OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Spoutaná růží - 2. kapitola

27.09.2011 (13:00) • BlackEyes • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 4× • zobrazeno 1674×

Omlouvám se za trochu nudnější kapitolu, ale prostě jsem ji sem musela dát. ;) Tak se snad bude aspoň trochu líbit.

Cesta vlakem uběhla jako voda. Lily dokonce litovala, že se vlak někde nezastavil a nedal si tak dvou hodinovou přestávku, kterou by mohla strávit se Scorpiusem. Skvěle si spolu rozuměli, bavili se a ona si připadala jako v jiné dimenzi, což ještě s žádným chlapcem nezažila.

„Lily, prober se!“ zatřásla s ní Carmen, její spolubydlící a kamarádka, která si očividně všimla toho, že Lily nevnímá zařazování, nýbrž je duchem mimo.

„Cože?“ zamrkala na Carmen Lily a zadívala se na ni. Teprve teď si uvědomila, že už dávno nesedí ve vlaku se Scorpiusem, nýbrž na slavnosti ve Velké síni.

„Říkám ti, aby ses probrala. Kde jsi vůbec byla? Nepřišla sis sednout k nám do kupé, čekali jsme na tebe,“ přejela dívku zkoumavým pohledem a nejistě se rozhlédla kolem, jako by snad čekala nějakého vetřelce, který je poslouchá.

„Nebo – Nebo jsi snad seděla s nějakým klukem, o kterém nevím?“ zašeptala tiše, že jí nebylo téměř rozumět. Lily jen zavrtěla hlavou.

„Řeknu ti to jindy, teď dávej pozor. Už zařazovali Harper?“ zeptala se a kmitla pohledem k prvňákům, kteří stáli před stoličkou s Moudrým kloboukem.

„Ještě ne, jsou u nějaké Nortmanové,“ odpověděla jí Carmen přesně v tu chvíli, kdy Amélie Nortmanová zamířila k Havraspárskému stolu.

„O’Connelová, Susan,“ přečetla profesorka Blacková jméno dívky, která ustrašeně popoběhla k stoličce, načež byla po chvíli zařazena do Zmijozelu.

„Potterová, Harper.“

Jméno malé dívky vyvolalo v síni rozruch. Část lidí ztichla a druhá část si začala povídat s mnohem větší vervou, upírající zrak na Harper, která právě měla na hlavě Moudrý klobouk.

„Mrzimor!“ vykřikl klobouk na celou síň. A přesně v tom okamžiku jako by celá síň utichla. Všichni do jednoho zírali němě na Harper, která byla sama trochu vykolejená.

„Tak běžte, Harper, běžte. Mrzimorský stůl je támhle,“ máchla profesorka rukou a tím prolomila ticho. Od Mrzimorského stolu se ozval zdvořilý potlesk a Harper se k němu usadila, ohlížejíc se ke stolu, u kterého seděli její sourozenci.

„Jak je možné, že je tvoje sestra v Mrzimoru? Vaši přeci byli v Nebelvíru, a ty jsi taky, stejně jako Albus. A James byl také, ne?“ ptala se zvědavě Carmen, když už došly dívky po slavnosti do svého pokoje. Lily jen pokrčila rameny.

„Já nevím. Také jsem si myslela, že ji zařadí k nám. Ale Moudrý klobouk měl pro to asi důvod, nemyslíš?“ odpověděla jí Lily a prohrábla si svou bujnou hřívu.

„No, asi jo. A všimla sis, když mluvili o nových učitelích? Jsou tu dva – tvůj brácha a nějaká Whiteová, Wonder myslím,“ změnila kamarádka rychle téma.

„Ne, to jsem neposlouchala. Jak je stará?“ zeptala se se zájmem a upřela na Carmen zrak.

„Je starší jak tvůj brácha, ale moc stará nebude. Tipovala bych ji tak na dvacet osm. Ale o tom teď nemluvme. Kde jsi byla v tom vlaku?“ zeptala se jí a mrkla na ni.

„No, seděla jsem v kupé. První sama, ale pak si ke mně přisednul Scorpius. Nic zajímavého,“ pokrčila Lily rameny. Snažila se znít lhostejně, ale jakmile vyslovila jeho jméno, celá se zachvěla, čehož si ale Carmen nevšimla. Ta jen kývla hlavou, přikryla se dekou a zatáhla závěsy od své postele.

„Chce se mi spát. Bude ti vadit, když to zalomím už teď?“ zamumlala k Lily, ale nečekala na odpověď. Během chvíle usnula. To Lily usnout nemohla. Myslela na cestu vlakem a na Scorpiuse. Na to, jak se společně smáli, jak se bavili a povídali si. Nemohla pochopit, proč se s Albusem tolik nenávidějí. Vždyť jsou to oba milí chlapci, povahově dokonce i podobní. I když – to je možná ten důvod. Ani holky nemají rády, když je některá stejná jako ona. Pokud to tak mají i kluci, není se čemu divit – vždyť Albus i Scorpius jsou oba chytří, talentovaní na famfrpál, oblíbení u děvčat. Vlastně si navzájem tvoří jakousi konkurenci.

Druhého rána vstával Albus časně ráno. Jednak nemohl spát, protože šel včerejšího dne spát moc brzy, jednak se nemohl dočkat svého posledního ročníku tady a už ho chtěl mít za sebou. Jeho spolubydlící – Patrick – samozřejmě ještě spal. Byl opakem Albuse – na školu kašlal, byl líný, rád spal a také byl velmi neurvalý a sprostý. Teď zrovna chrápal, přes celý pokoj, což byl nejspíše další z faktorů Albusova časného vstávání.

„Panebože, zachraň mě,“ zamumlal Albus při pohledu na něj, zatvářil se znechuceně a klekl si na podlahu. Zpod postele vytáhl svůj obrovský kufr, ve kterém měl stále své věci. Vytáhl z něj svůj školní stejnokroj a své černé boty, načež odešel do koupelny.

Když se z ní vrátil, byl již ustrojen přesně tak, jak by se od něj – vzorného studenta – očekávalo. Patrick samozřejmě ještě pochrupoval. Albus se o něj však nestaral, vzal svou školní brašnu, hodil si ji přes rameno a vydal se ven z pokoje. Posadil se na křeslo ve společenské místnosti a vytáhl z brašny knížku, načež se pustil do čtení.

Netrvalo to ovšem dlouho, než se do místnosti začalo scházet čím dál víc lidí, včetně jeho sestry. To se mu sice moc nelíbilo, ale na snídani se mu také jít nechtělo, tudíž v místnosti zůstal a doufal, že ho nechají v klidu si číst.

„Ahoj, ty jsi Albus, viď? Jo, určitě jo, už jsem o tobě slyšela. Já jsem Leona, chodím do čtvrtého ročníku. Tak jsem si říkala – neměl bys někdy čas? Hodně se o tobě mluví a říká se, že jsi chytrý. A já plavu v Přeměňování, takže bys mě možná mohl doučovat, co ty na to?“ vychrlila na něj nějaká dívka, kterou on jaktěživ neviděl. Byla blonďatá, s modrýma očima a docela hezká. Až na to, že byla ze čtvrtého ročníku, jak sama řekla. A rozhodně nebyla Albusův typ.

„Promiň, ale – znám tě vůbec odněkud? Nebo jsi o mě prostě jen tak náhodou slyšela?“ zeptal se jí obezřetně a zavřel knihu, kterou četl, upírajíc na dívku svůj pohled.

„No, já… Kamarádky mi prostě říkala, že jsi chytrý, tak jsem si myslela, že bys možná…“ začala mluvit a zadívala se do země, na své nohy.

„No dobře, budu tě doučovat, co? Dneska v osm večer u jezera?“ nabídl jí přívětivě.

No co, jsem prefekt. Mám tu být pro ostatní, pomyslel si pro sebe. Pak se omluvil, že bude muset jít na snídani a vyšel z místnosti. Škoda, že neslyšel to stejné, co slyšela jeho sestra.

„Mám rande s Albusem Potterem!“ vypískla Leona, sotva Al opustil místnost.

Autor: BlackEyes (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Spoutaná růží - 2. kapitola: