OurStories.cz ~ naše povídky » V listech zlatého stromu – 18. kapitola

04.06.2012 (19:00) • corneille • • komentováno 5× • zobrazeno 1041×

Chvíli váhala, jestli se má krále na něco vůbec ptát, ale její zvědavá povaha nakonec zvítězila. Opatrně přistoupila k Ladariovi, který nepřítomným výrazem propaloval dveře od knihovny a tvář měl rudou od vzteku.

„Stalo se něco zlého?“ zeptala se opatrně a dlaní se lehce dotkla panovníkova ramene. Byl to konejšivé pohlazení, které vlastně ani neplánovala. Paže reagovala sama od sebe, a když si svůj čin uvědomil i zbytek těla, bylo pozdě jí stáhnout. V tu chvíli se mu nechtěla stranit, cítila, jak je naštvaný a svým způsobem zranitelný. A ona mu nechtěla ještě víc ublížit.

Král se k ní překvapeně otočil a v zápětí jí svým výrazem děkoval za snahu, kterou projevila. Z jeho výrazu poznala, že bude potřebovat chvíli času, na to aby nepříjemnou novinu strávil. Povzbudivě se na něj usmála a dlaní opět přejela po rozložitém rameni. Ten pohyb vykonala ještě nesčetněkrát, než se král konečně zhluboka nadechnul a začal vysvětlovat.

„Přijede moje matka,“ oznámil nešťastně. Saire na něj překvapeně zamrkala a snažila se v tom prostém sdělení najít tragedii, kterou měl vepsanou ve tváři. Nepochybovala, že pro jeho blízké přátele je to všeříkající informace, ale ona se zatím do jeho úzkého kruhu nepočítala.

„Asi to nechápu,“ přiznala nakonec nahlas a Ladariovi to na chvíli vykouzlilo úsměv na rtech. Ztratil se však dřív, než stačil kněžku jakkoliv zahřát.

„Moje matka je furie,“ začal znovu a pozorně sledoval, jestli dívka chápe význam jeho slov. „A z nějakého dobrého důvodu se rozhodla, že navštíví svého nemilovaného syna.“

„Ale je to přeci vaše matka,“ namítla zmateně kněžka.

„No o tom někdy pochybuji,“ odpověděl tvrdě král a tvář mu protnul rozzuřený výraz. „Nenáviděla mého otce a nenávidí i jeho potomka. Věř, nevymyslel jsem si to, bohužel jsem jí na vlastní uši zaslechl, jak to naštvaně řve na mého otce.“

 Saire po této informaci zalapala po dechu. V králově hlase bylo náhle tolik bolesti a vzteku, až se i ona pod tou tíhou přikrčila. Nemohla pochopit, jak by mohla matka něco podobného říct i kdyby jen ve vzteku.

„Třeba to tak nemyslela, nebo jste to špatně pochopil,“ snažila se ji trochu bránit, ale král se jí smutně vysmál do tváře.

„Kéž by, ale pravda je jiná. Nikdy se ke mně nechovala jako k synovi, nepamatuji si, že by mě kdy objala, pohladila nebo snad i pochválila. Když jsem měl horečku a málem jsem umřel, nechala mě v ložnici samotného. Nikdy nezapomenu, jak naštvaně se tvářila, když jsem to přežil,“ řekl s smířeně a Saire měla nutkáním ho obejmout a ne ho jen hladit po rameni.

„Já to nějak nemohu pochopit,“ zašeptala kněžka a nepřestávala s hlazením.

 „Je to jednoduché. Mě totiž miloval můj otec a ona už jen z principu nesnášela ty, kterým projevoval svou přízeň,“ objasnil jí panovník. „Ale mám strach, že její návštěva se dotkne i tvojí osoby,“ přiznal nakonec a Saire na něj vyplašeně vykulila oči.

„Mě? Proč… Jak… Nechápu to…“ koktala a přitom stáhla svou ruku a vyděšeně od něj ustoupila.

„Klid maličká,“ snažil se jí pro změnu upokojit král. Nemělo to však stejný účinek, jaký se před tím dostavil u něj.

„Ne!“ zavrčela kněžka. „Vysvětlete mi, proč se to bude týkat i mě!“ a opět ucouvla před jeho dotekem. Ladarius odevzdaně vydechl a pohledem ji prosil o klid. Trochu to pomohlo, ale stejně od něj měla dva kroky odstup.

„Jede kvůli vyvoleným,“ začal vysvětlovat a bedlivě pozoroval výraz v její tváři. „Myslím si, že ona má tajnou dohodu s nějakou bohatou rodinou a skrze kontakty, které má v hradě se snaží tu určitou dívku dostat do mé přízně. Mám za to, že o tobě ještě neví, ale v momentě, kdy dorazí do hradu, budeš figurovat hned v první zprávě, kterou jí podají.“

„A co přesně se stane, až se o mě doví?“ ptala se Saire opatrně, jako by se odpovědi bála.

„No… Bude se o tebe zajímat, šťourat se v tvojí minulosti a nepochybuji, že se tě pokusí odstranit, nebo jinak zdiskreditovat.“ Kněžka zoufale zavyla a schovala si tvář do dlaní a už se mu nebránila, když ji král pevně objal a začal ji hladit po vlasech.

„Musíte něco udělat“ zaskučela a tvář mu zavrtala do prsou.

„Netuším co,“ přiznal se ji a nepřestával s hlazením.“ Nevím, jak tě před její mocí uchránit, nebo jak zařídit, aby se o tebe nezajímala.“

„Udělejte cokoliv…“ zanaříkala. „Třeba mě odvezte na konec světa… Zamkněte v kobce… Provdejte za strážného… prostě cokoliv!“ Nastalo krátké ticho, ve kterém Ladarius přemýšlel o jejich slovech.

„To není špatný nápad,“ zamyslel se nakonec nahlas a kněžka se nechápavým výrazem odtáhla z jeho náruče.

„Co není špatný nápad?“ ptala se podezíravě a tušila nějakou zradu. Marně se snažila vzpomenout si, co v tom zmatku plácala za nesmysly.

„ No to, že tě provdáme,“ objasnil jí s úsměvem a tvářil se, jako by vyhrál.

„To jsem řekla v čirém zoufalství!“ zaskučela a toužila králi vrazit pořádnou ránu, aby se vzpamatoval. Její strach rychle vystřídal hněv.

„Ne… Poslouchej mě! To je výborný nápad, jen ho pozměníme. Najdeme ti milence, tak aby si moje matka myslela, že je nemožné, aby si se mnou něco měla,“ vysvětloval nadšeně.

„A kdo by to měl asi být,“ zavrčela kněžka a propalovala panovníka pohledem.

„Můj kamarád,“ usmál se král a rychle se vydal ke dveřím od knihovny. Vyšel na chodbu a tiše s někým hovořil. Pak se vrátil zpět a zářil štěstím. Saire ho nedůvěřivě pozorovala a váhala, jestli by jí případný útok vyšel. Uznala, že její šance jsou opět mizivé a tak se raději zaměřila na jinou záhadu.

„Proč sem tedy vaše matka jede, když o mě zatím neví?“ ptala se opatrně a viděla, jak králův obličej znovu potemněl.

„No myslím, že se dozvěděla o té zlodějce, co mě tu už nějaký ten pátek rozčiluje. Asi v ní vidí nebezpečí a chce si upevnit postavení. Nepochybuji, že má už vymyšlený nějaký plán, který mě určitě poškodí.“ Saire na tváři vytvořila překvapený výraz, aby nepřišla v podezření.

„Takže ty historky o násilnické ošklivce byly pravdivé?“ Král se její otázce zasmál a souhlasně přikývnul.

„Něco na tom pravdu bude, ale s tou ošklivostí to přehnali,“ objasnil ji a znovu se usmál.

XxX

Gareth šel chodbou ke králi a netušil, proč jej jeho přítel vytahuje z postele tak časně ráno. Předešlé dny se vůbec nevyspal a nyní si chtěl nejmíň do odpoledne odpočinout a nabírat síly. Na dveře do knihovny jen krátce klepnul a bez vyzvání vstoupil. Trochu toho zalitoval, když uviděl světlovlasou dívku, kousek od krále a na chvíli váhal, jestli je nevyrušil od nějaké milé činnosti. Když však uviděl lehce rozzuřený výraz v kněžčině tváři, byl si jistý, že jen zabránil královraždě.

„Potřeboval jsi mě?“ zeptal se bez pozdravu a pohledem si měřil mladou ženu. Musel uznat, že jeho přítel má vynikající vkus, sám by si vybral podobně.

„Ano, potřebuji po tobě jednu řekněme delikátní službičku,“ pronesl král a mrknul na kněžku. Ta se na něj ještě víc zamračila a pak se k nim uraženě otočila zády a vydala se ke knihám.

„Delikátní?“ zopakoval v neblahé předtuše Gareth.

„Potřebuji, abyste se Sairé byli milenci,“ řekl věcně a málem generálovi způsobil zástavu srdce. Kněžka dělala, jako by se jí ten rozhovor netýkal, čímž ho překvapila ještě víc.

„Promiň,“ zakoktal se, „ale rozuměl jsem ti dobře? Máme být s tou dívkou milenci?“ ptal se znovu a plně ztratil důvěru v králův zdravý rozum. Saire se mu přece líbila a navíc byla v místnosti.

„Rozuměl jsi zcela správně,“ přisvědčil Ladarius a spokojeně se usmál.

„A důvod,“ vydechl generál a váhal, jestli je pro krále ještě nějaká naděje.

„No… Přijede moje matka,“ vysvětlil král, čímž se zachránil před lékařem.

XxX

 Další hodiny pak ti tři společně dolaďovali veškeré detaily, a připravovali se na malou válku. Během té doby se Saire dostatečně sžila s Garethem a společně s ním využívala každé šance, jak krále trochu namíchnout.  Nejvíce se nasmáli, když panovník vymýšlel, jak dostat drzou zlodějku z dosahu královny. Tušil, že v případě jejich seznámení by mu matka půl dne nadávala a pak by byla schopna sem nasáčkovat své vojáky, čímž by jistě posílila svůj vliv v hradě. Generál si ze svého krále dělal legraci, aby zanechal té dívčině dopis a slušně ji poprosil o klid a slíbil jí svobodu a beztrestnost, když po čas matčiny návštěvy zůstane skryta v ústraní. Saire se smála společně s Garethem  a nedokázala si představit, že by její sestra na podobnou podmínku přistoupila.

Přesto všechno, však nakonec zmíněný list vzniknul, nadepsán byl „Pro Bestii“ a král v něm sliboval hory doly a především beztrestný přístup do knihovny a svobodný odchod, když budete takříkajíc hodná. Sice částečně riskoval, že by se mohl tento čin otočit proti němu, ale nakonec uznal, že je lepší než nic. Nemohl tušit, že Saire se u sestry přimluví a bude mít stejnou žádost. Nechtěla, aby Dalii někdo ublížil a už vůbec si nepřála, aby v hradě bylo víc královniných špehů.

Autor: corneille (Shrnutí povídek), v rubrice:

Sdílet

Diskuse pro článek V listech zlatého stromu – 18. kapitola: