OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní » Milovaný Maršál

12.10.2011 (13:00) • TheKatherine • Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní • komentováno 7× • zobrazeno 1799×

Psal se rok 1665 a na dvoře Ludvíka XIV. Krále Slunce a Francie se konal ples na počest uvedení do společnosti dcery královy sestřenice. Bylo jí krásných sedmnáct let. Záře obrovských křišťálových lustrů propůjčovala jejím očím zlatavé odlesky. Nádherné dlouhé hnědé vlasy měla vyčesané do složitého drdolu a kolem krku se jí vinula osamělá lokna. Na krku měla připnutý nádherný tyrkysový náhrdelník, který zvýrazňoval její čokoládové oči. Šaty taktéž tyrkysové barvy s korzetovým živůtkem tříčtvrtečními rukávy a širokou saténovou sukní, padly její drobné postavičce jako ulité. Nervózně přecházela k obrovským dvoukřídlým dveřím. Vzápětí se dveře otevřely a ohlašovatel oznámil: „Dámy a pánové, přichází její Výsost princezna Katherine de Rose.“ Celý sál ztichl a zamířil svou pozornost na mladou ženu, která majestátně scházela ze schodů. Dnešek patřil celý jí.

Brzy ráno si vyjela na koni do lesů, kde s ním měla smluvenou schůzku, doprovodu nebylo třeba, podkoní věděl, že mladá paní zná les kolem Versailles jako své boty. Když Kathertine dorazila na smluvené místo, už tam na ni čekal oblečený v temně modrých tříčtvrtečních kalhotách, které dokonale obepínaly jeho stehna a v sametovém kabátci stejné barvy s krajkovými rukávy vypadal dokonale. Vypadalo to, téměř jakoby se na barvě šatů domluvili. Její temně modrý jezdecký kostým s dlouhou sukní a širokým kloboukem s péry k němu dokonale ladil. Pomohl jí ze sedla a ještě notnou chvíli ji držel v náručí.

„Oh. Damone, jak jsem s tebou šťastná, přála bych si, aby si mě takhle svíral v náručí po celý život.“

Damon Salvatore, byl předním francouzkým šlechticem, byl to markýz de La Mariniére. Za své příjmení Salvatore, vděčil svým italským předkům, kteří taktéž patřili mezi přední šlechtu, ale samozřejmě italskou.

Pro něj to nebyla princezna, ale přímo bohyně. I kdyby byla prostou děvečkou, věděl, že by ji miloval stejně. Miloval ji a ona miloval jeho. Tvořili spolu nádherný pár a král jejich sňatku již dávno požehnal.

„Večer se bude konat ples na mou počest. Přijdeš?“ zeptala jsem se ho nesměle.

„Lásko, chci si tě vzít a takovou chybu jako je to, že bych odmítl pozvání krále bych neudělal,“ řekl s šibalským úsměvem, který uměl jenom on.

„Cože? Tebe pozval sám strýček?“ zeptala jsem se udiveně.

„Ano pozval mě tvůj strýček, Ludvík XIV. Král Slunce a Francie osobně se slovy „Můj milý Damone, jelikož víme o lásce mezi tebou a naší milovanou neteří, dávám ti svolení si ji vzít, měl bys ji ještě před plesem požádat o ruku, aby jsme mohli na plese oznámit vaše zasnoubení.“ a tak tě tedy žádám Katherine. Vezmeš si mě?“ Během poslední věty si poklekl, a vzal mou ruku do dlaní.

„Jak bych mohla odmítnout,“ pronesla jsem se zamilovaným pohledem a vrhla se mu kolem krku.

„Lásko, budu muset jít, mamá se mnou chce ještě před plesem mluvit a mám ještě moře povinností. Uvidíme se na plese... A je tady ještě něco co jsem ti chtěla říct... Miluji Tě.“

„Katherine, miláčku ani nevíš, jak jsem šťastný,“ dodal Damon a pak jsme se dlouze políbili.

Když jsem dorazila do zámku, služebná mi oznámila, že mamá mě očekává ve svých komnatách. Vydala jsem se tím směrem a potkala strýčka.

„Strýčku, dobré ráno.“

„Dobré ráno i tobě, Katherine, ty jenom záříš. Jaká byla projížďka?“

„Úžasná děkuji, už se nemůžu dočkat plesu,“ řekla jsem a spiklenecky na něho mrkla.

„Jdeš za mamá?“ zeptal se mě s úsměvem, poněvadž pochopil, co jsem mu tím chtěla naznačit.

„Ano, chtěla ještě něco probrat, ohledně plesu.“

„Tak ji pak za mnou pošli, potřebuji pozměnit pár detailů,“ řekl a mrkl na mě.

Vešla jsem do pokoje a tam už na mě čekala mamá.

„Katherine, drahoušku, je pravda to co jsem slyšela od tvého strýčka? To že k tomu mladému Salvatorovi cítíš lásku?“

„Ano mamá, miluji ho a on miluje mě a dnes ráno mě požádal o ruku,“ řekla jsem s očekáváním na to, jak bude mamá reagovat.

„Zlatíčko, to je báječné. Vysoká šlechta, zámek jako z pohádky, polní maršál, pěkný chlapec a k tomu všemu mezi vámi vykvetla láska, co víc si přát?“ řekla mamá nadšeně.

„Teď už snad jen vaše požehnání mamá,“ řekla jsem s radostí v očích.

„Máš ho mít má milá, děláš mi strašnou radost. A teď se utíkej převléknout, za chvíli začne audience, pak je oběd a potom přijde krejčí dokončit detaily na tvých šatech.“

Nevěděla jsem, že z toho bude mamá tak nadšená.

Cestou do pokoje jsem potkala Alberta. Albert byl komorníkem Damonova mladšího bratra Sefana.

„Dobré ráno, Alberte, pro koho jsou ty nádherné růže?“

„Dobré ráno výsosti, jsou pro vás, posílá vám je můj pán Stefan i s dopisem,“ řekl Albert, podal mi obálku a doprovodil mě do pokoje.

„Lexi, dones prosím vázu,“ řekla jsem své a začala jsem si sundávat klobouk.

„Děkuji vám, Alberte, vyřiďte svému pánovi mé upřímné díky.“

„Jak si přejete, slečno,“ pronesl s úklonou, za kterou by se nemusel stydět ani strýčkův hlavní komorník Bontemps.

„Lexi, hádej co? Damon mě požádal o ruku,“ řekla jsem s nadšením své kamarádce a důvěrkyni.

„To je úžasné, slečno, a kdy?“ ptala se nadšeně.

„Lexi, říkala jsem ti, že mě máš oslovovat Katherine a máš mi tykat, když jsme o samotě. Požádal mě dnes ráno, dali jsme si schůzku v lese, bylo to tak romantické.“ Rozplývala jsem se nad tou vzpomínkou.

„Ale nezapomínejte vy dva na jeden důležitý detail. Dvoří se vám, teda dvoří se ti i jeho mladší bratr. A co ten dopis co ti poslal, četla jsi ho už?“ řekla Lexi vážně.

„Ne nečetla, ale když já ke Stefanovi nic necítím a už jsem mu to řekla, ale nechtěl o tom ani slyšet, počkej co ten dopis? Podala bys mi ho prosím? Je na psacím stole.“ Pomalu jsem rozlepila obálku, vytáhla z ní list napsaný úhledným nakloněným písmem a začala jsem ho nahlas číst: „Nejnádhernější Katherine, tyto růže Vám posílám z tohoto důvodu: Jakmile jsem je uviděl, připomněly mi Vás. Ty malá růžová poupátka jsou jako Vaše líčka a ty rudé jsou jako Vaše dokonale vykrojená ústa. Miluji Vás a pohled na Vás v náručí mého bratra mi způsobuje bolest. Přijďte prosím do Slunečné zahrady, dnes ve tři hodiny. Budu tam na Vás čekat. Váš Stefan.“

„Lexi, co mám dělat? Nemůžu tam jít a dávat mu plané naděje, když večer strýček ohlásí naše zasnoubení a on mě už v náručí jeho bratra uvidí navždy.“ Zoufala jsem si, když mě zrovna Lexi vysvlékala z jezdeckých šatů.

„Tak mu pošli vzkaz, že nepřijdeš a že jeho city neopětuješ, ale nezapomeň mu poděkovat za ty růže.“ Radila mi a oblékala mě do růžové odpolední toalety.

„Máš pravdu, hned jakmile dokončíme oblékání a úpravu ho napíšu.“ Pronesla jsem teď už zcela klidně. K šatům jsem vybrala nádherný, diamantový náhrdelník, který jsem dostala od Damona. Když jsem vycházela z pokoje, vyslala jsem Lexi se vzkazem ke Stefanovi.

Audience se konala v Diově salonu. Celou dobu jsme ze sebe s Damonem nespustili oči. Po audienci mi nabídl rámě a odvedl mě ke stolu. Obědvali jsme s králem a důvod byl zcela prostý, já jsem králova nejmilovanější neteř a Damon je Maršál Francie. Ostatní ho srovnávají s Marsem bohem války a musím přiznat, že ten co je vymalovaný ve Válečném salonku je mu až podezřele podobný. Po obědě nás strýček pozval na procházku zahradami. S Damonem jsme měli oči jenom pro sebe a tak jsme si nevšimli Stefana postávajícího opodál.

Nenávistným pohledem si bratra přeměřoval. V tu chvíli by ho nejraději rozmáčkl jako brouka, ale věděl, že by jí tím ublížil a nechtěl Katherine vidět trpět, ale součastně ji nechtěl vidět v náručí svého bratra.

O dvě hodiny později:

Během příprav na ples to v mém pokoji vypadalo jako by v něm vybuchla krabice se stužkami, mašličkami a různými ozdůbkami na šaty, do vlasů a podobně. Když byla Lexi s mou úpravou spokojena, zavolala do pokoje mamá a ta vešla v nádherné tmavě fialové toaletě a v rukou nesla krabici.

„Zlatíčko, vypadáš nádherně, dobrá práce, Lexi, můžeš jít,“ řekla mamá s úžasem a dojetím.

Lexi udělala pukrle a ztratila se.

„Katherine, dnes je velmi významný den, budeš uvedena do společnosti a navíc si se zasnoubila. Kéž by tě tak viděl tvůj otec, byl by pyšný na to, jak nádhernou má dceru. Chtěla jsem ti dát toto, je to korunka, která se dědí z generace na generaci a ženy z našeho rodu ji vždy dostaly v den svého uvedení do společnosti a ten tvůj právě nastal,“ řekla a připevnila mi nádhernou korunku do vlasů.

„Mamá, já nevím, co mám na to říct,“ řekla jsem s dojetím a slzami v očích.

„Neříkej nic, a užij si dnešní noc.“

Když jsme přicházeli k velkým dvoukřídlým dveřím, začala mě pomalu naplňovat nervozita. Najednou se dveře otevřely a já vkročila na schodiště. Všechna nervozita byla ta tam a mě naplnil pocit štěstí.

Ohlašovatel oznámil: „Dámy a pánové, přichází její Výsost princezna Katherine de Rose.“

Kráčela jsem po obrovských mramorových schodech a všechny oči byly upřené na mě, ale mě zajímaly jediné. Modrošedé studánky, v nichž jsem mohla vidět bezmeznou lásku. Sestoupala jsem až na poslední schod vedle strýčka.

„Naše nejmilovanější neteřinko, Katherine, už nejsi ta maličká holčička, která utekla vychovatelkám i strážím, jen proto, že si chtěla hrát se svým strýčkem. Stala se z tebe nádherná mladá žena a jsme velmi rádi, že ti můžeme dát to, po čem tvoje srdíčko nejvíce touží, Našeho Maršála. Milí přítomní, rádi bychom vám oznámili, že tento ples je současně plesem zásnubním a to naší nejdražší neteře a našeho skvělého přítele, pana Damona Salvatoreho markýze de La Mariniére.“ Při vyslovení svého jména k nám Damon přišel, uklonil se a převzal mou ruku z královy dlaně. V tu chvíli Stefan opustil sál s bolestným výrazem ve tváři. Bylo mi ho líto, ale mé místo je už navždy vedle mého budoucího manžela. S Damonem jsme zahájili ples a pak jsme spolu utekli zahrady.

„Damone, jsem tak neskonale šťastná, budeme spolu navždy,“ řekla jsem radostně

„Ano lásko, už navždy,“ zašeptal mi do ucha a pak následovala řada něžných polibků.

Autor: TheKatherine (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní

Sdílet

Diskuse pro článek Milovaný Maršál: