OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Ztraceni v samotě - 24. kapitola

29.09.2011 (11:00) • FaithNana • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 1685×

Jasonovo proroctví… to je vážně divný slovní spojení…

„Tak o co jde?“ přiřítila jsem se na mě celkem brzy ráno. Atmosféra doma houstla, máma neměla pochopení pro můj antizájem o nového spolubydlícího a u Marcuse taky neuspěl. Doma jsem zůstala jen, aby neřekla. A hned, jak vyšlo slunce, byla jsem na nohou, a co nejrychleji se vypařila z domu. Že ještě všichni normální lidé i ne-lidé v tomhle domě ještě spí, mi došlo až potom. Sklopila jsem tedy hlavu a doufala, že jsem nikoho nevzbudila. Potom jsem s povzdechnutím vyšlapala schody do Damonova pokoje. Roztahoval se v posteli tak, že jsem přestala věřit, že bych se k němu snad mohla nepozorovaně vetřít. Svlíkla jsem se jen do kalhotek a zaplula k němu pod peřinu. Byl trochu šokovaný, že mě vidí. Jen jsem pokrčila rameny a pousmála se. Naskočil mu rošťácký úsměv a hned bylo jasné, co budeme dělat. Než jsem stihla cokoliv říct, ležel nade mnou a vášnivě drtil mé rty. V téhle nenasytnosti byl snad horší než já. Ale nevadilo mi to, s ním jsem zažívala nejlepší sex svýho života. A to jsem před ním neměla jen Damiena s Ericem. Ani zdaleka. Ke konci mého pobytu v Denveru bylo označení „děvka“ jedno z těch milejších. Jak by taky jinak polichotili bisexuálce, která měla v posteli víc kluků a holek, než zbytek střední dohromady? No, zase tak vážný to nebylo, říkám nejsem Damon, ale i tak.

Ještě na chvíli se nám povedlo usnout a tak jsme se z postele vyhrabali až okolo poledne. Nebyli jsme však ani zdaleka sami. Nakonec to tak trochu vypadalo jako, kdybychom vylezli všichni společně. Jen Care tu nebyla. Ta jako jediná se sem snad ještě nenastěhovala. Stefan a Damon tu bydleli od příchodu, Elena s Jeremym a Rickem se sem prakticky nastěhovali po smrti Eleniny a Jeremyho tety, se kterou Rick chodil, Bonnie tu byla kvůli Jeremymu a já? Mě tu držel Damon. Svým zvláštním způsobem, který jsem bohužel ani já nedokázala popsat.

„Dobré ráno,“ zamžourala rozespalá Elena, když jako poslední sešla schody. Většina z nás už měla kafe a povalovala se na gaučích. Gril-párty nás trochu zmohla. No, taky se protáhla do tří do rána, kdo by se divil.

„Dobré,“ odpověděli jsme skoro sborově. Damon se zvedl a vylovil z knihovny nějakou podivnou, ale relativně novou knížku. Zvědavě jsem se na něj podívala a tak mi ji podal, otevřenou skoro uprostřed. Byl tam portrét našeho nájemníka. Podívala jsem se na obal, abych zjistila, o co jde. Byl to seznam lovců příšer nebo tak něco. Těch nejznámějších. Na první pohled to vypadalo jako fikce, ale, co v tomhle světě nevypadalo.

„Jason měl pravdu,“ špitla jsem. Byla jsem naštvaná. Proč si sakra lovci dělají z našeho domu ubytovnu?!

„Není to nic, co bychom nezvládli,“ prohlásil Damon s naprostou jistotou. Fascinovalo mě to. To se vážně nikdy nebál o svůj zadek nebo to prostě jen vypínal, jak mi vysvětlovala Elena.

„Co mám udělat?“ povzdechla jsem si. Věděla jsem, jak tohle skončí. Přivedla jsem do pasti Jimovu partičku včetně samotného Jima, i když toho nevědomky. Teď tomu nebude jinak.

„Zatím nic. Počkáme si. Musel zavětřit, kdo jsme. Včera si hodil do pokoje jen věci a rychle vystřelil. Kdo si prohlíží město uprostřed noci?“ konstatoval Damon. Nikdo to nekomentoval.

„Zajdeme dnes večer do Grilu, zavolej Liz, ať ho proklepne, já musím do školy, při té příležitosti zjistím, jestli se zapsal,“ začal dirigovat Rick na odchodu. Damon se zatvářil nechápavě. Jistě, to on obvykle dával rozkazy. Asi se mu nelíbilo, že někdo fušuje do řemesla. S Elenou jsme se na sebe zasmály.

„Proč nemůžu jít s tebou?“ skuhrala jsem, když mě Damon odmítal vzít do Grillu.

„Jsi první chlap, co mi zakazuje hospodu, vážně si myslíš, že ti to projde?“ pokračovala jsem. Konečně se otočil. Bylo to těsné, už byl ve dveřích.

„Jop a taky jsem první chlap, kterej je tak stokrát silnější než ty, vážně myslíš, že mi to neprojde?“ zazubil se a zavřel za sebou dveře. Uraženě jsem zkřížila ruce na prsou a v téhle pozici dokráčela až do obýváku, kde jsem si pustila televizi. Nakonec jsem se přesunula k Damonovi, na posteli bylo přeci jen pohodlněji. Jen v té televizi se pořád nic nedělo. Přemýšlela jsem nad tím, zda toužím být na chvíli malým rozmazleným frackem a nakráčet do Grillu. Jistou část mě strašně zajímalo, co by mi udělal. Ta druhá to raději ani vědět nechtěla. Byla to ta část, která říkala, že naštvat ho víc než by bylo zdrávo, se nevyplácí a to ani jeho holce. Z toho přemýšlení jsem rychle upadla do říše spánku.

Seděla jsem na houpací sedačce a sledovala západ slunce. Podle horka a vysokého, neprůhledného plotu, který mě dělil od široké dálnice, jsem usoudila, že jsem v Miami. Na pláži bylo stále ještě spoustu lidí. Mohlo být tak mezi pátou a šestou večerní.

„Bylo to tenkrát fajn, co?“ ozvalo se z protější lavičky. Otočila jsem se za známým hlasem. Na rozdíl od zrcadel, tady Jim vypadal celkem živě. Už mě ani nevylekal, rozhodla jsem se zaujmout vůči svým bludům ignorantský postoj.

„Jo, to bylo,“ odpověděla jsem a dál se kochala západem.

„Vážně sis myslela, že moji smrt nechají být tak, jako jsi to udělala ty?“ spustil konečně notu, kterou jsem očekávala. Jen jsem si povzdechla.

„Nenechala jsem to být!“ ostře jsem se ohradila. Jen se smutně zasmál. Sklopila jsem hlavu. Měl pravdu, nechala jsem to být.

„Doufám, že je alespoň dobrej v posteli,“ neodpustil si ironii. Neodpověděla jsem mu a dál lovila žížaly v zemi.

„Martin ti může pomoct, Faith,“ prohlásil nakonec po chvíli ticha. Šokovaně jsem na něj pohlédla. Nechápala jsem, jak to myslel.

„Vytáhne tě z toho světa, pomůže ti,“ vysvětlil mi. Naštvaně jsem nakrčila čelo.

„Chceš po mně, abych je zradila?!“ promluvila jsem vážně. Jen přikývl. Zamračila jsem se ještě víc.

„Ach, Faith, proč si vždycky najdeš přátele na špatné straně?“ vzdychl.

„Asi je to prostě můj osud,“ odpověděla jsem mu smutně…

Autor: FaithNana (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Ztraceni v samotě - 24. kapitola: