OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Vlčí město kapitola 24



Vlčí město kapitola 24Freya zase blázní a vrhá se do nebezpečí.

EDIT: Článok neprešiel korekciou gramatiky!

 

Samo sebou, že mě Deaton se sebou nevzal. Musela jsem zůstat v posteli a odpočívat, což byla obrovská nuda. Nebyla jsem zrovna nadšená, ale co se dalo dělat. Nebyla jiná možnost.  Poslušně jsem celý den seděla, než přijede Deaton, protože na toho chlapíka jsem teď měla připravenou pušku.

Přemýšlela jsem nad Kanimou a kdo by to tak mohl být. Stejně tak jsem přemýšlela o jejím pánovi. Povzdechla jsem si. Já nikoho nekousla a Peter taky ne. Jeho smečka je kompletní stejně , tak Derekova. Pak mi to došlo. Jackson je Kanima. 

Po nějakém čase mě to přestalo bavit a já usnula. Zdál se mi podivný sen. Šla jsem lesem, mezi stromy prosvítal plod od naší pevnosti. Dívala jsem se okolo sebe. Všechno svítilo různými barvami. Pochopila jsem, že se dívám svýma novýma očima. Pokračovala jsem v cestě, dokud jsem neviděla místo bez barvy. Vešla jsem dovnitř. Stála jsem u podivné stěny. Byl tu zámek jako u trezoru. Otočila jsem zámkem o devadesát stupňů a odstoupila od zdi, která se otevřela. Zapálila jsem louči a šla dlouhou chodbou. Už jsem tu někdy byla. Všechno se začalo chvět a já vyděšeně otevřela oči. Nade mnou stála Katrin.

„Ach, promiň, že tě budím, Freyo, ale jedeme s Jess do města. Smečka nám snědla všechny zásoby,“ řekla s mírným úsměvem Katrin.

„Dobře, jeďte a kupte mi pistáciovou zmrzlinu,“ řekla jsem ji a zasněně se oblízla.

„Tak tu nezlob,“ řekla Katrina líbla mě na čelo. Počkala jsem, až odjedou a vydala se do skříně. Vzala jsem si teplákovou soupravu a botasky. Mobil jsem si nechala doma a vlasy sepnula sponou.  Tiše jsem vyběhla z domu a objevila se kilometr od našeho domu. Sundala jsem si brýle od Deatona a šla. Dívala jsem se všude kolem sebe. Nedávala jsem pozor a podjela mi noha. Upadla jsem a dívala se na místo ze snu. Pomalu jsem sešla pár schůdků a vydala se dovnitř. Otočila jsem zámkem a vzala si louči, kterou jsem zapálila. Ušla jsem pár kroků a zastavila se. Tady můj sen skončil.

Opatrně jsem postupovala chodbou. Došla jsem na konec chodby. Byly tam okovy a žebřík. Pomalu jsem po něm vylezla a ocitla se v temné místnosti. Za mnou se ozvalo zavrčení, po kterém se mi postavily chloupky po celém těle, a projel mnou chlad. Pomalu jsem se otočila a dívala se do žlutých očí. Opatrně jsem se otočila a dívala se na vlkodlaka, který byl v kleci. Zapálila jsem okolo nás louče a dívala se na něj. Usadila jsem se naproti němu a pozorovala ho.

„Kdo jsi?“ zašeptala jsem a dívala se, jak se vlkodlak pomalu mění. Byla to malá holčička. Mohlo jí být, tak osm let.

„Jmenuji se Lucy. Pomoz mi. Brzy přijdou. Zase testy. Já nechci. Brzy přijdou! Prosím, pomoz mi,“ křičelo to děvče a brečelo. Třásla se strachy. Přešla jsem k dívce a chytla trubky ze stříbra. Zatáhla jsem a trubky pukly. Děvče vyběhlo ven a běželo chodbou, kterou jsem přišla. Vzala jsem papíry ze stolu a běžela za ní. Dostala jsem se ven. Dívka seděla v dřepu a žvýkala syrové maso. Znechuceně jsem se ušklíbla a podívala se na dívku, která měla obličej upatlaný od krve.

„Nemusíš to jíst. Je jednadvacáté století. Dám ti najíst,“ řekla jsem a otřela jí svým rukávem obličej. Vzala jsem si jí do náruče a pomalu šla k našemu domu.  Vešla jsem do domu a podívala se na hodiny. Co? Hodiny ukazovali sedm ráno. Co je to za nesmysl. Hodila jsem to za hlavu a šla Lucy jídlo. Nandala jsem jí na talíř vajíčka a kousek slaniny a přidala k tomu krajíc chleba. Nalila jsem jí do hrnečku kakao a vše před ní položila.  Mezitím jsem jí napustila vanu s vodou. V kuchyni zatím Lucy všechno snědla do posledního drobečku, tak jsem jí poslala s ručníkem do koupelny.

Talíř s hrnkem jsem omyla a dala uschnout. Sešla jsem do svého pokoje a našla svoje tílko. Bude jí to muset prozatím stačit. Po schodech přiběhla Lucy obmotaná v ručníku. Sedla jsem si na židli a pořádně ji usušila. Oblékla jsem ji a vzala do postele. Seděla jsem u Lucy, dokud neusnula. Potom jsem si lehla do sítě s papíry, co jsem si vzala se sebou.

„Projekt Říše divů. Zdá se, že ten kdo to psal, bude nějaký vtipálek,“ zašeptala jsem si pro sebe a usmála se. Pomalu jsem četla stránku po stránce. Úsměv mi z tváře po prvním odstavci zmizel z tváře, ale stále jsem pokračovala ve čtení.

Projekt Říše divů

Pět testovacích subjektů v různých letech. Nejmladší z nich sedmiletá Lucy, patnáctiletý Nicolas, dvacetiletý Patrik. Padesátnice Sofie a sedmdesátiletý James. Všem testovaným bylo dáno sérum Potestatem, Vitam a Dardanio. Odezva byla předpokládaná. Tři ze subjektů zemřeli. Přežila jen Lucy a Patrik. Testované subjekty nevykazovali žádné nevhodné příznaky. Doktor Alexandr Deaton. Vlkodlačí léčitel začal s testy. Subjekt Lucy. Nevykazoval žádnou reakci na stříbro, horský jasan ani oměj. Vyskytl se, ale problém po podání protilátky na Kanimin toxický paralyzátor. Děvče vyzařovalo energii, která se časem vsákla do půdy a zdiva. Po osmi dnech. Byla zjištěna nežádoucí reakce. V této oblasti do padesáti metrů způsobila zvrat časové smyčky, a lidé v blízkosti nestárli. Čas okolo plynul velice rychle a děvče nezestárlo ani o den. Testovaný subjekt byl z úkrytu přemístěn do hlavní laboratoře, ale po roce se obnovil buněčný růst a děvče stárlo. Lékaři usoudili, že subjekt Lucy musí zůstat v časové smyčce kvůli dalším testům, kdyby zemřela. Vše by bylo ztraceno. Subjekt Lucy byla uzavřena a naposledy viděna dvacátého prosince 1989.

 Podívala jsem se na Lucy a vzala svůj telefon. Teď mě vůbec nepřekvapilo, kolik bylo hodina a jaký byl den. Zjistila jsem, že jsem v té jeskyni byla týden. Čas tam vážně trval dlouho. 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vlčí město kapitola 24:

1. MarryAnn
18.08.2013 [19:34]

Suuuuuppppeeeerrrr!!!!! Pokračuj:-) :-) :-) :-) :-)

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!