OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní » Srdcová dáma

31.10.2012 (17:00) • SarkaS • Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní • komentováno 5× • zobrazeno 1850×

Objetí.

Stisk ruky.

Polibek.

Nikdy jsem netoužila po ničem výjimečném. Nechtěla jsem být bohatá, úspěšná nebo obdivovaná. Přála jsem si mít jen to, co všichni ostatní považují za samozřejmost. Mít možnost dotknout se někoho, aniž bych ublížila.

Můj dar. Moje prokletí.

Profesor mě naučil s ním žít a využít ho pro dobrou věc, ale to nijak neumenšuje ztrátu, kterou mi ta schopnost způsobila. Nikdy nebyla tak palčivá, dokud se neobjevil on.

Kruci, už zase brečím. Jsem slaboch.

„Chere?“ Jako by tu byl. Už jsem se musela zbláznit, když ho slyším i tady v Bayville, zatímco je někde s Loganem a Scottem. „Chere, stalo se něco?“

„Gambite?“ Vážně je tady, nemám vidiny? Jestli mám, tak díky bohu za ně, i falešný Remmy je úžasný.

„Neobejmeš Gambita na přivítanou?“

„Remmy!“ Opravdu tu je. Ani nevím, jestli jsem se tak rychle zvedla nebo k němu jednoduše doletěla, ale když jsem ho objala, vypadal překvapeně. Nejspíš to nečekal, když to navrhnul.

„Co se děje, chere?“ zašeptal mi do ucha a v tom šepotu zaznívala obava někoho, kdo se opravdu zajímá.

„Chyběls mi,“ vzdychla jsem tiše a na vteřinu se k němu přimáčkla, pak se ale vrátila ta jižanská holka nad věcí a já se se smíchem odtáhla. „Neměla jsem si z koho utahovat, zlato.“

„Ah, Gambit je zasažen tvou krutou upřímností,“ zasmál se a jednou rukou se chytil za srdce. Jak bych mu mohla odolat? S tím úsměvem? Sladkým cajunským přízvukem? S očima, co ukazovaly skutečnou hloubku zraněné duše jenom mně? Jak bych ho mohla nemilovat?

„Nečekala jsem, že tě uvidím tak brzy. Něco se stalo?“

„Ani v nejmenším, za co nás máš? Gambit si dokáže poradit s Bratrstvem i bez těch dvou hádavých bab. S nimi to byla hračka.“

„Logan už zase Scotta popichoval, že jo? Neponaučitelnej,“ zakroutila jsem pobaveně hlavou a nechala Remmyho ruku sevřít tu mou, schovanou v rukavici, a přitáhnout si ji ke rtům. Pak se ale zarazil a se zábleskem v očích se sehnul k zemi.

„Něco ti upadlo,“ usmál se a natáhl ke mně ruku. Na otevřené dlani mu ležela karta. Jindy bych snad mohla říct, že určitě upadla jemu a ne mně, ale tahle nebyla nová. Byla trošku ošoupaná a s oslími rohy. Srdcová dáma. Vidění se mi zamlžilo. „Jsem překvapený, že ji pořád máš,“ pronesl úplně jiným tónem. Znělo to potěšeně. Skoro dojatě.

Opatrně jsem ji sebrala a přitiskla si ji na břicho. Rozpaky se mísily s nostalgií a štěstím, že ten slib, který dáma ukrývala, nebyl planý.

„Vzpomínky se nezahazují. A talismany pro štěstí od zlodějů už vůbec ne,“ zazubila jsem se na něj přes slzy. Červené oči mu pobaveně zajiskřily, ale v momentě, kdy se začal přibližovat, šlo všechno pobavení k čertu. „Remmy, neblázni!“ Zapřela jsem se mu do hrudi.

„Bude to stát za to,“ ujišťoval mě a nejspíš i sebe, ale já zavrtěla hlavou.

„Nechci ti ublížit. Pusť!“ Vyškubla jsem se mu, až zavrávoral a já udělala několik kroků zpět k okraji útesu.

„Chere…“ zaprotestoval, ale pak jen vzdychl. „Gambit ví, že máš pravdu, ale občas se ji snaží záměrně nevidět,“ přiznal, pak se otočil a sklesle se vydal zpět k sídlu. To už na mě bylo příliš. Nebylo na světě nic, co bych v tu chvíli neobětovala, abych mohla být chvíli s Remmym bez toho prokletí.

Pustila jsem srdcovou dámu z prstů a přitiskla si ruce na obličej. Kůže rukavic chladila, když se dotkla mé tváře, ale jen vteřinu. Pak se zahřála a polykala nové a nové slzy, které jsem nedokázala zadržet. Tohle je tak nefér! Proč nemůže existovat něco, co by mi pomohlo?!

Nečekala jsem, že by se vrátil, proto mě dotek na rameni vyděsil víc než jindy. Slzy dostaly navíc příchuť hanby. Nevadilo mi, že mě vidí, ale že vůbec brečím. Bylo to ubohé a k ničemu.

„Rouge.“ Vyslovil mé jméno tak smutně. „Dej mi ruce,“ požádal tiše, „a nech zavřené oči.“

„Remmy, neudělej nic hloupého,“ zaprosila jsem tiše, ale i když jsem si nebyla jistá, poslechla jsem ho a ruce mu dala. Sevřel obě mé dlaně do jedné své a palcem pohladil kůži rukavice.

„Věř mi,“ ozvalo se se špetkou pobavené dotčenosti. Nedokázala jsem se nezasmát.

„Vždycky, když to řekneš, skončím s boulí na hlavě.“ Tiše se rozesmál a já rozkošnicky vnímala jemné otřesy jeho těla, které přenášely naše spojené ruce.

„Přesto Gambitovi věř, chere. Tentokrát se to možná obejde bez boule.“ S povzdechem jsem se odevzdala do jeho rukou, obrazně i doslova, a doufala, že opravdu neudělá nic hloupého.

Když jsem na rtech ucítila první jemný dotyk, málem se mi zastavilo srdce. Neuhnula jsem a neotevřela oči jen díky Gambitovu konejšivému zasyčení. Pak přišel šok. Opravdu se to děje? Může to být?

Ty pocity byly neskutečně intenzivní. Jemné hlazení po rtech, které vysílalo chvění do celého těla. Už mi nic nemohlo zabránit podívat se.

„Podvádíš, chere,“ zašeptal Gambit z blízkosti pouhých dvou palců. Oči barvy západu slunce vyzařovaly teplo a touhu. Přímo mezi námi byla obyčejná kopretina, která spojovala naše rty úplně bezpečně, a přece se z ní tak stávalo něco neobyčejného.

„To bylo…“

„Já vím.“

„Myslíš, že někdy?“ zeptala jsem se neurčitě, protože říct to nahlas by bylo až moc skutečné. Remmyho pohled zazářil nadějí dost velkou pro nás oba.

„Jednou najdeme způsob, jak se dotknout doopravdy. Slibuju, chere.“

Autor: SarkaS (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní

Sdílet

Diskuse pro článek Srdcová dáma: