Mezi světy - 4. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Jessica Dursley. Její matka byla podle jejího dědečka otcovou největší životní chybou. Zemřela však dřív, než své novorozené dcerce stihla alespoň pohlédnout do tváře a nechala ji tak napospas otci a prarodičům. Její život byl normální. Tak normální, jak jen mudlovský život může být. Dokud nepřišly její sedmé narozeniny, kdy Jessičin otec zjistil, že se už s dítětem jako ona jednou setkal.

Další Weasleyovi a Kratochvilné kouzelnické kejkle.

23.04.2012 (16:00) • FaithNana • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 1258×

Cestou k obchodu strýčka George byla Jessica ještě zamlklejší, než během celého uplynulého dne. Ve chvíli, kdy spatřila Albuse v novém zeleném hábitu, zatoužila být na koleji s ním. Mrzelo ji, že zrovna Zmijozel lpí na původu kouzelníků.

„Lily, jaké jsou ty ostatní koleje?“ zeptala se nakonec, když už se zase všichni sešli a mířili do té části Příčné ulice, kde zatím ještě nebyla.

„V Nebelvíru jsou také mocní kouzelníci,“ odpověděla Lily, „ale tam se nebere ohled na jejich původ. Nejsou hrdí, ale jsou obětaví a odvážní. V Havraspáru jsou ti nejchytřejší a nejbystřejší. A v Mrzimoru zase ti nejhodnější, zdánlivě nenápadní a nevýrazní, ale za to věrní, ti kteří nikdy tvou nezklamou důvěru.“ Její tón tentokrát nebyl tak nadšený jako vždycky, protože jí Jessica zrovna vyrušila uprostřed vzrušené debaty se svými bratry o čemsi, čemu říkali famfrpál. Neměla ani ponětí, co to je, ale zdálo se, že společně se svým otcem tu byla jediná, kdo to nevěděl. Všichni ostatní se byli hádkou tří sourozenců Potterových hluboce zaujatí.

„Konečně jste tu, už na vás čekáme,“ promluvil káravě kluk zhruba v Jamesově věku, který jim otevřel dveře. Byl trochu tmavší pleti a měl dlouhé kudrnaté vlasy, ale soudě podle jejich barvy, i on patřil do rodiny Weasleyových. Rose se zatvářila na jeho pozdrav uraženě a místo odpovědi ho přetáhla knihou o historii magie. Zaskučel bolestí, ale ustoupil z cesty, aby mohli všichni vejít. Jessicu s panem Dursleym si prohlížel úplně stejně jako Rose s Hugem a jejich rodiči, když je viděli poprvé.

„Nedotýkejte se ničeho, co vypadá podezřele,“ varoval je Harry. „Dudley myslím, že si celkem dobře pamatuješ poslední návštěvu Weasleyových u vás doma, tenkrát před světovým pohárem ve famfrpálu, že?“ zeptal se svého bratrance a Dudleyho tvář opět nabrala bílý odstín, když mu přikývnul na souhlas. Jessica všechno zamyšleně pozorovala a pak se rozhlédla okolo sebe. Tolik magie pohromadě ještě nikdy neviděla. Prachovka tu sama od sebe utírala prach mezi pohybujícími se fotografiemi, na kterých byli pravděpodobně zbylí členové téhle velké rodiny Potterových a Weasleyových. Bylo jich opravdu hodně. Napočítala minimálně třináct dětí a spoustu dospělých. Jessica poznávala rodinu svého strýce a pak i rodinu Huga a Rose. Našla dokonce i fotku, na které byl ten kluk, který jim otevřel.

„To je celá naše rodina, je nás opravdu hodně, babička vždycky šílí, když přijedeme na návštěvu,“ ozvalo se vesele vedle Jessicy. Stála tam dívka, asi v jejím věku, dle podoby mladší sestra kluka, který je vítal. Rozpačitě se pousmála, když si všimla, že krom nich dvou tu už nikdo jiný není.

„Koukám,“ vydechla konečně Jessica a vrátila svůj pohled zpět k poličce.

„Jo. Můj táta je ze sedmi dětí, to udělá hodně. Nejstarší jsou Bill a Charlie. To je ten na té fotce s tím drakem. On jediný nemá žádnou rodinu, nikdy na to nebyl. Jeho rodinou jsou, byli a vždycky budou draci. Bydlí v Rumunsku. Bill je tady na té fotce i s jeho rodinou. Teta Fleur, sestřenky Victorie a Dominique a bratránek Louis. Victorie je už dva roky ze školy, Dominique je teď v posledním ročníku a Louis jde do druhého ročníku. Holky jsou z Nebelvíru, Louis je v Havraspáru,“ ukazovala postupně dívka a Jessica její vyprávění hladově hltala. Nakonec, byli to její hodně vzdálení příbuzní a byli opravdu úžasní. Alespoň dle jejího názoru.

„Tady je Percy, třetí nejstarší, a jeho žena Audrey. Ona je mudla, tak jako tvůj táta. A sestřenky Molly, pojmenovaná po babičce, letos v posledním ročníku v Havraspáru, a Lucy, která jde, stejně jako James a můj brácha Fred, do čtvrtého ročníku. Na koleji je jako jediná z nás v Mrzimoru. No a potom je tu můj táta George, máma Angelina, já jsem Roxy a můj už zmíněný brácha Fred. On je v Nebelvíru a já doufám, že budu taky. Všichni z naší rodiny tam chtějí být. Rodinu strejdy Rona a nejmladší z dětí, tety Ginny už asi znáš. Potom jsou tu babička s dědou, tady úplně nahoře,“ dopověděla Roxy a ukazovala na ně prstem. Jessica se snažila pečlivě si uložit všechna ta jména do paměti.

„Neříkala jsi, že těch dětí bylo sedm?“ zeptala se Jessica nakonec po chvíli ticha. Roxy jen přikývla.

„Strejda Fred byl dvojče našeho táty. Zemřel ve válce, v bitvě o Bradavice,“ posmutněla.

„Aha, to mě mrzí,“ špitla Jessica, zatímco se jí v hlavě objevila vzpomínka na Lily, jak vyprávěla o zapalování svíček u pomníku padlých. Tehdy se o strejdovi Fredovi vlastně zmiňovala. Bylo to však trochu nenápadně zastrčené mezi slovy. Jessica to chápala, o ztrátě se mluví těžko, vždyť sama o mámě mluvit neuměla a to ji nikdy ani nepoznala. Zkusila změnit téma, aby Roxy rozveselila, ale bohužel všechny další dotazy už nikoho povzbudit nemohly.

„Kdo je ten kluk na fotce u rodiny strejdy Harryho?“ zeptala se Jessica, aby přerušila to tíživé ticho.

„To je Teddy Lupin. Strejda Harry je jeho kmotr.“ Roxy i teď mluvila o poznání smutněji než na začátku.

„A kde má rodiče?“

„Umřeli na stejném místě a ve stejnou dobu jako strejda Fred. Jsou tady na té fotce společně se členy obnoveného Fénixova řádu, to byla skupina lidí, kteří stáli proti Voldemortovi. Stejně jako na té fotce vedle, kde jsou jeho původní členové. Na obou fotkách je většina z nich po smrti. Jsou tu i rodiče strejdy Harryho, tady, vidíš?“ ukazovala. „A jeho kmotr, Sirius Black, bratranec Teddyho mamky. Tady je pan profesor, po kterém má Albus druhé jméno, Severus Snape, a tady je Albus Brumbál. Byl ředitelem Bradavic v době, kdy tam naši chodili rodiče. Všichni jsou mrtví. A tahle dáma, to je současná ředitelka školy Minerva McGonagalová. Dřív prý byla ředitelkou Nebelvírské koleje. O většině z nich se budeme učit, což mi připadá vážně komické, alespoň v naší rodině, protože si každé Vánoce vypravujeme jejich společné historky,“ řekla smutně Roxy, ale už se i maličko pousmála ve snaze odlehčit situaci.

„Aha, to je mi líto,“ špitla Jessica.

„To nemusí, všichni to udělali pro nás a udělali by to znovu. Abychom my mohli žít v lepším světě.“ Hlas jí při té větě znovu nabral na síle. Byla v něm slyšet pýcha a hrdost. Její oči se stále ještě trochu leskly, jak zadržovala pláč, ale jinak už byla zase tou veselou podivínkou, která se z ničeho nic objevila a začala Jessice ukazovat fotky.

„A odkud je tahle fotka?“ zeptala se Jessica a dívala na skupinku teenagerů a dětí různého věku. Měli na sobě Bradavické uniformy a jak si všimla, byly mezi nimi zastoupeny všechny koleje. Poznala tam Harryho a Ginny, Rona s Hermionou, ale dokonce i některé ostatní Weasleyovi sourozence, tedy dvojčata Freda a George. A našla i Angelinu.

„To je Brumbálova armáda. Založili ji strejda Harry s Ronem a tetou Hermionou v jejich pátém ročníku v Bradavicích. Bylo to krátce potom, co se Voldemort vrátil k moci a ministerstvo se snažilo ten fakt všemožně popřít. Ve škole například přestali vyučovat praktickou obranu proti černé magii. Proto se všichni na téhle fotce rozhodli trénovat sami. I někteří z nich tenkrát umřeli,“ odpověděla Roxy.

„Ono existuje i nějaké ministerstvo?“ podivila se Jessica. Informace o dalších mrtvých členech na fotkách automaticky vypustila. Byla si jistá, že o nich uslyší ještě mnohokrát a nechtěla, aby Roxyina pozitivní nálada znovu zmizela.

„Jasně, že existuje! Strejda Percy je ministrem kouzel! Myslela sis snad, že nemáme nikoho, kdo by dával dohromady zákony a tak?“ Roxy zněla pobaveně.

„Páni, máte naprosto úžasnou rodinu!“ Jessica nevycházela z údivu. Váleční hrdinové, ministr kouzel, ta spousta peněz a velká sídla.

„Snad máme, ne?“ mrkla na ni spiklenecky Roxy. Jessica se zatvářila naprosto nechápavě.

„Jsi přece neteř strejdy Harryho, všichni jsme rodina,“ pousmála se Roxy. Jessica byla naprosto zaskočená. Jistě, něco podobného jí říkala už i Lily, ale Lily byla upovídaná, spontánní a bláznivá. Měla pocit, že to řekla bez ohledu na pravdivost těch slov, jen aby se Jess cítila vítaná. Roxy ji však neznala ani hodinu. Neměla důvod to říkat, pokud by to nemyslela vážně. A to Jessicu neskutečně potěšilo. Zvlášť, když si z Lilyina vyprávění pamatovala, jak těžké může být pro některé mudlovské kouzelníky zapadnout a najít si místo v kouzelném světě.

„Roxy? Jessico? Kde jste? Pojďte jíst!“ ozvalo se odkudsi z bytu a Roxy odtáhla Jessicu do vedlejší místnosti k jídelnímu stolu.

***

„Tak co? Už jste zpátky? Doufám, že jste strejdu George nezruinovali!“ smála se Hermiona, když se zástup dětí objevil ve dveřích. Tvářili se sice jako naprostá neviňátka, ale všem bylo jasné, že Filch se z nich zblázní ve chvíli, kdy se rozhodnou ve škole použít něco z toho, co teď plnilo jejich kapsy. Všechny výrobky od bratří Weasleyových byly sice v Bradavicích přísně zakázané, ale to samotným Weasleyovic potomkům nemohlo zabránit je používat. Nehledě na to, že dokud to příliš nepřeháněli, měli zastání i v ředitelce McGonagalové, která moc dobře věděla, jak moc se děti podobají svým rodičům. Moc dobře jí to dokázali už Teddy a Victorie, když jako první ze všech dorazili do školy.

„Ne, to bychom strejdovi neudělali!“ zubil se Hugo a šel se lísat k mámě. Jessica, s plnými kapsami různých sladkostí a blbin z obchodu, si sedla vedle svého táty a dělala, že tam není. Mezi dětmi už byla jako doma, ale mezi dospělými si stále připadala trochu nesvá. Nakonec, nebyla zvyklá na takhle velkou rodinu. Doma to byla vždycky jen ona, táta a prarodiče. Oni bývali většinu dne v práci a ona ve škole. Vždy se akorát všichni sešli u večeře, kde si hráli na snobskou rodinu s vybraným chováním. Ale na římse nad krbem, měli fotky sotva tři. Neměla žádného strýce, který by vlastnil obchod s žertovnými předměty a sladkostmi nebo byl jakýmkoliv ministrem. Vlastně podle ostatních už teď měla, ale předtím to tak nikdy nebylo. Během několika dnů se svět téhle jedenáctileté dívenky převrátil vzhůru nohama.

„Tomu nevěřím! Jsi vůbec můj příbuzný?!“ rozesmál se George, když pozoroval Hugův rádoby nevinný výraz.

„Zvláštní, strejdo, že Molly jsi tohle nikdy neřekl,“ zamýšlel se James.

„Molly je Percy v ženském vydání, ta by nepoznala zábavu, ani kdyby jí zaklepala na rameno! Zeptej se svého táty,“ odpověděl stále ještě rozesmátý George.

„Náhodou, s odstupem času mi jeho rebelská léta docela vtipná připadají,“ zkonstatoval Harry.

„Jo, ale neříkej to nahlas před mámou. Ta z toho má trauma ještě dodnes,“ vložil se do toho smějící se Ron.

Hrajete někdo Pottermore? Jaká kolej? :)

Autor: FaithNana (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction