OurStories.cz ~ naše povídky » Šedá myška 5



Šedá myška 5Tak a tahle kapitola nám znovu připomene, proč se tu vlastně Sendy ocitla. Ozve se jí totiž "hodný pán ze sociálky" pan Hagel a to v pravou chvíli, aby se mohl o svou svěřenkyni postarat a dokázat jí, že se o všechno dokáže postarat.
Prostě agent na ránu palicí.

5. Balík

 

Sendy ležela vysíleně na posteli. Slzy konečně vyschly, síly k dalšímu pláči došly. Jen prostě ležela a na nic nemyslela. Chtěla pryč, aby tohle všechno už skončilo a ona měla zpátky svůj krásný život, lidi, co ji měli rádi, sama sebe... Nenáviděla tohle jméno, tenhle svůj obličej.

„Sendy?“ ozvalo se opatrně ode dveří.

Zavřela oči a zabořila obličej do peřiny pod sebou.

„Volá ti pan Hagel,“ pokračovala Meggie opatrně, když neodpověděla.

Tahle jediná věta dokázala Sendy probrat. Bleskově jí hlava vystřelila ke dveřím. Meggie tam stála s telefonem v ruce a nerozhodně přešlapovala.

V prvním momentě zadoufala, že by mohli volat, protože ho dostali. Ale to by pro ni spíše přijeli, ne?

Ne, jen ji kontrolovali. Slíbili jí to. Každé dva dny.

Její nadšení opadlo. Jen natáhla ruku.

„Já, řekla jsem panu Hagelovi o té nehodě ve škole,“ hlesla ještě Meggie, když jí pokládala telefon do ruky.

Sendy jen přikývla. Bylo jí to jedno. Vlastně ne. Chtěla aby věděl, že to, kam ji poslali, je peklo. To oni jí vybrali tenhle život.

„Ano,“ zamumlala mdle do telefonu.

„Jsi v pořádku Sendy?“

Zatnula zuby. Proboha, alespoň on jí mohl říkat jejím pravým jménem. Potřebovala ho slyšet. Mít alespoň trochu ještě pocit, že tohle všechno je někdo jiný, že ona je Tess a ne tahle zhroucenina.

„Ne, nejsem. Máte ho?“

V telefonu se na dvě tři vteřiny rozhostilo ticho.

„Ještě ne.“

Tím bylo řečeno vše co potřebovala.

„Sendy,“ povzdechl si, „říkali jsme ti, že to muže chvilku trvat, dva tři týdny, to přece ještě vydržíš.“

Skoro ještě dodal: Jsi přece statečná holka, ne?

Slyšela to v jeho hlase. Byla vděčná, že raději mlčel. Mluvit s někým mladším mu moc nešlo.

Povzdechla si.

„Jo, vydržím.“

„Šikovná,“ pochválil ji. „Jo a slečna Cartrová se zmínila, že máš něco z brýlemi.“

„Jo, jsou na odpis, takže zítra budu muset bez nich.“

„Jo, postarám se o to. A za dva dny zase nashle.“

„Hmm.“

Položila telefon vedle sebe na postel.

 

Domem se neslo divoké převalování. Jako už předešlou noc a mnoho nocí předtím, se probudila s hrůzou. Začínal se z toho stávat rituál.

Vydýchávala poslední záchvěvy hrůzy a otupěle zírala před sebe. Nesnažila se znovu usnout. Místo toho vylezla z postele a sešla dolů do kuchyně. Pohybovala se jako přízrak a taky tak vlastně vypadala. Vlasy jí trčely všemi směry, tmavé kruhy pod očima a měsíční světlo pronikající dovnitř okny jí na tváři tvořilo až nepřirozenou bledost.

Postavila na plotnu konvici a do šálku vhodila pytlík čaje. Netušila ani jakou příchuť, dokud se okolo nerozlinula vůně připomínající citrony. I s čajem přešla do salonku a sedla si na široký parapet u okna.

Stulená držela oběma rukama šálek a pomalu upíjela meduňkový čaj. Venku se před domem vlnila ve větru tráva. Ten šum otírajících se stébel a vlnění jí připomínalo moře. Chabá náhražka, ale pokusila se alespoň na chvíli si představit, že je znovu doma.

 

Tma nad obzorem se začínala vytrácet. Sendy měla zavřené oči a hlavu opřenou o zeď za sebou. Jen vzdáleně vnímala, jak se vše okolo pomalu probouzí k životu. Projetí auta po štěrkové cestě, zacinkání láhví na verandě, štěkot psa, hrkotání starého kola... Nakonec i vrznutí dveří nahoře a kroky. Byly nejprve klidné, ale pak zrychlily.

„Sendy!“

Meggie se zarazila ve dveřích a ruku si tiskla k hrudi, na lemy postaršího růžového županu, který jí plandal okolo těla.

„Vyděsilas mě. Já myslela, že jsi...“ Nedopověděla to. Bylo to vlastně i poprvé, kdy zvýšila hlas. Ne tedy, že by křičela, ale bylo na ní vidět, že je rozčílená.

„Že jsem co?“ otočila k ní zemdleně hlavu Sendy.

„Že jsi utekla,“ ozvala se po chvíli ticha odpověď.

Jo, to by byla taky možnost. Pomyslela si Sendy. Ale co pak?

„Nemohla jsem spát,“ změnila raději téma. Shodila nohy dolů a vstala. „Půjdu se obléct.“

Meggie ji bleskově uhnula z cesty, aby mohla projít.

„Dávej pozor, ano?“ zavolala na ni, když stoupala po schodech.

Zaraženě se otočila. Meggie se na ni dívala, jako by snad měla každou chvíli zakopnout a sletět dolů. To vypadala jako postižená, nebo co? Teprve pak jí to docvaklo. Brýle. Nechala je rozbité na prádelníku. Vzhledem k tomu, že tloušťkou vážně připomínaly popelníky, tak si o ní Meggie musela myslet, že je bez nich naprosto slepá.

„Zvládnu to,“ hlesla. Pro její klid se i chytila zábradlí. V duchu ale úpěla.

 

Dolů se vracela o půl hodinky později. Umytá, oblečená a rychlostí sotva co noha nohu mine. Neměla kam spěchat. Byla unavená, zdeptaná a vyhlídka na další školní den jí na náladě taky nepřidávala.

Meggie už pobíhala po kuchyni. Nalévala na pánev lívancové těsto a uprostřed stolu už stála konvice s čajem, který to tu všechno provoněl jahodami a malinami. Na lince stála láhev mléka a ještě něco dalšího.

„To leželo ráno na verandě,“ usmála se na ni Meggie, když si všimla směru jejího pohledu. „Je tam tvoje jméno.“

Říkala to, jako by bylo naprosto normální, že by jí sem měla chodit pošta. Sendy zůstala nehnutě zírat na tu krabičku. Byla zabalená v hnědém papíře s ručně napsanou adresou. Nic víc tam nebylo, zpáteční adresa, známka, nic.

„Ty si to neotevřeš?“ pobídla ji Meggie. „Neboj, netiká to,“ prohodila, když se Sendy pořád nepohnula. Sama se pak své poznámce zasmála.

Sendy polkla. Meggie ani netušila, jak blízko se trefila. Přistoupila blíž a opatrně vzala balíček do ruky. Byl lehký. Prsty jí nervózně svrběly, když rozlepovala cípy papíru a vytahovala další krabičku s nějakým logem. Neznala ho.

Pomalu odklápěla víko. Když uviděla obsah, myslela, že ji trefí. Srdce jí bilo ještě v krku, když odhodila krabici i s papírem do koše a na nos si nasadila nové brýle.

„Propáníčka!“ vyjekla Meggie. „Pan Hagel je úplný poklad.“

„Jo, to teda je,“ hekla Sendy a svalila se na židli u stolu s pocitem, že je starší snad o další dva roky.

Meggie přesunula další lívanec na hromadu ostatních. Rty se jí roztáhly v konejšivém úsměvu.

„Ale no tak, vždyť nevypadají tak hrozně.“

Raději to nekomentovala.

 

> Louskáček a spol. >



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Šedá myška 5:

6. FailleDraco přispěvatel
25.08.2011 [20:35]

FailleDracoSkvělá kapitola Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. annaliesen
23.08.2011 [12:34]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. rossie přispěvatel
23.08.2011 [10:52]

rossieChúďa dievča, má to fakt ťažké.. teším sa na pokráčko Emoticon

3. Eluš
23.08.2011 [9:50]

Emoticon Emoticon Emoticon To bylo super! ... Sendy/Tess je mi líto... Ale budu ti věřit a doufám, že už se jí bude dařit lépe Emoticon Emoticon
Další kapitolu!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. kyschu
22.08.2011 [22:18]

jůůůů....tak tahle tvoje prácička mě baví, Texie. Dokonce ještě ani nechytla "mruka" Emoticon ...paráda. Emoticon

1. Texie admin
22.08.2011 [20:28]

TexieTakže, kdo by měl čas a zájem, je tu další kapitola. Sendy má pořád náladu pod psa, ale pokud jí z toho dokáže někdo vytrhnout, pak jedině to "zlatíčko" co jí sem vlastně šouplo.

A mám doboru zprávu - to nejhorší už má Sendy za sebou - tedy co se školy a příjezdu týče. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!