Immortal love • OurStories.cz ~ naše povídky

Někdy je doba zlá, dějí se hrozné věci... Někdy i naděje zemře spolu s člověkem...

03.07.2011 (19:00) • Lareth • Povídky » Jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 1140×

Vzbudila jsem se neobvykle brzy, srdce mi tlouklo jako splašené, mlátilo sebou jako by chtělo vyskočit z mého hrudníku. Marně jsem se snažila si vzpomenout na sen, který mi vytvořil v hlavě ohromný zmatek. Chtěla jsem křičet, ale nevěděla jsem proč. Jediné, na co jsem si dokázala vzpomenout, byl včerejší večer. Okamžitě mnou začínal cloumat smutek tak velký, že prostupoval každou mojí buňkou, drtil mé srdce i duši. Sevřel se mi žaludek a začaly mne pálit oči. Párkrát jsem zamrkala, abych zahnala slzy. Jakmile jsem se dotkla víčky, jedna slza přetekla přes okraj a kanula mi po tváři. Za ní následovaly další, dokud jsem neměla smáčené obě tváře. Rukama jsem si objala nohy a houpala jsem se zepředu dozadu, abych se alespoň trochu uklidnila. Za pevně semknutýma očima se mi přehrávala ona a událost…

Slunce zrovna začalo zapadat a do prosklené části mého bytu, nacházejícího se vysoko nad zemí, se vkrádaly poslední sluneční paprsky, než naše hvězda pustí na scénu Měsíc, který vše zahalí do krásné stříbrné. Nerada jsem odtrhla oči od zlatavého představení a podívala jsem se na hodinky, jenž mi napovídaly, že tu brzy bude. Popoběhla jsem ještě do koupelny, kde jsem se kriticky prohlédla v zrcadle, ze kterého se na mě upřeně dívala modrooká dívka s vlasy střiženými kousek pod bradu, takže jí černota jako by objímala tvář. Její pohled ještě zvýrazňovaly husté tmavé řasy, díky nimž vypadala jako panenka. Pleť měla bezchybnou, bledou jako by byla z porcelánu. Rty jí dokonale ladily k celé tváři, byly plné a rudé. Postavu měla souměrnou, hezkou a ladnou. Nikdy nemusela používat make-up, protože její přirozená krása ji vyzdvihovala nad ostatní. Černé šaty, které zvolila na ten večer, jí obepínaly jako druhá kůže.

Nerušené ticho konečně protnulo zařinčení zvonku. Radostně jsem doběhla ke dveřím, kde stál on. Ten nejúžasnější muž na světě. Tentokrát se ovšem neusmíval. Jeho tvář byla poznamenaná starostmi.

„Děje se něco?“ zeptala jsem se přiškrceně. Jen přikývl, takže jsem mu uhnula z cesty, aby mohl projít do útrob mého bytu. Mezitím si sundal vojenskou čepici.

„Musíme si promluvit,“ řekl, když se posadil na mou sněhově bílou sedačku a tváří mu proběhl stín. Sedla jsem si do křesla naproti němu a srdce mi divoce tlouklo v očekávání toho neznámého mezi námi. Pohrával si se známkami, které se mu houpaly na krku. Znala jsem ho dost dlouho na to, abych věděla, že je nervózní a hledá ta správná slova. „Je tu jedna věc, co ti musím říct…“ Stále váhal. Do jeho výrazu se vkradla něha, s níž se na mě často díval. Dotkl se mých rukou, které jsem měla složené v klíně. „Není to nic hrozného, pamatuješ, co jsem ti slíbil…“

„Nikdy, nikdy tě neopustím, ať se děje cokoliv. Vždy tu pro tebe budu,“ řekl tehdy, když mi poprvé vyznal lásku.

„Pamatuji.“ Letmo jsem se usmála při té vzpomínce, jak mě držel v náručí a šeptal mi slova, která mi dodávala sílu. „Co se tedy děje?“

„Ještě dnes musím odjet do Francie. Odveleli mě.“ Strnula jsem, v krku se mi vytvořil knedlík. To nemůže být pravda. Dostihla i nás. „Vypadá to tam špatně. Musíme jim jet na pomoc.“ Válka. Třetí světová válka. Je to teprve pár dnů, co se objevila první bitva v Evropě, ale už teď to vypadalo pro naši stranu příšerně. Ale proč on? Důkladně jsem si prohlížela jeho tvář se slzami v očích.

„Neplakej, Sam. Vrátím se, slíbil jsem ti to. Přece bych tě neopustil, když tě miluju. Máme být spolu, je nám to souzené.“

„Já vím, ale mám strach… Třeba mě tam také odvelí. Budou potřebovat lékaře. Mohla bych jet s tebou,“ řekla jsem s pohledem stále upřeným do jeho očí.

„Ne,“ zavrtěl okamžitě hlavou. „Zůstaň v bezpečí. Potřebují tě tu.“

„Prosím…“ vzlykla jsem. „Nemůžu tu zůstat bez tebe.“

„Vrátím se,“ řekl a naklonil se ke mně, aby mě políbil. V našem polibku bylo všechno. Láska. Obavy. Víra. Náklonnost. Vášeň. Smutek. Radost. Naděje. Symbolizoval dobu, kterou bude pryč. Dával mi jím slib. Ještě chvíli jsme si hleděli do očí, jemně mě pohladil po tváři, nasadil si čepici a otočil se k odchodu. Když byl skoro pryč, ohlédl se a očima mi naznačil, že se brzy shledáme.

Byl to jeden z nejhorších okamžiků v mém životě. Nevěděla jsem, kdy se vrátí. Nevěděla jsem, jestli ho ještě někdy vůbec uvidím. Ale měla jsem jeho slib a víru, že všechno dobře dopadne. I přes všechny co nejpozitivnější myšlenky jsem se rozplakala.

Dnes je to přesně sto třicet sedm dní. Každá oběť, pro kterou truchlil celý svět, mě vyděsila natolik, že jsem několik minut nemohla ani dýchat. Benjamin se mi snažil často psát, ale válka bouřila všude okolo něj. Nebylo jich moc, ovšem každé slovo psané jeho rukou bylo jako další polibek slibu. Když ho odveleli přímo do oka bouře, nepsal desítky dnů. Byla jsem zoufalá, nepřicházela žádná další naděje. Ale nakonec… Ve schránce byl dopis. Přitiskla jsem ho na srdce a usedavě jsem se rozplakala. Děkovala jsem Bohu za zprávu, že je v pořádku.

Jednoho ponurého dne jsem byla na cestě do práce, když se najednou ozval děsivý bouřlivý zvuk. Oblohu proťal ještě děsivější záblesk. Ohnivý předmět letěl střemhlav k zemi. Utíkala jsem. Nikdy v životě jsem tak rychle neběžela. Bylo mi horko, všude byl pálivý oheň. Byla jsem odříznutá od cesty z toho pekla. Po tvářích mi tekly slzy. Nemohla jsem zemřít. Prosila jsem, aby mi někdo pomohl. Nemohla jsem Bena zklamat. Kdo na něj bude čekat, až se vrátí? Hlavou mi létaly vzpomínky, myšlenky. Plameny už olizovaly každou část cesty, na které jsem stála. Byl u mě. Sápaly se po mne ohnivé pařáty. Chtěly mne dostat. Bránila jsem se, ale opouštěly mě síly. Pálilo to tak hrozně, že jsem ječela. Hlavou mi prolétlo první setkání, kdy jsme do sebe náhodou s Benem narazili. Byla to láska na první pohled. Ale ani smrt naše pouto neroztrhne. Budeme spolu. Může to trvat dlouhou dobu, ale my se setkáme. Oněměla jsem z toho horka.

‚Bene, budu s tebou. V tvém srdci. Navěky. Miluji tě,“ prolétlo mi hlavou, než jsem naposledy vydechla…

Autor: Lareth (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné