OurStories.cz ~ naše povídky » Mystic princess - 18. kapitola

03.01.2012 (14:00) • Lussy • • komentováno 3× • zobrazeno 1344×

Jak dokáže sníh pálit

Konečně se vyhrabal z pod peřiny, spal opravdu komicky až se tomu sám musel zasmát, ale úsměv mu na tváři zamrzl, když si vzpomněl na ten sen. Nebylo divu, že sebou celou noc házel, pronásledovaly ho podobné sny tomu prvnímu. Musel se oklepat. Rychle se převlékl a alou do koupelny, než mu tam někdo vleze.

Vysprchoval se, dal si pěkně na čas. Měl za vhodné se ještě oholit, určitě už musela zuřit, ale když otevřel dveře, nikdo před nimi nestál. Bylo to divné a tak ji šel zkontrolovat do jejího pokoje. Tam taky nebyla, jen pyžamo – tričko maxi délky – se válelo na posteli. Zakroutil nad tím hlavou a šel do kuchyně, to bylo jediné místo, kde ještě mohla být. Trefa do černého, seděla tam a popíjela horké kakao.

„Ty... no ehm... Rone, ne, Renny. Kruci...“ Snažila se Lumi přijít na Theodrickovo jméno, když si ho všimla ve dveřích.

„Jmenuju se Theodrick, ale klidně mi můžeš říkat Rick,“ usmál se a dál pokračoval v snídani, ale pak mu tvář ztuhla, někdy už tuhle situaci zažil. Zorničky se mu rozšířily, když si vzpomněl na ten sen.

Prosím, ať se probudím!

Snažila jsem se přijít na jeho jméno, ale byl tak milý, že mi ho zopakoval. Theodrick? To se jeho matka nemohla rozhodnout, jestli se má jmenovat Theodor a nebo Rick?

„Ty Ricku, jak jsi mě chtěl zabít v té posteli?“ zeptala jsem se. Chtěla jsem se ho zeptat už včera, ale asi přišel až když jsem spala.

„Vlastně vždycky, když ti zčernaly oči. To mě vážně tak toužíš zabít?“ Rick na sucho polkl. Vážně jí má odpovědět.

„No, vlastně... ehm... no...“ zakuckával se. Nemohl jí přece říct pravdu, určitě by ho poslala do háje.

„No tak, vymáčkni se. Na co jsi vždycky myslel, když jsi mě vždycky chytil skoro pod krkem?“ Jen co jsem to dořekla, tak se stalo. Já mu jednu fláknu.

„Vidíš? Už se zase nemůžu hýbat,“ funěla jsem.

„Když mě to baví,“ uculoval se.

„Co? Omezovat mě v pohybu? Tak to je fakt ubohý...“

„Kdepak, baví mě to, že se nemůžeš hnout a kdykoli se pohneš, tak se mě dotkneš,“ zavrněl mi do ucha. On vrní?!

Když jsem se mu podívala do očí, měl je pořád zelené. Kruci, ještě jsem ho pořádně nenaštvala.

„Co mám udělat, aby ti zčernaly oči?“

„Cože?!“

„Ptám se, co mám dělat, aby ti zčernaly oči?“ zopakovala jsem otázku.

„Nic, nedělej vůbec nic,“ usmál se a začaly mu opravdu černat.

„Tys to dělal naschvál, abych se tě bála!“ Obvinila jsem ho.

„A ty ses bála?“ pozvednul obočí.

„No... řekněme, že mi to nebylo nepříjemný.“ Cítila jsem, jak nabírám červenou barvu. Lumi, ty se červenáš! Ovládej se! Snažila jsem se nakopnout samu sebe, ale nešlo to. Jakmile jsem se podívala do jeho očí, topila jsem se v nich. Už nebylo návratu, byla jsem v něm ztracená, mohl si se mnou dělat, co chtěl.

„Nevím, čím to je, ale neuvěřitelně mě přitahuješ,“ zachraptěl mi do ucha, až mi naskočila husí kůže.

„Tvoje kůže, tvé boky, tvář...“ Cítila jsem, jak jeho ruka jela přesně tu cestu, kterou popisoval, od stehna, přes boky až k tváři. Celá jsem se klepala, ale nevěděla jsem, čím to bylo.

„Tak už mlč a polib mě,“ zašeptala jsem a uchopila jeho tvář. Spojila jsem naše rty, i když jsem věděla, že nad sebou neměl úplnou kontrolu. Pomalu jsme se z kuchyně přesouvali do mého pokoje, kde jsme skončili na posteli. Zbavovali jsme se oblečení a bylo nám jedno jak. Slyšela jsem jen trhání látky. Naše těla tančila ve víru vášně dlouho do rána, nemohli jsme se jeden druhého nabažit. Pak jsme oba usnuli ve společném objetí.

Probudila jsem se celá rozlámaná a v ohnivě horkém náručí, držel mě pevně a jen tak nehodlal pustit, i když spal. Měla jsem v plánu se vypařit, ale nedovolil mi to, zavrtěl se a přitáhl si mě ještě blíž. Nakonec se mi podařilo vymanit se z jeho sevření, ale neobešlo se to bez následků, probudil se.

„Dobré ráno,“ zachraptěl a pomalu otevřel oči. Došourala jsem se na kraj postele a chystala se sbírat si věci, tedy aspoň to, co z nich zbylo. Jeho oči už byly zase zelené. Zabalila jsem se do peřiny a šla si najít věci, se zaujetím mě pozoroval.

„Nechceš pomoct?“ zeptal se a vstal.

„Ne, jdi pryč!“ ohnala jsem se po něm. Nechápavě se na mě zadíval.

„Takže mám dělat jako by se včera nic nestalo?!“ Rozhodil rukama kolem sebe.

„Právě, že se toho stalo moc,“ rozbrečela jsem se.

„No tak,“ snažil se mě uklidnit a vykročil ke mně.

„Jdi pryč!“ Začala jsem na sebe házet první věci, které mi padly pod ruku. Vyslyšel mě, odešel, prohnal se kolem mě jako tajfun. Měla jsem se k odchodu, ale zastavil mě.

„Myslíš, že tě nechám odejít?“

„Říkal jsi, že jsem zrůda a že zničíš, až přijde ta pravá chvíle. Teď už nastala. Dostal jsi, co jsi chtěl, vyspala jsem se s tebou a teď už ode mě nic nepotřebuješ!“

„Já tě nechci zabít,“ bránil se.

„Ne?! Tak co si mám, kruci, myslet?!“ obořila jsem se na něj a strčila do něj.

„Co takhle si to vyříkat?“ navrhl

„Na to nemám náladu,“ kroutila jsem hlavou.

„Nenechám tě znovu odejít, už jednou jsem tě málem ztratil!“ chytil mě pevně za ruku a přitáhl k sobě. Vysmekla jsem se mu, ale chytil mě znovu. Byl to marný boj, jako bych byla oslabená.

„Musím pryč, chápeš to? My nemůžeme být spolu, ani kdybychom chtěli! Ty mě zabiješ a já nejsem toho srdce, abych tě trápila!“

„Tak mě prostě budeš trápit, aniž by sis vyslechla, co ti chci říct!“ tentokrát už křičel i on.

„Ty to nechápeš, všechno se neplní. Tvoje máma měla být znásilněna, ale nebyla chápeš? Oni spolu spali, protože chtěli a ne proto, že to bylo někde napsané! Byla jsi počata z lásky a to všechno mění, chápeš to?! Proto nejsi žádná zrůda! Jen tak jsem to kecnul, protože jsem nevěděl, jak jinak tě vytočit, jenže ty jsi udělala přesný opak toho, co jsem počítal, že uděláš.“ Opatrně vzal můj obličej do dlaní.

„Kašlu na nějakou pitomou knížku, ať si tam třeba píšou, že jestli to neudělám, tak mě zabijou ostatní! Pro mě za mě, ať vybuchne celá planeta! Nejdůležitější je, že jsem s tebou a s nikým jiným být nechci, jen škoda, že jsem si to neuvědomil dřív, tolik by se toho nestalo.“

„Lumi, já tě miluju a je mi jedno, co se stane, pokud budeme spolu, navždy,“ vydechl a pak mě políbil.

„Už musím jít, za chvíli zase přijdu.“ Políbil mě ještě jednou, tentokrát na čelo a zmizel. Rozbrečela jsem se znovu, ale tentokrát štěstím. Posadila jsem se, zabalená do peřiny, na postel a brečela tam.

„Já ho miluju,“ zašeptala jsem si pro sebe.

„Já ho miluju!“

Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice:

Sdílet

Diskuse pro článek Mystic princess - 18. kapitola: