OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Nevinná aneb Drogy jsou čas!



Nevinná aneb Drogy jsou čas!Nevinnost... Co to je? Někdo si představí andílka, někdo dítě. Každý pod tím slovem vidí něco jiného, to už záleží na něm. Každý z nás má osobitý pohled na svět. Každý má svůj život a své názory. Ale vsadím se, že nikoho z vás nenapadlo, že někdo, kdo bere drogy, může být nevinný. A přesto je to možné, neboť já, i přes všechno, co by ostatní lidé nazvali hříchy, zemřela nevinná...

Nevinná aneb Drogy jsou čas!

 

Nevinnost... Co to je? Někdo si představí andílka, někdo dítě. Každý pod tím slovem vidí něco jiného, to už záleží na něm. Každý z nás má osobitý pohled na svět. Každý má svůj život a své názory. Ale vsadím se, že nikoho z vás nenapadlo, že někdo, kdo bere drogy, může být nevinný. A přesto je to možné, neboť já, i přes všechno, co by ostatní lidé nazvali hříchy, zemřela nevinná...

 

Nic. Snažil jsem se! Fakticky jsem se snažil! Jenže nic nepřicházelo. Žádná vzpomínka, ani záblesk. Ale v mé hlavě nebyla černota, jak si většina lidí to nic představuje, spíš jsem tam měl čerstvě vymalováno na bílo.

„Začni od začátku! Vždyť jsi přežil!" říkal každý doktor a každá sestřička. Ale nikdo se mě nezeptal jestli jsem to přežít chtěl. Začínal jsem mít pocit, že smrt by byla lepší než tohle.

Pozoroval jsem dívku sedící u mé postele. Krásná, hubená, vysoká, blondýnka, modré oči momentálně plné slz. Její fotku už jsem rozhodně viděl, při rehabilitacích, jenže v mozku uvízlo jen málo.

„Ty si mě nepamatuješ, Same?" vzlykla tiše. Nechtěl jsem, aby brečela, nechtěl jsem jí ublížit, jenže já si ji opravdu nepamatoval!

Nahlas zavzlykala a popotáhla. „Jsem Tiff!" Vyjeveně jsem ji sledoval. „Tiffany, tvoje holka!" vykřikla a rozplakala se.

„Promiň," zašeptal jsem. Prostě to nešlo.

Se smutkem v očích zakroutila hlavou, postavila se a zmizela z mého pokoje. Věděl jsem, že zítra si na ni už asi nebudu pamatovat, mrzelo mě to, ale nemohl jsem za to...

Ti lidé, jež se mi představili jako mí rodiče mi vysvětlili, že jsem se právě probral po dvou letech z kómatu. Ukradl jsem s kamarádem auto, naboural s ním do zdi a dal si hlavou přímo o palubku. A pak jsem už jenom spal...

Probral jsem se před týdnem, po těžké operaci, která mě mohla zabít. Celosvětově známý chirurg, jeden z nejlepších odborníků na lidský mozek mi někde v hlavě, už přesně nevím kde, našel kousek skla. To mi vytáhl a pár dní potom jsem se probudil. Aniž bych si pamatoval svůj život předtím. Rehabilitace po fyzické stránce šla skvěle, doktoři to označovali jako zázrak, po týdnu jsem chodil a fungoval absolutně správně, pokud pomineme lehké ochrnutí pravé ruky, které by se mělo zlepšovat. Ovšem s psychikou to bylo horší. Má paměť fungovala jako předtím, jen jsem si nepamatoval svůj život. Proto mi rodiče, doktor a pár lidí ze školy sestavili jakýsi seznam plný jmen, fotografií a informací, ale dostat to do hlavy všechno a pamatovat si to dlouhodobě, to byl teprve oříšek.

Pomalu a opatrně jsem se zvedl z postele a vyrazil na nemocniční chodbu. Nudil jsem se tu. Přecházel jsem z jednoho konce na druhý a přemýšlel.

Nic! Nevzpomněl jsem si na vůbec nic!

Najednou do mě někdo vrazil, jak prudce vylítl ze svého pokoje. Skončil jsem na zemi a nade mnou se pobaveně křenila hnědovláska se zeleno-šedýma očima, jejichž zorničky byly nezvyklé malé.

„Čau!" zasmála se a odkulila se vedle mě.

„Ahoj, promiň že se ptám, ale mám tě znát?"

„Jestli seš jasnovidec tak jo! Jinak asi těžko. Jsem Jamie Raynoldsová," představila se a podala mi ruku.

„Těší mě, Samuel... ehm..." Sakra! Jak se to jmenuju?!

Jamie se pousmála a chápavě pokývala hlavou. „Amnézie?"

„No jo, probral jsem se z kómatu," přiznal jsem.

„To je dobře."

„Nejsem si tím tak jistej," povzdechl jsem si.

„Cože?" valila na mě svoje velké zelené oči.

„Možná by bylo lepší, kdybych při tý bouračce umřel, každej po mě něco chce, každej čeká, že si ho budu pamatovat. Jenže já mám prázdno. Absolutní prázdno!"

Mlčela a probodávala mě nesouhlasným pohledem. „Ale přežil jsi to!" Zněla tak divně, jakoby mi záviděla.

„Proč tuhle větu řekne, každý kdo mě potká?"

„Protože hodně lidí nemá to štěstí, který jsi měl ty!"

Rozhodl jsem se téma  odpustit. S ní to bylo snazší. Povídat si. Nic ode mě nečekala. Nechtěla, abych si na ni vzpomněl. Neznal jsem ji ani předtím ani teď. Stejně jako ona nikdy neznala mě.

„A proč jsi tu ty?" Sklopila oči. Zasáhl jsem zřejmě její citlivé místo.

„Promiň, já jen, byl jsem zvědavej."

„To je v pohodě. Já," zhluboka se nadechla, asi aby nabrala sílu mi to vyklopit. „Mám rakovinu slinivky. Objevily ji u mě před rokem, na léčbu jsem nereagovala. Nejdřív tvrdili, že přežiju nanejvýš půl roku, pak dalšího půl roku. Teď říkají měsíc... A já, cítím to, cítím, že mají pravdu. Umírám..."

Bodlo mě u srdce a zamrzelo mě, že jsem se vůbec ptal. V duchu jsem nadával své otravné zvědavosti. „Promiň."

„Ne, to je v pohodě, to je život. Jsem s tím smířená, ale bolí to. Hodně... Prášky proti bolesti už v žaludku neudržím, vlastně tam zůstane celkově jen málo věcí," ušklíbla se.

„Nevypadáš, že by tě něco bolelo," protestoval jsem.

„Teď ne," zahihňala se. „Teď jsem v sedmým nebi, právě jsem si zahulila," vysvětlila. Nechápal jsem její slova, ale po chvilce mi to začalo docházet. Slovo zahulila a ty malé zorničky. Před dvěma dny u mě byl kamarád ze školy, nabízel mi něco čemu říkal Marihuana a seznámil mě s tím vcelku dokonale.

„Ale to je droga. Není to zakázaný?"

Zakroutila hlavou. „V Coloradu je to povolené, pokud ti to předepíše doktor. Dorga, jo, hodně lidí tomu tak říká a odsuzují mě za to. Jenže copak je něco zlého na tom, že chci svůj poslední měsíc prožít ve smíchu a ne v křečích bolesti?" zeptala se, v jejích očích jsem viděl to odhodlání, s kterým mě přesvědčovala o své nevinnosti.

„Ale vždyť je to droga!" nechápal jsem stále jak může droga, tedy návyková látka, která je podle mých rodičů moc moc zlá, pomáhat.

Jamie se ušklíbla. „Někdo tomu říká droga, někdo lék a někdo prostě jen Mariánka, ale hlavně, Same, hlavně je to čas..." Poplácala mě po rameni a usmála se. „Promiň, ale nemůžu tu s tebou strávit zbytek života, musím si ho jít užít, tak se měj!" Vstala ze země, obešla mě a rozběhla se chodbou pryč. Na jejím konci se ale zastavila a otočila.

„Jo a Same, hlavně žij..." pak zmizela z chodby a i z mého života. Pokoušel jsem se ji hledat, ptal jsem se doktorů, na sesterně, všude, každý mi řekl jedinou větu. „To je doktorské tajemství."

Až po několika týdnech se jedna sestra slitovala a řekla mi, že několik dní po tom, co jsem Jamie potkal, zemřela.

„Někdo tomu říká droga, někdo lék a někdo prostě jen Mariánka, ale hlavně, Same, hlavně je to čas..."

Snažil jsem se si její slova zapamatovat navždycky, nějak jsem totiž cítil, že v nich je až moc moudrosti na tak mladou holku, ale bál jsem se, že je zapomenu, že zapomenu na ni. A to jsem nechtěl. Něco jsem k ní cítil, takové sympatie, ale nebyla to láska a ani přátelství. Ty city byly ojedinělé, originální, jedinečné. Něco ve mně vzbudila. Jakoby našla vypínač v mém mozku, kteří neviděli ani ti nejlepší z doktorů a udělala cvak. Jakoby mě vrátila do reality. A co na tom, že jsem si nepamatoval nic, vždyť jsem přeci žil! A to ona už, bohužel, nemohla...



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nevinná aneb Drogy jsou čas!:

3. Myll přispěvatel
23.01.2012 [18:51]

MyllLostAngel: Hrozně moc děkuju... :D Byl to jen momentální nápad, takovej záblesk a hodně narychlo sepsaná povídka, o to víc jsem ráda, že se ti líbí... Emoticon Za nedostatek popisů postav se omlouvám... O:) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. LostAngel přispěvatel
23.01.2012 [14:47]

LostAngelPáni... rozhodně krásná, úžasná povídka i když děsně smutná. Ten nápad o nevinnosti je krásný, a ano i něco tak špatného, jako droga dokáže zmírnit bolest, prodloužit čas... Nejvíc se mi líbila ta Jamie. Umírá a přesto, přesto zvládne být v pohodě i když je to možná jen maska díky mariánce. Emoticon V některých momentech mi to přišlo až moc strohé, ale jiné mi to naprosto vynahradili. Musím ti pochválit to přirovnáním s čerstvě vymalovaným pokojem, to bílo. A hlavně, co se mi nejvíc líbilo. Ty dvě úžasné věty, které Jamie pronesla. To o čase a o tom "Jo a Same, hlavně žij..." To by si měl říct každej a nemusí bejt vůbec po nehodě! Takže v celku - skvělá práce jen hodně smutná! Ale brala bych třeba bližší popis té dívky a kluka... Emoticon Emoticon Emoticon

1.
Smazat | Upravit | 22.01.2012 [23:38]

*Oslovení se odděluje čárkami z obou stran.
*Shoda přísudku s podmětem.
*Pozor na skloňování ji/jí; ni/ní. (TU - ji;ni, TÉ - jí;ní.)
*Překlepy.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!