OurStories.cz ~ naše povídky » V listech zlatého stromu – 9. kapitola

22.02.2012 (15:00) • corneille • • komentováno 9× • zobrazeno 1114×

Saire nikdy nebyla slečinka, kterou by rozbrečelo každé klopýtnutí. Byla velmi silná a odolná, vždy plná vitality a odvahy. Teď ji však Dalia viděla plakat a to víckrát, než by kdy pomyslela. Netušila, jak ji utěšit, jak jí dát jistotu, jelikož její sestra vždy poznala, když lhala. A byla by to lež, kdyby jí řekla, že ví jak z této šlamastiky ven. Proto ji jen konejšila, hladila po vlasech, ale nic neříkala. Její sestra ten den už nikam neodešla, zůstala v pokoji a z večeře se nechala omluvit. Dlouho ležela v posteli a tiše přemýšlela, o všech možnostech.

Dalia s ní zůstala a čekala, dokud ji nezmohla únava. Teprve poté z hradu odešla. Měla sice nutkání vloupat se do královské komnaty a udusit toho plešatého drobečka, ale po zvážení uznala, že ten cvrček by ji rozmázl polštářem, jako otravný hmyz a možná by si toho ani nevšimnul.

Následnou cestu lesem nevnímala a nestihla tím pádem zabloudit, a tak se do dočasného domova dostala nečekaně brzo. Unaveně otevřela dveře a prohlédla si místnost, oděnou do houbové šedi, která jí najednou připadala nečekaně ponurá. Jediným světlým bodem bylo zlaté Phuryho bříško, které svítilo do prostoru, jelikož seděl na dřevěném stolečku, provizorně opraveném z větví, a ládoval se kopečkem zrní, které mu Dalia ráno nachystala. Když ji spatřil, lehce trhnul ušima a jeho pohled se radostí zajiskřil. Ale pak poznal, že jeho ochránkyně má náladu u bodu mrazu a jako lusknutím prsty i on potemněl.  Kněžka si toho okamžitě všimla a s omluvou k němu došla. Vzala jej do dlaní a lehce pohladila po kožichu.

„Promiň Mrňousi, dneska jsem měla den na nic,“ omluvila se a podala mu jedno semínko z hromádky. „Všechno se tady začíná nečekaně komplikovat a já teď nevím, co dělat,“ svěřila se. „Neměl, bys pro mě nějaký nápad, jak odlákat královu pozornost od potencionálních manželek? Asi ne, co,“ dokončila svůj proslov a položila hlodavce na postel. Pak si zula boty a rozhodla se, že na dobrý nápad, musí mít čistou hlavu.

Nespala však klidně, celou noc sebou házela, a kdyby Phury neměl za ušima a neutekl, byl by dávno na placku. Ráno se proto probudila s obrovskými kruhy kolem očí a vlasy do všech stran. Při ranní hygieně, když se na sebe podívala do hladiny, ji jízlivě napadlo, že kdyby ji král viděl, určitě by také přišel o klidný spánek a na ženu by nepomyslel. Beztak ani netuší, jak taková žena po ránu vypadá. On totiž rozcuchané vlasy mít nemohl. Bylo ještě brzo na to jít do hradu, a proto se vydala k jezírku, aby si tu spoušť na svojí hlavě umyla a uklidnila se. Také si chtěla vzpomenout na dnešní sen, jelikož v ní sídlil pocit, že byl důležitý a nějak řešil její situaci.

Zrovna seděla ve vodě a lehoučce si vymývala bylinky s olejíčkem z vlasů, když sluneční paprsky prozářily korunu jednoho ze stromů. Byla to stará vrba, které se stářím prohýbaly větve, a která žila z pramene. Najednou však vypadala, jako zlatý strom a s tou myšlenkou se jí jako blesk z čistého nebe, vybavil i sen.

Ve snu byla pod zlatým stromem, velekněžka jí vrásčitými prsty pročesávala vlasy a splétala jí je do složitého copu. Tím pohybem ji uklidňovala a dávala jistotu.

„Neměj strach,“ říkala pomalu. „Každý problém má svoje řešení a ani tento není výjimkou.“

„Ale, co mám dělat?“ ptala se Dalia zoufale a nešťastně si opřela hlavu o stařenčino koleno.

„Musíš odvézt jeho pozornost jiným směrem, moje maličká,“ poradila jí Velekněžka.

„A čím, teď ho nic jiného, než seveřanka nezajímá.“

„Muži jsou lovci moje milá. Loví zvířata, nepřátele a nakonec i ženy. Myslím si, a ze zkušenosti vím, že velcí lovci chtějí to, co nemohou dostat a budou potom prahnout celým svým srdce a nic jiného je zajímat nebude. Ani království a ani seveřané,“ objasnila šibalským hlasem stařena.

„Myslím, že tě nechápu,“ připustila kněžka zmateně.

„Ale chápeš má maličká. Buď prostě sama sebou a staň se královou kořistí…“

Dalia si znovu přehrávala sen a čím dál více byla zmatená. Samozřejmě by tohle bylo řešení, ale jak se má asi stát lovnou zvěří? Už se viděla, jak přijde za králem a přemlouvá ho, aby si s ní zahrál na hoňenou. Určitě by se dlouho smál a pak by zavolal místní kněžky, aby se o ni, jako o choromyslnou postarali.

Chtělo to plán, dobrý plán, ale najednou žádný nový nepřicházel. Rozhodla se tedy zajít na válečnou poradu a tak hned po koupeli popadla Phuryho a vydala se do hradu.

xxx

Zastihla Saire, ještě v posteli a proto neváhala a hned jí vylíčila noční sen a jeho poselství.

„Chceš s ním hrát hoňku?“ zeptala se nevěřícně Saire a myslela si, že se její sestra dočista zbláznila.

„Ne… Tedy ano, ale musí si myslet, že je to jeho nápad mě pronásledovat,“ vysvětlovala jí její sestra a drbala Phuryho na bříšku.

„Aha, takže se k němu v noci vloupeš do pokoje, přetáhneš ho polštářem po holé hlavě a budeš doufat, že je po probuzení morous a vrhne se po tobě?“

„No něco takového,“ přikývla nadšeně Dalia. „Jen ho nesmím moc naštvat, ale trochu dopálit. Myslím, že kdybych ho probudila, byl by to běh o můj život.“

„Nebo spíše o tvou počestnost, protože kdyby tě náš pan král dohnal, skončila bys na zádech v jeho posteli…“ zašeptala jízlivě a Daliina ruka se zastavila v půlce škrábání. Samozřejmě kněžka neměla ani potuchu o tom, že král je velkým milovníkem.

„Dobře,“ pronesla s hlubokým výdechem. „Musím ho vyrušit při činnosti, která jej naštve, ale bude v bezpečném dosahu od ložnice.“

„Přesně,“ přikývla Saire a sama začala drbat Phuryho. „Máš něco na skladě?“

„Ne,“ odpověděla Dalia, když v tom ji napadl šílený plán. Vzpomněla si na králův rozhovor s generálem a na to, co jí řekla kdysi sestra. Bylo to naprosto šílené, ale účinnost bude zaručena. Saire samozřejmě viděla změnu v jejím obličeji a tak jen tázavě pozvedla obočí.

Dalia však dělala, že ji nevidí a dál v hlavě dolaďovala detaily.

„Tak dělej, ven s tím,“ zabručela Saire netrpělivě, ale viděla jen, jak její sestřička vrtí nesouhlasně hlavou.

„Tohle ti nyní nemůžu říct, ale už zítra se to dozvíš,“ odbyla ji kněžka, popadla Phuryho a s rychlým „ahoj“ vyběhla z jejich dveří.

Doma pak doladila veškeré detaily. Její nápad byl naprosto šílený, pokud se jí povede, král dostane infarkt, ale čím víc nad ním uvažovala, tím více se usmívala. Začínala se neskonale těšit, jak mocnému vládci oplatí všechny útrapy, které způsobil jí i sestře. S nadšením brzy zalehla do postele a tiše šeptala Phurymu svůj plán.

Xxx

Vstávala ještě za tmy a hned potom co se nasnídala, se pustila do pečlivých příprav. Oblékla na sebe čistě bílé šaty, které těsně obepínaly její hrudník a dole se široce rozbíhaly. Nijak nesvazovaly její pohyby a snadno se v nich dalo i běhat. Přes ně natáhla tmavomodrý plášť od velekněžky. Nakonec si upravila své vlasy, tak aby nepadaly do obličeje, ale zároveň zůstaly rozpuštěné a tvořili přirozenou ozdobu. Potom popadla Phuryho a vydala se k hradu.

Saire ještě spala, stejně většina obyvatel hradu, takže neslyšela, jak její setra pouští veverku i s dopisem do jejího pokoje.  Pak se vydala ke knihovně. Věděla, kdy do ní král přichází a měla tak ještě chvíli času na přichystání. Opět se schovala za roh s květinami a počkala, až služebnictvo přinese jídlo. Potom teprve vklouzla za vyřezávané dveře. Potichu se rozhlížela po okolí a oddychla si, když se ubezpečila, že je zde sama.  Přešla k regálům, vzala první tři knihy o magii, které našla a pak se drze posadila na králův masivní stůl, tak aby přímo viděla na dveře.  Nohy si přitom skrčila do tureckého sedu a sukni od šatů rozprostřela kolem sebe. Podnos s jídlem posunula na dosah ruky a sem tam uždíbla jeden z hroznů. Snažila se číst knihu rozloženou v klíně, ale v hlavě jí bubnoval adrenalin a očekávání.  A když jí konečně slunce začalo přes okno zahřívat záda, klika se pohnula a dveře se otevřely.

Autor: corneille (Shrnutí povídek), v rubrice:

Sdílet

Diskuse pro článek V listech zlatého stromu – 9. kapitola: