OurStories.cz ~ naše povídky » Mystic princess - 11. kapitola

18.09.2011 (20:00) • Lussy • • komentováno 5× • zobrazeno 1371×

Nový spolubydlící

Koukala jsem do zdi, tedy spíše do místa, kde ještě před chvílí stál – měl stát. Jak neuvěřitelně mě to vytáčelo. Proč jsem to udělala? To jsem ho nemohla jednoduše nakopnout do citlivých partií? Nemohla jsem tam jen tak zůstat, musela jsem pryč. Použila jsem přívěšek a přemístila se do bytu. Chtěla jsem jít do svého pokoje, ale zaslechla jsem v kuchyni hluk.

„Páni, ty už jsi tady! Neslyšela jsem klíče v zámku.“ Vyskočila z kuchyně Kim. Dost jsem si oddychla, počítala jsem s nejhorším – s tím, že vystopoval tenhle byt, což je možné. Co když už ho dávno vystopoval a v noci mě sleduje, uchylák?

„Vylekala si mě, myslela jsem si, že je tu zloděj,“ pokárala mě. Zřejmě jsme na stejný vlně.

„Promiň, myslela jsem, že už spíš a tak jsem tě nechtěla vzbudit,“ snažila jsem se to zakecat, naštěstí to spolkla i s navijákem a já mohla pokračovat v cestě kolem světa za osmdesát dní – do pokoje. Shodila jsem ze sebe všechny věci a hupla do pyžama, na nějakou sprchu jsem neměla ani pomyšlení a vzpomněla jsem si na jednu maličkost, Syksyho. Lépe řečeno, bylo to něco velkého a živého a já na to dočista zapomněla. Ten bídák mě tak vyvedl z míry, že jsem přestala úplně myslet.

Nikdy jsem netvrdila, že jsem úplně bez mozku. Ženy mozek mají – na rozdíl od mužů – jen ho v některých situacích nepoužívají... Nebo zapomínají, že nějaký mají.

Syksy a zelenoočko. To bylo to jediné, co se mi honilo hlavou celou noc. Ať už jsem měla oči otevřené a koukala do tmy, nebo zavřené a spala. Probudila jsem se v naprosto nerozumnou ranní hodinu a chodit po bytě byl holý nesmysl. Vymyslela jsem ještě větší. Sbalila jsem se a vydala se na průzkum města. Prohledala jsem každý kout, ale Syksy nebyl opravdu nikde.

Bylo absolutně dementní myslet si, že ho najdu. Přece nejde jen tak chodit po městě a prohledávat každé místečko, určitě jsem neprohledala každé. Když jsem se vracela domů, aspoň jsem sebou vzala čerstvé housky.

„Kde jsi byla?“ vyptávala se rozespalá Kim, která právě mířila na svou každodenní cestu na záchod.

„Pro housky, víš, jak je zbožňuju,“ usmála jsem se a napochodovala do kuchyně. Udělala jsem kávu a čaj, připravila na stůl různé ingredience a pustila se do jídla. Nic jiného mi nezbývalo. Syksy byl v háji a já taky. Přesto jsem to nevzdávala a hledala dál. Mým cílem byly hotely, nemocnice, potom různé zapadliny a pak lesy nedaleko města. Na konci týdne mi už docházely nápady a tak jsem se vrátila domů dřív. Kim už byla doma a dávala si dost vydatnou sprchu.

„Trochu zeslab ten proud! Jsme studenti!“ zabouchala jsem na dveře a pokračovala v cestě. Rozmýšlela jsem se, jestli jít do pokoje a zopakovat si látku a nebo si dát něco k snědku, ale žaludek rozhodl za mě. Kuchyně byla číslo jedna. Hladově jsem si strčila rohlík do pusy a za chvíli zmizel, za ním přišel další. Na cestu jsem si vzala další dva, můj žaludek byl velice objemný, dokázal toho spořádat hodně a já nepřibrala ani deko, toť velká výhoda od dětství.

Když jsem si to takhle šoupala pravá levá po linu, vypadl mi šokem rohlík z pusy. Tohle nemohlo být možné. Ten bídák byl v mém bytě a ještě k tomu v ručníku!

„Co tady děláš?!“ vyjela jsem na něj.

„Bydlím,“ odpověděl v klidu a obešel si mě.

„Dělej si srandu z někoho jiného a okamžitě vypadni!“ nepřestávala jsem křičet.

„Uklidni se, tohle je stejně můj byt, jako tvůj,“ prohlásil jen tak mimochodem.

„Jak tvůj?!“ vyjel mi hlas o dvě oktávy výš.

„Platím za nájem jako ty, takže mi nemáš co vyčítat,“ ohradil se.

„Když jsi tady ty, tak tady nebudu já!“ Rozběhla jsem se do pokoje a hledala jsem přívěšek, jenže nikde nebyl. Že bych si ho nechala na krku? Pro jistotu jsem se prošacovala a přívěšek nikde. Pokoj jsem převrátila vzhůru nohama, ale nikde nebyl. Mohla jsem se jít zbláznit. Kde jenom mohl být?

„Uhni!“ zavrčela jsem na něho, když mi stál v cestě do kuchyně. Byl jen v ručníku a opíral se o futra. Jak frajerské. Neodpustila jsem si protočení očí. Kuchyně dopadla stejně, jako můj pokoj, ale přívěšek nikde.

„Kde jen může být?“ mumlala jsem si sama pro sebe.

„Můžu pomoct?“ nabídnul mi pomoc.

„Ty?! Leda tak do hrobu,“ zamumlala jsem, ale věděla jsem, že všechno slyšel. Odfrkl si a odešel. Prohledala jsem celý byt, ale přívěšek nikde! Jak se teď přemístím? A co všechna moje síla?

Byla jsem na pokraji zhroucení, kecla jsem si kraj postele a zabořila hlavu do dlaní. Já fakt jednou ztratím i svoji vlastní hlavu! Bouchala jsem se do hlavy jako pomatená a nadávala si do všemožných kreténů, které jsem kdy poznala.

„Nehledáš náhodou tohle?“ zeptal se. Konečně jsem k němu vzhlédla. Zase byl opřený o futra, ale tentokrát už byl konečně oblečený, ale mou pozornost upoutala tretka, která se mu houpala na ruce. Byl to můj přívěšek a fialovomodře se třpytil. Třpytil se vždycky, ale nikdy takhle sytě.

„Jak? Kde si ho vzal?“ vyhrkla jsem a vystartovala jsem na něj. Vyzvedl ruku do výšky a v tu chvíli do dveří vstoupila Kim. Museli jsme vypadat vážně komicky. Jako když si páníček hraje s kočičkou... Nejraději bych mu vyškrábala oči. Nenápadně si schoval přívěšek do kalhot a já nemohla z jeho kapsy spustit oči.

„Ahoj!“ vykřikla nadšeně Kim, já jsem její nadšení nesdílela.

„Už jste se seznámili?“ vyzvídala. Zakroutila jsem hlavou. Na to, že mě chtěl zabít, jsem ho až moc neznala, ovšem jestli nezměnil obor.

„Lumi, tohle je Rick,“ představila mi ho. Kim pokývla hlavou a já její gesto pochopila trochu později, měla jsem mu asi podat ruku. Zvedla jsem ji, sice trochu později, ale přece.

„Těší mě, Lumítrio.“ Chytil mi ruku a políbil ji. Dělá se mi z něho šoufl.

„Neříkej mi tak,“ procedila jsem skrz zuby.

„Lumítrio?“ nechápala Kim.

„Vy se znáte,“ podezřívala nás.

„Řekněme, že Lumi kdysi dávno v jednom městě prodávala ledovou tříšť,“ snažil se zachránit situaci, ale řekl to tak, jako by to bylo veliké tajemství.

„A Rick zase prodával pěkně horký hot dogy,“ oplatila jsem mu stejnou mincí. Neměla jsem chuť se s ním ještě vybavovat. Ne jen, že mě zbavil přívěšku, ale ještě máme společný byt, tahle válka bude dlouhá, hodně dlouhá...

Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice:

Sdílet

Diskuse pro článek Mystic princess - 11. kapitola: