OurStories.cz ~ naše povídky » Mystic princess - 20. kapitola

12.02.2012 (14:00) • Lussy • • komentováno 4× • zobrazeno 1275×

Ještě než se pustíte do kapitoly, bych vám chtěla poděkovat za to, že mě ještě stále čtete. I když to trvá strašně dlouho, snažím se psát, kdy jen můžu a mám na to chuť. Tahle kapitola čekala několik týdnů rozepsaná, prostě jsem ztratila nit a nevěděla, kde pokračovat.

Na závěr bych chtěla jen připomenout, že moc kapitol nezbývá a užijte si čtení kapitoly. :))

Lussy

Hrad

Ragnald shromáždil všechny vojáky. Všichni byli netrpěliví, ještě nikdy nebyla taková pohotovost, že museli odejít i strážní z věží, aby si vyslechli Ragnaldova slova. Sedaris stál věrně po Ragnaldově boku a sledoval dění okolo, když se dav začal soustřeďovat na Ragnalda, konečně promluvil.

„Vítejte zde, v hlavním sálu, všichni, kteří nás dnem i nocí strážíte. I ti, kteří nás bráníte před vším zlem. Zlo neumřelo, zlo stále žije a je to Taivas, kdo musí zemřít. S naší královnou si pořídil toho ledového tvora, který všechno zničí, chce být neporazitelný, ale mi mu to zarazíme ještě dřív, než ten netvor vůbec vstoupí na pláně naší země!“

„Ale jak ho chcete najít?“ ozvalo se z davu.

„Budeme hledat a to pořádně, za bývalou hranicí je určitě někde ukryt Taivasův hrad, kde jsou ukryti všichni zrádci. Musíme je všechny zabít, do jednoho!“

„A co královna?“

„Je slabá, ale společně s našimi silami ji vzchopíme a bude nám vládnout.“ Ragnald si při téhle poznámce odfrkl. Určitě chtěl, aby mu vládla jeho mladičká snacha, při první příležitosti ji měl v plánu zabít. Bude to lehčí, než zlomit párátko.

„Teď, naši věrní, připravte se, vyrážíme! Vzhůru dobít hrad!“ zvolal Sedaris.

…

Theodrick přišel do hradu a zaslechl vše, co Sedaris ostatním navykládal. Bylo mu z toho špatně a měl v plánu ochránit Lumiiny rodiče, i kdyby měl sám zemřít, ale samotnou Lumi do toho tahat nechtěl. Měl za dobré, kdyby bitvu přečkala v nevědomosti na Zemi a pak se s ním, po tom všem, vrátila.

„Máš v plánu někam jít?“ ozvalo se za ním. Ihned se otočil a spatřil Ragnalda.

„To si piš, že mám. Jdu varovat Lumiiny rodiče.“

„Chlapečku, ty nikam nepůjdeš!“ zvýšil hlas Ragnald.

„Ale půjdu a nejsem žádný tvůj „chlapeček“!“ zvýšil hlas už i Theodrick.

„Vychoval jsem tě proto, abys mi sloužil a ne aby ses ke mně otáčel zády!“

„Aha, takže ty jsi chtěl, abych ti sloužil. Tak proč jsi mi pořád vymýval mozek tím, že chceš, abych byl já králem, abych vládl všemu?!“

„Opravdu sis myslel, že po tom, čím jsem si prošel, mám v plánu předat korunu nějakému mladíkovi s egem u stropu?! Tak to jsi byl pěkně naivní! Nikdy jsem neměl v plánu nikomu předávat korunu!“

„Nejsi nic jiného než hajzl, ale beze mě jsi nic,“ uchechtl se Theodrick.

„Myslíš, že jsi něco lepšího, než já? Tak to jsi na omylu, jsi stejně zvrácený jako já. Tak jsem tě vychoval!“

„Já nejsem stejný, jako ty a nikdy nebudu! Naštěstí jsem poznal tu správnou stranu dřív, než jsem mohl něco provést…“

„Ale ty už jsi dávno provedl, copak nepamatuješ na to ničení „královského“ páru? Vždyť samu královnu z tebe málem praštilo. A pak, že jsi nic neudělal…“ Smál se Ragnald.

„Na rozdíl od tebe jsem nikdy nikoho nezabil! Shoř v pekle, hajzle!“ poslal mu vzdušnou pusu Theodrick, než zmizel na Taivasův hrad.

„Všichni se připravte, Ragnald má v plánu napadnout hrad!“ upozornil všechny, jen co se objevil.

„Jak ti máme věřit?“ Díval se na něj pochybovačně Pippuri.

„Já mu věřím, už jsme spolu jednou mluvili a myslím, že mu na vás záleží stejně, jako Lumi,“ obhajoval ho Oransii.

„Proč jsi to neřekl?“ zeptal se ho po chvíli Taivas.

„Chtěl jsem najít vhodnou příležitost, určitě byste vyletěli ze židlí a hnali mě pryč,“ obhajoval tentokrát sám sebe.

„Máš pravdu, asi bychom tak zareagovali,“ uznal Taivas.

„A co tedy máš v plánu?“ Obrátili se všichni pohledem na Theodricka.

„Budeme bojovat, pokud to bude nutné.“

„Jenže my jsme jen čtyři, a pokud by s námi bojovala i Lumi, tak pět…“ Začal Taivas.

„Ne, Lumi nebude bojovat, chci ji nechat v nevědomosti, že vůbec nějaká bitva proběhne. Byl bych radši, kdyby se vrátila domů, aniž by o něčem jen tušila.“

„Tak přeci žije,“ vydechli všichni najednou.

„Zpět k věci, jsme jen čtyři…“ Tentokrát se ujal slova Oransii.

„Možná jsme jen čtyři, ale ti nejsilnější a nejzkušenější draci vůbec. Vždyť Taivase nikdy nikdo neporazil, jedině když se proti němu spojili všichni i sama královna. Pippuri je jedním z nejzkušenějších draků vůbec, vždyť přežil válku jako voják. Oransii, ty jsi moudrý a neuvěřitelně sečtělý. Znáš všechno ohledně draků, dokážeš si se vším poradit a tvá vynalézavost nemá hranic.“ Postupně ukazoval na všechny.

„A ty, Theodrick, kterého neporazil ani sám velký Taivas,“ doplnil ho Oransii.

„Tak kde vidíte problém? I když jich bude přesila, máme ty nejlepší zbraně, které kdy draci měli…“

„Má pravdu… Ale to tu na ně budeme jen tak čekat?“ přidal se do diskuse Pippuri.

„To rozhodně ne, počkáme si na ně pěkně na prostranství, kde bývala hranice. Královnu necháme zde, aby ji nemohli vzít jako rukojmí a budeme hlídat, aby nikdo neprošel přes naši hráz.“

Všichni na to souhlasně kývli, byl čas připravit se k boji. Nehleděli na to, jak vypadali, ale na to, jestli byli dobře chráněni. Dokonce i Taivas, který si vždy nechával na vizáži záležet. Když byli připraveni, sešli se v hlavním sále. Jen na sebe kývli a mlčky se vydali směrem k rozlehlé louce.

Čekal hodnou chvíli, než sem přišel Ragnald i s vojskem. Mohlo jich být kolem tisícovky, ale za to byli všichni perfektně vycvičení a s vedením Ragnalda to byla smrtelná kombinace, ale ne pro Oransiiho, Pippuriho, Taivase a Theodricka. Každý sám o sobě byl silný, ale dohromady tvořili tým plný talentu a moci, protože bojovali za jedno – za královnu a Lumi.

Mezi muži to vřelo, už dlouho proti nikomu nemuseli bojovat, ale byli to mladí a nezkušení draci, nejstaršímu z nich nebylo ani sto let. Byla pro ně výzva, rozdat si to s Taivasem a vůbec se všemi, kteří jim ještě nedávno vládli, ale byli poblázněni Ragnaldem, to on jim nalhal, že vězní královnu a chtějí její moc. Málo kdo z nich ví, že to jedině Ragnald je ten zlý, který chce vše zničit a všemu vládnout. Po Dračím království by následovaly další světy a na konec by si vychutnal ten lidský.

Všude vládlo ticho, to strašné ticho, to které ubíjí a slyšeli byste i cinknutí špendlíku o zem. Nečekalo se na povel. Hleděli si do očí a odhadli ten správný moment. Z pohledu lidí by to byl nevyrovnaný, čtyři muži proti tisícu, ale silami to byl téměř vyrovnaný boj, kdyby neměli Theodricka.

Strhl se boj na život a na smrt, nikdo nebral ohled na nikoho, jen Ragnald a Sedaris se boje nezůčastnili. Černá krev byla všude, zraňovali se navzájem. Všichni byli pohlceni bojem. Theodrick sundával desítky mužů jen pouhým máchnutím. Taivas si poradil nejvýše s pěti najednou. Pippuri díky své hbitosti uskakoval všem a pak uštědřil ránu nečekaně. Oransii se musel prát, seč mu síly stačily. Málem boj prohrával, zaútočilo jich na něj až příliš, v tom se na obloze objevil záblesk, všichni přestali bojovat, jen hleděli na tu záři…

Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice:

Sdílet

Diskuse pro článek Mystic princess - 20. kapitola: