Vlčí město kapitola 6 • OurStories.cz ~ naše povídky

Stiles Stilinski a problém ve skladišti. Mockrát děkuji za všechny komentáře.

17.07.2013 (11:00) • piromaan23 • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 4× • zobrazeno 1948×

Vyprskla jsem smíchy, podívala jsem se na hodiny a zhrozila se, když jsem zjistila, kolik je.

„Stilesi, je čas jít,“ řekla jsem a naléhavě se na něho dívala. Rychle si vzal bundu a rozloučil se s Katrin. Stiles si sedl na sedadlo spolujezdce a já se pomalu rozjela.

„Měl jsem pravdu s tím omějem?“ zeptal se a natočil se ke mně čelem.

„Ne, nezabije nás, ale vlkodlaka dokáže vyburcovat, rozzuřit. Hlavně si nemůžeš být jistý, který je to oměj,“ řekla jsem a otočila volantem.

„Ono je víc omějů?“ zeptal se jak pětileté dítě.

„Je jich hodně a každý účinkuje jinak,“ řekla jsem mu.

„To jsem nevěděl,“ řekl se zamračením.

„Stilesi, byla bych ráda, kdybys mě teď považoval za kamarádku a kdykoli zavolal,“ řekla jsem mu a vytáhla z kapsy vizitku, kterou jsem mu nechala.

„I ve tři ráno?“ zeptal se.

„Pokud to bude důležité, tak ano, ale prosím, neříkej nikomu, že jsem vlkodlak,“ řekla jsem a usmála se na Stilese. Zastavila jsem před Stilesovým domem a obrátila se na něj.

„Dobře, vlčice,“ mrkl na mě. Natáhla jsem se k němu a nasála jeho pach.

„Smrdím?“ zeptal se a přičichl si ke košili.

„Ne, jen jsem z tebe cítit,“ řekla jsem a sundala si z krku měsíční kámen. Natáhla jsem se pro jeho ruku a vtiskla mu ho do dlaně.

„Měj ho pořád u sebe,“ řekla jsem a sáhla si do kabelky pro náramek z měsíčních kamenů.

„K čemu to je?“ zeptal se a prohlížel si měsíční kámen.

„Zakrývá pach,“ řekla jsem a prohrábla mu vlasy. Stiles vystoupil a obešel auto. Stáhla jsem okénko a zavolala jeho jméno. Otočil se na mě s otázkou.

„Možná nejsi jako já nebo Scott, ale teď tě beru jako moje štěně. Od teď jsi člen mé smečky,“ řekla jsem mu. Jeho oči zajiskřily radosti. Tvář projasnil úsměvem. Zamával mi a utíkal domů. Podívala jsem se na dům a všimla si šerifa, jak nás pozoroval z okna. Povzdechla jsem si a jela domů. Ráno jsem se probudila plná sil. Šla jsem se osprchovat a obléct. Seběhla jsem schody, ulovila jeden toust a spěchala do školy.

„Freya!“ zakřičela na mě ze dveří Katrin. Pohlédla jsem na ni.

„V noci jsem slyšela střelbu. Bylo to u skladiště. Dávej na sebe pozor,“ řekla a podala mi omluvenku na odpolední vyučování. Přikývla jsem, vystoupila z auta a vběhla do sklepa. Vzala jsem jednu krabici, co byla pod stolkem, a otevřela ji. Byly tam všechny dostupné druhy omějů. Zavřela jsem krabici a vzala ji s sebou. Nechala jsem si narůst drápky a vyndala desku, která sloužila jako falešné dno. Opatrně jsem pak krabici položila do skrytého prostoru vedle luku s šípy a stříbrného kufru, kde bylo pár zbraní a stříbrné kulky s omějem. Všechno jsem překryla dekou a zakryla falešným dnem. Kufr jsem zabouchla a nastoupila do auta. Katrin se za mnou dívala se souhlasem v očích. Dojela jsem k domu, kde bydlel Stiles, a zaposlouchala se.

„Ta dívka ze včera tě vyzvedne, nebo tě mám odvést?“ ptal se zrovna Stilese jeho otec. Usmála jsem se a netrpělivě zatroubila. Stiles s jeho otcem vykoukli z okna. Nadšeně jsem jim zamávala.

„Odpověď už znáš,“ řekl jenom Stiles a už sbíhal schody. Otevřely se vchodové dveře a Stiles ještě s neobutou botou běžel k mému autu.

„Štěně, dávej pozor,“ houkla jsem, ale marně, Stiles si přišlápl kaničku od boty a teď ležel na zemi jak placka. Vystoupila jsem z auta a šla mu pomoc.

„Jak mohl můj syn sehnat takové děvče?“ řekl Stilesův otec z domu. Usmála jsem se a pomohla Stilesovi nastoupit. Dnes jsem dojela ke škole dobře naladěná. Pár metrů před školou se Stilesovi rozvibroval mobil. Bez rozmyslu to vzal.

„Scotte, za chvilku jsem ve škole,“ řekl jen a típl mu to. Právě jsem vjížděla na školní parkoviště. Usmála jsem se a zaparkovala poblíž vchodu. Vystoupila jsem a společně se mnou i Stiles, a v tu chvíli jako by se zastavil čas. Stiles ke mně přešel. Všimla jsem si, jak zrovna přijíždí učitel Finstock. Neváhala jsem a objala Stilese okolo ramen a společně jsme šli ke škole. Objevili jsme se u Scotta, který se na nás díval jako vyoraná myš. Uslyšeli jsme ránu a dívali se na učitele Finstocka, který právě naboural do svodidla.

„Jsme jenom přátele, Scotte, nic jiného v tom nehledej, jasný?“ řekl úplně rudý Stiles a rozešel se do školy následován mnou a Scottem. Společně jsme šli do třídy a já podala omluvenku třídnímu učiteli. Přikývl, že to bere na vědomí. Úspěšně jsem přežila pět hodin. Rozloučila se s kluky a jela ke skladišti. Našla jsem tam kapku krve. Namočila jsem do ní prst a přičichla k ní. Oblízla jsem ji, žádná stopa po oměji, čistá střela. Poblíž toho místa jsem našla stříbrnou kulku, kterou jsem strčila do kapsy. Nedaleko jsem však našla další kapku krve, o hodně tmavší. Bylo jasné, že v tom byl vlčí oměj. Moje práce tu skončila, protože ten vlkodlak bude brzy mrtvý. Klikař. Prohrábla jsem si vlasy a šla zpět k autu. Stmívalo se.

Autor: piromaan23 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction