OurStories.cz ~ naše povídky » V listech zlatého stromu – 10. kapitola



V listech zlatého stromu – 10. kapitolaDesátá kapitola je zde a možná bude i přelomová, i když žalostně krátká. No, nechte se překvapit. Přeji příjemné počteníčko.:) A prosím zanechejte komentář.:) P.S. Talennt žádné vytáčky, opravdu na tebe čekám.:)

Do dveří vstoupila majestátní postava krále. Dalia vypadala, že si čte, ale přitom jej bedlivě pozorovala a prohlížela si ho. Byl obrovský, předtím se jí zdál rozhodně menší a také asi méně nebezpečný. Podle všeho měl být lidskou bytostí, ale nyní se tak nejevil. Jeho postava byla jako objednaná od řemeslníka, dokonalé ztělesnění královské moci, od širokých svalnatých paží až po tmavé oči v přísném a zároveň velmi pohledném obličeji. Byl od ní nanejvýš deset kroků a zatím ji nezpozoroval, jelikož byl zabrán do čtení nějaké svitku. A i když si najednou nebyla jistá, co zde vlastně dělá, na útěk bylo už pozdě.

Kněžka polkla strach a do tváře nasadila klidný výraz. Potom si něžně olízla jeden prst a dala si velmi záležet, aby stránka při otáčení zašustila. Reakce byla okamžitá. Král se zarazil uprostřed pohybu, překvapeně zvedl hlavu a pohledem pátral po místnosti, aby našel původ toho zvuku. Chvíli stál v němém úžasu a nechápavě si prohlížel bytost sedící na jeho pracovním stole, než mu došlo, že by na něm být neměla. A společně s touto myšlenkou se vyplavil pro něj i nečekaný vztek.

„Myslel jsem, že zákaz navštěvovat knihovnu, Vám opakují dost často!“ zahřměl s rudou tváří. Na Dalii se však nepohnul ani sval, jelikož takové přivítání čekala. Opravdu si dala práci na tom, aby svůj pohled s nadzvednutým obočím a mírným úsměvem zvedla velmi pomalu a aby v něm král mohl číst, jen shovívavost, se kterou hledí matky na svoje zvědavé děti. A povedl se jí, protože panovníka tato reakce na chvíli odzbrojila. Ale jen na chvíli.

„Vy jste neslyšela!“ zařval, „Okamžitě vypadněte!“

K jeho neskonalému údivu mu však jeho smysly, především oči a uši donesly jinou reakci, než by čekal. Dalia na něj totiž vrhla pohoršený pohled a s prstem před ústy vydala syčivý zvuk.

„Pššššt! Neřvěte! Jsme v knihovně.“ Potom svůj pohled opět stočila ke knize a vladaře si nevšímala, což byla poslední kapka, do pomyslné číše jeho trpělivosti.

Jako rozzuřený býk se vrhnul vpřed. Chtěl ji chytit za loket, vytrhnout jí knihu a pak ji vyhodit za dveře, ale jeho ruka stihla pročísnout jen prázdný prostor nad stolem. Dívka totiž jeho výpad čekala a bleskově přehodila své nohy na druhou stranu stolu a ladněji než víla dopadla na podlahu. Nyní ji bezpečně chránila hradba z dřevěného stolu a tak se znovu naoko zahleděla do knihy a s hraným zaujetím obrátila stránku. V duchu se blaženě usmívala, král byl sice silný, jako býk, ale tím utrpěla jeho rychlost a ona mu mohla bezpečně uniknout.

„Docela mě rušíte,“ pronesla lenivě a dál se dívala do knihy, předstírajíc, že čte.

„Ty malá potvoro!“ zasyčel a vrhnul se po ní z levé strany. Opět však dlaněmi pročísnul vzduch a upadnul by, kdyby se včas nezachytil hrany stolu.

„Dost mě rušíte,“ uslyšel zprava. Stála už na druhé straně stolu a shlížela na něj vyčítavým pohledem.

„Být tebou, tak se u jídla už nikdy neukážu,“ zachrčel nakonec a snažil se zkrotit svůj vztek, který jej znevýhodňoval. Měl chuť ji vyhodit ne za dveře, ale rovnou z okna. Opět se však jeho slova nesetkala s patřičnou reakcí. Dalia přemýšlivě zvedla oči od stránek a klidně pronesla.

„Docela zvláštní výhružka,“ zamyslela se nahlas, „já s vámi přece nikdy nejedla a ani nemám v plánu s tím začít,“ vysvětlila nakonec a znovu sklopila zrak ke knize. Král nechápavě svraštil obočí a pak pohledem zabrousil na dívčinu šíji, kterou by nyní nejraději drtil mezi prsty. Nebyl na něm žádný náhrdelník, žádný shiran, jež by ukazoval, že i ona je jeho majetkem.

„Ty nejsi vyvolená?“ ujišťoval se už trochu klidněji, avšak v hlase měl pořád stopu vzteku.

„Ne… Vy jste si to myslel?“ odpověděla Dalia s pobavením a se soucitným pohledem, kterým ho chtěla znovu vyprovokovat. Jenže, se jí to nepodařilo úplně. Král po ní sice střelil rozzuřeným pohledem, ale zároveň měl v hlavě spoustu otázek, které mu dodali trochu klidu.

„A odkud si? A jak ses sem dostala?“ ptal se a nenápadně udělal krok jejím směrem.

„Jsem z daleka a dostala jsem se sem dveřmi,“ ke kterým pokývala a taktéž udělala krok, ale směrem od krále. Panovník se zamračil a udělal další krok, ale dívka opět ustoupila z jeho dosahu, což se mu vůbec nezamlouvalo.

„A co myslíš, že zde děláš?“ zavrčel nakonec, jelikož mu pomalu docházela veškerá trpělivost.

„Nejde to poznat?“ vrátila mu kněžka s hraným překvapením, při kterém se král ještě víc začal mračit. „Čtu přeci knihy, když dovolíte.“

„Víš vůbec, s kým mluvíš?!“ zachrčel vzteky bez sebe a stěží se držel, aby po ní hned neskočil a nerozcupoval ji na kusy. Jenže to kněžka potřebovala, takže neváhala s úsměvem přisadit.

„Nevím… S plešatým pomalým vzteklounem, co umí řvát líp, než leckterá hysterka?“ pronesla sladce, čímž překročila veškeré meze. Král okamžitě zrudnul a zuřivě se po ní vrhnul. Snažil se dvěma dlouhými kroky obejít stůl, ale neviděl knihy, které byly za stolem postaveny a které mu nečekaně zkřížily cestu.  Panovník shodil část knih a při dalším kroku na otevřených stránkách uklouznul. Jeho nohy se vznesly do výše a přímo po zádech dopadl na tvrdou dřevěnou podlahu. Nastalo ticho, jen pár vytržených listů se pomalu snášelo k zemi. Potom se až ozvalo královo bolestné a hlavně překvapené zachrčení.

Dalia se při té scéně tetelila blahem. Všechno až do posledního kroku klaplo a ona se nyní mohla spokojeně vyhoupnout na stůl a přes jeho hranu shlédnout na ležícího obra, který se zmateně rozhlížel po okolí a zřejmě se snažil přijít na to, co se nyní stalo.

„No nic,“ zašvitořila mile a nechala spadnout z ramen jeden pramen dlouhých vlasů. „Vidím, že jste už unaven, tak Vás tedy nechám odpočívat. Půjčím si ale ty tři knihy, vypadají věru zajímavě a ráda bych je dočetla,“ a přitom ukázala tři přichystané svazky. Pak teprve seskočila ze stolu a pomalým krokem se vydala ke dveřím. Než se zavřely, slyšel od nich král ještě poslední slova:

„Tak se tedy mějte a neležte dlouho, podlahy jsou zde velmi studené, abyste se nenachladil.“

Králi ještě pár dlouhých vteřin trvalo, než se konečně zvednul z podlahy a dalších pár vteřin potřeboval na to, aby si uvědomil, co se vlastně stalo. A až potom začal pořádně běsnit.

xxx

Dalie správně tušila, že dnes nemůže v hradu zůstat, jelikož králův hněv bude nejintenzivnější a je možné, že bude prohledávat každou palácovou skulinu. Rychle se proto zastavila pro Phuryho a překvapenou sestře jen oznámila, že věc je již zařízená. Saire na ni při těch slovech vyděšeně hleděla a když uslyšela běsnivý královský řev, dostala strach, co její sestra vyvedla za hloupost. Kněžka se však potěšeně usmála a bez jediného slova zmizela z pokoje.

Z  hradu se dostala pomocí tajné chodby, která vedla do lesa a loudavým krokem nakonec došla do strážního domku. V klidu se s veverkou naobědvala a potom si před domek rozložila deku a začala listovat ve vypůjčených svazcích. Na práci se moc nesoustředila, jelikož se v myšlenkách neustále vracela k dnešnímu ránu. Stále měla před očima králův vzteklý pohled, jeho výpady a nakonec i to, jak překvapeně ležel na zádech a nechápavě si ji prohlížel. Její plán vyšel do posledního puntíku a ona se musela škodolibě radovat. A ještě větší radost jí udělala představa, že mu ty knihy půjde brzy vrátit.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek V listech zlatého stromu – 10. kapitola:

11. Kate
19.07.2013 [14:14]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10. corneille přispěvatel
27.02.2012 [21:17]

corneilleLidkaH: Děkuji, jsem ráda že se ti líbí. Další je na mém shrnutí. :) Emoticon

9. LidkaH
27.02.2012 [14:44]

Naprosto uzasna kapitolka bozsky napsane povidky, jeste ted se culim jak mesicek na hnoji!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Rychle dalsi prosim!!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

8. Hejly
26.02.2012 [17:56]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. LoveRain přispěvatel
26.02.2012 [14:39]

LoveRainTa mu dává.Emoticon Moc pěkný díl. Emoticon A já tedy doufám, že paní Múza dovolí. Emoticon Emoticon

6. corneille přispěvatel
26.02.2012 [14:04]

corneilleMám v plánu dneska psát a pokud paní múza dovolí tak i dnes přidám... Ale všechno se bude odvíjet od mojí schopnosti něco vymyslet a následně se přinutit k psaní… Takže se uvidí. Emoticon Emoticon Emoticon

5. Arminka přispěvatel
26.02.2012 [13:58]

ArminkaKdypak bude nová kapitola? Jsem hrozně zvědavá. Emoticon

4. TalenntativeKing přispěvatel
23.02.2012 [21:26]

TalenntativeKingHahá. Chudák král, takové šoky ho čekají. Emoticon Slušně ho vytáčela, jen co je pravda. A když skončil na zemi, tak mi ho dokonce bylo celkem líto, na takové dvě vteřinky. Divím se, že se vcelku uklidnil, když zjistil, že není vyvolená, ale asi mu z nich už vážně hrabe. (Kdo by se divil, jestli jsou všechny jako tamty dvě.) Škoda, že honička nebyla delší, řekněme tak desetistránková, ale maximálně se těším na další kočkování. Emoticon Emoticon

3. Annie
23.02.2012 [15:59]

Tak nakonec jsem se přece jenom dočkala Emoticon a rozhodně se to vyplatilo
Emoticon Emoticon

2. Arminka přispěvatel
23.02.2012 [14:09]

Arminkato bylo moc kraťoučký Emoticon ale i tak to bylo parádně vtipný s tím králem... mělas pravdu,zatím má mé sympatie, tak jsem zvědavá dál Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!