OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní » Je to dar

13.11.2011 (10:00) • Myll • Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní • komentováno 11× • zobrazeno 2379×

„Kolikrát vám to mám ještě říkat?" vyjel na něj Harry, jemuž pomalu začínala docházet trpělivost. „To jsem nebyl já! Byli to dva mozkomorové!"

„Dva co? Co je to za pitomost?"

„Moz-ko-mo-ro-vé," opakoval pomalu a zřetelně Harry. „Dva mozkomorové."

„A co jsou k čertu ti mozkomorové zač?"

„Stráže z Azkabanu, z kouzelnického vězení," ozvala se teta Petunie.

Po jejích slovech následovaly dvě vteřiny ohromeného ticha. Pak si teta Petunie polekaně přitiskla ruku k ústům, jako by jí právě nechtěně uklouzlo nějaké šokující neslušné slovo. Strýc Vernon na ni nevěřícně zíral. Harrymu se zatočila hlava. S paní Figgovou se dokázal vyrovnat - ale teta Petunie?

„Jak to víte?" zeptal se jí užasle.

Teta Petunie se zatvářila, jako by se za sebe hluboce styděla. Vrhla bázlivě omluvný pohled po strýci Vernonovi a nepatrně posunula ruku, takže se ukázaly její koňské zuby.

„Slyšela jsem toho… příšerného mladíka… jak o nich vypráví jí… kdysi dávno," vysvětlovala přerývaně.

Harry Potter a Fénixův řád, str. 35

(© J. K. Rowlingová)

Je to dar

Seděla jsem v křoví a pozorovala svoji sestru a toho podivného kluka od nás z ulice.

Vypadal žalostně. Delší černé vlasy měl zplihlé a mastné. V nezdravě bledém obličeji žhnuly dvě černé oči. Asi byl hubený sám o sobě, ale dojem vyzáblosti ještě zvětšovalo staré, ošuntělé oblečení, které dřív zřejmě patřilo dospělému.

Má sestra Lily, proti němu zářila jako perla. Ona v podstatě zářila proti každému. Dlouhé zrzavé vlasy, zelené oči, usměvavý obličej a štíhlé ale ne vyzáblé tělo.

Oba dva leželi kousek ode mě na zelené trávě a koukali na oblohu.

Lily před pár dny přišel dopis, už dlouho dělala zvláštní věci, ale myslím opravdu zvláštní. Ona lítala a nechávala rozkvétat kytky na povel. Ten dopis byl ze školy, kde by se měla učit kouzlit. A tenhle kluk, ten měl stejné schopnosti jako ona. A celý ten svět, který byl nám, obyčejným lidem utajen, znal jako své velké a zřejmě i děravé boty.

„Seve, vyprávěj mi o Bradavicích…" zaprosila tiše má sestra.

„Bradavice jsou ooobrovský hrad, je tam les a jezero a studenti jsou rozdělení do čtyř kolejí, podle toho jaké mají vlastnosti, víš?" vyprávěl nadšeným hlasem kluk a já viděla jak se mu v očích roztancovaly drobné jiskřičky.

„Ti chytří jdou do Havraspáru, ti dobromyslní a hodní do Mrzimoru, stateční do Nebelvíru cílevědomí a ctižádostivý kouzelníci jdou do Zmijozelu."

Lily se usmívala. „A do jaké koleje chceš ty, Seve?"

„Určitě do Zmijozelu, byla tam mamka, víš?" ozval se kluk a zdálo se, jakoby trochu posmutněl.

Lily přikývla „Povídej mi ještě o kouzlech," zaprosila znovu.

„Je toho hrozně moc, je ministerstvo kouzel, to se stará o to, aby byly dodržovány zákony, aby všechno fungovalo a aby se mudlové nedozvěděli o kouzlech. Je dokonce i kouzelnická nemocnice a kouzelnické vězení, Azkaban. A vězně tam hlídají hrozivá stvoření. Když se k tobě přiblíží, máš pocit, že už nikdy nebudeš znát štěstí." Z chlapcova tónu mě zamrazilo. „Říká se jim mozkomorové." Tohle jediné slovo se mi vrylo do paměti, Lily jen ležela a mlčela, zorničky měla rozšířené a já věděla, že si to všechno představuje.

„Tu moc nemá každý, Lily, musí ti být souzena, obzvlášť když nemáš rodině kouzelníky. Je to dar, Lily." Promluvil po chvilce ticha chlapec.

„Já vím, Seve a hrozně moc si toho vážím," odvětila s úsměvem Lily.

Tiše jsem se vyplížila z křoví a rozběhla jsem se domů. Chtěla jsem taky být součástí toho podivného světa. Chtěla jsem to všechno znát a umět. Chtěla jsem mít stejný dar jako má sestra.

Doma jsem se zavřela do svého pokoje a začala psát dopis pro ředitele školy čar a kouzel.

Autor: Myll (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní

Sdílet

Diskuse pro článek Je to dar: