Lucem Vitae: 1. kapitola - Setkání po letech • OurStories.cz ~ naše povídky

Takže, je tu první kapitolka. Odehrává se asi o šestnáct let později než prolog.
Znovu se setkáte s Albusem a taky přijde pár vysvětlení. Doufám, že se vám bude líbit, Nerea.

28.01.2012 (12:00) • • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 4× • zobrazeno 985×

1. kapitola - Setkání po letech

Bylo mi šestnáct let, když jsem se přemístila k hranici pozemků Bradavického hradu. Ve škole ještě nikdo nebyl, takže jsem prošla hradem bez zdržování. Ani jsem se nenadála a už jsem stála před chrličem, řekla jsem heslo "zázvorové rohlíčky" a vešla jsem do ředitelny.Věděla jsem, že tu Albus bude a proto jsem se nezdržovala klepáním. Jen co jsem vešla, pozdravila jsem Albuse jako starého přítele, čímž samosebou byl.

„Dobrý den, Albusi," řekla jsem a čekala ne jeho reakci.

Zvednul hlavu od papírů a vypadal opravdu zaskočeně, nejenom mou podobou, ale i tím, že jej zase někdo dokázal překvapit.

„Oh... Dobrý den slečno..."

„Whiteová. Ellise Whiteová," doplnila jsem ho, jelikož se pořád ještě nevzpamatoval. „Albusi, přišla jsem tě požádat o vrácení mé hůlky a medailonu a prosím tykej mi," řekla jsem a nabídla mu ruku.

„Ellise... Jak to?..." zeptal se se zaujetím v hlase a přijal moji nabízenou ruku.

„Já... Chtěla bych tě požádat o jedno místo ve škole," řekla jsem trochu rozpačitě: „Jestli tedy mohu?"

„Ovšem, že ano, Ellise," řekl a ze svého stolu vytáhl ze stolu pergameny se školními potřebami a tyky moji jedinečnou hůlku. Patřila Merlinovi, asi tak jako všechny moje pozemky a dědictví, které mám.

„Zde je tvoje hůlka, Ellise a tady vše, co budeš potřebovat do školy," řekl a podal mi tyto dvě věci.

„Děkuji," řekla jsem vděčně a přijala hůlku i pergameny z jeho rukou. Jen co se hůlka dotkla mé ruky, zazářila na celou ředitelnu, tak aby každý věděl, že má konečně zpět svého majitele, na kterého čekala celých šestnáct let.

„Ale jak to, že jsi tady a tak mladá?" zeptal se Albus hned jak světlo zmizelo a rukou mi nabídl místo v křesle naproti němu.

Posadila jsem se a započala vysvětlovat: „Byla jsem na svém sídle, v Merlinově knihovně, když jsem nějakou náhodou našla Merlinovu knihu Bílé magie, pečetěnou krví. Přečetla jsem ji a našla v ní způsob, jak se znovu zrodit se schopnostmi, pamětí a vzhledem z předchozího života. To proto ta záře, když jsem umřela. Ten způsob se nezývá Lucem Vitae," dořekla jsem a sledovala ho, jak mu to šrotuje v hlavě.

„Lucem Vitae?... Velice zajímavé. Slyšel jsem o tom, že jej hledali ti největší kouzelníci, ale nikdo ho nikdy ani koutkem oka nezahlédl," řekl se zaujatostí v hlase Albus a zamyslel se.

„Merlinova kniha skrývá mnohá tajemství," řekla jsem tajemně. „Albusi, vraťte mi prosím Ambrosius Lotos. Věřím, že jste ho ochraňoval, ale myslím, že už to zvládnu sama," požádala jsem ho a počkala než jej ve své objemné knihovně našel. Byl ukryt v - mně velice známé - knize s názvem: Láska je silnější než smrt. Tento svazek jsem dostala v pátém ročníku, když se Tom začínal zajímat o viteály. Tehdy mi moc pomohla, nevím jak dnes, ale láskou se v tuto dobu zabývat nemohu. Musím dokončit úkol.

Po chvíli jej vyndal a vložil mi ho do ruky.

„Albusi, prvního září nastoupím na Bradavický expres a doufám, že zařazování bych si mohla odbýt i dnes," řekla jsem s nadějí v hlase a prosebně jsem se podívala na Albuse.

„Ale tvá kolej je přeci Zmijozel, Ellise," řekl a podíval se na mě. Netrvalo to dlouho a on podlehl mému štěněčímu pohledu. Probudil Moudrý klobouk a sundal jej z police.

„Potřebujeme tě," zašeptal mu lehce do ouška a my sledovali, jak se probouzí.

„Albusi, proč mě budíte tak brzy?" otázal se.

„Tato studentka nastupuje do sedmého ročníku a požádala mě, zda bych ji nemohl zařadit už dnes," vysvětlil Moudrému klobouku situaci Albus, přešel ke mě a posadil mi jej na hlavu.

Po chvíli Moudrý klobouk spustil: „Oh, jaká vzácná návštěva. Ellise Whiteová, zmijozelská kolej. Je mi jasné, co chceš udělat a proto, že si jdeš za svým a to za zabitím Toma i přes mrtvoly, mluví za vše."

„Prosím, neposílej mě do Zmijozelu. Snažila jsem se změnit. Tehdy jsi mi nabízel Nebelvír, ale já chtěla být se sestrou. Dnes chci zabít Toma, ale přes nevinné oběti bych nešla," prosila jsem.

„Tak dobrá, budiž," řekl a nahlas vyslovil: „Nebelvír." Sundala jsem si jej z hlavy a položila jsem ho zpět na polici. S úsměvem jsem se otočila na Albuse a po rozloučení jsem se jeho krbem odletaxovala do Jezerní vily. Svého domova.

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction