OurStories.cz ~ naše povídky » V listech zlatého stromu – 17. kapitola



V listech zlatého stromu – 17. kapitolaSašo to je pro tebe. Kdyby ses neozvala, tak bych asi tento týden ani nezačala s psaním. Přeji hezké počteníčko. :)

Dívka před ním se v návalu čirého zděšení proměnila v sochu. Tváře jí zbledly do sněhového odstínu, modrým očím se vytratila jiskra, stejně jako rtům barva. Dokonce dostal strach nadále ji svírat paže v rukách, aby se mu pod sevřením nezačala drolit na prach. Ještě jednou se mu snažila vytrhnout, ale nedovol jí to. Na jednu stranu ji nechtěl víc děsit, ale na druhou byl přesvědčen, že pokud nyní uvolní stisk, tak se s křikem rozběhne na opačnou stranu chodby a klidně před ním vyskočí z okna, bude li ji pronásledovat.

„Neboj se maličká, já tě přece nesním,“ zašeptal a snažil se dát do těch slov milý a klidný tón. Byla to však marná snaha, dívka se před ním jen přikrčila, jako by jí dal ránu. „Uklidni se, já tě přeci znám, jsem králův generál,“ vysvětlil jí, ale bez kladného účinku. Naopak stvoření jako by ztratilo půdu pod nohami a kdyby byla květina, řekl by, že okamžitě zvadla.

„Já…“ vykoktala jen z chvějících se úst. Na další slova jako by jí nezbyla síla.

„Ano já vím, kdo jsi,“ snažil se ji doplnit. „Ty nosíš králi jídlo, do knihovny, že.“ Kráska překvapením ještě víc ztuhla, vykulila oči a Gareth málem prasknul pýchou, že ji dokázal dobře odhadnout. „Máš jméno?“ zeptal se nakonec a zářivě se na ni usmál.

„Já… Já se jmenuji Mariana,“ vykoktala a zmateně těkala pohledem po okolí. „Jak jste poznal, co dělám?“ zeptala se nakonec a svou zvědavost se ani nesnažila zakrýt.

„Voníš po brusinkách, třešních a ještě nějakých květinách. Naposledy jsi provoněla celou knihovnu,“ vysvětlil jí a znovu sledoval překvapený výraz v její tváři. A pak spatřil ten nejroztomilejší úsměv pod sluncem, který se jí z ničeho nic objevil na tváři.

„To jsem si mohla myslet,“ zašeptala s úsměvem a nevěřícně vrtěla hlavou. Pak se znovu zaměřila na něj a především na jeho ruce, které stále svíraly její paže. „Měl byste mě už pustit, přijdu pozdě do kuchyně a nechci dostat vyčiněno.“ 

„Ach ano, odpusť Mariano,“ a konečně ji pustil. „Doufám, že se ještě někdy uvidíme.“

„Určitě,“ zapředla. „Hrad je malý. Přeji krásný večer,“ rozloučila se a mrštně se kolem něj protáhla. Už málem mizela za dalším rohem, když na ni ještě rychle zavolal.

„Jaké jsou ty další květiny?“ Dívka se jen rychle otočila a s úsměvem odpověděla.

„Hortenzie a růžové květy…“

XxX

Na svého přítele narazil na chodbě. Ač se to zdálo nemožné, byl ve stejném opojném stavu, v jakém se nacházel i on. Neurčitě se ohlížel k ústí chodby a na tváři měl usazen úsměv naprostého štěstí a spokojenosti. Jako lovec, který ulapí svou vytouženou kořist. A když se nad tím král víc zamyslel, tak musel uznat, že to přirovnání je přesné.

„Spokojený?“ oslovil ho král bez pozdravu a tázavě nadzvednul obočí.

„Nadmíru, a co ty?“ zareagoval jeho přítel stejně, když spatřil vladařův výraz ve tváři. „Že by si můj král konečně někoho vybral?“ popichoval ho a neodpustil si smích.

„Možná,“ odvětil král a vzal Garetha kolem ramen. „Povím ti o ní v knihovně, jsem zvědavý, co si o tom všem budeš myslet.“

„Ono je toho víc?“ zeptal se zmateně generál a král jen přikývnul.

„Jo, jo kamaráde, dlouho si tu nebyl.“

XxX

Když konečně došli do knihovny, král se pohodlně usadil do svého křesla a vzal si do dlaní hrst svého milovaného ovoce. Na tváři mu hrál spokojený výraz. Cestou do knihovny stihli probrat veškeré organizační hlouposti, o kterých měl Gareth jako králův generál vědět. Nyní mu měl vyprávět o jiných novinkách, především o tom jak se seznámil se Saire.

Panovník mu dokonale popsal její půvabný vzhled, chladné chování a vystupování, kterým v králově přítomnosti nešetřila. A také se nezapomněl zmínit o malé rvačce na chodbě a překvapivé puse, kterou od ní dnes dostal. Jeho přítel se nestačil divit, kde se v té dívce bere tolik rozporuplných citů, ale byl si jistý, že je oba ještě překvapí. A pak se rozpovídal o mladé zlodějce, která mu už pár dní brnká na nervy. Gareth se mohl utlouct smíchy, když mu Ladarius vyprávěl o všech honičkách, zamčených dveřích a jiných provokacích, které mu ta roztomilá bestie vyváděla.

„Počkej,“ smál se ještě generál, když jeho přítel dokončil barvité líčení všech jejich útoků. „A jak vypadá ta dračice?“

„No… Obyčejná vesničanka to nebude, má vcelku vznešené vystupování a nejspíš umí i číst,“ zamyslel se král nahlas a v zápětí pokračoval: „Není moc vysoká, zaoblená postava, dlouhé temné vlasy a šedivé oči. Má vcelku hezký úsměv, ale i tak se chová jako bestie.“

„No to zní zajímavě,“ přisvědčil Gareth a zamyšleně se podrbal v rašícím strništi. „A ještě něco hezkého mi o ní řekneš? Třeba jiné poznávací znamení?“

„Jo,“ vyhrknul po chvíli ticha král, když si vzpomněl na to hlavní. „To ona voní po třešních a brusinkách,“ zvolal vítězně. „Pamatuješ, jak jsme se o tom bavili před tvým odjezdem, mysleli jsme, že je to služebná, ale mýlil jsem se.“

Gareth ve vteřině zbledl a jeho vítězoslavný škleb se vypařil jako pára nad hrncem. Vyděšeně zíral na svého přítele a odmítal věřit jeho slovům.

„Jsi si jistý?“ vykoktal nevěřícně a přál si, aby se král pro jednou mýlil ve svém úsudku.

„Naprosto!“ odpověděl bez zaváhání a pokračoval. „Jídlo mi sem nosí stále služebná Ilia, ta drobná blondýnka, co už má dvě děti. Navíc, ty knihy, co mi ta zlodějka vrátila, voněly přesně takhle.“

„Do hááááje!“ zavrčel zoufale generál a tvář si unaveně složil do dlaní. Měl královu zlou noční můru v hrsti a klidně ji pustil!

„Co se děje?“ ptalo se jeho veličenstvo a s neblahou předtuchou pozoroval svého kamaráda.

„Držel jsem ji v hrsti!“ vysvětlil. „Ta holka do mě narazila na chodbě a málem sebou sekla na zem, tak jsem ji zachytil. U bohů voněla po třešních a brusinkách, drobná černovláska a já myslel, že je to tvoje nová služebná! Chvíli jsem si s ní povídal a teď už je mi jasné, proč se tvářila tak vyděšeně!“

„To si děláš legraci!“ vybuchl král a nabral sytě rudý odstín. Chvíli mlčky seděl a díval se na svého kamaráda a pak najednou propukl v burácivý smích. Gareth ho překvapeně pozoroval a doufal, že se nezbláznil.

„Jsi pořádku?“ zeptal se nakonec opatrně a doufal, že znovu nevybuchne. Král se ještě pořád pochechtával, ale souhlasným kýváním hlavy dával svému generálovi najevo, že ho zatím zdravý rozum neopustil.

„Sakra, dal bych za to královskou korunu,“ hekal a snažil se popadnout dech. „Viděl jsi zázrak, kamaráde. Ta holka nikdy nebyla vyděšená, vždy dokonalý profesionál a ty jsi ji rozhodil.“

„Jo no,“ přisvědčil Gareth. „Vypadala, že mi omdlí v náručí. Škoda, že má silnější nervičky, určitě by si nás zastihl na té chodbě a pak už by ti neutekla.“

„Škoda, ale nyní už alespoň víš, jak ta potvora vypadá a třeba ji konečně chytíme. Přece jen už jsme na ni dva.“

„ No třeba nám to vyjde,“ souhlasil generál.

XxX

Hned po snídani přišel za Saire králův místodržící a bez větších okolků ji rovnou vedl do hradní věže. Saire mu v duchu vynadala do tlustého pitomce, jelikož se mu podařilo přilákat pozornost celého ranního osazenstva. Nyní když se k ní opět stáčely pohledy všech dívek, toužila místodržícího majznout vázou po hlavě a zamířit do svojí komnaty. Byla to líbezná představa, ale jistě by měla znovu dohru v podobě královské návštěvy a o tu nějak nestála. Proto poslušně a tiše cupitala za cvalíkem a dokonce přinutila svaly ve svém obličeji, aby vytvořily milý úsměv, když jí dával přednost ve dveřích od knihovny. 

Hned po zběžném prohlédnutí rozsáhlé místnosti jí ze rtů unikl překvapený vzdech. Knihovna se jí hned na první pohled zalíbila a vůbec by se nebránila, kdyby v ní mohla strávit trochu víc času.

„Máte si vybrat dvě knihy a po té Vás opět doprovodím do vašich komnat. Budu zde dokud si nezvolíte,“ oznamoval jí místodržící a posadil se na jednu ze židlí. Saire ho však jen stěží vnímala. Fascinovaně se vydala k prvním policím a téměř s posvátnou úctou přejížděla prsty po kožených hřbetech. Náhle pochybovala, že by mohla být schopná si vybrat jen dva svazky.

„V pořádku pane Gorbete,“ ozval se z pódia králův hlas a kněžka málem umřela úlekem. „Já už se o slečnu postarám, můžete jít.“

„Ach… Ano pane, odpusťte, netušil jsem, že jste již tady,“ omlouval se místodržící a také se držel za srdce a ztěžka dýchal. „Nebudu vás rušit, kdybyste cokoliv potřeboval, zavolejte.“ S Těmi slovy nakonec položil na stůl pár dopisů, které sebou přinesl a zmizel.

V místnosti nastalo ticho. Ladarius si zálibně prohlížel kněžku pod sebou a ta se pro změnu snažila rozpumpovat své srdce.

„Málem jste mě zabil,“ obvinila ho a zamračeným pohledem se mu snažila vypálit díru doprostřed čela.

„Málem jsem zabil i pana Gorbeta,“ vrátil jí s úsměvem. Pak odložil vytažený svazek na nejbližší polici a sešel k ní. „Jsi neobyčejně roztomilá, když zuříš. Prostě jsem si to nemohl odpustit,“ objasnil jí a znovu čelil jejímu smrtícímu pohledu.

„A budu stejně roztomilá, až na Vás začnu hystericky řvát?“ ptala se nakvašeně a pohled vrátila ke knihám.

„Už jsem tě v takovém stavu viděl,“ pronesl věcně a s úsměvem se vydal ke svému stolu, ze kterého sebral nové dopisy. Saire ho nenápadně pozorovala a tak jí neušlo, že při prohlížení jednoho svitku podivně ztuhnul. Zamračeně odložil zbylé listy a na zmíněném dopise rychle rozlomil pečeť a dal se do jeho čtení.

„Sakra!“ zavrčel a odhodil list do kouta. „To mi ještě chybělo!“



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek V listech zlatého stromu – 17. kapitola:

6. Hejly přispěvatel
03.06.2012 [19:09]

Hejly Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. corneille přispěvatel
30.05.2012 [19:47]

corneilleSaša: Už jej píšu a měl by tu být snad dnes večer Emoticon A plavky jsem odložila na neurčito a věř mi, že jsou hotové za moment Emoticon
Arminka: Děkuji i za smajlíky i za text. Popravdě i já zapomněla a to je už co říct. A tím párováním si tak jistá nebuď, to mě nutí dělat ošklivé věci. Emoticon
Joi: Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. Arminka přispěvatel
30.05.2012 [18:41]

ArminkaČetla jsem to předtím a zanechala jen smajlíky, nebyl moc čas. Tak se vyjádřím teď. Kapitolka mě po předešlé hodně zaujala a s chutí zase čtu. Líbí se mi, jak jsi zakomponovala Garetha, protože ten mi byl od začátku tak nějak jasnej Emoticon Nečekala jsem, že krále dáš dohromady zrovna se Saire, je to zajímavé a nečekané. Určitě přidej kapitolku co nejdřív a nenechávej nás tak dlouho čekat. Lidi zapomínaj rychle Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3.
Smazat | Upravit | 30.05.2012 [15:29]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Arminka přispěvatel
29.05.2012 [22:21]

Arminka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Saša
29.05.2012 [21:57]

Supeeeeer Emoticon Emoticon Emoticon Dalia a Gareth nemali chybu Emoticon a ani Ladarius a Saire nezaostávajú Emoticon už sa teším čo im kňažky ešte povyvádzajú Emoticon Gareth sa mi veľmi veľmi páči Emoticon som zvedavá čo sa píše v tom liste Emoticon ďakujem za venovanie a dúfam, že ďalší diel pribudne čo najskôr Emoticon a inak si šikulka keď si vieš sama ušiť plavky Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!