OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Sejdeme se přece v nebi...

Krátká povídka o jedné tmavé vánoční noci. Vánoční čas, kdy blízcí jsou si ještě bližší... Meluzína škvírou pod oknem hraje melodii Mozartova Rekviem a zanedlouho osamělá duše nebude sama. Nebo spíš naopak? Psáno víc než před rokem, možná trochu z jiného doušku, ale snad to nebude tak hrozné - příjemné počtení.

01.08.2012 (17:00) • Vogel • Povídky » Jednodílné • komentováno 16× • zobrazeno 1347×

Zkroušený láskou, zasoplen věkem, s pocitem, že do hrobu mám zase o krůček blíže. A čas plyne, jako vždy plynul. Chladně a neústupně.

Seděl jsem ve starém domě, ve tmě, v domě ve tmě, vše zašlé věkem. Houpací křeslo trhaně skřípalo, jak jsem se nadechoval. Pod mým dechem se třepotaly i pavučiny na stropě. Za okny šuměl vichr. 

Meluzína mi skřehotala doprovod. Příroda se učila i od Mozarta, škvírou v okně mi k potěše hořícího srdce hrálo Rekviem. Už nadcházel čas, byl jsem připraven.

V zhaslém, po léta nedotčeném krbu se z chmurných uhlíků vynořila jiskřička. A pak další, další a zase další, až byly staré zbytky uhlí docela rozžhavené - a pak vzplanul oheň, v komíně zahučelo - a byl zase tu.

„Přišel jsi mě zase mučit?" zeptal jsem se, rty se mi chvěly. Poté se rozechvělo i celé mé nitro, když jsem spatřil ten stín - vracel se stále a stále!

„Přišel jsem tě navštívit," odpověděl s temným chladem v hlase.

Ticho ve tmě, ticho ve mně. Meluzína usnula s jeho příchodem. 

„Nepozval jsem tě," ohradil jsem se. Zíral jsem do žhnoucích uhlíků, které uhasínaly s časem.

„Pozvánky sebe samotného jsou nezbytné, myslíš tedy?" Ucítil jsem ho přímo za sebou, cítil jsem jeho vnitřní pulz, jeho dech na mém zátylku. Uhlíky v krbu se zasyčením uhasly a ztichly. Tma v domě, tma ve mně.

„Jsou Vánoce," promluvil zas. „Vánoce, ty hezké svátky, kdy se rodina sbližuje a přátelí…“

Vánoce? Opravdu je už tak pozdě?

„Je tak pozdě, až je brzo," zasmál se, jako by mi četl myšlenky. Shakespeare. 

Vedl dál svůj monolog. „Přejdeme rovnou k věci - anebo ještě ne, hrátky okolo činí celkový dojem velkolepějším, že? Mám pro tebe vlastně dárek… Složil jsem ti báseň. Chceš ji slyšet?"

Nekaž mi náladu…

„Já věděl, že po tom budeš prahnout. Recituji tedy." Modré stíny na stěně nad krbem se zatetelily.

„Hloub a hloub se stále ztrácí;
rozměr věcí se mu zvrací;
sobě sám a všem se hnusí,
z hloubky dýchaje se dusí…

Jen tak mezi řečí, víš, o kom ta báseň vypráví?"

Odmlka. Cítím, jak mi vysychá v krku. Nasucho polknu. Mlč už, ty špíno prokletá…

„Ach, ta vánoční atmosféra, naše plíce ji dýšou jako balzám… Každý rok jsou si blízcí ještě bližší… Pověz mi, znáš vůbec svůj odraz v zrcadle?"

Zatnul jsem zuby, když se mi zjevil před očima. Polévala mne střídavě vlna ledu a horka. Nemohl jsem se jen tak vzhlížet k obrazu sebe samotného… Nemohl jsem…

„Tehdy jsi ji miloval," pravil přízrak.

„Miloval," opakoval jsem. Hlava mi klesla.

„Miloval jsi ji."

„Miloval."

„Miloval jsi ji… proč jsi to tedy udělal?" pokračoval přízrak. Ticho. Jen vítr za okenicemi.

Přízrak se rozchechtal. Triumfální smích se rozléhal celou místností, v tom celém byl jakýsi hluboký, sužující chlad. „Miloval jsi ji a zabil jsi ji!"

„Zabil…“ Cítil jsem se jako ve snu, víčka se mi klížila vypětím, nitro se chvělo, tělo dřevnatělo a těžklo jako z oceli.

Naposledy jsem se zadíval na tu hrůznou podobu sebe samého a pevněji stiskl zelenou ampulku s jedem v mé dlani. Ysobel, sejdeme se přece v nebi!

 

Verše jsou z díla J. W. Goetha, Faust.

Autor: Vogel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné



Sdílet

Diskuse pro článek Sejdeme se přece v nebi...:

LadyOceansoul: Děkuji mnohokrát! :) Jsem ráda, že se ti to líbilo.

Úžasné. Vykreslila si neuveriteľnú atmosféru. Vianoce, oheň v krbe, prízrak a výčitky svedomia. Teraz musím premýšľať nad tým, čo sa asi v jeho minulosti stalo, kto je Ysobel... Skvelé ! :)

Leylon: jo, jo, doporuc, to je urcite skvely napad. pak jeste poreferuj, jak to s nim dopadlo. .D

Jenny: ta tvoje chvala je tak velka, ze ji ani nemuzu spolknout. Diiiky! Jinak k smyslu tech versu, mel to byt vystizen stav tohodle chlapika, takova bodna rana, asi to z toho neni dostatecne citit, za coz se omlouvam a priste to udelam snad lip.

Fausta jsem nečetla, ani jiná Goetheova díla, a je dost možné, že mi uniká něco hlubšího, ale teda ten pocit z povídky se zaryl hluboko dost. Prostě krutě hustý. :D
Já z tebe prostě nemůžu, nemůžu. Ohromně ti závidím a stydím se před tebou.
No, zkrátka skvělé, a jestli říkáš, že už je to starší...

Vogel: nie, neznelo to vôbec zle. Mám dobrú priateľku s talentom na všelijaké zvláštne prirovnania, čiže ma v tomto obore len tak niečo neprekvapí...
Rob, ako sama uznáš za vhodné, len potom nehovor, že som ťa nevarovala
To by som nepovedala, veľmi rada sa na to pozriem.
to chápem, i ja som veľmi háklivá na svoje písanie... preto som asi vlastne ešte nič, čo som napísala, neukázala rodine Každopádne, vďaka bohu za túto stránku, už len preto, že by ťa bola škoda, len sa dobre drž. Možno túto stránku odporučim aj tomu kamošovi...
Možno ti ho skrátim, ´dalšia kapitola už je publikovaná

AgataEritra: Vážně mě těší, že se to líbilo. :) Díky za hezký komentář.

Leylon: už si na to olizuju zoubky (snad to nezní tak nechutně, jak mi po napsaní přišlo) - neboť tvoje depresivní psaní je ještě lepší, než si sama myslíš. :) No ale pokud o to vážně stojíš, zkusím něco jiného - něčím začít stejně musím. .)

Předem říkám, že zkusit číst ode mě něco staršího je sebevražedná mise... - no fajn, fajn, jsem tam jako yasmin.

Ohledně té učitelky, opravdu nevím, jestli je to tím, že mě tak nemá ráda, nebo jestli jsou to opravdu tak špatný práce, každopádně ať chci nebo nechci, vždycky mě to hodně rozruší, protože jsem ohledně psaní hodně citlivá :D . A nebýt téhle stránky, asi nepíšu už taky.

Heh, zase "dankešn" a pro změnu krásný večer. Pořád vzpomínám na tu Klietku, ach, to převalování v posteli se dneska asi nějak natáhne :D.

Má to opravdu zvláštní náboj... Jde z toho mráz po zádech... Jsem unešena i přes stáří slov... Nadchlo mě to...

Vogel: Ajajaj Len dúfam, že moja tvorba na stmivani ťa neznechutí, je to ukážka toho, že som bola kompletný amatér (nie žeby som teraz amatérom nebola, ale snáď je to aspoň trošku lepšie :D) Odporúčam (pre vlastné psychické zdravie) neotvárať poviedu Tí praví. To bol môj kompletný začiatok a keď si to teraz pozerám, tak sa čudujem, že to vôbec niekto komentoval - dej je tam pomaly nulový, k tomu plno depresie...

I ty si pridávala na stmivani? Tak to sa tam tiež mrknem , som zvedavá, o čom si písala...no keď sme pritom, mohla by si mi napísať, pod akou prezývkou? Na meno Vogel mi nič nenašlo... a neverím, že by si sa mala za čo hanbiť. Bude to skôr v tom, že tam sa píše podľa určitej, aj keď nie veľmi presnej, šablony - Edward, Bella, upíry, vlkodlaci, Cullenovci. Čiže tam nie je až toľko priestoru na vyjadrenie niečoho úplne iného. Kompletne vlastných myšlienok. A tu je to presne naopak.
Nie je za čo, som rada, že ti pomáham. Píšem len to, čo si myslím.
Prosím ťa, to koho máte za učiteľku literatúry? Nejakú Bellatrix? Či slepú chiméru? Pána, beka, ona musí byť vážne slepá. Ale môže to byť aj v tom, že má iný vkus, proste sa orintuje na iný typ literatúry (čo je viem, nejaké detektívky). Proste sa tým nenechaj znechutiť... videla niekedy napríklad túto jednorázovku? O tomto sa nedá povedať nič zlé, aj keby človek neviem ako chcel...
Ja dodávam jedno obrovské - nemáš začo, Vogel. Viem ako komentáre a názory vedia povzbudiť... :) :)
Mimochodom, jedného môjho kamaráta, ktorý písal, tak isto zdeptala učiteľka slovenčiny a odvtedy nenapísal nič, resp. aj keď napísal, tak to nikomu nechce ukázať. Nech tebe ani náhodou nič také nenapadne, jasné?
P.S. nemyslím, že máš čo rozdýchavať - určite to bude super. Ja sa skôr desím toho okamihu, keď ty začneš čítať pohľad rozprávača V klietke... aj jaj, idem s kožou na trh!
P.P.S. You´re welcome (už ma omrzelo písať niet za čo, nerada opakujem slová . Je ladené do tmavších dymových farieb, dobre dopasované k poviedke, ktorú píšeš (a k jej obrázku). A ja aktualizujem skutočne len raz za čas... uf, v tomto sa budem snažiť polepšiť :)
Pekný deň prajem aj tebe :)

Hehm, teď mě vlastně napadlo, že když už tak prahnu po tvý tvorbě, mohla bych zajít na stmivani.eu a pročíst si mezi kapitolami Klietky tady i všechno tvoje tam! :D Jsem to ale vynalézavá, že... A neboj, stane se tak, určitě to bude zajímavý nový průhled do tvýho psaní - na čem se zakládalo, na čem vyrostlo, jakým směrem se vydáváš. Jupí, plán na příští dny vynalezen :D.
Co se týče studu na stmivani.eu, je to zajímavé a možná i nevyrovnané, ale i já tam psala - a vlastně, nepamatuju si, že bych se nějak zvlášť styděla. Tenkrát jsem asi nechápala, že to, co tam přidávám, je studu hodno :D. Naopak s přirůstajícím časem se to horší .
Jinak ti znovu vážně děkuju, že do mě hustíš ty krásný slova. Jako autora mi to nevyslovitelně dodává chuť k dalšímu psaní a kdyby tě nebylo, asi bych hodně zahálela. Sice je to trochu matoucí - jo, kvůli tomu mám možná taky trochu víc podlomený sebevědomí -, když učitelka literatury neustále hodnotí moje slohovky dva/tři se slovy, že "u maturity by to byla slabá čtyřka", to pak mám chuť už nenapsat ani čáru do konce života . Jiné názory mě zase povzbuzují :), takže opravdu jedno velký díky .
P.S.: první kapitolu už mám hotovou, tak budu ještě dneska rozdejchávat děs z faktu, že bych ji sem měla přidat - a pak uvidíme...
P.P.S.: děkuju za pochvalu shrnutí. Jestli bych se měla přiznat, to tvoje se mi taky velmi líbí - no a taky ho několikrát do dne kontroluju kvůli aktualizaci .
Měj se krásně.

Vogel: pocit hanbi pri pridávaní novej tvorby poznám tiež - dodnes si pamätám, aká nervozna som bola, keď som pridávala svoju prvú tvorbu na stmivani.eu a očakávala, čo na to povedia ostatní, čí ma odtiaľ nevykopú so slovami "to nemá zmysel." I teraz sa mi ten pocit niekedy vracia a onedlho ho zažijem asi zas (uvidíš sama )... je to to vcelku prirodzené, no odvážim sa povedať, že v tvojom prípade neopodstatnené, veď už len tvoja originalita robí pri príbehoch svoje. Povedala som to snáď desať krát, no poviem to zas - tvoj štýl je úplne iný ako ostatných autorov a tým vieš zaujať...

Jasné, že si to zaslúžiš. A o tom nehodlám diskutovať
Nie, to určite nie. Necháva to priestor fantázii, len som bola zvedavá, ako to vidíš ty (názor autora je pri diele vždy najzaujímavejší).
Skutočne niet za čo. Keď si niečo prečítam, tak sa mi v hlave rozbehne plno myšlienok a ja ich už len ťukám do klávesnice. Nie je to žiadna obeta, priam naopak.
Máš moje slovo, že tak urobím, keď niečo nájdem. Doteraz mi však do očí nič neudrelo. A mám taký pocit, že ešte ani dlho neudrie
Nemáš sa čoho desiť, novými vecami sa človek predsa učí. A predsa len, keď to bude písané tvojím... takým trochu vyspelejším štýlom, bude to mať zas trochu osobitejšiu chuť. Som na to zvedavá, ver tomu, že si to s radosťou prečítam. mimochodom, máš pekné shrnutí

Přidat komentář:

Nick:

Text: