Je to moje první povídka na téma HP. Má celkem složitý děj a proto kapitoly nebudou přibývat rychle. Je z dob Pobertů, ale objeví se tu i Voldemort. No, doufám, že se alespoň někomu zalíbí, Nerea.
13.01.2012 (10:00) • • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 994×
Prolog - Do úschovy
Konečně jsem došla do Brumbálovy kanceláře. Cesta hradem byla dlouhá, ale pamatovala jsem si ji jako své boty. Řekla jsem heslo "banánky v čokoládě" a za chvíli už jsem stála před Albusem Brumbálem.
„Buď zdráv, Albusi, můj drahý příteli," pozdravila jsem pokorně a s úctou starého muže, který seděl za velkým dubovým stolem.
„Oh... Buď zdráva Ellise. Vždycky mě překvapíš a to už se dlouho nikomu nepovedlo," oplatil mi milým hlasem Brumbál a pokynul mi, abych si sedla.
„No, Albusi, zdráva už posledních osm let nejsem a navíc už nadešel můj čas. A proto jsem tady," konstatovala jsem klidným hlasem a sedla si na křeslo před Albusovým stolem. Moje nohy už dávno nejsou takové, jaké bývaly za mlada.
„Já vím, má drahá. Co potřebuješ? Je mi jasné, že tu nejsi jen na přátelské návštěvě," odtušil Albus a podíval se mi do očí.
„Jsem tu proto, abych u tebe uschovala svou hůlku. A taky chci, abys mě za šestnáct let znovu přijal na školu," sdělila jsem mu svoji prosbu.
„S tou hůlkou počítej, ale jak tě mám za šestnáct let přijmout na školu, když už nadešel tvůj čas?" zeptal se nechápavě. Albus Brumbál věděl vždy všechno, až na věci týkající se mé osoby. Byla jsem pro něj vždy nevyřešenou záhadou, a proto jsem byla jediná osoba, která ho dokázala překvapit.
„Našla jsem jiný způsob, jak ho v dalším životě najít a zabít. Ty víš, že to musím udělat, ale chci ti zde nechat tento medailon. O tom, že ho zde budeš mít, vím jen já a proto mě lehce poznáš," řekla jsem a odepla jsem si medailon z krku a položila jej ne desku stolu.
„Ale, to je... To je..." zakoktal se Albus, je vidět, že ho dokážu opravdu pořádně překvapit.
„Ano, to je Ambrosius Lotos, medailon, který se u nás v rodině dědí po generace. Jeho prvním nositelem byl Merlin, který ho také sám vyrobil," objasnila jsem původ medailonu s hrdostí v hlase.
„Oh, ano. Slavný a ztracený Ambrosius Lotos," opakoval obdivným hlasem Brumbál a jemně jej vzal do ruky. Je pocta vidět Merlinův medailon, natož se ho dotknout alespoň jednou v životě. Albus je opravdu poctěn, jelikož jsem mu ho dala do rukou asi na šestnáct let.
„Chtěla bych ho u vás schovat Albusi. Je pro mě životně důležitý," prosila jsem Brumbála.
„Dobře, uschovám ho u sebe, dokud se nevrátíš a neřekneš si o něj," souhlasil Albus.
„Ještě jednou děkuji Albusi. Děláte toho pro mě opravdu mnoho," poděkovala jsem. „Teď už, ale opravdu budu muset jít. Krásné dny, příteli," rozloučila jsem se. Potom jsem vytáhla Bezbolestný jed – můj vlastní výtvor, vypila jsem malou lahvičku a už víckrát se mé staré vrásčité rty nenadechly.
V tu chvíli, když přestalo té staré ryšavé paní být srdce, ozářila celou místnost jasná bělostná zář a její stářím svraštělé tělo zmizelo s lehkým závanem větru do černočerné noci.
A přesně v tu chvíli se na prahu Jezerní vily objevil proutěný košík s malým roztomilým dítětem. Plavovlasou holčičkou s fialovýma očima, která se jmenovala Ellise Whiteová.
Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction
Sdílet
Diskuse pro článek Lucem Vitae: Prolog - Do úschovy:
Tak to vypadá vážně zajímavě, líbí se mi ta originalita 
Miluju poberty, jsem ráda, že se objevil někdo další, kdo se takové tvorbě a tématu věnuje 
Super uz se nemuzu dockat na dalsi kapitolu. Bude to hodne zajímavý. 
Přidat komentář:
- Who He Really Is
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!