OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Ztraceni v samotě - 26. kapitola

07.10.2011 (14:00) • FaithNana • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 1631×

Vyber si? To jako vážně?!

Byl by toho Damon schopen? Přemýšlela jsem nad tím, zatímco Martin dál seděl u mé postele a vymýšlel způsob, jak ze mě dostat alespoň jediné slovo. Vybavila jsem si Damonova slova, jak mi zašeptal do ucha, že mě miluje, na ty chvilky, kdy se choval tak lidsky. Bylo jich tak málo, ale byly tu. A já se v tuhle chvíli svým způsobem chovala jako zamilovaná husa, protože jsem prostě odmítala uvěřit, že by Damon, zrovna on, byl takový hajzl. Ale on byl, věděla jsem to.

„Tak tu klidně lež a nic neříkej, ale až ti za deset let budu vrážet kůl do srdce, nedívej se na mě uslzenýma očima. Protože to všechno bude jen a jen tvoje vina,“ řekl nakonec a chystal se odejít.

„Může ti pomoct, Faith,“ ozval se ze zákoutí mé mysli Jim.

„Počkej!“ Zastavila jsem Martina, i když jsem si vůbec nebyla jistá, vlastně vůbec jsem nevěděla, proč. Otočil se a čekal.

„Vlastně nic,“ řekla jsem nakonec a periferně sledovala, jak s povzdechem odešel.

Neměla jsem náladu vůbec na nic. Po Jimovi zasadil zrnko pochybností do mé mysli i Martin. Poslední koho jsem toužila vidět, byl Damon, vlastně kdokoliv. Ale potřebovala jsem panáka. Hodila jsem na sebe první věci, co na mě vybafly z té nestabilní hromady zmuchlaných věcí v mé skříni, která Damona vždycky hrozně rozesmávala, a vydala se do Grillu. Usedla jsem na bar a u Matta si poručila dvojitou. Beze slova mi podal mou objednávku a já do sebe skleničku kopla tak rychle, až se mi zatočila hlava. Podnik byl skoro prázdný. Aby taky ne, zítra byl normální školní den. A ačkoli to sektu ani mě moc nevzrušovalo, většina lidí v Mystic Falls to brala vážně. Seděla jsem tam a tentokrát už pomaleji upíjela z další rundy. Můj plán byl se opít, a to pokud možno tak, abych všem sdělila svůj názor přesně tak, jak si ho myslím. A hlavně sektě. Bohužel jsem v tuhle chvíli sama nevěděla, co si myslím a tak bych asi přišla o to, co jsem vlastně řekla. Kruci! Zamotávám se i ve vlastních myšlenkách, mysleli by si, že jsem zfetovaná spisovatelka a ne zlitá blbka. To by poněkud podtrhlo moji autoritu, když jde o pravdomluvnost.

„Nechtěl jsem, aby ses zřídila v prvním baru,“ ozvalo se vedle mě a já, hned poté, co jsem si pracně vzpomněla, komu ten hlas vlastně patří, jsem do sebe rychle kopla další dvojitou. Matt se na mě starostlivě podíval. Dokonce chvíli vypadal, že už mi nenaleje, ale nakonec to po pár mých zamračených obličejích, které ho náramně pobavily, vzdal.

„Chtěla jsem až ve druhém, ale žádný druhý tu není,“ sarkasticky jsem odpověděla.

„Vypadá to, že o mých slovech alespoň trochu přemýšlíš. Svým… vlastním… způsobem," prohlásil, když se na mě podíval. Zachytila jsem periferně jeho pohled, zdál se ustaraný, ale zároveň z něj byl cítit pocit vítězství.

„Já se momentálně snažím nemyslet, jestli sis nevšiml, jakože asi ne, protože mi to kazíš,“ osočila jsem ho trochu přiopile. Uvědoměle kývl a přitom se zasmál.

„Tak to tě nebudu rušit v nemyšlení, jen jsem ti chtěl říct, že moje nabídka stále platí,“ oznámil mi nakonec a odcházel ke stolu.

„Mám se rozhodovat? Fakt vtipný,“ zasmála jsem se svému soukromému vtipu.

Uslyšela jsem rozražení dveří, někdo měl celkem bujnou náladu, ale já už byla dostatečně přiopilá na to, aby mě to nezajímalo víc, než obvykle. Zareagovala jsem až ve chvíli, kdy Matt vystřelil zpoza baru jako torpédo. Zpomaleně jsem se otočila, abych spatřila Damona, jak drží Martina pod krkem ve vzduchu. Vrávoravě jsem slezla ze stoličky a došla co nejblíž k nim. Damon vypadal vytočeně, hodně vytočeně. Šel z něj strach, takový jako nikdy předtím. V tu chvíli jsem částečně vystřízlivěla.

„Tak mě zabij, stejně vyhraju, vezmu ti ji, tak jako tys mi ukradl sestru, parchante jeden!“ smál se mu Martin přímo do obličeje. Bohužel zapomněl, jak blízko jsem. Vystřízlivěla jsem definitivně. A se svou znovu získanou rovnováhou jsem vykráčela z baru. Všimli si mě pravděpodobně až ve chvíli, kdy se za mnou s velkým rachotem zavřely dveře. Nevěděla jsem, co dělat a nechtěla nad tím přemýšlet. Připadala jsem si jako hadrová panenka, kterou si přehazují a tahají se o ni. A s hadrovými panenkami to v takových případech dobře nekončí.

Došla jsem domů a práskla dveřmi tak, že jsem probudila i Marcuse i mámu. Bylo mi to úplně ukradené.

„Děláš si srandu?! Jestli si chceš vybíjet doma svojí opileckou agresi, tak máš smůlu a vypadni ven, dokud nevystřízlivíš!“ zařvala na mě máma a já jí do toho práskla dveřmi od pokoje. Oblečení jsem ze sebe málem strhala, jaký jsem měla vztek. Lehla jsem si do postele a pokusila se usnout. Měla jsem chuť křičet a oběma jim vrazit. Co si sakra myslí? Jsem snad loutka?! Vztek se mnou cloumal, tak, že jsem měla pocit, že budu potřebovat připoutat k posteli, abych si nešla přebytečnou energii vybíjet na mámě nebo Marcusovi. Takový nával agrese jsem už dlouho neměla. A s přibývajícím časem mi docházelo, že nejsem naštvaná jen na ně dva, ale i na sebe. Byla jsem pitomá husa a nechala se zmanipulovat. Damon se mnou možná nemá nejšlechetnější plány, ale rozhodně by si neužíval sledovat mě ze stínů, na to byl až moc zvrácenej. A mě to prostě nedošlo. Raději si bude mý utrpení užívat vedle mě, než aby přišel byť i o jedinou slzu. Viděla jsem to tenkrát, když přeměnil Ave. Rád sledoval, že není na světě sám, kdo se trápí realitou, což je mimochodem jedno z věcí, kterou by nikdy nepřiznal. Nakonec se má víčka přeci jen začala klížit a já pomalinku upadala do říše snů. Poslední věc, kterou jsem si před pádem do nevědomosti, uvědomila, bylo, že zítra to musím napravit.

Tak už se pomalu blížíme ke konci první série, těšíte se? Jak myslíte, že to dopadne? Pro koho se Faith nakonec rozhodne? Pro koho byste se rozhodli vy?

Také bych vám všem, co jste hlasovali pro Ztracené, ale i pro básničky, chtěla hrozně moc poděkovat, nemůžu ani popsat, jak neskutečně moc mě to potěšilo a i proto doufám, že se Ztracenými zůstanete i nadále, v nadcházející druhé sérii. Což mě přivádí na otázku, zda stojíte i o dovětek, takový epilog ke Ztraceným. Jedná se o jedinou část z pohledu Damona. Pak mám ještě jednu takovou, ale tu až k druhé sérii. Chcete, abych přidala i ji?

Autor: FaithNana (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Ztraceni v samotě - 26. kapitola: