OurStories.cz ~ naše povídky » V listech zlatého stromu – 8. kapitola



V listech zlatého stromu – 8. kapitolaJsem zvědavá, kdy ji najde :D... Na snad až potom, co přidá článeček :)

Saire ještě dlouho utírala slzy smíchu a kdykoliv mohla, vzpomněla si na to, jak jí sestra barvitě vyprávěla svou příhodu. Kdyby ji objevil, legrace by to jistě nebyla, ale nic takového se nestalo, takže si byla jista, že vzpomínky na dnešní noc ji budou bavit ještě u snídaně. Za to Dalii bylo večer málem do pláče. Bloudila totiž notnou chvíli po lese a hledala svůj nynější příbytek. Když už myslela, že to vzdá a prostě se uloží do trávy, jako mávnutím kouzelného proutku se před ní zjevil. Unaveně do něj zapadla a svezla se na slámou vycpané lůžko. Přikryla se pláštěm od velekněžky a okamžitě usnula.  Probudil ji až paprsek slunce, který se škvírou v okenici prodíral do místnosti a ozařoval jí tvář. Bylo už téměř dopoledne, a tak se bez jediného zaváhání vydala do hradu.

Proklouzla do něj jako myška, jednou z tajných chodeb, co byly vyznačeny v mapce. Slíbila si, že až sní nějaké jídlo, určené králi, půjde prozkoumat i zbytek cest. V kuchyni si nenápadně vzala lahodné jídlo a pak se ve skladišti pohodlně nasnídala. Potom vyrazila na průzkum a přitom dávala velký pozor na to, co místní služebnictvo a bohaté fifleny říkají.

Do tří dnů věděla, že král v knihovně tráví většinou dopoledne, posléze musí jít s dívkami na oběd. Po jídle jim musí být většinu odpoledne nablízku, když si krátí čas, aby je mohl lépe poznat. Navečer trénuje a pak vrací se zpět do knihovny. Občas, aby utekl povinnostem, vyjíždí do města nebo na lov do okolních lesů. Rovněž se dozvěděla, že stráže u knihovny nikdy nebývají, neboť  podle klepů král nesnesl jejich přecházení po chodbě a tak zakázal jejich hlídání.

Také zjistila, že osm z deseti chodeb se dá použít a že jedna z nich se nachází přímo pod královskou knihovnou a vede ke kamennému mostu. Též se jí podařilo zařídit si trochu svůj domek v lese a našla jezírko u pramene řeky, na které většinu dne svítí slunce a je proto příjemné teplé a ideální ke koupeli. Každou noc se snažila zajít za sestrou a oznamovala jí všechny novinky. Litovala snad jen toho, že zatím nemůže do knihovny, aby našla něco o shiranech, ale i Saire ji upozornila, aby se nejprve ubezpečila, že bude mít na hledání klid a nikdo ji nebude rušit.

I přes to, že se sestrou trávila dost času, připadala si osamělá. Chyběl jí společník, ke kterému by mohla promluvit, když byla v lesním domku. Proto jednou večer s pomocí magie a zaříkadla, které našla v knize, stvořila drobné zvířátko, podobné veverce. Bylo snad jen trochu větší, s černou srstí a pískově zlatým bříškem. Jeho oči se zdály černé, ale na jasném světle šlo poznat, že jsou fialové, přesně jako mají tvorové, stvoření z magie. Přirozeně se jí nebálo, jelikož v něm byl kus samotné Dalie. Pojmenovala ho Phury a občas jej vzala sebou i za sestrou.

Po dalších dlouhých dnech už to kněžka nemohla vydržet. Měla dost schovávání a strachu a tak se rozhodla, že znovu navštíví královskou knihovnu. Čekala do chvíle, kdy měl král odejít na společný oběd a ona měla mít alespoň tři hodiny času, než se vrátí zpět. Stála tedy schovaná za jedním z rohů s květinami a pohledem hypnotizovala vyřezávané dveře. Viděla, jak do nich vchází obtloustlý mladík, ale ten za chvíli s poklonou vycouval ze dveří.  A potom vyšel i král.

Od Saire věděla, že se jmenuje Ladarius, ale ještě nikdy ho nespatřila. Byl to bojovník, obrovský a svalnatý, ten typ, který když vás jednou praští, tak už se nevzpamatujete a boj tím pádem končí. Před takovýma se dalo jen utíkat a doufat, že se brzy unaví. Na jeho hlavě nebyl ani vlásek, přestože byl jen o pár let starší než Dalia. Nejspíše si svoje vlasy holil, stejně jako tvář bez vousů. Oči ani zbytek tváře si nemohla důkladně prohlédnout, ale zdály být se přísné. Oděn byl do tmavých kožených kalhot a kožené vesty, pod kterou chyběla košile, nejspíše kvůli teplému počasí, které vládlo posledním dnům. Kněžku najednou jímala hrůza při pomyšlení, že by před ním měla prchat. Když král zmizel v chodbě, Dalia musela polknout nepříjemný pocit strachu a dodat si odvahu. Potom tichounce přiběhla ke dveřím do knihovny a s rozhlédnutím se do nich vplížila.

Knihovna za denního slunce vypadala úplně jinak. Obrovským oknem zde proudilo světlo a čerstvý vzduch se zvuky lesa. Ve slunečních paprscích poletoval stříbrný prach a místnost najednou vypadala tak klidně a mírumilovně. Dalia se téměř zamilovala do kontrastu starých svazků a dřevěných polic.  Pohledem na místnost se kochala ještě nějakou dobu, než si uvědomila, proč přišla. Bez dalšího meškání přistoupila k policím a začala hledat slova na S. K její smůle však knihovna neměla zavedený jakýkoliv pořádek. Knihy různých titulů a žánrů, se mísily dohromady a bylo nemožné najít nějaký klíč, podle kterého byly seřazeny. Kněžka, proto, začala prohlížet jednotlivé svazky, které byly v polici, u níž stála. Četla si jejich názvy a rovnou přeskakovala romány, a zbylé knihy jen zběžně prolistovala, ale i tak to byla práce na věčnost. Musela by mít jedině štěstí, ale to ji dnes evidentně opustilo.

Po dvou hodinách a čtyřech regálech se cítila naprosto zmožená. Věděla, že brzy bude muset odejít, a proto rezignovaně odešla ke královskému stolu, aby si utrhla ještě pár kuliček z hroznů. Přitom si zvědavě prohlížela listy na stole. Jednalo se většinou jen o byrokratické hlouposti, stavy vojáků, zásob, seznamy a výkazy, až na jeden list. Byl to pergamen, podle všeho velmi starý, se zničenými okraji, jak jej někdo neustále bral do rukou. Se zájmem si přečetla první slova ve starém jazyce a poznala věštbu starých velekněžek z dvanácti chrámů. Začetla se tedy pozorněji a dále jedla sladké ovoce, což určitě neměla dělat. Došla totiž doprostřed textu a úlekem jí kousek ovoce zaskočil, až jej málem vyplivla na onen pergamen. Zděšeně si znovu pročítala slova na papíře a přála si, aby se její oči mýlily.

„Do háje, doprdele… To ne, to ne, to ne…“ drmolila vyděšeně a znovu si přečetla celou věštbu. „Sakra!“ zaúpěla nakonec a celá se roztřásla, když poznala, že slova vepsaná do listu, mají jen jediný možný význam. Najednou jí rozhovor krále s generálem dával smysl a zapříčinil další vlnu třasu.

Zmateně se snažila zahalit veškeré stopy po svojí návštěvě a rychleji než střela se vyřítila ze dveří. Běžela rovnou k Saire a doufala, že se po odpolední zábavě, na které byla povinná účast všech dívek, vrátí do pokoje. Bohužel tam její sestra ještě nebyla a tak se kněžka rozhodla počkat. Netrpělivě přecházela po pokoji a dlaněmi svírala jablko, které vzala z podnosu.

Po nekonečné době do pokoje dorazila její sestra a hned ve dveřích se zarazila.

„Máme problém,“ řekla Dalia bez pozdravu, což Saire už dávno poznala.

„Co se děje?“ zeptala se čistě jen pro pořádek a posadila se na postel.

„Slyšela jsi o věštbě dvanácti velekněžek?“ ptala se na začátek Dalia a její sestra jen nesouhlasně zavrtěla hlavou. „Tak tu vytvořily velekněžky z dvanácti chrámů a je stará asi tři sta let. A říká, že rozpadlé království sjednotí až ten král, který dostane za manželku ženu vzbouřeného národa. A tento král pak bude všemocný a nastolí v zemi mír a prosperitu a jeho jméno nebude zapomenuto,“ dokončila rozčíleně své vyprávění.

„A co se tím myslí? Já… já tedy netuším, co mi tím chceš říct,“ zašeptala Saire a pohledem těkala po nervózní sestře, která před ní zuřila jako lítá saň. Dalia po ní šlehla naštvaným pohledem a pak se musela zhluboka nadechnout, aby zkrotila svůj hněv.

„Je jen jediný národ, který král nepodrobil už více jak tři sta let, a to jsou Seveřané a obávám se, že my dvě k nim patříme. No a mocný Ladarius je podle všeho touto věštbou tak posedlý, že hledá ženu od nich, aby sám naplnil proroctví,“ vysvětlila kněžka a její sestra ztuhla.

„A co na tom záleží, já nikdy nikomu neřekla, kdo byli moji rodiče a teď už vím, že to ani nikomu neřeknu,“ uklidňovala se křečovitě Saire.

„Jenže on to stejně zjistí,“ zaúpěla Dalia zoufale. „Vyslal toho svého generála, aby prověřil, zda-li jedna z vás není ze Severu. Jde nejprve po vesničankách, ale pak prověří i kněžky a Taidoru mu lhát nebudou! Jestli to zjistí, tak jsi u oltáře dřív, než stačíš mrknout okem a od něj tě už asi těžko dostanu!“

„Ne!“ zasýpala Saire a s pravým zděšením hleděla na sestru. „Musíš, mě odsud dostat a to okamžitě!“ panikařila a začala netrpělivě přecházet po pokoji.

„Nevím jak… V té jeho knihovně nemohu nic najít, jaký v ní má bordel,“ přiznala naštvaně.

„U Bohyně…“ šeptala její sestra a po tvářích se jí začaly řinout slzy. Daliu ten pohled naprosto uzemnil, všechen vztek odešel do pozadí a nyní ji jen mlčky objala, aby ji utěšila.

„Klid… Šššš… Najdu způsob, jak tě před ním schovat,“ konejšila ji. „Prostě se před ním moc neukazuj, ať si tě nevšimne a já už něco vymyslím. Dobře?“

„Jo,“ pípla Saire a dál vzlykala sestře do náruče.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek V listech zlatého stromu – 8. kapitola:

3. Hejly
17.02.2012 [18:05]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. TalenntativeKing přispěvatel
16.02.2012 [20:59]

TalenntativeKingOch... Hnusná, hnusná věštba. Král je vážně macík, i když ne tlustej. Emoticon A holí si vlasy, připomíná mi učitele biologie. Každopádně za muže bych ho teda určitě nechtěla. Už jen proto, jakej má bordel v knihovně. Doufám, že se Gareth jen tak nevrátí, i když kapitolu předtím bylo mé přání opačné. Emoticon Líbí se mi, jakým směrem se to ubírá, každopádně jsem zvědavá, co budou dělat. Emoticon Next one, please. (Už to používám automaticky, i když na to nemám nárok. Emoticon )

1.
Smazat | Upravit | 16.02.2012 [14:44]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!