OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Seven keys - 5. kapitola

12.01.2013 (16:00) • Adel • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 1259×

Al

Jdu na ples s Percym. Málem bych si na místě poskočila. Vlastně jde s námi i Cam, ale jak ji znám, nebude nám překážet. Když jsme vešli do lesa, šuškalo se, že Percy chodí s Cam. Po chvíli mě to začalo štvát a Camille taky, protože na ně začala křičet, že spolu nechodí. Ta holka se mi líbí čím dál tím víc. Uvítal nás Tibor, moc jsem ho neposlouchala, spíš jsem se dívala po všech těch klucích. Hmm, pěkný svalouši, ale Percy je hezčí. Z repráku se začala ozývat písnička I Don't Wanna Miss a Thing. Moje oblíbená.

„Ehm, ehm. Nechceš si se mnou zatancovat?“ zeptal se mě Percy.

„Ano,“ odpověděla jsem klidně i přes svoji radost. Přece mu tady neudělám oslavovací taneček, který dělám, když něco dostanu.

Přitáhl si mě blíž a začali jsme tancovat.

„Tuhle písničku mám ráda, ty taky?“ začala jsem konverzaci.

„Já taky, tak ji nebudeme rušit tím, že budeme mluvit,“ odpověděl mi šeptem. Dala jsem mu hlavu na rameno.

Cítila jsem, jak si mě přitáhl blíž, abych se mohla lépe opřít. Pohybovali jsme se do rytmu hudby. Co jen s námi bude dál, Percy?

„Moc ti to dneska sluší,“ promluvil na konci písničky.

Už jsem mu chtěla odpovědět, ale předběhl mě DJ, když začal mluvit do mikrofonu.

„Teď si dáme něco na rozjezd!“

Pouštěl tam jak rychlejší písně, tak i ploužáky. Skoro celou dobu jsem tancovala s Percym. Někdy mě však přišli poprosit o tanec i jiní kluci. Protančila jsem snad tři hodiny, bolely mě tak nohy, že kdyby mě přišel ještě někdo poprosit o tanec, musel by mě nést v náručí. Kde je vůbec Camilla? Začala jsem se dívat, kde by mohla být. No ty vole. Já tady žiji skoro jako v celibátu a ona si to tady málem rozdávavá na plese.

„Nezáviď,“ slyšela jsem za sebou.

„Jestli chceš to samý, co má ona, klidně mi to řekni.“

„Ano, chci to taky,“ odpověděla jsem jako v tranzu panu neznámému.

Chtěla jsem se otočit, abych zjistila, kdo to je, ale byl rychlejší. Otočil mě a hned mě začal líbat. Jeho jazyk začal prozkoumávat, co všechno může. Rukama jsem naopak prozkoumávala jeho záda. Odtrhla jsem se od něj, protože jsem se potřebovala nadechnout, ani tak jeho rty neopustily moje tělo. Jeho polibky se přesunuly na krk.

„Kdo jsi?“

„Thomas,“ vzdychl mi do krku. Potom se mi vrhl zase na rty. Bože, on umí skvěle líbat. Ne. Dost!

Já chci Percyho. Kašlu na něho, teď chci Toma.

Ucítila jsem, jak mi přejel jazykem po dolním rtu. V břiše jsem cítila motýlky. Zavzdychala jsem mu do pusy a on si mě přitiskl k sobě. Na břiše jsem ucítila jeho chloubu, jak se hlásí o pozornost. Odtrhl mě od sebe.

„Jsi dobrá, kočko, ale znám lepší, sorry,“ řekl a odešel. Co? Ten kretén! Zahlédla jsem, jak Percy vychází ze záchodů. Uf, aspoň mě neviděl. Šla jsem za Cam, konečně se od sebe už odtrhli. I když já mám co říkat.

„Viděla jsem tě s tím klukem. Kdo to byl?“ zeptala jsem se, abych na sebe upoutala její pozornost.

„Ale, takový známý. Já tě zas viděla s Percym, jak se ti to líbilo?“ zajímala se.

„Skvěle,“ odpověděla jsem jí. Periferním viděním jsem zahládla Percyho, jak na mě volá. Nechala jsem ji tam stát a vydala se za ním.

„Co potřebuješ?“

„Víš, viděl jsem tě s tím klukem,“ řekl mi.

„Já ti to vysvětlím,“ začala jsem už, abych mu to vysvětlila.

„Počkej, jak jsem tě s ním viděl, něco mi došlo.“

„Co ti došlo?“ ptala jsem se ho.

„To, co jsem měl udělat už dávno,“ dodal hrdě.

Než jsem na to nějak zareagovala, vzal mě za ruku a dal mi pusu. Takový ples jsem tedy nikdy nezažila.

„Nechtěla bys se mnou chodit?“

„To víš, že chtěla,“ usmála jsem se na něho. Sklonil se ke mně a políbil mě. Jestli jsem s Thomasem cítila v břiše motýla, teď jsem jich tam musela mít minimálně celé hejno. Šli jsme ke Camille, abychom ji tu novinu řekli. Byla jako v zhypnotizovaná. Začala jsem jí mávat před očima a nic. Percy se ke mně naklonil.

„Podívej se, na koho se dívá,“ řekl mi a dal mi pusu na tvář. Na podium vyšel nějaký kluk.

„Toto je Stark,“ řekl Brunner.

„Stark,“ zamumlala Cam.

Tak i ona se nám zamilovala. Doufám, že jí to vyjde jako mně s Percym.

Camila

Jakmile sestoupil z pódia, konečně jsem začala vnímat i věci okolo sebe.

„Camilla se nám zamilovala,“ smál se mi Perecy.

„Buď ticho! Nebo ti budou kluci nosit kytičky na hrob,“ štěkla jsem po něm.

„Tak to tedy ne, přece mi nezabiješ kluka,“ bránila ho Al.

„Kluka? Vy spolu chodíte?“ zeptala jsem se jich.

„Už skoro deset minut,“ odpověděl mi Percy a na důkaz si ji přitáhl blíž.

„Kdybys tady tolik neslintala, tak to víš.“

„Hele, já nejsem zamilovaná, jen jsem přemýšlela,“ vymýšlela jsem, jak z toho ven.

„Já ale netvrdil, že jsi do něho zamilovaná. To jsi řekla ty, navíc jsi určitě přemýšlela, jak ho dostat do postele, co?“

„To jsi teda říkal, navíc já nejsem ty, jestli sis nevšiml? Je z jiného tábora, takže by nám to asi moc dlouho nevydrželo,“ bránila jsem se.

„Ti ho pomůžu sbalit,“ dodávala mi Al naději.

„No to tedy ne. Ty jsi moje a nebudeš dělat oči na někoho jiného,“ vztekal se Percy.

„Hned se nevztekej, broučku,“ uklidňovala ho Ashley.

Přála jsem jim to, ale z těch jejich sladkých řečiček se mi zvedal kufr. Šla jsem se podívat po Starkovi. Mohl by mě pozvat na tanec. Začala jsem se rozhlížet kolem dokola, nemohla jsem ho najít, tak jsem se rozešla k baru.

„Copak to bude?“ ptal se mě Aaron.

„Jako obvykle, vždyť mě znáš.“

„Tak co se děje?“ ptal se mě.

„Nic zajímavého.“

„Poznám to na tobě, sama jsi řekla, že tě znám.“

„Já ti to řeknu, až budu sama vědět víc, ju?“ Nechtěla jsem to moc lidem říkat. Sama nevím, jak to dopadne.

„Viděla jsi už Sarah?“

„Ona přijela taky?“ Nemám ji moc ráda. Nejdřív se ke mně chovala jako kamarádka, potom jako sestra, jen aby se dostala do Hádovy přízně. Když zjistila, že si ji i tak nevšímá, úplně se změnila. Začala se chovat jako ta největší mrcha. Pomlouvala mě, urážela a bůhví co ještě.

„Podívej,“ řekl Aaron a někam ukazoval.

Podívala jsem se tím směrem, to, co jsem uviděla, mi vyrazilo dech.

„Dej mi to na dluh,“ vyhrkla jsem rychle a běžela pryč z lesa.

„Camillo!“ slyšela jsem ještě Aarona volat. Ignorovala jsem to a běžela k jezeru.

„Mami! Mami! Persefono! Kde jsi!“ volala jsem cestou.

Al

„Percy, nech toho,“ okřikovala jsem ho, když si mě pořád přitahoval k sobě, kdykoliv se na mě nějaký kluk podíval.

„Jen ukazuji, že jsi moje holka,“ řekl a zase mě políbil na tvář. Všechno, co jsem kdy řekla o tomhle táboru, beru zpět, kdybych sem nepřijela, neměla bych nikdy takového skvělého kluka.

„Vím, že je to brzy, ale zamiloval jsem se do tebe,“ zašeptal mi do ucha. Dala jsem mu ruce kolem krku a začala ho líbat. Přitáhl si mě blíž a zapojil se taky. Když jsme se odtáhli, viděla jsem na jeho tváři, jak je nervózní.

„Já taky, od chvíle, co jsem tě poprvé uviděla.“

Jeho tvář se uvolnila a začal se usmívat.

„Pojď, ukážu ti moje oblíbené místo, miláčku.“

Sotva to dořekl, už mě tahal k jezeru. Došli jsme k jedné zátoce, kde byla přivázaná osamocená malá loďka. Najednou mě popadl do náručí.

„Přece si kvůli mně nezamažeš boty,“ usmíval se jako měsíček na hnoji.

„Co máš v plánu?“

„Neboj, bude se ti to líbit,“ odpověděl mi a pokládal mě do loďky. Počkala jsem, až do ní taky nastoupí.

„Kdo bude pádlovat?“

„Snad si nemyslíš, že bych tě nechal pádlovat, se mnou se budeš cítit jako v bavlnce.“

„Miluji tě.“

„Já tebe taky, moje krásko,“ řekl a natahoval se ke mně, ale podjela mu ruka a jak se loďka zakymácela, spadl do vody.

Začala jsem se mu smát.

„Jsi v pohodě?“ optala jsem se.

„Jo, jsem. Pomůžeš mi nahoru?“ V očích měl takové ty svoje plamínky, jako by plánoval nějakou lest.

 „Ne, ještě mě do ní shodíš a já budu mít zničené šaty. Navíc, nemáš mít z vody sílu?“

„Tak se hnedka nemusíš vztekat, broučku,“ smál se a šplhal zpět do loďky. Tak teď jsem se urazila. Dopluli jsme k jednomu malému ostrůvku, začala jsem se zvedat. Percy mi hned pomáhal.

„Nezlob se na mě,“ prosil a díval se na mě pohledem ztraceného štěněte. Tomu prostě nešlo odolat.

„Já už se nezlobím,“ usmála jsem se na něho.

„Zavři oči,“ pošeptal mi. Cítila jsem, jak mě chytnul za ruku a rozešel se. Opatrně jsem se za ním vydala.

„Kam to jdeme?“

„Uvidíš, ale teď je měj zavřené,“

„Můžeš otevřít oči.“

„To je krása,“ vydechla jsem. Zavedl mě k zátoce, kde byl vodopád. U jezírka pod ním byla rozprostřena deka s košíkem.

„Jsem strašně rád, že spolu chodíme,“ pošeptal mi a začal mě líbat. Nenechala jsem se moc pobízet a polibky jsem mu oplácela. Vzal mě do náruče a nesl na deku, kde mě položil. Začal mi rozepínat šaty, nechtěla jsem zůstat pozadu, tak jsem mu rozepínala košili. Pomalu, až mučivě mi sundával šaty, na každý odhalený kousek kůže mi dal pusu. Rukama jsem mu sjela po hrudi až k pásku od kalhot. Hravě jsem si s ním poradila. Hledal rozepínání od podprsenky. Naklonila jsem se k němu a pošeptala mu:

„Je vpředu.“ Slyšela jsem cvaknutí, jak mi ji rozepnul. Stahovala jsem mu kalhoty, když mě chytnul za ruce.

„Vážně to chceš?“ zeptal se mě vzrušeně.

„Chci.“ Najednou byl strašně hr. Strhl mi kalhotky snad rychlostí blesku. Začal mě líbat a rukama putoval po celém mém těle.

„Miluji tě.“

„Já tebe taky.“

„Je tam někdo?“ slyšeli jsme od vody.

Sakra. Kde mám to oblečení? Zahlédla jsem postavu blížící se k nám. Rychle jsem si oblékla spodní prádlo a na ně natáhla šaty. Percy už byl taky oblečený, zbývalo mu už jen sako.

„Kdo jsi?“ ptal se ho Percy.

„Thomas.“ Doufám, že mě nepozná.

„Který?“

„Watson.“

„Jé, Al, to jsi ty? Málem jsem tě nepoznal,“ říkal s údivem. Jako bych to neříkala.

„On tě zná?“ ptal se mě Percy.

„Jo, zná, to je ten kluk, ale s ním to bylo ještě před námi,“ vysvětlovala jsem mu to rychle.

„Nechtěl jsem vás rušit, jenom Brunner vás chce vidět,“ vzkázal nám a už byl na odchodu.

„Co teď?“ ptala jsem se ho.

„Jdeme za Brunnerem, když nás chce vidět.“

„Dobře.“ Vydali jsme se k loďce. Pomohl mi zase do ní a sám potom taky nastoupil, tentokrát bez pádu do vody. Vzal si pádla a vypluli jsme zpět.

Autor: Adel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Seven keys - 5. kapitola: