Mezi světy - 6. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Jessica Dursley. Její matka byla podle jejího dědečka otcovou největší životní chybou. Zemřela však dřív, než své novorozené dcerce stihla alespoň pohlédnout do tváře a nechala ji tak napospas otci a prarodičům. Její život byl normální. Tak normální, jak jen mudlovský život může být. Dokud nepřišly její sedmé narozeniny, kdy Jessičin otec zjistil, že se už s dítětem jako ona jednou setkal.

Rodinná večeře

18.05.2012 (15:00) • FaithNana • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 5× • zobrazeno 1145×

Jessica se to parné sobotní odpoledne pohupovala na houpačce na dětském hřišti nedaleko Zobí ulice a vůbec nevnímala hádku, kterou právě mezi sebou vedli její dva nejlepší přátelé. Kvapem se totiž blížil čas, kdy se bude muset vrátit domů a jít s otcem na velkou rodinnou večeři, na kterou je předchozího večera pozvala její teta Ginny. Dala by nevím co, aby mohla Zacha s Emou vzít sebou a všechny ty úžasné lidi a věci, co dokážou, jim ukázat. Nechtěla před nimi mít žádné, byť sebeúžasnější tajemství. Jenže to nešlo. Kdykoliv navštívila kouzelnický svět, což bylo všehovšudy pouze dvakrát, bylo jí důrazně připomenuto, že o něm nesmí nikomu nic prozradit. Kouzelnický svět je tajný a pro mudly prostě neexistuje. Když jí na mysli vytanulo tohle kouzelnické označení obyčejných lidí, nemohla se zbavit pocitu, že ten, kdo ho vymyslel, je neměl moc v lásce. Jessice to připadalo spíš jako urážka nebo snad dokonce nadávka.

„A já ti povídám, že se mi Jamie říkal, že si Jane, podvedl! Prý ses držel za ruku s tou divnou holkou z vedlejšího baráku! Viděl tě!“ obviňovala ho Ema.

„A já mám Jane ráda, takže se s tebou nebudu bavit, dokud se jí neomluvíš,“ syčela na něj nepříčetně a tvářila se při tom jako jeho máma, která plísní svého malého syna.

„Já už musím domů,“ přerušila je Jessica uprostřed napjatého ticha, kdy jeden druhého málem zabíjeli pohledem.

„Jo, aha, no… tak zítra?“ zeptala se o poznání mileji Ema.

„Já nevím, stavte se pro mě,“ pokrčila rameny Jessica a bez dalšího rozloučení odcházela domů. Těm dvěma to evidentně moc nevadilo a okamžitě se vrátili zpět ke své hádce. Slyšela je ještě na začátku Zobí ulice.

Jen co prošla domovními dveřmi, vystrčil děda Vernon hlavu z kuchyně a hartusil: „No, konečně jsi tu! Běž se okamžité umýt a převléknout. Babička ti nachystala slušné oblečení, protože jestli máte jít na večeři k tomu spratkovi, musí vidět, jak se máme dobře. Nehodlám se jím nechat zahanbit,“ šklebil se naštvaně, přičemž tu poslední větu si mumlal pro sebe v mylném domnění, že ho jeho vnučka neslyší. Jessica však slyšela všechno. Uplynul už celý týden od té doby, co jí přišel dopis z Bradavic a oznámil jí, že je čarodějkou a ona celý ten čas jen smutně pozorovala dědečkovu narůstající nenávist vůči magii. Nechápala, proč ji tak nenávidí. A proč nenávidí svého synovce, kterého jistojistě neviděl celou tu dobu, co je na světě. Harry jí nepřipadal jako zlý člověk a magie sama o sobě určitě mohla být i užitečná, vzpomněla si na tu prachovku, co sama uklízela. Ale ze strachu, že by to mohla jen zhoršit, mu nikdy nic neřekla a odešla se sklopenou hlavou nahoru do koupelny a pak rychle do svého pokoje, kde se převlékla do naškrobených šatů s límečkem. Cítila se v nich nesvá. Pak už se ani nenadála a byla s otcem na cestě k paní Figgové. Ta jim opět vynadala, že jsou pozdě a rychle je popostrkovala ke krbu. Nestačili ani mrknout a už se ze všech sil snažili udržet balanc před krbem v příjímací hale Potterových.

„Hurá! Už jsou tady!“ ozvalo se jí těsně vedle ucha a nemohl to být nikdo jiný než Lily. Jessica už by její hlas dokázala poznat kdekoliv a kdykoliv. Společně s ní tam byli i Hugo a Roxy.

„Honem, všichni už na vás čekají,“ popoháněla je do patra. Tentokrát bylo prostřeno v jiné místnosti než jedli minule. Tahle byla mnohem větší, Jessice to spíš připomínalo malý taneční sál. Uprostřed stál obrovský dřevěný stůl a kolem něj seděla spousta lidí. Zbývala jen dvě volná místa, a jak si Jessica uvědomila, musely být pro ni a jejího otce. Hugo zdvořile usadil Dudleyho na vzdálenější stranu stolu, kde seděli všichni dospělí a Jessica se posadila mezi děti.

„Roxy mi říkala, že ti všechny ukázala u nich doma na fotkách. A všichni naši už o tobě taky ví, ale kdybys náhodou nevěděla, stačí se zeptat,“ pošeptala jí Lily, ale to už z kuchyně vycházela paní Weasleyová s mísou polévky v rukou a s Ginny a Kráturou za zády. Ti nesli ošatky s pečivem. Krátura byl domácí skřítek Potterových, poznala ho už na předchozím obědě. Jessice naháněl trochu strach. Měl velké kulaté oči, trochu vodnaté, svraštělou vrásčitou tvář a velké plandací uši. Neustále se mračil a mumlal si něco sám pro sebe.

„Díky,“ naznačila jí bezhlesně ústy a pořádně se rozhlédla okolo.

Zatímco si všichni nabírali do svých talířů polévku, Jessica je pozorovala. Opravdu nechyběl ani jeden z nich. Bylo jich tolik, že na druhou stranu stolu pomalu nedohlédla a musela se pořádně předklonit, aby poznala, kdo tam sedí. Byl to Charlie a hlasitě se smál něčemu, co mu vyprávěl jeho synovec Hugo. Bohužel to zřejmě slyšela okolojdoucí paní Weasleyová a uštědřila mu pořádný políček. Oba to rozesmálo ještě víc. O pár míst vedle seděla Victorie a kolem ramen měla paži Teddyho Lupina. Jessica na ně zůstala zírat. Nejenom, že Victorie byla neuvěřitelně krásná, ale ještě nejspíš musela chodit s Teddym, protože proč jinak by ji objímal, kdyby do ní nebyl zamilovaný, že?

Najednou se vedle ní strhl jekot. Strejda George se nakláněl přes stůl a popichoval Lucy, která se tvářila strašně upjatě a důležitě. Okamžitě se k němu přidal Louis a James a strhla se hádka. Uklidňovat ji musel až Harry, kterého děti i George okamžitě poslechli na slovo. Pan Weasley i Ron museli kapitulovat.

To už se polévka dostala i k ní a Jessica se chtěla pustit do jídla, když jí došlo, že všichni už mají sice nandáno, ale nikdo nejí. Na něco zřejmě čekali, takže si složila ruce do klína a čekala s nimi. Nejspíš to bude nějaký proslov nebo něco takového, říkala si v duchu, ale to co přišlo, ji zaskočilo. Zvedla se paní Weaslyová a se vztyčeným ukazováčkem jim hrozila: „Předem vás všecky upozorňuju, že žádná bramborová válka se dnes konat nebude. A jestli to někdo zkusí nebo dokonce i něco jiného, zabavím vám všem košťata a celý zbytek prázdnin strávíte bez famfrpálu. Tak, to jsem měla na srdci a teď vám přeji dobrou chuť,“ usmála se a všichni se za občasného reptání, hlavně ze strany dětí, pustili do jídla.

Rozhodně to nebyla tichá večeře, na kterou byla zvyklá z domova. Tady bylo pěkně rušno. Dospělí probírali novinky z kouzelnického světa, což Jessica poznala jedině podle toho, že jim nerozuměla ani slovo, a děti se spolu vášnivě bavili právě o famfrpálu. Muselo to být něco opravdu zajímavého, když se o tom bavili skoro pořád. Nakonec začali všichni radit Percymu, jak by měl jako ministr kouzel vyřešit chaos v nejvyšší famfrpálové lize. Toho to ale evidentně obtěžovalo, protože neustále dokola opakoval, že tohle je jeho nejmenší problém a že na famfrpál mají přece na ministerstvu samostatné oddělení. Dudley celou tu dobu potichu jedl a zíral do talíře. Sem tam pouze po očku sledoval svou dceru, která se bavila s Lily a Roxy.

„A co je to vlastně ten famfrpál?“ zeptala se Jess nejmladší členky Potterovic rodinky.

„Ty to nevíš? No jo vlastně, promiň, občas na to ještě pořád zapomínám,“ omlouvala se Lily a plácla se do čela.

„Je to ten nejúžasnější kouzelnický sport na světě! Kouzelnický pétanque je jen pro starý páprdy. Vůbec nechápu, že se na to někdo chodí koukat. Vždyť oni jen postávají na zemi a hází koule do vzduchu! No nic, famfrpál se hraje i v Bradavicích mezi kolejemi. A celá naše rodina se v historii Bradavického poháru hodně proslavila, víš. Moji rodiče, strejda George i Fred, Ron, ti všichni hráli za Nebelvír a vyhráli několikrát famfrpálový pohár. Albus i James teďka hrají za své koleje a já doufám, že se do kolejního týmu dostanu taky. Byla by to ostuda, kdyby ne. Vlastně bych chtěla hrát famfrpál i dál, až vyjdu ze školy. Za národní družstvo Anglie. Jako mamka s taťkou než se narodil James,“ rozvášnila se Lily. Všechno to popisovala s takovým nadšením, že Jessicu přemohla zvědavost.

„A jak se to hraje?“ ptala se dál.

„Lítá se při něm na košťatech, ve hře je sedm hráčů v každém týmu a čtyři různé míče. Je to složité vysvětlovat to bez ukázky. Ani naše ukecaná malá sestřička by to jen tak nedokázala, a když jsi navíc nevyrostla v našem světě,“ prohlásil důležitě James, což ve tváři Lily vyčarovalo uražený výraz. Těžko říct, zda to bylo kvůli tomu, že jí vzal slova z pusy nebo protože podceňoval její řečnické schopnosti. Jessica už to však moc nevnímala. Její mozek teď pracoval na plné obrátky, jak se snažila představit si hru, kde se lítá na košťatech a hraje se se čtyřmi míči. Jediný sport, na který kdy chodila koukat, byl fotbal. A jediný sport, který kdy provozovala, bylo plavání a běhání, ale to bylo tak všechno. A oproti tomu, o čem mluvili sourozenci, to bylo naprosté nic. Jessica posmutněla, což zahlédnul Harry, který jejich rozhovor na půl ucha vyslechnul. Přeci jenom ho ještě pořád zajímalo všecko, co se famfrpálu týkalo.

„Jamesi nezapomínej, že když sem se k famfrpálu dostal já, byl jsem na tom úplně stejně jako Jessica. A taky jsem všecko bez problémů pochopil. Dneska už si troufám říct, že poměrně rychle a dobře,“ mrknul na ji a Jess jen vykulila oči. „Navíc,“ pokračoval, „jsem si jistý, že jí to všecko víc než ochotně ukážete,“ zazubil se. U stolu se zvedl nadšený povyk.

A tak se famfrpál stal další věcí, která zvyšovala Jessičin zájem o Bradavice a kouzelnický svět. Jak tu tak seděla a pozorovala dění okolo sebe, byla zase rozpolcená. Najednou si nebyla až tak moc jistá, že rok v Bradavicích jen přetrpí a pak se vrátí zpět.

***

Když byli všichni nacpaní až k prasknutí, musela Jessica uznat, že babička Petunie se na vaření paní Weasleyové ani nehrabe. Něco tak dobrého ještě nejedla. Dospělí teď seděli ve velkém obývacím pokoji u čaje a sušenek, přičemž se stále věnovali problémům ministerstva. Dudley s nimi seděl taky, ale jen zaraženě mlčel a upíjel ze svého hrnku. Victorie s Teddym zmizeli v jeho pokoji, který tu měl. Jessica se od Lily a Roxy dozvěděla, že Teddyho vychovávali Potterovi a jeho babička. Takže i tady měl tak vlastní pokoj s velkou cedulí na dveřích, která nesla jeho jméno. Stejně byly označeny i všechny zbývající dětské pokoje. Některé měli navíc na ceduli i vlaječku koleje, do které majitel pokoje chodil. Jessicu trochu udivovalo, jak hrdě se všude ke svým kolejím hlásí. Líbilo se jí to, ale moc tomu nerozuměla. Byla to přece jenom škola, ne? Ona si nikdy na své dveře nedávala označení třídy, do které chodila.

Naproti dětským pokojům byla ještě jedna obrovská místnost s dvojitými prosklenými dveřmi, která vypadala jako obývací pokoj a herna v jednom. Byly tam kouzelnické i obyčejné mudlovské vymoženosti pro děti všech věkových skupin. Od domečků pro panenky přes počítač a různé videohry až po knihovnu a šachový stolek. V rohu dokonce zahlédla i dětské divadlo, kde se loutky samy pohybovaly. Na první pohled bylo jasné, že to je pokoj pro velkou a bohatou rodinu. V rohu pod oknem seděla sestřenka Molly a četla si pod rozsvícenou lampičkou knížku. Dominiqe, Fred, Louise a James si krátili chvíli s věcmi z ochodu strýčka George. Roxy se právě snažila porazit Rose v kouzelnických šachách, které byli pro Jess trochu děsivé, protože figurky na šachovnici se navzájem opravdu napadaly a končily rozbité na kraji hrací desky. Uklidnila se teprve, když ji holky ubezpečily, že až skončí, budou figurky zase v pořádku a celé. Jessica se nakonec přidala k Lily a Hugovi a společně hráli videohry. Al jim do toho celou dobu aktivně kecal a tak nahlas, že se každou chvíli přišel někdo podívat, co se to tam děje.

„Je trochu škoda, že v Bradavicích tyhle věci nefungují,“ povzdechl si Hugo.

„Ale jdi ty, pak bys nedělal nic jiného. Víš, jak to máma nesnáší,“ odpověděla mu Rose tónem starší sestry. Hugo, který k ní byl otočený zády, začal napodobovat její obličej, čímž rozesmál Lily i Jessicu.

„Stejně bychom na to neměli čas,“ konstatovala nakonec jeho nejmladší sestra zároveň s tím, jak praštila Jessičinu počítačovou postavu pánví po hlavě a vyřadila ji tak ze hry. Jessica to ale moc nevnímala. Znovu utekla v myšlenkách jinam. Jestli v Bradavicích nefungují videohry, jak tam asi bude fungovat takový mobil? Co když opravdu nebude moct Emě a Zachovi napsat? Co potom?

„Lily? A jak komunikujete s mámou a tátou?“ zeptala se nakonec, zatímco se snažila najít ideální pozici, aby mohla vyřadit Huga ze hry.

„Máme sovy přeci, posíláme dopisy!“ odpověděla automaticky Lily a dál se soustředila na hru. Najednou ale zničehonic položila ovladač.

„To mi připomnělo, počkej tu!“ přikázala jí a odběhla do svého pokoje. Za chvíli se vrátila a v náručí nesla obrovskou klec s nádhernou hnědou sovou s černýma očima.

„Tady, to je dárek od nás. My máme sovu všichni tři. Je to nejlepší a nejužitečnější zvíře povídal táta. A tahle se k tobě hodí skvěle,“ povídala, Lily, zatímco zaskočené Jessice předávala do ruky klec.

„Je na tobě, jak ji pojmenuješ. Bude nosit tvoje dopisy z Bradavic domů tátovi,“ mrkla na ni Lily a Jessica překvapením nevěděla, co na to říct. Dostala sovu od rodiny, která ji znala sotva týden? Vždyť ona jim nic nedala, ani od nich nic nechtěla.

Teď, když tam tak stála uprostřed pokoje s darovanou sovou v ruce, jí připadalo, že odejít z Bradavic hned po prvním ročníku bude těžké a hlavně dost nefér.

„Děkuju,“ zašeptala nakonec rozpačitě. Měla z toho všeho v hlavě zase pořádný zmatek.

Autor: FaithNana (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction