OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » II: Za okny je tma



II: Za okny je tmaPřináším, krátkou povídku. Jedná se o FF na Harryho Pottera. II = In inmortal. Hermiona se chodí schovávat. Blíží se čas, kdy má vypuknout válka. Je jediná, kdo se bojí? Příjemné čtení, vaše AEN btw.: Děj je poupraven, neodpovídá knížce. Harry, Ron i Hermiona jsou v Bradavicích. Je těsně před válkou. Relikvie jsou už nalezeny.

II: Za okny je tma

Andie Et Non

 

Byl jeden z dalších večerů, kdy Hermiona sama seděla na okenní římse v knihovně a koukala na hvězdy. Chodila sem natajno. Nikdo sem v tuhle dobu nechodil a hlavně nesměl. Milovala hvězdy. Zdály se tak daleko, ale zároveň měla pocit, že by se jich mohla dotknout. Tohle bylo její místo. Sem chodila přemýšlet a poslední dobou i plakat. Blížil se konec. Věděla, že šťastné časy brzy skončí. Čekala je válka a nevěděla, zda tu válkou přežijí všichni. Děsila ji ta nevědomost. Denně se v duchu se všemi loučila. Tady… Na místě, kde ji nikdo nemohl vidět ani slyšet. Alespoň to si myslela.

I on sem chodil. Stejně jako ona si myslel, že sem nikdo nechodí. Že jej nikdo neuvidí. I on se trápil stejnými otázkami jako ona. Ale měl jednu, která ho trápila mnohem více. Rozhodl se pro něco, co ho bude stát život. Moc dobře to věděl. A tak tam jen seděl, oddělen jen několika regály od ní. Sledoval hvězdy na obloze a doufal, že snad se k nim jednou připojí.

„Prázdno,“ zašeptal. Bylo to slovo, které vystihovalo jeho vnitřní pocity. Nebál se. Už dávno se nebál smrti. Cítil jenom prázdno. Bál se reakce jeho rodiny, toho, jak se zachovají, až přijde den, kdy si budou muset zvolit, a on zradí! Vztek ho pohltil a on hbitě vyskočil na nohy a popadl jednu knihu. Zrada, jaká to náhoda, že vytáhl zrovna tuhle knihu! Mrštil jí proti skleněné tabuli v okně a ta se s obrovským rachotem vysypala. Při tom zvuku se lekl. Ale tohle místo chránil Silentiem, takže to nemohl nikdo slyšet.

„Je tady někdo?“ Prudce sebou trhl a srdce mu zrychlilo. Nikdo tu neměl být. Pozoroval ho snad někdo?

„Halo? Je tu někdo?“ ozvalo se znovu. Poznal, že patří nějaké dívce, ale zřejmě byl moc daleko, než aby poznal, o koho jde. Vydal se za tím hlasem. Tušil, odkud přichází, a jak se blížil, uslyšel i něco jiného. Vzlyky. Jeho srdce, podle tolika lidí ledové, se pohnulo. Ať byla ona dívka kdokoliv, bylo mu jí líto.

„Kdo je tam?“ zeptal se a Hermiona prudce zvedla hlavu.

„Já myslela- myslela jsem… Myslela jsem, že tu nikdo není,“ zašeptala roztřeseně.

„To i já,“ odpověděl stejně šeptem. Proti měsíčnímu svitu rozeznával obrys, ale nikoliv podobu dívky. Ale ten hlas, byl mu povědomý, ale nedokázal si ho přiřadit. Popošel tedy kousek blíž. Hermiona zalapala hlasitě po dechu a vzápětí si přitiskla ruce na ústa.

„Nemusíš se bát,“ snažil se ji uklidnit, ale jako by se vyděsila ještě více. Ostražitě se začala odtahovat, když k ní začal natahovat ruku.

„Nech mě,“ řekla. Ví, s kým mluví!

„Kdo jsi?“ zeptal se. Zavrtěla hlavou.

„To ti neřeknu. To by jsi mě mohl rovnou zabít!“ V jejím hlase bylo poznat, že k němu chová upřímnou nenávist. Ale ani to mu nepomáhalo určit, o koho jde. V hlavě měl vymeteno. Jak to, že ji nepoznává? Znal každou dívku na škole, ale v tento moment si nedokázal žádnou vybavit.

„Ach, chápu,“ řekl a otočil se.

„Raději půjdu,“ řekla Hermiona a vstala. Pokusila se kolem něj protáhnout, ale on ji chytil za ruku. Měl tak ledové ruce, uvědomovala si Hermiona a pokusila se mu vyškubnout. Ten dotek na ni zapůsobil jako zásah bleskem.

„Řekni mi své jméno. Slibuji, že to nikomu neřeknu,“ zašeptal. Neotočila se. Nechtěla, aby věděl, že je to ona. Nechtěla, aby musela umřít dříve, než bude moci pomoci v boji. Ještě ne. Ne jeho rukou!

„Ne,“ s těmi slovy mu vyškubla ruku. Jenže díky tomu rychlému pohybu ztratila balanc a padala k zemi. Čekala na náraz, ale místo toho pocítila, jak ji někdo drží v náručí. To u ní způsobilo jen větší strach. Nyní se bála otevřít i oči. Stále ji držel v náručí, když se s ní znova postavil.

Přitiskl své rty na její. Kašlal na všechna pravidla. Věděl už, s kým má tu čest, ale bylo mu to jedno. Konečně jednou, poprvé ve svém životě, si dovolil, aby ho ovládly jeho pocity.

Strnula strachem, ale když se začal jazykem dobývat do jejích úst, povolila. Stále s úděsem otevřela oči. Díval se na ni.

Ale to, co uviděla v jeho očích… Pokud měla obavy, že tenhle večer nepřežije, tak teď si tím byla jistá. Nebyla to nenávist, ani zloba, to, co viděla, bylo horší. V jeho očích viděla poznání, ale to, co ji hodně zarazilo, byla něha, se kterou se jí díval do očí.

„Co to…“ Umlčel ji.

„Tohle jsem měl udělat dávno,“ zašeptal a opřel se čelem o její. Strach z ní opadl. Tam, kde se jí dotýkal, cítila chlad vycházející s jeho pokožky, jak se mísí s horkem, které spalovalo její tělo. Srdce jí bilo jako o závod.

„Nechápu,“ odpověděla mu a pokusila se odtrhnout. Nepustil ji.

„To ani já. Poslyš, Hermiono,“ zašeptal. Věděl, s kým má tu čest! A přesto ji políbil. „Vím, že si myslíš, že jsem ten nejhorší, ale je hrozně důležité, abys něco pochopila. To nejsem já, ten kdo chodí po chodbách téhle školy. To je jen obraz mých rodičů. Protože až přijde čas, uvidíš. Jen jsem chtěl, abys věděla, že mě se nemusíš bát. Tobě! Bych nikdy neblížil.“ S těmi slovy ji znovu políbil. Se zašustěním pláště zmizel. Jako by se vypařil. A ona tam stála jako solný sloup. Civěla do místa, kde jeho před chvíli byl jeho obličej. Nedokázala uvěřit tomu, co se stalo. Ale chtěla zjistit, co tím myslel. Stále cítila ten chlad na místě, kde ji držel. S tím pocitem odešla. Dlouho do rána nemohla usnout, věděla jen jedno. Musí zjistit, co tohle má znamenat. Proč jí srdce bije jako splašené? To byla poslední myšlenka, než usnula.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek II: Za okny je tma:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!