OurStories.cz ~ naše povídky » V listech zlatého stromu – 16. kapitola



V listech zlatého stromu – 16. kapitolaTrochu nudné, trochu dlouhé. Prostě klasická všehochuť. Přeji příjemné počteníčko. :) P.S. Tímto se s Vámi nejspíše do 22. 5. loučím, čeká mě hromada otázek a malá kapacita mozku.

Tohle nebyl sen, to byla realita, skutečná a nadosah. A její tělo se zachovalo tak, jak mělo. Okamžitě začalo couvat zpět do koupelny. Král se však zamračil ještě víc a jeho pohled přímo žhnul.

„Saire! Opovaž se schovat do lázně…“ vrčel a nepřestal se přibližovat. „Klidně ty dveře vyrazím!“

Nepřestala ustupovat, přestože měl ve tváři přímo vražedný výraz, a i kdyby se nyní rozběhla, jistě by chytil. Srdce jí bouřilo a konečně vehnalo do žil dostatek adrenalinu a vzteku. Nohy jí jako mávnutím proudku přirostly k podlaze a tvář nabrala patřičný výraz, který by zastrašil i zuřivé zvířete. Aniž by chtěla, postavila se do bojové pozice, nohy v kamae*, tělo lehce nahrbené a připravené k výpadu.

„Jak se vůbec opovažuješ!“ zavrčela.

To krále zastavilo. Najednou byla jako divoká šelma, žádná líbezná dívka s mírným, trochu drzým slovníkem. Ne, nyní se mu jevila opravdu nebezpečně. Nepochyboval o tom, že kdyby udělal ještě jeden krok, skočila by na něj a přinejlepším by mu jen vyškrábala oči. Ale ať se mu před tím zdála jakákoliv, teď z ní šel strach.

„Saire, klid prosím,“ snažil se ji najednou uchlácholit, ale zamračila se ještě víc.

„Vypadni!“ zařvala jako smyslu zbavená a ruku prudce namířila ke dveřím. Byl to přirozený pohyb naštvaného člověka, ale přinesl naprosto opačný efekt. S tím pohybem se jí totiž lehce uvolnil uzel a bílé plátno začalo pomalu sjíždět po její kůži.

Králi to samozřejmě neuniklo. Jeho pohled ztratil nit na předchozí emoce a racionální uvažování. Tvář mu naplnilo dychtivé očekávání, smíchané s trochou překvapení. Opravdu by měl jít, ale i kdyby ji chtěl poslechnout, jeho tělo by mu odchod nedovolilo.

Kněžce samozřejmě neušel králův mlsný pohled a fakt, že jí její jediný oděv prchá. Ve snaze zachránit, co se dá, přirazila ruce k tělu a snažila se o polapení bíle látky. Ale jak se snažila pažemi obejmout horní lem a nějak jej nenápadně upravit, způsobila jen další divadlo. Semknuté paže jí vykouzlily nepřirozeně velkou úžlabinu mezi ňadry a samozřejmě je i trochu pozvedly. Panovník s výdechem otevřel ústa, jako by podobnou věc nikdy před tím neviděl.

Saire se chtělo brečet. Nenapadlo ji nic jiného než se k zvrhlíkovi rychle otočit zády a vběhnout do lázně, aby ji už nemohl očumovat. To krále konečně probudilo a dovolilo mu normálně přemýšlet.  Už jí ale nestihl zastavit, a tak se mu dubové dveře zabouchly těsně před obličejem a závora na druhé straně hlasitě zapadla na své místo.

„Saire… Já se omlouvám… Prosím, otevři dveře, chci s tebou jen mluvit.“ Z druhé strany se však neozvalo nic. „No tak, otevři,“ přemlouval ji a pomalu ztrácel trpělivost.

„Ani náhodou…“ ozvalo se z lázně za doprovodu šustění plátna. Král při tom zvuku nasucho polknul a uhodil pěstí do dveří.

„Otevři!“ zařval a pěstí znovu bouchnul na dveře, ale pak snažil uklidnit. „No tak, Saire, neblázni. Přece tam nezůstaneš celou noc.“ Snažil se, ale moc nadějí si nedával.

„Vsadíte se se mnou?“ odpověděla kněžka z druhé strany a jízlivost v hlase se nesnažila nijak skrývat. Ano, teď se docela dobře bavila.

„Vyrazím je,“ varoval ji a znovu se opřel do prken před sebou.

„Tak na to si počkám…“

Král měl pocit, že tohle už zažil. Náhle si vzpomněl na drzou holku z knihovny. Saire nyní byla naprosto stejná, jen ona se umí občas tvářit jako neviňátko, zatímco ta druhá potvora svou povahu dává plně najevo. Znovu v něm zavířil vztek.

„Fajn! Jak si přeješ!“ zachrčel nahlas a popošel od dveří. Pak se proti nim rozběhnul a jeho silné paže narazily do dřevěné zábrany před ním, až se oběma místnostmi rozleh dunivý zvuk. Saire leknutím nadskočila a málem přistála ve staré lázni. Nečekala, že to opravdu zkusí a k jejímu zděšení prkna lehce povolila. Tyto dveře nebyly vůbec bytelné, právě naopak, tenké dubové desky měly jen poskytovat soukromí a ne ochránit osobu před útokem. Rána se ozvala znovu a desky opět zapraskaly. Když se náraz ozval potřetí, věděla, že je zle. Tak či tak se k ní brzy dostane a jí nezbude žádný prostor pro vyjednávání či záchranu. Musela jednat hned.

„Dobře, počkejte,“ zařvala a rychle přemýšlela, jak jej ještě trochu zdržet. „Otevřu dveře, ale nemám, co na sebe. Musíte mi podat nějaké věci, abych se převlékla.“  Teď hrála o čas, ale co jiného mohla dělat.

„A jaké šaty budeš chtít?“ zeptal se vítězným hlasem a kněžka se div nenafoukla jako žába.

„Zlatem vyšívané ty pitomče otravnej,“ zavrčela polohlasně.

„Cože?!“ ozvalo se od něj zmateně. „Neslyšel jsem tě moc dobře…  Říkala jsi zlaté?“ Saire sebou škubla, v neblahé předtuše, že mohl její líbezné oslovení slyšet.

„Ne, říkala jsem první šaty, které najdete v truhle,“ křikla ke dveřím.

„Dobře, hned je podám,“ zavolal král a na chvíli se odmlčel. Potom lehce klepnul na dveře a Saire konečně uvolnila závoru. Ze dveří vystrčila jen ruku a modlila se ke všem svatým, aby ji za nataženou paži nevytáhl ven. Nestalo se tak, jen jí podal šaty a ona se znovu ukryla v lázni.

Oblékání schválně protahovala a v marné snaze oddálit nevyhnutelné si ještě prsty pročesala vlhké vlasy a spletla je do copu. A když už nebylo úniku, s útrpným povzdechem konečně vyšla z malé místnosti. Král byl po celou tu dobu nezvyklé tichý, ani ji nepopoháněl, což ji udivilo. Ten klid byl pro ni v lázni trochu záhadná, ale když jej spatřila, vše se vysvětlilo. Král seděl na její posteli, vysoké boty měl sundané a jeho bosá chodidla se nyní křížila v kotnících, jak hověl v tureckém sedu. Před ním byly na bílých prostěradlech rozložené stránky kněžčiny jediné knihy, která byla před tím schovaná v truhle a která se díky němu proletěla z balkónu. Ladarius si ji nyní podle vrásek na čele bedlivě prohlížel. Občas některou ze stránek odložil na hromádku jiných a pak se znovu začetl do zažloutlých listů.

„Zase mi děláte ve stránkách nepořádek?“ oslovila ho se zdviženým obočím.

„Právě naopak,“ zasmál se, „Já ti je skládám dohromady.“

„Ale to ne,“ zamručela nešťastně a rychlým krokem se vydala k posteli zachránit svou knihu. „Hezky to nechejte rozházené.“

„Proč, nevěříš mi? Já umím číst.“ Obhajoval se a přitom se před ní snažil ukrýt část složeného svazku, kterou mu chtěla kněžka vzít. V tu chvíli spíš připomínal malého kluka, kterému někdo bere jeho oblíbenou hračku, než muže, ze kterého by měla mít panickou hrůzu.

„Věřím, že umíte číst, ale berete mi mou jedinou zábavu na dlouhé večery,“ vysvětlila Saire a nekompromisně natáhla paži ke králi, aby jí mohl knihu vrátit. Neudělal tak.

„Takže to je ten problém? Ty se tu nudíš?“ začal král z jiného soudku a kněžka zničeně obrátila oči ke stropu. Zrovna toto téma s ním rozebírat nechtěla.

„Proč myslíte, že se nudím?“

„Protože, neznám nikoho, kdo by chtěl po nocích skládat knihu stránku po stránce.“

„Ale vy ji skládáte,“ opáčila a pohledem bloudila po prostěradlech a stránkách.

„Protože jsem ti tu knihu zničil. Taky mě to nebaví, přemýšlím, že ji vezmi ke knihovníkovi, ať ji opraví.“

„V žádném případě,“ vyhrkla chvatně a snažila se knihu králi vyškubnout. Ladarius jí však uhnul.

„Proč, je to kniha. Nebo je to něco jiného?“ provokoval a znovu uhnul před její paží.

„Je to dar,“ zakňučela ztrápeně a znovu se vrhla po jeho ruce, která před ní utíkala. „Moje jediná vzpomínka na domov, prosím, vraťte mi ji, bez ní se tady ukoušu nudou,“ přiznala nakonec. Král konečně přestal zmítat paží a knihu ji vrátil.

„Proto si na tu dívku dneska zaútočila? Protože ti došla trpělivost?“ Hádal král a Saire jen přikývla. „Co ti řekla?“ ptal se dál a kněžka mu náhle chtěla říct pravdu.

„Provokovala, myslela si, že mě může zastrašit nebo urazit. Ukázala jsem jí, že to není bez odezvy.“ Při té vzpomínce se jí na tváři vytvořil spokojený úsměv. Nelitovala toho, ta nána si to zasloužila, možná jí měla naložit o trochu víc.

„Proč po tobě šla?“ zeptal se král a Saire na něj vrhla překvapený pohled.

„Vy se ptáte?“ šeptla nevěřícně, a když jen přikývl, musela se zasmát. Dělá si s ní srandu, ale co už, když to chce slyšet z jejich úst, tak mu to poví. „Nevíte snad, že v zámku je na Vás vypsána odměna. Panovník a království té dívce, která Vás uloví. To už samo o sobě dělá rozbroje. A vy se k tomu všemu z nějakého nepochopitelného důvodu začnete vybavovat s jednou z mála dívek, která o tuhle odměnu nemá zájem. Což ty pipiny samozřejmě naštvalo.“

Král pomalu přikyvoval na důkaz toho, že rozumí. Přitom však zpracovával tu nejzásadnější informaci. Jediná normální dívka v zámku a nemá o něj zájem. Je tady nešťastná, a kdyby na krku neměla shiran, dávno by tu po ní nezbyl ani vlas. Najednou si moc přál, aby se tu cítila dobře, aby to pro ni nebylo takové utrpení, ale žádné zpříjemnění ho nenapadlo, dokud se jí nepodíval do dlaní.  Držela v nich ošoupanou koženou vazbu, která přímo křičela fakt, že ji už kněžka přečetla nejmíň tisíckrát.

„Tohle je tvoje jediná kniha?“ ptal se s pohledem upřeným na její dlaně. Saire jen nepatrně přikývla a vazbu sevřela trochu pevněji. Pak najednou znatelně ztuhla. Jako by ji něco vyděsilo. „Saire?“ Snažil se znovu přilákat její pozornost.

„Ano… to je moje jediná kniha,“ vykoktala spěšně a snažila se zakrýt zděšení. Král se ohlédnul po místnosti, ale vše bylo na svém místě. Možná řekl něco před tím, napadlo ho, nebo si něco uvědomila ona, ale už se tím nechtěl zabývat. Bylo pozdě a měl by ji nechat odpočinout. Pomalu si nazul boty a vstal z postele.

„Zítra pro tebe pošlu místodržícího, vezme tě do knihovny, aby sis mohla vybrat nějakou novou knihu. Ber to jako omluvu za mé dnešní vyrušení.“ Krátce se uklonil a konečně chtěl vyjít z místnosti. Zastavila ho její ruka, kterou mu položila na rameno. Otočil se a spatřil její nervózní obličej.

„Děkuji králi,“ špitla rozechvěle a letmo ho políbila na tvář. Ladarius ztuhnul a na chvíli ztratil řeč.

„Není zač, Saire, dělám to rád. Dobrou noc,“ usmál se na ni a zmizel.

„Dobr… Do háje!“ zanaříkala tiše kněžka k zavírajícím se dveřím.

***

Dalia běžela chodbou jako šílená. Opět v mysli nadávala a občas jí skrz pevně semknuté rty uteklo ostřejší slovíčko. Celá se chvěla a pažemi jí lomcoval vztek a strach. Málem mu vběhla do náruče a ještě by tím prozradila sestru. Samozřejmě nečekala, že mocného krále najde v její ložnici. Ještě, že dveře vždy otvírala neslyšně, jinak by to už nebyla sranda. Když ji Saire uviděla, ztuhla jako po zásahu blesku a v měsíčním světle najednou vypadala jako smrt.  Ale králi to naštěstí nedošlo nebo mu to nedošlo dřív, než stačila zavřít dveře. Nyní se musela hnát chodbou, protože netušila, jestli je ten padouch plešatý stále u její sestry nebo už ráčil odejít. Na jednu stranu si přála, aby od ní už vypadnul, na druhou staru by nemusel tak spěchat. Doufala jen, že ho Saire v případě nouze trochu zdrží, ale raději nechtěla uvažovat nad tím, co by její nebohá sestra musela podniknout.

Probíhala zrovna severní chodbou k jednomu z nejbližších tunelů a už jí chyběly jen dvě odbočky. Ale hned v první objevila překážku. Lépe řečeno narazila do překážky. Do vysokého muže naběhla v plné rychlosti a ten náraz by ji pravděpodobně odmrštil zpět na začátek chodby, kdyby ji muž nezachytil a nepřitisknul k sobě. Když jí konečně dovolil trochu se odtáhnout, chtělo se jí plakat.

Držel ji vysoký a svalnatý muž, obdobné postavy jako Ladarius, akorát, že tomuhle rostly vlasy za krále. Sahaly mu až pod ramena a měly sytě černou barvu, téměř s modravým nádechem. Jeho oči měly barvu jako obloha za bouřky. Na tváři mu rašilo nepatrné strniště a pravou stranu krku zdobilo tetování.

Je v pasti, napadlo ji, když se na ni usmál. Snažila se od něj odtáhnout, ale držel ji pevně.

„Spěcháš někam, maličká?“ oslovil ji a Dalia jen stěží držela svoje emoce na uzdě. Zklamala sebe i sestru.


*Omlouvám se, nevěděla jsem, jak to popsat, kamae je útočné postavení, nohy jsou rozkročeny na šíři ramen a postaveny za sebou, kolena mírně pokrčená.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek V listech zlatého stromu – 16. kapitola:

4. Hejly přispěvatel
12.05.2012 [14:55]

Hejly Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3.
Smazat | Upravit | 12.05.2012 [10:29]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. TalenntativeKing přispěvatel
08.05.2012 [21:49]

TalenntativeKingHaha. Emoticon Perfektně jsem se pobavila, ta scéna v koupelně byla perfektní, to s těma šatama, no prostě dlužíš mi tak 20ml pomerančovýho džusu, kterej přišel nazmar. Můžeš poslat poštou, ale jen 100%ní! Emoticon A ten konec... Prý klidný. Emoticon Seš pěkně zlá, ale počkej, ještě uvidíš, že si budeme kvit. Emoticon Jo a ještě musím dodat... Huráááá! Gareth je konečně tu. Emoticon Emoticon

1. Saša
08.05.2012 [21:33]

perfektné Emoticon nemám čo dodať, možno akurát tak to, že do pridania ďalšej kapitoly určite ošediviem od zvedavosti Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!