OurStories.cz ~ naše povídky » V listech zlatého stromu – 11. kapitola



V listech zlatého stromu – 11. kapitolaOpravdu jsem se snažila, aby tentokrát bylo co číst a článek nebyl krátký. Snad se povedlo. Přeji příjemné počtení a zanechejte i nějaký komentář. Ty mě ženou kupředu.:)

Ten den bylo v hradu hotové pozdvižení. I když se oficiálně nic nestalo, místní klepny měly co dělat, aby jim pod přívalem nových informací nepraskla hlava, anebo si nezlámaly jazyk.  Všechny zvěsti se nesly od královských stráží, které často trávily svou službu v přítomnosti mladých a hlavně zvědavých služek a tím pádem bylo více než jasně, že stačilo trochu něžných slov a dotyků a pánové se ochotně rozpovídali. Hodiny proto nestihly ještě odbít ani poledně a hradem se už nesla zpráva o tom, že místí hlídači dostali nečekaný úkol, prohledat hrad od sklepení až po půdu a najít stopy po vetřelci v ženských šatech, který podle všeho krále vyrušil v knihovně a pořádně mu hnul žlučí. Byl to také důvod, proč se panovník omluvil z oběda, který měl strávit dívkami, ačkoliv jako omluvu uvedl, že musí vyřešit problémy se zabezpečením hradu proti vetřelcům.

Tuto zprávu dívkám předal vladařův sluha a sotva se za malým chlapíkem zavřely dveře, místnost se rozhučela v divokou konverzací, při které se Saire úplně ztratila. Patřila totiž k té malé skupince dívek, povětšinou z chrámů, které se nezajímaly o každé královo mrknutí a tudíž jí i chyběla potřebná informační síť mezi služkami a vyvolenými. Nenápadně se snažila mezi horlivými hlasy postřehnout sled dnešních událostí a výjimečně hořela nedočkavostí po nových klepech, ale zmatenému rozhovoru neměla šanci porozumět. Jedna totiž mluvila o koze, druhá o voze a vše bylo okořeněno bujnými představami, které se ani omylem nepřibližovaly pravdě. Naštvaně proto vzdala veškeré snažení a se zuřivým výrazem nabodla na vidličku kus masa, aby se alespoň trochu najedla.

Jejího počínání si všimla dívka, která seděla vedle ní a která po chvíli do Saire nenápadně drkla, aby tak přilákala její pozornost. Jmenovala se Mai a bylo z chrámů Bílé holubice.

„Dneska jsou jako hyeny, rvou se o každičkou informaci.  Také mě z toho přechází chuť k jídlu,“ zašeptala Saire do ucha a soucitně se na ni usmála. Podle všeho si její chování vyložila jinak, než bylo myšleno, ale kněžka v tom najednou viděla výhodu. Třeba pár informací vytáhne z ní.

„Přesně tak,“ souhlasila a svou židli přisunula blíže k dívce, aby si mohly v rámci možností klidně popovídat. „Jako by to nebyla jen hloupá výmluva k tomu, aby s nimi dnes nemusel jíst. Ale nedivím se, že to ty klepny nezjistily, moc toho v hlavách nemají.“ Po tomto komentáři Mai do očí vyhrkly slzy smíchu a bylo vidět, že se hodně kontroluje, aby se nezačala smát na celé kolo. Nebyla zvyklá na ostrovtip mladé kněžky.

„To bylo přesné, ale prý je hodně na těch klepech pravdy,“ prozradila.

„A co prosím tě, že byl král znásilněn, nebo že jej napadl nebezpečný lovec v ženských šatech?“ pronesla Saire s úšklebkem a napíchla na vidličku další sousto, aby zamaskovala svou zvědavost.

„No, ty jsou opravdu hodně přitažené za vlasy,“ zasmála se Mai. „Ale, co jsem slyšela od stráží, tak na něj dnes čekalo překvapení v podobě mladé dívky a podle všeho, dostala mladého krále na lopatky. A důvodem proč mocný Ladarius šílí, je ten, že si ta drzá holka na něj počíhala v knihovně a dokonce mu sebrala i nějaké knihy.“

Poslední informace vyrazily Saire dech a kousek pečeně jí nečekaně putoval do míst, kde neměl co pohledávat. Samozřejmě se začala dusit a nebýt včasného zásahu od Mai, jistě by to nepřežila. Vysíleně si utírala slzy a posunky uklidňovala překvapenou společnici.

„Jsi si jistá?“ ptala se nedůvěřivě a nedbala zvědavých pohledů, které se na ni upíraly. Mai jen souhlasně přikývla a kněžka málem vybuchla smíchy. Netušila, kde Dalie vzala odvahu a drzost na takový čin, ale musela uznat, že úkol splnila. Na takovou návštěvu jen tak král nezapomene. Ze zdvořilosti se s Mai ještě chvíli bavila, ale myšlenkami byla u svojí sestry.

Xxx

Dalia se do druhého dne probudila nečekaně svěží a spokojená. Zážitek z knihovny ji naplnil energii a dobrou náladou, takže když uviděla Phuryho, jak sedí u královy knihy a v tlapkách drží roh stránky a bezostyšně ho okusuje, nezmohla se na nic jiného než na pobavený úsměv.

„Ty tu knihu nějak baštíš,“ oslovila veverku a něžně ji podrbala mezi ušima. Phury se na ni jen zaraženě podíval a trochu víc sevřel v drobných pacičkách okraj vybrané stránky, snad ze strachu, aby mu ji nevzala. Kněžka se jeho počínání od srdce zasmála a nechala ho dál likvidovat vypůjčený svazek. Alespoň to bude další políček do královské trpělivosti, kterou bude brzy opět pokoušet.

Zbytek dne strávila v knihách, anebo hraním si s veverkou, která ji občas ve čtení vyrušila, když se dožadovala její pozornosti. A další den by strávila úplně stejně, kdyby jí k odpoledni nedošly knihy. Na její vkus měly moc málo stránek a navíc se v nich o shiranech ani nepíplo. Musela proto naplánovat další cestu do hradu.  Sice se tam nechtěla vracet moc brzo, jelikož netušila, jaký dopad měla její návštěva na zabezpečení hradu, ale nebylo zbytí. K večeru tedy popadla plášť, Phuryho a se zapadajícím sluncem se vydala na cestu.

K jejímu překvapení byly stráže posílené jen o minimum a tajné chodby podle všeho nikdo neobjevil a ani v rozhovorech služebných o ní nebyla zmínka.  Králův hněv buď musel velmi rychle vyprchat, nebo se její návštěva úspěšně tutlala. Rozhodla se tedy bez otálení zajít za sestrou a zjistit, co je v hradu nového.

Po rozhovoru se Saire byla mnohem klidnější a také dlouho utírala slzy smíchu. Musela jí samozřejmě do nejmenších detailů popsat její „útok“ na krále a také se dlouho smála pomluvám, které se prohnaly tvrzí, jako velká voda. To, že se jej pokoušela znásilnit a král se jen díky tuhému odporu ubránil, brala jako perličku na pomyslném dortu. Další pozitivum představoval fakt, že král byl po její návštěvě velmi zamyšlen a jen stěží vnímal ostatní dívky a také podle stráží nechal poslat pro svého generála. Další výpravu tedy naplánovala na ráno a rovnou nechala Phuryho u sestry, aby se ráno nemusela zdržovat u ní v komnatě. Veverka překvapivě neprotestovala a spokojeně zmizela v bělostných přikrývkách.

 Xxx

Ráno probíhalo v nadšeném duchu. Dalia spěšně posnídala ukradené jídlo a ještě za tmy se vydala do paláce. Rozhodla se nečekat na to, až služebná donese občerstvení a rovnou vklouzla do knihovny. Vypůjčené svazky položila na králův stůl a skryta mezi regály pátrala po vhodné literatuře, takže ani služka, která půlhodiny po ní donesla jídlo, si jí nevšimla.

Když se na východě objevily první paprsky, měla Dalia vybráno už asi pět svazků. Čtyři z nich si rovnou schovala do vaku a s posledním se posadila na zábradlí u podia. Měla dobrý výhled na vladařův stůl a rovněž nebyla vidět hned po příchodu do místnosti.

Slunce opět začalo skrz okno ozařovat desku stolu, když kněžka uslyšela vrzající dveře. Téměř nedýchala a z výšky pozorovala panovníka, který zrovna přicházel ke stolu. V ruce opět držel nějaký svitek a zdálo se, že je zabrán do četby. Avšak jen do chvíle než od něj zmateně zvedl hlavu a nosem zhluboka nasál vzduch do plic. Pak bleskově střelil pohledem na stůl, kde spatřil vrácené knihy a posléze se s divokým výrazem ve tváři rozhlédl po místnosti. Spatřil ji okamžitě a také okamžitě vystartoval k dřevěnému schodišti a o pár vteřin později byl už v patře. Dalia jeho prudkou reakci nečekala, přesto byla dost duchapřítomná, aby před panovníkem seskočila ze zábradlí dolů pod podium a dvěma kroky se dostala ke stolu a následně i za něj. Král tak opět pročísnul pažemi vzduch a zastavil se až o zábradlí, kde rozzuřeně funěl a mordoval kněžku pohledem.

„Dobré ráno, tomu říkám divoké přivítání…“ zatrylkovala Dalia zvesela a jen těžko zabránila úsměvu. Za to král pěnil a zvažoval, jestli má také přeskočit zábradlí, aby ji mohl dopadnout a roztrhat na malé kousíčky.

„Ty jedna malá!“ vrčel a zvažoval svoje šance, ji dopadnout. Byly mizivé, neboť drzé stvoření před ním oplývalo nebývalou pružností a hlavně rychlostí. Snažil se trochu uklidnit a vymyslet plán, ale Dalia mu to nehodlala umožnit.

„Taky Vás zase ráda vidím, přišla jsem Vám vrátit knihy, byly docela zajímavé,“ pronesla jako by nic a štíhlými prsty utrhla malý trs hroznového vína. Králi se přitom pohledu napjaly svaly a v obličeji mu vztekle zaškubalo. Silou vůle se připoutal k zábradlí a číhal na její chybu, stejně jako ona čekala na jeho nerozvážnost.

Pomalu vložila hroznové víno do úst a do rukou vzala svitek, který před tím četl král. Se zájmem si prohlížela stavy zásob v jedné pevnosti a požadavek na posílení zdejší jednotky o padesát mužů. A poprvé ji se stejným zájmem pozoroval i král. Její bílé šaty mnoho ukryly, ale zároveň i odhalily. Panovník mohl postřehnout, že měla postavu s ženskými křivkami a její boky se zdály být trochu širší, jelikož měla velmi štíhlý pas. Drobná ramena přecházela v labutí šíji, která nesla už od pohledu veselý obličej orámovaný tmavými vlasy. Ty spadaly do půli zad a nebyly ani rovné, ani vlnité. A i při čtení obyčejného svitku vypadala vznešeně, jelikož stála vzpřímeně, jako leckterá šlechtična.

S překvapením zjistil, že se mu vlastně velmi líbí, i když do té doby upřednostňoval u dívek křehkost a nevinnost, přímo stvořenou k opatrování a ochraně. Ona evidentně neměla ani jednu z těchto vlastností a přesto se mu zdála krásná.

Král se musel nad tou myšlenkou pousmát a Dalii to samozřejmě neuniklo.

„Něco Vás pobavilo?“ zeptala se s nadzdviženým obočím. Králův úsměv se ještě rozšířil.

„Až tě chytím, tak si tě přivážu k posteli, jako novou hračku,“ pronesl klidně a lokty se opřel o zábradlí.

„Tak na to si počkám,“ rozesmála se Dalia, což se panovníkovi moc nelíbilo. Smála se totiž jemu. Lehce se zachmuřil, ale klid neztratil. Přestal se opírat a ledabylým krokem se chtěl vydat ke schodišti. Jeho nohy však zavadily o knihu, která se válela na podlaze, a kterou předtím dívka upustila. Překvapeně se k ní sklonil a vzal ji do rukou. Přebal hlásal „Magická encyklopedie Mistra Ji“. S otázkou na jazyku se podíval ke stolu, ale vyřknout ji už nestačil, jelikož nebylo komu. Dívka zmizela a s ní i zbytek hroznového vína.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek V listech zlatého stromu – 11. kapitola:

18. LidkaH
04.03.2012 [14:56]

Ta mu teda dava zabrat!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

17.
Smazat | Upravit | 02.03.2012 [9:00]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

16. Hejly
01.03.2012 [16:01]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

15. corneille přispěvatel
26.02.2012 [21:10]

corneilleArminka, to jsem ráda a jen tak pro pořádek a mír ve světě, jak to vypada s Double miracle? Jsem si říkala, že mi ta tvoje přezdívka něco říká a až teď mi to došlo při sondování po nové kapitole Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14. Arminka přispěvatel
26.02.2012 [20:46]

ArminkaCor, byla jsem úplně vtažena do děje, tak jsem nekoukala na chyby Emoticon

13. corneille přispěvatel
26.02.2012 [20:28]

corneilleArminka: Opravdu neumím psát delší, nejdou mi přes prsty a pokud i ty uvidíš nějakou chybu tak se neboj ozvat, mě to pomůžeEmoticon .
LoveRain budu moc vděčná, mám v tomhle problémy a všechno co adminkám ulehčí práci, beru všema deseti… Takže čekám na mailík :) Emoticon

12. LoveRain přispěvatel
26.02.2012 [20:25]

LoveRainříkám, to ten saponát Emoticon Emoticon A vyčistila jsem si brýle - vidím pravděpodobně i to, co tam není, no Emoticon Emoticon Emoticon

11. Arminka přispěvatel
26.02.2012 [20:22]

ArminkaLoveRain, ty jsi jako adminka Emoticon Vždyť článek ještě nebyl zkontrolován :D

10. Arminka přispěvatel
26.02.2012 [20:21]

ArminkaParádní kapitola, sice mě zabíjíš délkou kapitolek, ale moc se mi to líbí Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon těším se na další Emoticon

9. LoveRain přispěvatel
26.02.2012 [20:19]

LoveRainA mohla bych třeba na mail? Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!