OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Forgiveness - 12. kapitola

28.09.2011 (13:00) • Daisy94 • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 7× • zobrazeno 1118×

12. kapitola

Nákupy, čaj a Adrian

Callie

Pípla mi esemeska. Ihned jsem měla mobil v ruce: Dobre rano, Mylady. Včera jsme propsali celý večer, nechci ani vidět účet za telefon. I tobe, odepsala jsem bleskově. Byla jsem doma sama, takže jsem mohla dát volný průchod emocím, smála jsem se jako praštěná. Připravila jsem si cereálie, pustila televizi a preventivně mrkla na noviny, které nechal Mark ležet na stole. O mě nebo a o něm ani slovo, pousmála jsem se, Adrian měl pravdu. Doba, než došla další zpráva, mi připadala jako věčnost.

Mark ma do sedmi skolu, usmála jsem se, potěšilo mě, že se se mnou snaží sejít. Ja vim, ale odpoledne jdu s Jane nakupovat, nacvakala jsem. Doma skoro nic nebyl, potřebovala jsem nakoupit zásoby jídla, taky mýdlo, šampon a sprcháč. A to byl jenom začátek dlouhého seznamu. Jane se včera nabídla sama, prý mi bude dělat bodyguarda, no spíš se chce dál svěřovat, ušklíbla jsem se.

Do kterého obchodu jdete? Odepsal obratem, nabrala jsem si lžíci cereálii a zamyslela se, jak mu odpovědět. Chce jít s náma? Po delší odmlce jsem mu napsala: Do nákupního centra, to byl dost široký pojem, takže nás tam nemohl najít, ale zároveň to byla i odpověď na jeho otázku.

Potom, co jsme umyla nádobí, po sobě i Markovi, nenapadlo ho, že po sobě může uklidit, jsem se šla učit. Naštěstí stačilo, když jsem si to četla a látka mi sama naskakovala. Přesto jsem nad učebnicemi strávila bezmála pět hodin, málem jsem zapomněla na oběd. Jen co jsem dojedla, se rozdrnčel zvonek. Nijak jsem nechvátala, věděla jsem, že je to Jane, klidně jsem hodila talíř do myčky.

„Bože, tobě to trvá,“ sjela mě, hned, jak jsem otevřela dveře. „Ještě nejsi oblečená?“ podivila se. Zašklebila jsem se na ni, nechala jsem ji v chodbě a běžela se převlíknout. Nerozhodoval jsem se dlouho, proč taky, natáhla jsem na sebe první džíny, které mi padly pod ruku a svetr. S líčením jsem se nezdržovala, pročesala jsem si vlasy a klusala do chodby. Jane se očividně nenudila, mě plné ruce s datlováním esemesky, případně jejím čtením. A s kým nemusím hádat, podle jejího výrazu to je jasný, James. S úsměvem jsem jí pozorovala a přitom jsem se obouvala.

„Razíme?“ mávla jsem jí před obličejem rukou.

„Co? Jo, jasně jdeme,“ vzpamatovala se. Ještě jednou se koukla na mobil a zastrčila si ho do kapsy. „Máš seznam?“ otočila se na mě. Asi jsem ji podcenila, je schopná normálně přemýšlet, i když je zamilovaná, na rozdíl ode mě. Plácla jsem se na čelo.

„Na stole,“ křikla jsem a vyběhla těch pár schodů do bytu, ještě, že se zeptala tak brzo. Rychle jsem odemkla, a aniž bych se zdržovala zouváním, přeběhla jsem přes koberec v obýváku do kuchyně. Stejně se bude muset uklidit, tak co.

„Myslíš, že se tam dneska dostaneme?“ zeptala se skepticky s povytaženým obočím Jane.

Plácla jsem ji po zádech. „Nerejpej, už jdeme, ne?“ usmála jsem se. Zbíhaly jsme schody dolů a bavily se o škole a o Jamesovi. Měla jsem nutkání jí říct o Adrianovi. „Hele, a co Ivaškov?“ podívala jsem se na ni opatrně. S napětím jsem očekávala, co z ní vypadne.

„Nevím, prý nebyl ve škole…“ pokrčila rameny. „Ale co vím, tak s nikým nechodí, divný,“ naklonila hlavu. Déle se tím nezabývala, mluvila o filmu, na který s Jamesem půjdou… Začínala jsem trochu žárlit, na to, že jsou s Jamese spolu a všichni to ví. A já s Adrianem, kvůli sobě, přiznávám, být nemůžeme.

Adrian

„Podívej, ta blondýnka…“ ukazoval prstem Mark na holku z jiné skupiny. S nezájmem jsem se na ni podíval.

„Hmm,“ zabručel jsem. Zkontroloval jsem mobil. Callie se neozvala, prý bude v nákupním centru. „Jak je ségře?“ zeptal jsem se a snažil se být lhostejný.

„Už je více méně v pohodě,“ podíval se na mě. „Tak líbí se ti?“ naléhal.

„Ale jo…“ zahučel jsem. Momentálně se mi nechtělo přemýšlet nad takovou… „Nechcete zajít v pátek k Mikovi? Má narozeniny,“ napadlo mě, jak strávit večer Callie.

„No, nevím?“ netvářil se moc nadšeně Mark. „Podle toho jak bude chtít Cal…“ pokrčil rameny.

„Hele, já padám,“ zvednul jsem se. „Měj se,“ mávnul jsem na pozdrav a rychlým korkem šel k bráně. Cestou jsem zastavil taxíka a požádal o odvoz k nákupnímu centru. Prostě musím Callie vidět. Cesta netrvala dlouho, ještě nebyla dopravní špička, ale v centru bylo narváno. Soustředil jsem se na aury. Všude jich bylo plno, ale Calliina byla jedinečná a u části s jídlem jsem zachytil její stopu. A byla poměrně čerstvá. Prolejzal jsem mezi regálama. Nakonec jsem se ani nemusel spoléhat na éter, uslyšel jsem Calliin smích z vedlejší uličky.

„Tak tohle vařit fakt nebudu,“ chechtala se. Opatrně jsem nakouknul, připadal jsem se jak blbec. V ruce držela něco zelenýho, kousek za ní stála Jane. Položila zeleninu zpátky a rozhlédla se. Pak se, neočekávaně přiblížila ke mně. „Potřebuju nějaký křupky,“ prohlásila. „Skoč, prosím tě pro tohle do drogerie,“ podala jí lístek. Málem jsem radostí poskočil. Jane odkráčela na druhou stranu obchodu.

„Ahoj,“ vykročil jsem jí naproti a na nic nečekal a políbil ji. Callie jenom vyvalila oči, po chvíli se polibku poddala. Se zamručením jsem se od ní odtrhnul.

„Adriane!“ zašeptala rozčileně. „Můžeš mi vysvětlit, co tu děláš?“ podívala se na mě.

„Chceš to znovu ukázat?“ usmál jsem se na ni. Nachýlil jsem se k ní, abych ji mohl políbit, ale viděl jsem přicházet Jane. „Ahoj, jak bylo na výletě?“ usmál jsem se na ni.

„Jé, ahoj. Jo, ušlo to,“ pokrčila rameny. Všiml jsem si změny v její auře, byla celá rozzářená a růžová.

„Fajn, chcete s něčím pomoct holky?“ mrknul jsem na Callie. Propichovala mě pohledem.

„To bys byl hodnej,“ přikývla Jane a strčila mi dvě tašky do rukou. Otočila se a rázovala ve předu, něco povídala Callie. Zařadil jsem se vedle Cal a na tvář jí lípnul pusu. Rozzlobeně se na mě podívala. Tiše jsem se rozesmál…

Callie

Adrian s Jane se výtečně bavili. Smáli se nějaké příhodě ze školy. Probodávala jsem je pohledem a loudala se za nima.

„Ježiš, musím běžet!“ zastavila se prudce Jane. Omluvně se na mě podívala. „Tak zítra…“ zamávala a odběhla pryč. Sledovala jsem jí pohledem a přitom skřípala zubama.

„Kam půjdeme?“ zeptal s vítězným úsměvem Adrian.

„Já jdu domů,“ odsekla jsem. Pokusil se mě obejmout kolem ramen a u pokusu taky zůstalo. „Můžeš mi vysvětlit, proč to děláš?“ vyjela jsem na něj.

„A co přesně dělám?“ usmál se. Sjela jsem ho ostrým pohledem.

„Souhlasil jsi, že to zatím budeme tajit!“ připomněla jsem mu.

„To tě nesmím ani vidět?“ podivil se. „Co děláš zítra?“ přeskočil na úplně jiný téma. Vyvalila jsem na něj oči, nevěděla jsem, kterému z nás hráblo víc.

„Netuším, ale nic neplánuj, Mark se nikam nechystá, takže bude zřejmě doma,“ zklamala jsem ho.

„U spolužáka je párty, mohla bys přijít,“ nadhodil.

„To mě zveš?“ pozvedla jsem obočí.

„Šla bys s Markem a mohla by ses mu náhodou ztratit,“ pokrčil rameny a nevině se usmíval. Úsměv jsem mu oplatila, rozčilení mě rychle přecházelo.

„Tak jo,“ přikývla jsem. Zafoukal vítr a jí se zachvěla, Adrian si toho všiml.

„Jdeme domů, ne?“ mrknul na hodinky. „Máme ještě zhruba dvě hodiny,“ podal mi ruku a já ji tentokrát přijala. Doufala jsem, že si toho nikdo nevšimne.

***

Jen co jsem za náma zabouchl dveře bytu, mě Adrian přitáhl k sobě a políbil. Objala jsem ho kolem krku a prsty mu zajela do vlasů, on mě naoplátku zastudil rukama na zádech, až jsem vypískla. Nelíbali jsme se moc dlouho.

„Dáš si čaj?“ zeptala jsem se ho, zatímco jsme se svlékali. „Nějakej jsem koupila,“ ukázala jsem na tašky. Každej jsme vzali jednu a odstěhovali je do kuchyně.

„To jste toho vážně tolik potřebovali?“ podivil se. Pobaveně jsem se na něj podívala.

„Málo? Prosím tě, zítra musím nakupovat zase, jinak bych si mohla pořídit náklaďák,“ ujistila jsem ho. Obrátila jsem se ke stolu. Vykládala jsem věci z tašek a pokládala je zatím vedle sebe na stůl. Netrvalo dlouho a Adrian mě zezadu objal kolem pasu. Opřela jsem se o něj, sjel svými rty na můj krk. Všemi nervovými zakončeními projelo vzrušení. „Hele,“ odtáhla jsem se od něj a plácla ho žertovně po ruce. „Rozptyluješ mě, dej vařit vodu,“ postrčila jsem ho.

„Jsi na mě zlá,“ oznámil mi, ale čaj začal připravovat. Hodila jsem po něm krabičku s mátovým čajem, který jsem dneska koupila a vyplázla na něj jazyk. „Vždyť to říkám, jsi na mě zlá,“ politoval se.

„Nehraj si na mučedníka,“ šťouchla jsem ho do břicha. Pak jsem mu vtiskla polibek někam za ucho a sjela rty na krk. Odtáhla jsem se. „Ještě si stěžuješ?“ usmála jsem se.

„No… ještě to není ono…“ mrknul na mě. Pověsila jsem se mu kolem krku a políbila ho. Chytl mě za pas a přitáhl si mě blíž. Pořád se mi chtělo smát… Soustředila jsem se jenom na Adriana, přeslechla jsme cvaknutí varné konvice.

„Vidíš to?“ rozesmála jsem se. „Rozptyluješ mě,“ vzala jsem hrnečky, abych zalila čaj. Naklonil se ke mně.

„Já rád,“ pošeptal. Ušklíbla jsem se na něj. Zase jsem skončila v jeho objetí, nechala jsem ho, aby mě líbal na obličej… Rtům se záměrně vyhýbal. Provokoval mě, když mě to přestalo bavit, chytla jsem mu hlavu do dlaní a sama ho konečně políbila. Najednou mě od sebe rychle odstrčil, až jsem se zapotácela. Nevěděla jsem, co se stalo, až když jsme v chodbě uslyšela bouchnutí.

Střelila jsem pohledem na hodiny, půl osmé. Rukou jsem si projela rozcuchané vlasy a šla Markovi naproti. „Ahoj,“ usmála jsem se slabě.

„Čau,“ změřil si mě pohledem. „Stalo se něco?“ zajímal se.

„Nee,“ zamumlala jsem. „Je tu Adrian, čeká na tebe v kuchyni,“ oznámila mu, rozhodla jsem se nechat v tom Adriana samotného a zapadla jsem k sobě do pokoje. Odmítala jsem poslechnout svoje lepší já, které mi říkalo, že mám jít za nima… Adrian si to spískal sám, když se k nám schválně přidal k našim nákupům.

Všem vám moc děkuju za komentáře! :) Vůbec netuším, kdy bude další kapitola, protože se bojím, že skonším v blázinci xD. Ale i tam budou mít určitě internet :))

11. kapitola 13. kapitola

Autor: Daisy94 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Forgiveness - 12. kapitola: