OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Iceman

19.11.2012 (11:00) • SarkaS • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 11× • zobrazeno 2011×

Přináším první příběh z mé nové série X-men. Ráda bych vám totiž představila x-meny, jací jsou podle originálních komiksů. Ne ty patvary, které představují filmy (i když ne, že bych je neměla ráda). Pojala jsem to jako řadu na sebe volně navazujících příběhů, každý zaměřený na jinou postavu. Vybrala jsem ty nejpodstatnější klaďase (uvidíme, jestli se najde čas i na příběhy záporáků), ale i tak jich je třináct a nejspíš přibudou i povídky, které budou zaměřeny na situaci nebo čas, a ne na postavy, takže ty budou navíc. Doufám jen, že se vám moje podání tohohle Marvelovského multiversu zalíbí, a třeba ve vás probudí stejnou lásku, jakou k fenoménu X-men chovám já.

„Drakeu!!!“ Všichni sebou škubli, když se řev rozlehl institutem, jen vlastník onoho vyřvávaného příjmení se s povzdechem opřel do pohovky. Čekal. Nemusel dlouho. Dveře do společenské místnosti se rozlétly, jako by je vzala parta bijců beranidlem.

„Ať je to cokoliv, já jsem v tom nevině,“ prohlásil nezúčastněně a protáhl se. Vzteky brunátný Summers ho propaloval pohledem. Vzhledem k jeho schopnosti měl Bobby štěstí, že ne doslova.

„A co je, krucinál, tohle?!“ štěkl Scott a zamával ve vzduchu ovládáním hangárových vrat.

„To byla, prosím pěkně, nehoda. Wolfsbane do mě strčila a-“

„Hele, neházej to na mě, jo?“ ohradila se Wolfsbane, která se doteď klidně věnovala pilování nehtů.

„Icemane!“ pěnil velitel x-menovského týmu a učitel mladšího osazenstva institutu.

„Nebyl to záměr, no fakticky. Prostě omyl, no,“ krčil rameny Bobby a snažil se udržet výraz naprosté nevinnosti, který už všem ve škole jasně naznačoval, že se někde něco stalo a on je viník.

„Omylem si zmrazil ovládání k vratům do hangáru, které bylo v zamčené skříni, která byla v zamčené kanceláři?!?“

„Jo, omylem jsem ho zmrazil. Dobejval jsem se potají do kanclu, a když do mě drkla, tak nějak to ze mě vystřelilo, no.“

„Já ti jí taky takovou vystřelím! Dva tejdny služba na letounu! A bude tak čistej, že by se z něj Jean mohla najíst, jasný?“ štěkal Scott a sledoval Bobbyho, dokud ten patřičně zkroušeně nepřitakal. Potom velitel vysupěl z místnosti hledat Beasta, který by mohl poškozené zařízení spravit.

„Ten si to ale bere k srdci, suchar,“ odfrkl si Bobby a spokojeně se natáhl na pohovce tak, aby Rahne položil hlavu do klína, za což ho počastovala napůl nevěřícným, napůl odmítavým pohledem.

„Já to slyšel! Měsíc!“ ozval se Cyclopsův řev a Bobby si otráveně vzdychl.

„Bezva,“ ucedil bezhlesně a zazubil se na Rahne, která do něj na oplátku strčila, až se z pohovky skulil. „Helé!“

„Válej se po někom, kdo o to stojí, Icemane,“ ušklíbla se a pohodila hřívou barvy skořice, načež se vzápětí vynesla z místnosti směrem k ložnicím. Bobby se ušklíbl a vyskočil na nohy, aby se oprášil.

„Stejně mě bere, je to vidět,“ usmál se samolibě.

„Nemyslím, tovarišč,“ ozvalo se z křesla u knihovny, kde celou dobu tiše seděl Piotr a kreslil do skicáře.

„Bez urážky, Péťo, ale jako by ses zrovna ty v tomhle vyznal,“ ucedil Bobby a uhladil si svetr. Colossus se na něj shovívavě usmál, stoupnul si a ze skicáře svrchní papír utrhl. Když procházel kolem Bobbyho, strčil mu ho do rukou. Ten se na něj překvapeně podíval. Na papíře se vyjímala jeho karikatura, které z nosu visel rampouch, kterak prosebným pohledem zírá na Rahne, který vypadala, že o jeho existenci nemá ani tušení. Vztekle papír zmuchal a zakřičel směrem do chodby, za odcházejícím Rusem:

„To není vtipný!“

Užíval si už druhý týden trestu a otráveně pulíroval letoun, který den předtím x-meni vytáhli na misi a podařilo se jim čisťounkého Blackbirda zaflákat neuvěřitelným množstvím sajrajtu. Kdyby nebyl Cyclops takovej suchar, podezříval by ho Bobby, že to udělal naschvál. Když ho dostal z nejhoršího, rozhodl se přesunout dovnitř. Tam se to muselo vycídit nejdřív, to mu Summers s nadšením vysvětlil první den, hned potom, co provezl třídu nováčků. Bobby měl co dělat, aby si tenkrát práci ještě nepřidělal, když to viděl. I pouhá vzpomínka mu obracela žaludek.

„Jako by si ty boty nemohli votřít,“ vrčel, když drbal bahno z podlahy v nákladovém prostoru, o krvavých cákancích nemluvě – za ty speciálně proklínal Wolverina, protože nikdo jinej touhle tekutinou tak zbytečně a navíc dobrovolně neplejtval.

Když se zbavil nejhoršího, otevřel prostor, kde byly vyskládané obvazy a podobný materiál k ošetření, a pokyvuje hlavou v rytmu hudby valící se ze sluchátek, se tam horní polovinou těla ponořil. Třídil a přerovnával s nadšením Wolverina na opeře. Naprosto ho tak překvapilo, když sebou letoun škubnul. Bobby vletěl po čumáku do už srovnaných zásob a rozryl je jak divočák, když dostane chuť na bukvice.

„Héj!“ zaprotestoval, ale vzápětí ho umlčelo víko, které ho vzalo přes kříž. Sténání se zase rychle změnilo v nadávky. „Kurvafix! Já se na to-“ Zvedl víko a pozpátku se vysoukal ven.

Nikomu by to nepřiznal, ale vibrace letounu brázdícího vzduch směrem vzhůru mu na chvíli sešněrovaly vnitřnosti strachem. Nehledě na to, že ho pekelně bolela záda.

Vyrazil ke spojovacím dveřím, ale ty se rozletěly, ještě než se stačil dotknout ovládacího panelu. Do kůže u krční tepny se mu zapíchl dlouhý lesklý dráp.

„Drakeu?“ zavrčel překvapený Wolverine.

„Co jsem ti zas udělal?“ zeptal se Bobby dotčeně a šilhal na dráp. Ten se bleskově zasunul zpět do pouzdra na Loganově předloktí, ale stejně rychle ho nahradila ruka, která sevřela do pěsti Bobbyho svetr hned pod krkem. „Hele!“ zasípal ten a vzápětí se ruka, která ho svírala, pokryla ledem. O zbytku těla nemluvě. Bobby se ztuhlé ledové soše vykroutil a ustoupil. Dívaly se na něj překvapené tváře celého týmu. Došlo mu, že letí do akce. „Paráda! Kam letíme?“zeptal se nadšeně a sedl si na místo, které Wolverine uvolnil.

„Roberte?“ ozval se Cyclops, na kterém i navzdory vizoru, zakrývajícím půlku tváře, bylo vidět, že radost teda nemá. „Co tu děláš?“

„Co bys řekl, slovutný kmete?“ ušklíbl se Bobby. „Sám jsi mi to zadal. Pulíruju tohodle drobečka, což mi připomíná – doufám, že jste si vypucovali boty,“ změřil si pohledem přítomné x-meny, kteří na něj hleděli způlky nevěřícně, způlky pobaveně.

„Icemane!“ zachraptěl promrzlý Wolverine v touze zařvat, když se s hlasitým pukáním dostal z ledu. Bobby před ním jen tak tak stihnul vytvořit ledovou stěnu, takže místo do něj Logan narazil právě do té. Zpomalila ho dost na to, aby se Bobby stihnul zvednout z místa a schovat se za Beasta.

„Co proti mně dneska máš?!“ ptal se nechápavě.

„Jestli to nebude mít co do činění s tou ledovou skulpturou, kterou jsi z něj vytvořil,“ nadhodil s klidným úsměvem Beast.

„To byla přiměřená sebeobrana!“ bránil se Bobby a ukázal na vzteklého Logana. „Navíc, on si začal. Málem mě zapíchl jen za to, že tu uklízím, podle jeho rozkazu!“ otočil žalující prst na Cyclopse.

„To stačí, Logane,“ ozvala se Storm, když si oslovený nakročil směrem k nebohému studentovi.

„Stačit bude, až to řeknu já,“ zavrčel Logan, ale přece jen schoval drápy, které mu už zase trčely z rukou.

„Fajn. Takže co teď, nemáme čas se vrátit. Někdo tu s tebou bude muset počkat, až dosedneme na zem,“ přemýšlel Scott zamračeně a mnul si čerstvě oholenou bradu.

„Ale já můžu pomoct!“ rozzářil se Bobby. Jestli o něco fakt stál, tak to byla vstupenka do týmu.

„Nejsi x-man. Dokonce ani nejsi ve výcvikovém programu pro budoucí x-meny,“ pronesl Scott zamračeně. Bobby si s otráveným výrazem založil ruce na prsou.

„A čí je to vina, co? Nikdo nemůže říct, že bych nechtěl,“ ušklíbl se a ani se nepokoušel skrýt narážku na to, že to byl Scott, kdo jeho žádost čtyřikrát zamítl.

„Nejsi připravený.“

„Css.“ Víc k tomu Bobby neměl co říct. Snad jen… „Beaste?“ upřel prosebný pohled hodného hocha na nejoblíbenějšího učitele na škole.

„No…“

„Beaste!“ ozval se naštvaný Scott. Modrý lev se na Bobbyho podíval s omluvným pokrčením ramen.

„Slyšel jsi velitele, Bobby.“

„To je tak nefér!“ pronesl Bobby navztekaně a vymrazil si křeslo z ledu, do kterého si uraženě dřepnul. Několik členů týmu se pobaveně ušklíblo, ale Scottův výraz jim nedovolil nic víc. Jen Wolverine si hlasitě odfrknul.

„Nic to nemění na tom, že tě bude muset někdo hlídat.“

„Nejsem dítě.“

„Nejsi, ale taky se ti nedá věřit. Když řeknu, abys tu zůstal, nejdýl do minuty tě máme zase za zadkem. Tohle není hra, takže to nemůžu riskovat. Teď už jen zbývá rozhodnout kdo.“

„Zapomeň,“ ozval se okamžitě Logan a založil si paže vzpurně na hrudi.

„To bych ani nezkoušel,“ ujistil ho Scott kysele a podíval se na ostatní. Jako první to vzdal Colossus.

„Pohlídám ho.“ Scott se pousmál.

„To je od tebe milá nabídka, ale budeme tě potřebovat. Jestli se do té základny dostaneme, tak bude nejspíš i třeba rychlý ústup co nejpřímější cestou. A není nic přímějšího, než skrz zeď.“ Na to Colossus neměl co říct.

„Počkám tu s ním já. Ty úzké chodby stejně nebudou pro moje křídla nic moc. Byl bych stejně nejméně platný,“ pronesl Warren rozvážně, ale i když to říkal klidně a výraz měl vyrovnaný, lehké napětí v křídlech, která sebou malinko škubala, ukazovalo, že z toho není o nic nadšenější, než by byl takový Wolverine.

„Díky, Warrene, nerad tě nechávám pozadu, ale nedá se nic dělat.“

„Kecy, můžete mě vzít s sebou,“ huhlal Bobby pořád stejně vzpurně, ale Scott ho ignoroval.

Zbytek cesty probírali taktiku a rozdělovali si úkoly, zatímco Icemana žrala uražená pýcha. Věděl sám nejlíp, co zvládne, a nebylo fér, že ho ten šašek s laserovým pohledem podceňuje jen proto, že mu profesor Pleška svěřil velení.

Ostentativně si strčil sluchátka do uší a přehrávač pustil naplno. Moc dobře věděl, že jim jeho hudební nevkus – jak říkali - leze krkem a taky, že takhle nahlas to všichni pohodlně slyší. Wolverine skřípal zuby skoro stejně tak hlasitě, to bylo krásně vidět i tam, kde Bobby seděl.

„Icemane! Icemane!!!“ zařval Scott, až mu přeskočil hlas.

„Přáníčko, šefiku?“ zeptal se Bobby s přehnaně milým úsměvem. Scott si jen zoufale vydechnul.

„Prostě… tu zůstaň,“ dodal po malém zaváhání notně vyčerpaně. Bobby si uvědomil, že Blackbird začal klesat a automaticky se napjal, i když inerciální tlumiče pracovaly spolehlivě a posádka tak téměř nic necítila.

Scott rozdal poslední pokyny, znovu přikázal Bobbymu nezvedat zadek z křesla a vyrazili.

„Panák namyšlenej,“ spílal Cyclopsovi tiše Bobby.

„Snaží se tě udržet naživu,“ pronesl klidným tónem Angel a sednul si proti němu, křídla sklesle visící k zemi.

„Tak horký to neni. Zvládnul bych to.“

„Vážně? Zvládnul bys tu zodpovědnost, když na tobě závisí životy ostatních z týmu? Tam venku to není každý sám za sebe, víš?“

„Jasně. Právě proto. Mohl bych pomoct!“

„Nebo selhat. Tvoje schopnosti nejsou trénované. Mrazíš ve velkém spíš instinktivně, než záměrně, jen si to přiznej.“ Bobby si odfrkl.

„Stejně bych to zvládl,“ stál si za svým jako tvrdohlavé děcko. Angel projevil velkou dávku sebeovládání, když se mu nevysmál a omezil se jen na nepatrný úsměšek.

„Storm Cyclopsovi, padli jsme do pasti. Opakuji, je to p-“ vysílačka ztichla a Bobby se poplašeně zadíval na napjatého Warrena. Ten zatínal pěsti a náhle napjatá křídla se mu třásla.

„Cyclops Storm! Storm!“ volal Scott.

„Mám ji, ale je mimo. Musíme ustoupit,“ ozval se Beastův hlas.

„Cyclops rozumí, všichni k řídícímu centru. Slyšíte?“ Na příkaz reagovala valná většina týmu, až na Storm, která byla mimo a… „Wolverine!“

„Nemam čas na debaty, pidlovočko. Plný drápy práce, kapiš?“

„Wolverine, stáhni se, musíme se seskupit!“

„Sám se seskup, srabe,“ dostalo se mu odpovědi a někdo zařval. Logan to nebyl.

„Hm, tolik k týmovému duchu,“ ušklíbl se Bobby i přes vážnou situaci. Angel seděl ztuhle, kloubky rukou úplně bílé.

Čas kolem nich plynul s naléhavostí splašeného stáda a hlukem sněžné sovy na lovu.

„Neměli by-“ začal Bobby, ale to už Angel tiskl vysílačku zabudovanou v uniformě.

„Cyclopsi, tady Angel, hlašte stav. Opakuji, tady Angel, jak jste na tom?“

„Zvládnem to, hlídej Bobbyho! Do h- ááá!“ Cyclopsův hlas umlkl.

„To neznělo dobře,“ hlesl Bobby, zasažený skutečností, že by se týmu jeho snů taky mohlo něco stát.

„Do háje,“ zašeptal Angel. „Cyku! Beaste! Kdokoliv!“ volal tiše do vysílačky, ale odpověď nepřišla. Zkusil to ještě několikrát, ale výsledky byly pořád stejně neuspokojivé.

„Tak fajn, to stačí. Jdeme tam,“ postavil se Bobby na nohy po pár minutách, ale Angel mu zastoupil cestu.

„Ty nejdeš nikam, Drakeu,“ zpražil ho přísným pohledem.

„Potřebujou pomoct!“ Bobby nemohl uvěřit, že by je tam Warren nechal.

„Právě proto tam půjdu já a ty zůstaneš tady. Odsud můžeš dát vědět profesorovi.“

„Zapomeň!“

„Bobby! Tohle je vážné! Není správný čas ani místo na hrdinství,“ trval na svém mutant s křídly.

„Přesně. Musíme využít, co máme. A ty tu zrovna teď máš jen mě. Navíc, slyšels, že to byla past, ne? Počítali s běžným týmem x-menů, já jsem překvápko.“ Angel se zamračil, ale bylo vidět, že nad tím přemýšlí. Bobby se usmál spokojený sám se sebou, ale nedělal si naděje. Kdyby tým nebyl v takovém průseru, Warren by ho odpálkoval líp, než to zvládne Beast při baseballu. „Jestli si pořád nejseš jistej, tak přidej ještě tohle: Buď půjdem spolu, nebo z tebe udělam neškubaný mražený kuře a půjdu sám.“ Angel zamrkal a pak se rozesmál.

„Troufáš si, Roberte. Ale nech si to, budeš led potřebovat na tu bandu hlupáků, co si myslí, že si můžou zahrávat s x-meny. Jdeme.“

Plížili se kolem základny a Bobby mrazil všechny kamery, které nestihli zničit x-meni při prvním útoku. Chtěl zahnout za roh, ale Angel ho zadržel a položil si prst na rty. Pak se tiše vznesl a naznačil, ať jde. Bobby téměř okamžitě narazil na muže v bílé kombinéze. Ten překvapeně otevřel pusu, ale Bobby možný výkřik přerušil, když se usmál.

„Libo-li led?“ zeptal se mile a spokojeně se zazubil, když se za něj snesl Angel a jednou ranou ho odeslal do náruče Morfeovy. „Tak asi ne,“ pokrčil Bobby rameny a zastrčil si ruce do kapes.

„Nešaškuj,“ napomenul ho Warren, ale koutek mu u toho zrádně vyskakoval do úsměvu.

Pokračovali v cestě, až se dostali k zamřížovaným oknům do suterénu. Angel se zamračil, ale Bobby se usmál.

„Ustup, přichází mistr,“ poznamenal a vyslal soustředěný proud mrazu na mříže. Zešedly, pak zbělely, a když do nich ťuknul, rozsypaly se.

„Pěkný,“ pochválil ho Angel. Bobby mu ale pohled oplatil poněkud pochybovačně.

„Asi budem muset najít jinej vchod, tudy se neprotáhneš.“

„Nebudu si to brát osobně jako výtku proti mé figuře, ale máš pravdu, na mě je to malé. Ovšem já taky neplánuji jít tudy, někdo od tebe přece musí odvést pozornost. Takže, zvládneš to zopakovat?“ zeptal se a poukazoval na fakt, že byl Bobby po svém výkonu trochu malátný. Přece jen, nikdy ještě svoji sílu tak nevyužíval.

„Bez problému,“ napřímil se Bobby dotčeně. Warren obrátil oči v sloup, ale vzápětí ho chytil pod pažemi a vynesl ho na střechu. Bobby rychle zmrazil dvě kamery a nejistě balancoval, dokud ho Warren nepustil. Velké střešní okno bylo zamřížované a opatřené dvěma zámky. Usmál se. „Tohle bude snazší,“ liboval si a snadno přemrazil oba. „Tak račte, výsosti. Ale předtim mě hoď dolů.“

Warren mu přání splnil rychleji, než by bylo Icemanovi milé, a jeho žaludek se v protestu zkroutil do klubíčka velikosti tenisáku požvýkaného vzteklým dobrmanem.

„Fuj,“ ulevil si, když dosedl na zem a ještě stihl zaregistrovat Angelův zlomyslný úšklebek. Pak mu mutant zmizel za okrajem střechy.

Bobby počkal, než uslyší lomoz, který Angel naschvál působil, a rozbil okno, které otevřel, a vklouzl dovnitř. Podle toho, co mu Warren řekl, přibližně tušil, kudy se dát. Angel, který právě odváděl pozornost, mu jasně kladl na srdce, aby se nezdržoval, ale zároveň zbytečně neriskoval. Měl zamířit na opačnou stranu suterénu, skrytou pod kopcem. Jestli x-meny zajali, budou logicky v tom nejméně přístupném místě základny.

Pokud šlo všechno podle Angelova plánu, tak ho teď vojáci sledovali pryč ze základny a Bobby měl nejlepší šanci dostat tým na svobodu.

Když se mu je podaří najít.

Opatrně procházel chodbami zalitými načervenalou září z nouzového osvětlení a žasnul nad tou prázdnotou. Muselo to jít ještě líp, než si mysleli. S každým bez problému překonaným metrem jeho sebedůvěra narůstala. Ani mu nedošlo, že začíná být neopatrný, to mu ale rychle připomněla dvojice ozbrojenců, na které narazil za dalším zákrutem.

První rána mu před očima odstartovala světelnou show hodnou Las Vegas. Jen díky instinktivní potřebě zabránit další bolesti ho druhá rána nezasáhla. Voják zamrzl uprostřed pohybu. Doslova. Druhého to ale nezastavilo a ohnal se po Bobbym pažbou – na střelbu naštěstí neměl dost prostoru. Ošklivě to křuplo, když Icemanovo zápěstí zasáhl tvrdý plast.

„Tak tos posral,“ zavrčel Bobby a vrazil mu dlaň do obličeje, ten okamžitě pokryla vrstva ledu. Voják zpanikařil. Bobbymu to stačilo, aby mu vytrhl zbraň a omráčil ho pořádnou ránou do hlavy. Pro jistotu praštil i toho druhého a pak je zbavil ledu na tvářích. Přece jen je nechtěl udusit. Problém ale byl, kam s nimi. Nemohl je tam nechat jen tak.

Vyřešily to výtahy. Zničil pohybový mechanismus a zamrazil je dovnitř jako tresky. I když byl se svým výkonem spokojený, byla tu potíž. Levačka ho bolela jako čert a hnusně natékala. Obalil si ji ledem, ale to bylo jen dočasné řešení. Potřeboval najít x-meny. Rychle.

„Colosse, dokážeš se osvobodit?“ zeptal se šeptem Scott a snažil se udržet hlas i výraz bez paniky. Rus ale sklesle zavrtěl hlavou.

„Njet. Nedokážu se proměnit.“

„Kde to ksakru vzali?“ vztekal se Wolverine celý rudý, protože jako jediný visel spoutaný řetězy hlavou dolů od stropu.

„A co ještě to dělá?“ zeptala se Strom v obavách.

„Zbavuje to mutanty schopností, samozřejmě. Myslel bych si, že jsou slavní X-meni inteligentnější. Zdá se ale, že vaším mozkem je Charles Xavier. Jak vy mu to říkáte? Profesor X?“

X-meni se rozhlíželi, ale kolem nikdo nebyl. „Ubohé. Opravdu. Zklamali jste mě.“

„Ukaž se, kryso, a vyříkáme si to ručně,“ vrčel Wolverine.

„Ale jistě, co jsem to za hostitele.“ Ze stínů u stropu se spustil… strop? Vlastně to byla plošina, ale zespodu zamaskovaná tak bravurně, že se při podhledu zdola zdála neviditelná. Wolverine začichal, ale jeho bezradný výraz prozrazoval, že tenhle pach mu nic neříká.

Když plošina sjela až na zem, odkryla jim muže v lesklém zeleném obleku s ustupujícími vlasy a kulatými brýlemi se skly tlustými jako prst malého dítěte. Na tváři neměl šílený škleb, nýbrž distingovaný úsměv člověka z dobré společnosti.

Teď by se hodil Angel, napadlo Scotta a proklel se, že letoun nezkontroloval, než vyrazili. Nemusel by ho tam nechávat, aby hlídal nedochůdče uprostřed puberty. Wortinghton by ho určitě poznal, pokud se ten muž pohybuje horní vrstvou společnosti.

„Co chcete?“ zeptal se místo toho klidně. Než mu ale stihl muž odpovědět, do místnosti vtrhl jeden z ozbrojenců. Nebyli to vojáci ve službě, ale Scott by přísahal, že jsou, když se s nimi rvali. Napadla ho jen jediná uspokojivá alternativa. Žoldáci. A skvěle vybavení.

„Pane, objevil se další!“ Zelenáč se na místě otočil.

„S křídly?“

„Ano, pane.“ Magor z plošiny se rozzářil.

„Nesmí mi chybět! Dostaňte ho,“ přikázal Zelenáč a žoldák odklusal. „Konečně budu mít sbírku kompletní.“

„Nejsem žádnej zasranej motýl, ty pako,“ vrčel Logan a snažil se drápy dosáhnout na řetěz. Marně. Ten, co ho svázal, s tím počítal a dal si záležet.

„Rozhodně ne. Jste všichni mnohem lepší. Díky vám budu moct pokročit ve výzkumu. Konečně vytvořím vakcínu, která mutantní gen v lidském těle zlikviduje. Ze všech zrůd budou zase obyčejní průměrní lidé.“

Takže jsme vlastně pokusné krysy, došlo Scottovi. Skvěle.

„Testování na lidech je neetické,“ ozval se rozčílený Hank. V modrém lvu se musela bouřit každá buňka seriózního vědce.

„Já žádné lidi nevidím,“ usmál se povýšeně Zelenáč.

No, co taky mohli čekat, že ano? Nebyl zdaleka první šílený vědec, kterého Scott potkal, a proti takovému Mr. Sinistrovi se jevil jako prvotřídní břídil.

Zelenáč spokojeně vylovil z kapsy nevkusného obleku dálkové ovládání. Od čeho je, zjistili ve chvíli, kdy se stěna za nimi odsunula. Slyšeli to, ale nemohli se otočit, takže jediný, kdo skutečně viděl, co tam je, byl…

„Bezva, laborka. Chemie mě nikdy nebavila,“ ušklíbl se Wolverine.

„Nějací dobrovolníci?“ zeptal se Zelenáč mile.

„No jasně, doučko se mi zrovna hodí,“ ozvalo se za ním nadšeně. Otočil se s grimasou šoku, který si Bobby vážně vychutnal. „Čau Frankie, tak trochu vychladnem, co ty na to?“

Ledová koule, kterou po něm Bobby vrhnul, ho zasáhla přesně. Zelenáč se složil, jako by mu svázali tkaničky a kopli ze schodů.

„Tak co, děcka, bavíte se?“ zazubil se Bobby na x-meny, kteří se tvářili jako opaření. „Slušivý obojky, ale sado-maso byste měli praktikovat v osobním volnu, víte jak…“

Za tebou! ozvala se mu Jean v hlavě ve chvíli, kdy se objevili dva žoldáci. Iceman sebou flákl na zem a přetočil se tak, aby z nich udělal pěkňoučký ledový sousoší. „Paka,“ uchechtl se.

„Dost keců, mladej, dostaň mě dolů,“ zachraptěl Wolverine.

„Jasný, jasný. Žádnej spěch, bubáku. Trochu toho uznání by neškodilo.“

„Na to bude čas potom, teď se můžou objevit další žoldáci.“ Boby se uchechtl, když přemrazil Loganův řetěz.

„Tak to těžko. Dali se na lov opeřenců.“

„Angel?“ zeptal se Scott, zatímco s gustem sledoval, jak se Logan rozplácl na podlaze, když řetězy povolily.

„Jo. Hraje si na volavku, když už má ty fešný křídla.“ Logan se drápem zbavil obojku a úlevně si vydechl, když se okamžitě začal regenerovat. Pak pomohl Bobbymu pustit ostatní a drápy porcoval ty prokleté obojky, jako by to byla jen dětská šidítka.

„Tak a teď si- Kde sakra je?!“ zeptal se Scott, když se otočil a Zelenáč byl fuč. Wolverine s vrčením začichal ve vzduchu a pak se nebezpečně usmál. Bobbymu se z toho strachy stáhly půlky a bylo by hůř, kdyby nevěděl, že se ta drápatá pohroma hodlá snést na někoho jiného.

„Tudy,“ pronesl mlsně divočejší příbuzný rosomáků a ukázal směr.

„Počkejte, musíme to tu zlikvidovat,“ zavolala na ně Jean, když se chtěli dát do pronásledování. Wolverine vztekle zavrčel.

„Dobře, ty, Beast a Bobby se o to postaráte, zbytek za mnou!“ přikázal Cyclops.

„Ale já-“ začal Bobby, ale Scott mu položil ruku na rameno.

„Dneska jsi toho už zvládnul dost, tohle nech na nás. Pomoz jim tady.“ Než mohl Iceman dál protestovat, x-meni vyrazili dál. Možná úplně nepatrně se Bobbymu ulevilo, protože se cítil jako hadr, se kterym někdo vydrhnul celou Empire State Building.

„Fajn, tak co uděláme?“

„Bum,“ usmál se Beast rozkošnicky a ukázal k bombám s kyslíkem v rohu laboratoře. Bobby jen sledoval, jak se jeden z kahanů sám od sebe přesunuje k bombám, jak se zapíná a zapaluje. To už ho měl Beast na rameni a mizel s ním za vzdálenějším rohem. Jean letěla za nimi. Výbuch byl ohlušující.

„Hezký,“ ocenil to Bobby a poplácal Beasta po zádech, neuvědomil si ale, že by levačkou neměl zvedat ani pírko, natož bušit do někoho jako Hank. „Au!“

„Co je?“

„Ruka. Jeden z těch šašků měl kliku a trefil se,“ přiznal Bobby trochu zahanbeně, ale mnohem víc dopáleně. Jean se zatvářila starostlivě.

„V letadle se ti na to podívám, teď musíme jít zbavit Angela těch naháněčů.“ Bobby se praštil do čela, tentokrát naštěstí pravačkou.

„No jo! Já zapomněl, Warren čeká na echo vysílačkou. Mohli byste?“ Beast se uchechtal a Jean pohotově stiskla komunikátor.

„Angele? Jsi v pořádku?“

„Copak to slyší uši mé? Tak to prcek přece jen zvládnul, jo?“ Bobby se naježil.

„To sedí od olysalý labutě!“ zakřičel Beastovi přes rameno. Dolehl k nim trochu zkreslený Angelův smích.

„Takže jste všichni v pořádku? Už je můžu navést zpět?“

„Jen do toho,“ ozval se Scottův hlas a Jean se usmála. Bobby to komentoval odfrknutím. Beast ho ale poklepal po rameni.

„Pojďme. Musíme našeho hrdinu a osvoboditele ošetřit.“

„Chytili ste ho?“ zeptal se Bobby, když se i ostatní dostali k letounu.

„Dá se to tak říct,“ zabručel zamračený Scott. Ostatní mlčeli, jen Wolverine se spokojeně usmíval a čistil si drápy od krve. Bobby polknul, ale pak se usmál.

„No, nemůžu říct, že by mi toho šaška bylo líto. Zasloužil si to už za ten oblek.“ Warren se rozesmál a posadil se vedle něj.

„Zvládls to skvěle,“ pochválil ho.

„Já vím. Ale je prima to slyšet i od někoho jinýho,“ protáhl se spokojeně Bobby, ale v levačce mu zatrnulo. „Jauvajs. Parchant, doufam, že ho z toho výtahu nikdo nevytáhne aspoň dva dny.“

„Už jsme je pustili,“ ozvala se Storm.

„Ale no ták!“ protáhl Bobby nespokojeně, ale vlastně mu to bylo docela fuk. Bylo tu něco důležitějšího. „Je fajn pocit bejt x-men.“

„Tak to prr, mrně. Co tě vede k tomu, že si teď součást týmu?“ mračil se Logan.

„Já ti nevím, třeba to, že nebejt mě, tak ještě visíš na řetězu jako kus šunky?“ nadhodil Bobby dopáleně. Wolverine zavrčel a vysunul drápy, ale Scott se postavil mezi ně.

„Dost, vy dva! Teď se vrátíme do institutu, podáme hlášení profesorovi a pak to probereme.“ Bobbymu to ale nestačilo. Naštvaně se zvednul a i se zbytkem své hrdosti se zavřel v nákladovém prostoru. Banda nevděčných parchantů to je!

„Roberte,“ oslovil ho Beast, když se dveře otevřely.

„Jděte všichni k čertu,“ zamumlal dotčený Iceman, který seděl na zemi, protože už si nebyl s to vymrazit ani sesličku, natož křeslo.

„Chtěl jsem ti jen poděkovat-“

„Hm, netřeba. Očividně jste žádnej problém neměli,“ ušklíbl se sarkasticky Bobby a ani se na něj nepodíval.

„-a taky ti říct, že jsi byl právě zařazen do programu pro výcvik budoucích x-menů,“ dodal modrý lev, jako by Bobby nic neřekl. Ten nevěřícně zvedl hlavu.

„Co?“ Beast se jen široce usmál a mrknul. Bobbymu to stačilo. Vyskočil na nohy s hlasitým nadšeným výkřikem:

„Budu x-méééén!“

Následovalo Wolverinovo popuzené zavrčení a Angelovo pobavené:

„Sklapni, prcku. Bude skvělej.“

 Průvodce postavami na přání Ivanky doplněné o výpis schopností na žádost Bos :D

 Klaďasové: 

 Scott Summers - Cyclops - Optické paprsky, které díky úrazu hlavy nedokáže ovládat, a které vám hravě udělají díru vlastně do skoro čehokoli

 Hank McCoy - Beast - Nadlidská síla, později i zbystřené smysly, je porostlý modrou srstí a stavěný jako gorila; Sekundární mutace - fyziologická regrese evolučního stupně (jinými slovy, změnil se v třísetkilovou kočkovitou šelmu)

 Warren Wortinghton III. - Angel - Velká andělská křídla; uzpůsobený pohybu ve výškách a řídkém vzduchu; skvělý zrak; částečná regenerace

 James Howlett aka Logan - Wolverine - Regenerace; šest kostěných drápů (tři na každé ruce); maximálně ostré smysly; rychlostí, odolností i silou převyšuje běžného smrtelníka; tak trochu zvíře navenek i uvnitř; kostra z adamantia dodatečné chirurgicky implantována  

 Ororo Munroe - Storm - Emocionálně vázaná kontrola nad počasím (díky tomu může manipulovat se vzdušnými proudy a s jejich pomocí létat), je imunní vůči chladu i horku

 Jean Grey - Marvel girl - Telepatie; telekineze

 Piotr Nikolajevič Rasputin - Colossus - Dokáže přeměnit vlastní kůži v ocel na organickém základu, v téhle podobě je téměř nezničitelný

 Robert Drake - Iceman - Kryokineze - schopnost vytvořit a ovládat vodu v pevném skupenství. Dokáže stejným způsobem i zmanipulovat vlastní tělo. Logicky je odolný vůči chladu a mrazu 

 Rahne Sinclaire - Wolfsbane - Dokáže změnit podobu ve vlčí či vlkodlačí, obě proporcionálně výrazně větší a mohutnější než její lidská forma; posílený regenerační faktor

 Charles Francis Xavier - Profesor X - Nejsilnější telepat planety; čtení myšlenek; astrální projekce; telepatická komunikace; ovládání cizích myslí (projevujících se mimo jiné jako slavné "zastavení času"); v omezené míře telekineze 

Záporáci:

 Nathaniel Essex - Mr. Sinister - Jeho schopnosti pocházejí z genetických úprav. Kromě posílených fyzických atributů se jedná o regenerační faktor, měnění podob, telepatii, telekinezi a projekci energetických projektilů 

Za většinu popisků, které sem kdy dám, směřujte vděk na stránky www.x-mencz.net, protože jen díky nim, máte tak vyčerpávající a detailní informace o schpopnostech zde zmíněných mutantů. 

Autor: SarkaS (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Iceman: