OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní » Stefan is my past, Damon!

29.03.2013 (16:00) • Terry • Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní • komentováno 3× • zobrazeno 1945×

„Nemůžu to s tebou vzdát, Stefane!" řekla jsem odhodlaně a hlouběji se mu zadívala do očí. Chtěla jsem mít pocit, aby věděl, že mi může věřit.

„Ano, můžeš," šeptl, „je konec," dodal. „Tahle část mého života skončila!" pověděl chladně. Mé srdce se v tu ránu zastavilo. Má hlava chtěla explodovat. „Už tě nechci vidět!" rozkázal ostře. „Nechci s tebou být!" dokončil svůj monolog. Byla to taková třešnička na dortu. „Jen chci, abys odešla domů…" Otočil se ke mně zády. Nemohla jsem se nadechnout. Jeho slova mě dostala do kolen. Všechno jsem to dělala pro něj, pro nás… Mé srdce se rozpadlo na tisíc malých kousků. Viděla jsem jen jeho vzdalující se záda. Konečně jsem se mohla nadechnout, mé oči se zaplňovaly slzami a pomalu mi stékaly po tvářích. Nemohla jsem uvěřit tomu, co se právě stalo, Stefan mě opustil. Navždy, řekl mi sbohem. Skončila jsi pro mě. Byla jsem pro něj jedna éra. Teď je konec!

Seděla jsem poklidně v Damonově autě, hrála jsem si s přívěskem, který mi dal Stefan. O chvíli později dorazil i majitel vozu. Posadil se a podíval se na mne ztrápeně.

„Jsi v pořádku?" zašeptal.

„Prostě jeď!" rozkázala jsem bez nějakých emocí. Damon mě poslech, nastartoval auto a vyjel zpátky do města Mystic Falls. Cestou jsem si stále pohrávala s přívěskem, až mě to omrzelo. Odepla jsem si ho, otevřela okýnko od auta, zavřela oči a nechala, aby se přívěsek vytratil, stejně jako vzpomínky na Stefana. Damon celou scénku pozoroval.

„Možná, že za pár…"

„Ne, Damone, je konec," přerušila jsem jeho úvahu. Chtěl mi určitě říct, že za pár let se Stefan najde a opět bude chtít být se mnou. „Řekl, že je konec," dodala jsem. Jeli jsme celou noc. Za tu dobu ani jeden z nás nepromluvil. Měla jsem těžkou hlavu, tak nějak to bolí, když ztratíte lásku? Nechci takovou bolest.

Ani chvíli jsem nespala, nemohla jsem. Chvíli jsem pozorovala les, louky… Noc, měsíc, Damona, který se snaží řídit a přitom mu dalo práci nezeptat se, jak se cítím. Za pár hodin jsme stavěli před penzionem. Vystoupila jsem z auta a zamířila dovnitř. Potřebovala jsem, já vlastně ani nevím co. Možná si lehnout a prospat se. Damon byl za chvíli hned vedle mě.

„Eleno, dělám si starosti. Nikdy jsem tě neviděl tak zamlklou," poznamenal vážně.

„Víš, čím to je? Jak dlouho ti trvalo, než jsi vstřebal to, že Katherine tě nikdy nemilovala?" zeptala jsem se ho vážně. Damon sklopil hlavu dolů.

„Je mi to líto, Eleno, ale nechci, aby ses trápila," vysvětlil a otevřel mi hlavní dveře. Proklouzla jsem dovnitř a posadila jsem se na koženou sedačku. „Dáš si něco? Bourbon?" nabízel. Jenom jsem kroutila hlavou. Nepotřebuju být zrazená a ještě s kocovinou. Damon nalil sobě a posadil se vedle mne.

„Už mě nikdy nechce vidět," začala jsem.

„Eleno, nemyslel to tak…" chlácholil mne. Jenom mi po líci stekla další horká slza

„Myslel, Damone. Neviděl jsi jeho oči, ty oči, které nikdy nelžou. Nebylo v nich nic…"

„Stefan je hodně dobrý herec," přesvědčoval mne. Jenom jsem třásla hlavou.

„Tady to nebylo o hereckém výkonu," odsekla jsem. Damon odložil skleničku na stůl. A podíval se mi zhluboka do očí.

„Chci, abys šla spát, odpočineš si," nařídil mi. Já jsem se zvedla jako robot a okamžitě jsem odešla do jedné z ložnic. Nemohla jsem spát tam, kde se Stefanem. Našla jsem si jiný pokojík. Víc Damonovský. Damon mě poslal spát, neuvažovala jsem o tom a poslechla ho. Proč? Začínala jsem si uvědomovat, že je to ovlivněním. Ale momentálně mi to bylo naprosto jedno. Zachumlala jsem se do peřin a zavřela oči. Najednou jsem cítila studený vánek, co mě šimral na tváři. Otevřela jsem oči a jistila, že někdo otevřel okno, u něj stál Damon a pozoroval měsíc. Všiml si mne, a proto hned zareagoval.

„Nechtěl jsem tě vzbudit, promiň. Spala jsi sotva půl hodiny," objasnil situaci. Jenom jsem kývla a znovu se pokusila vpadnout do říše snů. Nic se mi nezdálo. Jako bych byla ponořená ve tmě. Až jsem uslyšela cvrlikat ptáčka za oknem, rozhodla jsem se otevřít oči. Najednou jsem si vzpomněla na včerejšek, na to, co se stalo. Nechtěla jsem nad tím uvažovat, chtěla jsem začít od začátku, ano, bude to těžké, ale musím se o to pokusit!

Vstala jsem z postele a oblékla se do riflí a nějakého trička, co jsem tady měla. Seběhla jsem schody dolů. Pro můj údiv dole nikdo nebyl. Ale řekla bych, že Damon někde spí, otázkou je kde. Posadila jsem se do křesla. Hned co jsem si sedla, už scházel po schodech i černovlasý upír.

„Dobré ráno," popřála jsem jako slušně vychované děvče.

„Ty mluvíš," poznamenal s úsměvem. Jenom jsem protočila očima. „Co si dáš na snídani?" zajímal se.

„Ovlivnil jsi mne?" Nebyla to sice odpověď, jakou čekal, ale bylo to důležité. Damon zarytě mlčel, znala jsem odpověď, jenom jsem si chtěla ověřit, jestli mi nelže.

„Zlobíš se?" zeptal se mne a posadil se vedle. Jen jsem zavrtěla hlavou.

„Ne, nezlobím…" Teď jsem na Damonově tváři viděla i nějaký ten úsměv. A potom trochu přimhouřil oči.

„Co se stalo, ty mně nevraždíš pohledem, když jsi zjistila, že jsem tě ovlivnil?" podivil se. Pokusila jsem se o mírné uchechtnutí.

„No, já si jdu dát tu snídani, nevím, jak ty!" řekla a postavila se. Damon nad tím jenom nevěřícně kroutil hlavou.

„Tak včera jsem v tobě viděl málem ducha a dneska bys mohla dělat zdroj elektrárny," uchechtl se. Jen jsem nad tím protočila oči a šla do kuchyně udělat si jídlo.

Odpoledne jsem odešla domů, Jeremy i Alaric měli samozřejmě plno otázek, na které jsem jim taktně neodpověděla. Zavřela jsem se do svého pokojíku a vytáhla zelený sešitek, do kterého si zaznamenávám svůj životní příběh.

Milý deníčku,

Stefan je pryč. Navždy, nechce mě vidět, být se mnou. Proč bych se ho měla doprošovat? Mám snad ještě nějakou sebeúctu! Jak řekl, byla jsem pro něj jedna éra, která skončila. Tím pádem on pro mne byl taky jedna éra. Zní to dětinsky, ale já se s tím musím vypořádat. Musím si uvědomit, že Stefan už mi nepatří a já nepatřím jemu. Jsem vlastně svobodný člověk, který si může dělat naprosto co chce!

„Máš návštěvu," křikl naštvaně přes mé dveře Jeremy. Líně jsem se zvedla, kdo zas co chce? Nemám na nikoho náladu. Myslela jsem, že dotyčný bude čekat dole, když jsem ale otevřela dveře od pokoje, už se vtlačil dovnitř. Damon s potěšeným úsměvem.

„Odkdy chodíš dveřmi?" zajímala jsem se. On tento poznatek naprosto ignoroval a vyvalil se na mou postel.

„Co budeme dneska dělat?" zeptal se mile.

„Nevím, jak ty, ale mně za týden začíná škola, takže…"

„Říkáš, že máš poslední šanci užít si prázdnin? Tak toho musíme využít, kam bys chtěla? Jmenuj, vezmu tě, kam chceš, až na Chicago, tam ti je důvod známý, potom Uruguay, tam nejsem moc vítaný… A ještě Čínu, tam to nemám rád," pověděl mi svůj plán.

„Mám lepší nápad. Zůstanu tady, v Mystic Falls, a ty hneš zadkem a zmizíš," navrhla jsem svůj lepší plán.

„Zamítá se! Takže Paříž!" rozhodl, přemístil se k mé komodě. Začal se v ní přehrabovat a vytahovat všechno, co mu přišlo pod ruku, rychle jsem ho zarazila.

„Co děláš?" zamračila jsem se.

„Balím, nevidíš?" pověděl mi to jako jasnou věc a už házel věci do tašky, kterou vytáhl z jedné skříně.

„A vůbec, jak víš, kde všechno mám?" zajímala jsem se jedovatě. Slyšela jsem, jak nahlas polkl.

„No, totiž… Prosím tě! Vždyť ve tvém pokoji trávím skoro celý čas s tebou." Nad tím jsem protočila panenky. Damon si zřejmě nedělal legraci, jelikož o pět minut později jsem seděla v jeho autě, on vedle mne volal Ricovi, když mu to zvedl, tak do sluchátka zařval: únos, típl hovor a odjel.

„Zabije tě," konstatovala jsem fakt. Damon se jenom uchechtl.

„Já mám sto sedmdesát let, nemyslím si," odsekl. Usmála jsem se nad touto otevřenou debatou.

No, co se stalo v letadle? Vcelku nic, jelikož jsem usnula a Damon mě musel budit. Takže asi nějak tak. Naše první cesta z letiště byla do ohromného hotelu.

„Na něco se tě zeptám, nevěděl jsi, že pojedeme, a už jsi měl rezervované letenky, hotel…"

„Kdo říká, že jsem to nevěděl? To si piš, že jsem to věděl! Věděl jsem, že pojedeme, i kdybych tě měl unést… Mimochodem, když už jsme u těch pokojů. Zapomněl jsem ti zmínit jednu věc. Byl volný už jenom jeden, takže…" Věděla jsem přesně, že rozhodně nebyl volný jenom jeden.

„Aha, takže ses obětoval a budeš spát se mnou v pokoji, chápu to," přikývla jsem ironicky. Damon se na mne jen pokřiveně usmál. „Tvůj je gauč," dodala jsem. Vzala jsem si svůj kufříček do ruky a zamířila ke dveřím hotelu. I když jsem Damona zrovna neviděla, přesně jsem věděla, jak se tváří. Pokřivený úsměv, lesk v očích… Prostě Damon.

Na recepci Damon začal plácat něco francouzsky. Samozřejmě jsem nerozuměla ani bů, ale snažila jsem se přikyvovat, jako že všemu rozumím, abych nevypadala hloupě. Damon pěkně kecal, nebyl to pokoj, byl to pokoj snad pro novomanžele.

„Ty neumíš francouzsky, viď?" usmál se.

„Maximálně Je t'aime, ale to teď nemůžu použít," řekla jsem vážně. Damon se zasmál.

„No nic, mám v plánu podívat se na Eiffelovku, co ty?" podíval se na mne spiklenecky.

„Jasně, ale jedině, když tě budu moc vyfotit s baretem na hlavě," udělala jsem kompromis.

„Tak s tím bych nepočítal! Viděla jsem mne, Damona Salvatore, někdy s pokrývkou hlavy?" zeptal se uštěpačně. Chytil mne za ruku a vedl ke dveřím pokoje.

„No právě, že neviděla. Navíc, určitě jsi měl někdy něco na hlavě. Minimálně jako člověk!" zasmála jsem se.

„To je už tak dávno, že si to nepamatuju, takže smůla," odsekl.

No, Eiffelovka byla přede mnou, co jsem viděla? To, co na obrázku, jenom v životní velikosti. Damon mne zatáhl úplně nahoru a donutil mne se naklonit, myslela jsem, že ho něčím praštím. Ale on mi pořád říkal: „Nemusíš se bát, já tě nepustím." Měla jsem pocit, že si chce zahrát na Titanic. Potom se mne pokusil políbit. Trochu jsem sebou cukla a odešla dolů, to mě samozřejmě rychle dohnal.

„Tak jak se ti líbí Paříž?" vyptával se, když jsme si zašli na oběd.

„Je super, je tu všechno tak jiné… Moc se mi tady líbí," shrnula jsem to.

„Stačí slovo a můžeme tady zůstat napořád," nabídl mi. Zakašlala jsem se, při tady tom mi zaskočila.

„Jistě, zůstaneme tady a Jeremyho, Rica, Bonnie, Caroline a další nechám v Mystic Falls," pověděla jsem ironicky.

„Myslím, že by to bez tebe vydrželi," mrkl na mne a dál jedl.

„Ale já bez nich ne," odsekla jsem. Podíval se na mne. Byli jsme v našem pokoji. Odpočívali jsme vedle sebe na té ohromné posteli.

„Zavři oči," pobídl mne. Poslechla jsem a zavřela je. „Dobře, představ si život bez své rodiny." Trochu jsem se zamračila. „Tak, a teď si představ, že bys byla jenom se mnou. Navždycky. Procestovali bychom svět… až by nám došly peníze!"

„Tobě peníze nikdy nedojdou," přerušila jsem jeho pilně nacvičenou pohádku.

„Trochu představivosti, holka!" upozornil mne.

„Fajn, došly nám peníze, a dál…"

„Byli bychom odkázáni jen sami na sebe," šeptl mi.

„To bychom moc daleko nedošli," zhodnotila jsem to.

„Eleno!" zavrčel.

„Dobře, jsme odkázáni jen sami na sebe a…"

„Je t'aime, Elena," šeptl do mých vlasů. Rozlepila jsem oči a uviděla nad sebou jeho tvář. Nebyl v ní žádný náznak nějaké ironie. Viděla jsem před sebou Damona. To slovo mě zarazilo, nevěděla jsem, co mám říct. On to vyřešil za mne, nahnul se ještě blíž a políbil mne. Obmotala jsem si ruce kolem jeho krku a přitáhla si ho blíž. Polibky jsem mu do jednoho opětovala. Když se ode mne odtrhl, tak jsem se mu zahleděla do očí.

„Stefan je moje minulost, Damone," pověděla jsem mu jasně. „Je t'aime," dodala jsem. Damon nečekal ani chvíli a začal mne vášnivě líbat po celé mé délce. Mé ruce začaly pracovat a já mu rozepla košili. Damon taky ani chvíli nečekal a pustil se do zbavování mého oblečení. Nikdy jsem nečekala, že by jeho rty mohly být tak horké, jemné. Malinko jsem se začervenala, když jsem před ním byla nahá. Damon mne ale asi určitým způsobem obdivoval. A proto mne začal líbat na břichu a postupoval níž. Já jsem ho ale zastavila lehkým zakašláním, aby mi věnoval pozornost, tak se taky stalo. Damon se vrátil zpátky k mým rtům. Mé ruce začaly pracovat na jeho opasku. Po pár minutách se mi to povedlo, ale neobešlo se to bez Damonava ironického úšklebku.

***

Je t'aime - Miluji tě!

Autor: Terry (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní

Sdílet

Diskuse pro článek Stefan is my past, Damon!: