OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Tenká hranice mezi láskou a nenávistí - Prolog

14.04.2012 (15:00) • Lucka24 • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 2503×

PROLOG

Francie 1758…

Taneční sál sídla v Paříži doslova přetékal lidmi. Dámy ukazovaly na odiv své róby ušité podle poslední módy a páni se div nepřetrhli, aby jim složili co nejuctivější poklony. Všichni měli tváře zakryté maskami – ples, který se zde konal, byl totiž maškarní.

Za těžkým brokátovým závěsem se skrývala drobná osůbka, která se dívala do zahrady zahalené tmou. Jmenovala se Caroline a byla to neteř zdejšího pána. Caroline bylo teprve patnáct let, a přestože byla dosud dítětem, dalo se již poznat, že z ní bude neobyčejně krásná žena. Už teď se jí dvořilo plno mladých mužů, ale protože nebyla na takovou pozornost zvyklá, raději se před zraky ostatních hostů schovávala.

Sálem se linula nádherná hudba, většina hostů se v jejím rytmu vznášela na parketu. Všichni byli tak zaujatí tancem, že si nikdo nevšímal dvou mužských postav zahalených do černých plášťů – Williama a Josepha. Jako všichni okolo i oni měli obličeje skryté za škraboškami. Oba už byli rozjaření a dost opilí. Hledali nějaké rozptýlení. William a Joseph byli již od dětství nejlepší přátelé. Odmalička spolu prakticky vyrůstali. Jeden za druhého by položil i život.

„Čekal bych teda větší zábavu,“ prohlásil znechuceně Joseph rozhlížejíc se kolem sebe.

„Měl bys být rád, že jsi vůbec tady. Kdyby ti tvůj otec nedal svou pozvánku, trčel bys teď doma,“ zaprotestoval William. Vypil už sice také hodně vína, ale na rozdíl od svého společníka si stále zachovával alespoň špetku zdravého rozumu.

„No dobrá, vždyť už mlčím,“ řekl Joseph smířlivě a nalil si další sklenici vína.

William se musel v duchu usmát. Věděl, že Josepha je velmi těžké nějak zabavit. Tok jeho myšlenek přetrhl náhlý pohyb na druhém konci sálu, který připoutal Williamovu pozornost. Zpoza závěsu vyšla mladá dívka oblečená do nádherných šatů barvy paví modři. Tvář jí zakrývala maska s motýlími křídly, která perfektně ladila s jejím oděvem. Plavé vlasy jí v drobných lokýnkách splývaly na záda. I když neviděl její obličej, tušil, že je velmi krásná. Zatoužil po její blízkosti a rozhodl se ji požádat o tanec.

Joseph se podíval stejným směrem, aby zjistil, co Williama tak zaujalo.

 „Á,“ prohlásil, když spatřil objekt přítelova zájmu, „je docela pěkná. Ta by stála za hřích.“

„Jo, to by stála,“ přiznal William, ale vzápětí zalitoval, že to nejtajnější a nejniternější přání vyslovil nahlas.

Joseph si významně odkašlal a William na něj rychle pohlédl. Moc dobře věděl, o co teď Josephovi jde, ďábelské jiskřičky v jeho očích ho vždy prozradily.

„Ne, to nemůžeme udělat!“ zaprotestoval William.

„A proč ne? Sám jsi přiznal, že by stála za hřích.“

„Mluví z tebe víno,“ prohlásil William. Sám se však napil ze své číše, protože chtěl ve víně utopit touhu po neznámé dívce. Nedařilo se to však, jeho představy teď byly naopak ještě živější a barvitější než předtím.

„Nemůžeme přece…“

„Jestli myslíš, že tě budou trápit výčitky svědomí, tak se neboj,“ zarazil ho Joseph, „necháme jí na očích tu masku. Nebudeme vůbec vědět, jak vypadá. A ani ona nezjistí, kdo jsme.“

„Ale to přece,“ zkusil to William znovu, ale okamžitě přestal. Věděl už totiž, že je to předem prohraný boj. Sám totiž toužil spojit se s tím překrásným tělem. Chtěl ochutnat její sladké rty a cítit vůni jejích vlasů.

„Podívej,“ šťouchl do něj Joseph, „odchází do zahrady. Tak co? Jdeš do toho se mnou?“

William nijak neodpověděl a jen svého přítele následoval stejným směrem, jakým se před chvílí vydala krásná cizinka.

Caroline se na čerstvém vzduchu cítila nejlépe. Zahradou se linula svěží vůně květin, která byla tak odlišná od silných parfémů dam uvnitř domu. V sále se jí v jednu chvíli začala točit hlava takovým způsobem, že na ni šly mdloby a musela odejít.

Když si teď vzpomněla na svého posledního tanečníka, udělalo se jí znovu trochu nevolno. Byl to takový mladý hejsek. Mohl být tak o rok nanejvýš o dva starší než ona sama, ale to mu nezabránilo, aby se k ní choval jako hrubián. Dělal jí návrhy, při tanci se ji snažil nenápadně osahávat, doslova ji svlékal očima. Když pojednou odvážila mu do nich pohlédnout, uviděla v nich nestoudný chtíč a pobavení. Vymanila se s chabou výmluvou z jeho náručí a začala se skrývat před zraky všech mužů. Rychle zavrtěla hlavou, jako by vzpomínku na neznámého chtěla zaplašit. Začala si potichu prozpěvovat a kráčela dál hlouběji do zahrady.

Z bezpečné vzdálenosti ji sledovaly dva páry očí – Williamovi a Josephovi. Oba chvíli poslouchali dívčinu píseň a nechávali se kolébat jejím rytmem. Hlas měla mladá žena stejně krásný jako bylo její tělo, a Williama znovu přepadly pochybnosti, když si představil, že nádherné zvuky linoucí se z jejích úst se za okamžik změní v křik, prosby a vzlyky. Dívka zrovna zacházela do bludiště z živého plotu. Joseph se pohnul, a William tak poznal, že nadešla chvíle, na kterou jeho přítel čekal.

„Obejdi to tudy a nadběhni jí,“ zašeptal mu Joseph do ucha a rukou ukázal požadovaný směr.

„Josephe, vraťme se, dokud je čas,“ pokusil se William naposled zaprotestovat. „Nechme ji být.“

„Sakra, Wille, přestaň s tím konečně!“ zasyčel Joseph.

 „Dokaž alespoň jednou, že jsi skutečný chlap a ne nějaká ustrašená baba. Uvidíš, že se ti to bude líbit.“

Uražená hrdost, touha a alkohol kolující v Williamových žilách udělaly své. V tuto chvíli si i on chtěl dokázat, že je muž. Znovu se podíval na ženu a ve slabinách náhle pocítil tlak a příjemnou bolest. Vydal se směrem, který mu Joseph určil.

Caroline si stále broukala písničku, kterou jí jako dítěti zpívávala její chůva. Vzpomínkami se zatoulala do minulosti, takže bohužel neslyšela kroky, které se k ní potichu kradly. Jen částečně si uvědomovala, že už je příliš daleko od domu a že by se měla vrátit.

Cestu jí náhle zastoupil nějaký muž. Caroline měla pocit, že se zhmotnil ze samotné temnoty, byl celý oblečený v černém a to její dojem ještě umocňovalo. Ustoupila o krok dozadu a on se k ní naopak o krok přiblížil. Otočila se k němu zády a chtěla rychle utéct, ale nebylo kam. Jedinou únikovou cestu jí zatarasil jiný muž. Byla v pasti.

Znovu se podívala na muže v černém, na Williama.

 „Co ode mne chcete?“ Byla to hloupá a zbytečná otázka, a Caroline to věděla. Moc dobře totiž tušila, o co jim jde. To, co zahlédla v očích obou cizinců, viděla už ten večer nejednou – chtíč a nestoudnou vášeň.

Pomalu se k ní přibližovali a Caroline začala ovládat panika. Byli od ní vzdáleni asi jen pár kroků. Uvědomila si, že pokud se chce zachránit, nezbývá jí mnoho času. Mrskla svým štíhlým tělem a pokusila se prosmýknout kolem Josepha. Ten ale rychle zareagoval, takže mu vletěla přímo do náruče. Jejich boj začal.

„Ne,“ zavřískla, „prosím to ne.“

„Nedělej kolem toho takový rozruch, ty děvko!“ zakřičel jí Joseph do tváře. Škubl jí vlasy dozadu a zvrátil jí tak hlavu. Hrubě ji líbal na krk v místě, kde jí divoce tepala krev.

William nezůstal pozadu. Teď, když už vše začalo, neměl žádné zábrany. Jediným mocným škubnutím jí z ramen strhl šaty a osvobodil tak její drobná ňadra, která teď s potěšením hnětl a sál. Rukou se jí snažil dostat mezi nohy.

Caroline se nepřestávala bránit, i když ve skrytu duše dávno věděla, že je to předem prohraný boj. Snažila se kolem sebe kopat, kousat, škrábat, ale vše bylo marné. Síly ji pomalu opouštěly, až jí nezbývalo nic jiného než křičet.

„Stejně tě nikdo neuslyší,“ zapředl William sladce. Jazykem jí pohladil ušní lalůček. Rukou se konečně dostal pod nesčetnými sukněmi mezi její sevřená stehna. Rukou zajel pod její spodní prádlo a jedním prstem vnikl do jejího bránícího se těla. Přerývaně zasténal.

„Jste odporní,“ zavzlykala. Z očí jí skanula první slza, která se však hned vpila do masky. Odvrátila od nich tvář a zavřela oči.

Joseph se zvráceně rozesmál a začal ji táhnout směrem k lavičce.

„Můžeš jít první, podržím ti ji,“ sykl na Williama; pořád se bál, že jeho přítel bude chtít nakonec couvnout. Hodil Caroline na lavičku a zápěstí ji spoutal svýma rukama.

William šel pomalu směrem k nim. Už po cestě si rozepínal kalhoty. Nalehl na ni, dral se jí mezi kolena. Kalhotky z ní doslova serval a opatrně se vnořil do vzpouzejícího se těla. Narazil na překážku – byla stále ještě panna. Caroline na jeho tváři viděla, že to poznal a že ji snad nechají odejít, v očích se jí zračila nová naděje, a to zvláště po té, co se William od ní nepatrně odsunul. Pak se k ní však tvrdě a nelítostně znovu přitisknul a připravil ji tak o nevinnost. Začal se v ní pohybovat. Caroline vykřikla nesnesitelnou bolestí a ponížením, myslela si, že snad omdlí a byla by za to vlastně i vděčná. Toto vysvobození jí však nemělo být dopřáno a dál pod ním jen nehybně ležela. Přitiskl své rty na její, jazykem pronikal do jejích úst, která s potěšením plenil stejně, jako jinou částí svého těla plenil její nitro. Jeho jazyk jí připomínal nějakého slizkého hada. Opustil její ústa a líbal ji na krk a ňadra. Na rtech jí ulpěla chuť zvětralého alkoholu.

Joseph uvolnil jednu ruku, aby mohl pečlivěji prozkoumat tělo oběti, než se na něj také dostane. Caroline využila té chvilkové volnosti a vymrštila ruku k Williamově tváři. Chtěla mu strhnout masku, aby zjistila, jak ten násilník vypadá. William však rychle zvedl hlavu a Carolinina ruka tak zavadila pouze o ozdobný límec košile, který setrvačností roztrhla. Jediné, co tedy spatřila, byla svalnatá a opálená hruď pokrytá tmavými chloupky. Ruka jí klesla zpět a už se nehýbala.

„Kurvo,“ zašeptal Joseph a vrazil jí facku, aby ji potrestal, „buď ráda, že nevíš, kdo jsme, jinak bychom tě museli zabít.“

William začal zrychlovat a zakrátko se nocí nesl jeho tichý chraplavý sten, jak mu jeho touha vytryskla ze slabin a rozlila se v těle oběti. Zhroutil se na její tělo a přerývaně oddechoval.

Caroline na okamžik marně zadoufala, že ji druhý násilník nechá na pokoji, ale byla to jen planá naděje. William si s Josephem vyměnili role a Joseph se tak ocitl mezi jejíma rozhozenýma nohama. Než si však stačil rozepnout kalhoty a než se William pokusil spoutat jí ruce, sebrala v sobě zbývající síly, kolenem kopla Josepha do rozkroku, prudce vstala z lavičky a dala se na útěk.

„Chytni tu svini!“ zasténal Joseph bolestí.

William byl v mžiku na nohou a několika mohutnými kroky ji dostihl. Ruku jí vpletl do hebkých vlasů a strhl ji k sobě. Na kratičký okamžik si navzájem hleděli do očí a William v tu chvíli poznal, že udělal největší chybu ve svém životě. Okamžitě vystřízlivěl. Z krásných modrozelených očí, které se na něj upínaly, četl prosby, strach, úzkost i odpor. Než stačil rozhodnout, co udělat, objevil se u nich Joseph. Vyzařoval z něj takový vztek, že William mimoděk Caroline lehce objal, jako by ji chtěl před ním ochránit.

Joseph ji vytrhl z přítelovy náruče a mrštil s ní na zem. Po zemi se sunula co nejdál od něj. Snesl se na ni a svým mohutným tělem ji přimáčkl na cestu vysypanou drobnými kamínky, které se jí zarývaly do zad. Uhodil ji do tváře, aby se jí pomstil a pak ještě jednou a znovu a znovu…

Silnými prsty jí sevřel hrdlo.

„Máš štěstí, že se mi líbíš, jinak bys už teď byla mrtvá.“ Pustil ji a Caroline se mocně nadechla. Nedopřál jí však dostatek času, aby si vzduchu stačila užít a začal ji tvrdě líbat. Házela hlavou zprava doleva, jak se snažila uniknout rtům té bestie, ale čím víc se bránila, tím byl Joseph krutější a surovější. Nehty jí zarýval do její hladké pokožky, snažil se jí působit co největší bolest.

Odtrhl se od ní. Jednou rukou ji stále tiskl k zemi a druhou si spěšně rozepínal kalhoty, aby osvobodil své ztvrdlé mužství. Zručně jí vyhrnul sukně.

„Ne, prosím,“ zaúpěla, „už dost.“

Na Josephově tváři se objevil krutý nelidský úšklebek, když do ní prudce pronikl. Nelítostně ji drtil svým tělem. hlasitě jí sténal do ucha.

„Ne, ne, ne,“ opakovala stále, protože na větší odpor už se nezmohla. Zvrátila hlavu a uviděla za sebou Williama, jak se na ní téměř s lítostí dívá. Mimoděk si pomyslela, že William se k ní ve srovnání s Josephem choval s jistou ohleduplností a možná snad i s jakousi něhou.

„Pomoz mi,“ zašeptala do tmy směrem k němu.

Williama ta slova zasáhla jako blesk. Už se chystal rozeběhnout se k ní a vyrvat ji z Josephova sevření, když se ten netvor, kterého nazýval přítelem, rozesmál: „Snad si nemyslíš, že ti on pomůže?!“

William se zastavil uprostřed pohybu a dál jen sledoval, jak to zvíře ukájí svůj chtíč, jak se na ni následně v milostných křečích hroutí a pak opouští její tělo.

„Jdeme,“ prohlásil Joseph a za chůze si upravoval oděv, „tenhle ples už pro nás skončil.“

William však, místo aby následoval přítele, přešel k nehybnému dívčímu tělu. Poklekl k ní. Měla zavřené oči, zdálo se, že nakonec hrůzou a bolestí omdlela. Hruď se jí v pomalém tempu dechu zvedala a znovu pozvolna klesala. Sklonil se nad ní a chtěl jí alespoň trochu upravit šaty. Vyhrnuté sukně doposud odhalovaly její bělostná stehna, na nichž ulpěla panenská krev.

„Ne,“ zašeptala, otevřela oči a podívala se mu do těch jeho, „nedotýkej se mě!“

Stáhl ruku zpět a vstal: „Odpusť mi to.“

Joseph na svého přítele čekal u branky, která sloužila jako zadní vchod do zahrady. Když se pak William vynořil ze tmy jen pár metrů od něj, nedokázal potlačit úšklebek: „Copak tě zdrželo, příteli? Dával sis druhý číslo?“

„Ne, já…“ co však chtěl William říct, se Joseph nikdy nedozvěděl. Ticho noci náhle prořízl srdcervoucí výkřik, do kterého Caroline vložila všechnu svou bolest, hanbu a zoufalství. William se mlčky vydal pryč odsud a snažil se utéct před hlasem vlastního svědomí.

Autor: Lucka24 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Tenká hranice mezi láskou a nenávistí - Prolog: