jsem vidět ani vědět, kdo to je.
Ale zastavila jsem se až těsně u mrtvoly. Nevěřila jsem tomu co dělám. Oči se mi zalily slzami, ale něco mě donutilo si přidřepnout. Neviděla jsem, kdo tam leží, protože ke mně ležel stočený zády.
Natáhla jsem k němu roztřesenou ruku a obrátila ho k sobě.
„Panebože...“ Rukou jsem si přikryla ústa, abych utlumila výkřik.
Můj nejlepší kamarád tu ležel s vytřeštěnými zorničkami a podřezaným hrdlem.
Konečně jsem mohla ovládat svoje tělo. Z očí se mi proudem spustily slzy.
„Zabilas mě!“ Jeho ústa se najednou pohnula a jeho mrtvé oči civěly přímo do těch mých.
Tentokrát už jsem svůj křik tlumit nemohla. Křičela jsem jak nejvíc jsem mohla.
S křikem jsem se posadila na posteli a zděšeně zírala před sebe. Potom jsem pohlédla na mobil, který ležel vedle mého polštáře a zběsile vyzváněl.
„Jen špatný sen...“ uklidnila jsem se v duchu a popadla svůj mobil. „Halo?“ Hlas mi lehce ujel, ale nebylo to tak hrozné.
„Lizo?“
„Peti?“ zeptala jsem na odpověď.
„Liso, Ian... on...“
„Co je s Ianem?“ Rychle jsem zbystřila. Ian byl můj nejlepší kamarád dlouhá léta.
„On... někdo ho zabil.“
„Cože?“
„Měl podřezané hrdlo...“ Jeho sestra mi začala vzlykat do mobilu, ale ten už jsem v ruce nesvírala. Dlaň a prsty se mi rozechvěly, tak že jsem nebyla schopná ho udržet.
„Ne... ne... prosím... ať to skončí...“
„S radostí to ukončím...“
Ze stínu u mojí postele vystoupil ON. Znovu svíral ten nůž.
„Áááá,“ pronikavě jsem zaječela a potom...
jsem otevřela oči. Přerývavě jsem dýchala a civěla do stropu v mém pokoji. Ty sny se stupňovaly, byly čímdál horší a já nevěděla co mi chtěly říct, ale jedno jsem věděla jistě.
Zabiju HO a až bude mrtvý nechám do svých snů přijít ty, které nenávidím a je zabiju taky. Nechám je trpět za to, jak oni nechávají trpět mě.
To já budu ten vrah, který si vybere, koho zabije a koho ušetří, ale už teď můžu říct, že neplánuji ušetřit nikoho.
Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné
Sdílet
Diskuse pro článek Sweet dreams and beautiful nightmare:
Díky, to jsem potřebovala slyšet. Už jsem se zorientovala a chápu a děkuji. 
Zkusím ti to vysvětlit, ale své myšlenkové pochody někdy nechápu ani já 
Začátek byl něco jako sen ve snu. To jsi asi určitě pochopila a potom jak se ta holka probudila, tak v ní ty noční můry vyvolaly něco jako chladnokrevnost. Už ji přestalo bavit dívat se na to, jak někdo zabíjí její kamarády a pokouší se zabít ji. Ona se vlastně rozhodla stát se tím vrahem, který vezme sny do svých rukou.
Ty mě dokážeš tak dokonale zmást, že to snad není ani možné. Koukala jsem na to jak tupec, který netuší o co jde.
Naskočila mi z toho husí kůže. Bylo to opravdu skvělé, ale asi jsem zřejmě nepochopila správně konec.
Šlo by mi to nějak vysvětlit, abych věděla, na čem jsem? 
Budu vypadat blbě, ale alespoň to pochopím. 
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!