OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Forgiveness - 11. kapitola



Forgiveness - 11. kapitolaCallie si vyřeší svůj vztah s Adrianem. Vrátí se Mark a Jane. Kdo je Janeina láska?

11. kapitola

Romantika kam se podíváš

Callie

„Už běžím,“ zakřičela jsem ospale a zvedla z postele. Už po páté zvonil zvonek u dveří. Doběhla jsem ke dveřím a otevřela. „Jé, ahoj Lucy,“ řekla jsem zaskočeně.

Popadla mě za ramena. „Jsi v pořádku?!“ těkala po mě očima. „Neuděl ti nic?“

Překvapeně jsem pootevřela pusu. „Jsem v pořádku,“ vzpamatovala jsem se.

„Opravdu? Četla jsem-,“ zamračila se a odhrnula mi vlasy z krku. „To ti udělal on?!“ zašeptala chladným hlasem. Podívala jsem se do zrcadla. Provinile jsem se kousla do rtu.

„Ne, to…“ přemýšlela jsem, jak z toho ven. „To-to není…“ koktala jsem, zachránil mě Adrian, který právě přišel odněkud zvenku.

„Ahoj,“ řekl překvapeně. „Dobré ráno, Lucy,“ podíval se na Lucy a přihodil úsměv. V jeho přítomnosti jsem si uvědomila, že jsem jenom v noční košili.

„Adriane?“ zatvářila se zaskočeně Lucy. Trapná situace po ránu, prostě skvěj začátek dne.

„Adrian tu je se mnou,“ řekla jsem a doufala, že to nevyznělo jinak, než jak nemělo.

„Víš jistě, že si v naprostém pořádku?“ zeptala se ještě jednou starostlivě. Adrian na mě povzbudivě mrkl a zmizel v bytě.

„Více méně v naprostém,“ přikývla jsem.

„Dobře, jdu do práce, tady jsem ti přinesla jídlo, myslela jsem, že nebudeš mít na nákupy náladu,“ mrkla na mě. „Mám odpoledne přijít?“

„Ne,“ vyhrkla jsem až příliš rychle. „Už máme něco domluveného s Adrianem,“ vymýšlela jsem si. A využívala Luciiny slabosti pro něj. Spiklenecky na mě mrkla, vypadala víc než spokojeně.

„To je moc dobře,“ usmála se. „Hezky si to užij,“ popřála mi, rychle mě objala a spěchala do práce. Teď mě čeká rozhovor s Adrianem… Zhluboka jsem se nadechla a šla za ním do kuchyně. Připravil, jako obvykle, snídani.

„Dobrý ráno,“ usmál se na mě, když si mě všiml. Přišel ke mně a na rty mi vtiskl lehký polibek. Snažila jsem se zůstat lhostejná, fakt, ale po pár jeho něžných útocích, na mé rty jsem to s lehkým povzdechem vzdala. Odtáhla jsem se od něj až po nekonečně dlouhé době. „Dneska si vstávala brzo,“ pousmál se.

„Probudil mě zvonek. Lucy mě přišla zkontrolovat,“ přešla jsem ke stolu a nalila si skleničku džusu. „Přinesla nám jídlo,“ ukázala jsem na tašku. „Kdy odejdeš?“ zeptala jsem se bez návaznosti na moje předchozí plácání.

„Vyháníš mě?“ naklonil hlavu a zkoumavě se na mě podíval.

„Ne, teda já… Myslím, když se zítra vrací Mark, tak už to tu zvládnu sama,“ zamumlala jsem a očima těkala po kuchyni. Nedokázala jsem se mu podívat do očí.

„Callie,“ přistoupil blíž ke mně a zvedl mi bradu, takže jsem se mu musela podívat do očí. „Jestli chceš, abych odešel, tak mi to řekni,“ řekl a vypadal, že to myslí vážně, aspoň tak vypadal. Po jeho obvyklém humoru nebyla v jeho hlase ani stopa.

„Já,“ došli mi slova. Včera bylo jednoduché, si slíbit, že se nesmím nechat unášet emocemi, ale teď? „Já… Nechci tě vyhánět,“ dostala jsem ze sebe. „Jenom říkám, že bych to tu že zvládla, jestli potřebuješ jít domů…“ pokrčila jsem rameny.

„Chci od tebe slyšet, jestli tu mám zůstat, nebo odejít,“ zůstával neoblomný. Naštvaně jsem se na něj podívala.

„Neumíš se rozhodnout sám?“ řekla jsem útočně. Zase mě začínal štvát.

„Nedělám si srandu,“ podotkl. Stáli jsme proti sobě, koukali si do očí. Uhnula jsem pohledem, nevydržela jsem ten jeho zkoumavý. „Callie,“ řekl potichu. Opravdu jsem nevěděla co říct, teda, věděla jsem co jsem chtěla říct, ale to se neshodovalo s tím, co jsem musela.

„Adriane, prosím,“ zašeptala jsem. Lámal se mi hlas, hrozilo, že se brzo rozbrečím, skvělý, dlouho jsem nebrečela.

Oddálil se ode mě a otočil se ke dveřím. Překvapeně jsem otevřela pusu. On prostě odejde?! Zdálo se, že na mě působí nějaký tlak, stáhlo se mi hrdlo. Bezmyšlenkovitě jsem šla za ním. Zrovna bral svůj batoh. Zastavila jsem se uprostřed pokoje. Nevěřícně jsem na něj zírala. To mu hráblo? Podívala jsem se na svoje ruce, klepaly se. Možná jsem tu cvok já…

„Ahoj,“ řekl tiše a sebral svůj mobil ze stolku. Znovu jsem za ním vykročila. Zatímco se obouval, opřela jsem se o dveře a rychle přemýšlela, co mám dělat. Panika vzrůstala, vrcholu dosáhla, když sáhl po kabátu.

„Počkej!“ vykřikla jsem prudce. Prosmýkla jsem se kolem něj a postavila se před dveře, muselo to vypadat komicky. „Chci, abys tu zůstal,“ řekla jsem pomalu. Neodvážila jsem se na něj podívat. Zlobila jsem se na něj, že mě dostal do téhle situace a na sebe, že jsem se do ní nechala zatáhnout.

„Víš to jistě?“ zeptal se těsně u mého obličeje. Copak jsem mohla přemýšlet, co opravdu chci, když byl tak blízko? Téměř neznatelně jsem přikývla a hypnotizovala jeho rty. Nakonec mi nejspíš vypadlo vedení, protože než jsem se nadála, líbala jsem ho. Přitáhla jsem si jeho hlavu blíž, objala ho kolem krku. Adrian nezahálel, líbal mě se stejnou vášní, jako já jeho. Objal mě a vysadil na botník, přimáčkl mě na zeď. Rukama jsem mu zajela pod rozepnutý kabát. Hladilo jsem ho po zádech, on mě po krku. Tiskli jsme se na sebe, jako bychom se neměli už nikdy pustit. Pomohla jsem Adrianovi svléknout kabát. Rukama jsem mu zajela pod tričko a mapovala jeho záda. Ucítila jsem, jak se směje, nechápavě jsem se od něj odtáhla. Adrianem otřásal smích.

„Je tu něco k smíchu?“ zeptala jsem se trochu dotčeně. Smál se o to víc. Dloubla jsem ho do prsou. „Hej,“ dívala jsem se do jeho rozesmáté tváře. Pak mi to došlo… „Tys nechtěl odejít!“ obvinila jsem ho.

„Vrátil bych se,“ ujistil mě a stále se mu ramena otřásala smíchem. Naštvaně jsem do něj strčila a seskočila dolů. Stále s úsměvem mě znovu obejmul. „Ale zítra musím zmizet, Markovi by se to asi nelíbilo. Musíme mu to říct pomalu,“ zadíval se mi do očí. Oplatila jsem mu pohled.

„Co, mu musíme říct pomalu?“ zeptala jsem se tiše. Opřel se svým čelem o mé.

„Že tě miluju,“ zašeptal těsně, než mě políbil. Rozbušilo se mi srdce, lehce mě líbal, potom svými ústy putoval po celém mém obličeji. Měla jsem pevně zavřený oči. Pořád jsem vstřebávala to, co řekl. Jestli očekával, že mu na tohle odpovím, tak by se asi načekal hodně dlouho. Alespoň jsem ho objala kolem krku. Potom, když mě pustil, jsem mu vrazila obličej do trička.  Hladil mě po vlasech.

„Co bude dál?“ zajímalo mě. Tohle bylo přesně to, co jsem nechtěla, ale… To ale mělo strašně velký význam. Chtěla jsem znát jeho názor.

„No, nejdřív bych se nasnídal, pak bychom mohli jít na procházku a zajít si někam na oběd… Dál jsem to nedomyslel,“ usmál se na mě.

Dloubla jsem do něj. „Ty! Myslím obecně,“ stále jsem se mu dívala do očí. Pobaveně mu zářily a nutily mě smát se.

„Chceš se mnou chodit? Oficiálně?“ pohladil mě po tváři. Sjela jsem pohledem na jeho ruku. Ten mi teda pomohl. Zamilovala jsem se do něj zřejmě, už když jsem byla s Alexem, ale teď by se na to lidi mohli dívat… divně.

„Nejde o to, co chci,“ řekla jsem opatrně. Pečlivě jsem se snažila volit slova. „Jde o to, že… Nechci, aby si mě ostatní mysleli ještě horší věci než teď, a taky ty… No, nejsi zrovna prototyp vhodného přítele,“ zakončila jsem svoji řeč.

„Takže to chceš držet v tajnosti? I před Markem?“ zeptal se klidně. Byla jsem ráda, že to nehrotí.

„Zatajit před Markem? Myslíš, že před ním to utajíme?“ usmála jsem se. No a taky utajit před Jane, to jsem mu ovšem neříkala.

„Markovi bych to hned neříkal,“ ušklíbl se Adrian. Nevypadal, že by to chtěl dál rozvádět.

„Takže oficiálně to odložíme,“ zakončila jsem to. Ulevilo se mi, po pár dnech, nanejvýš týdnech se všechno uklidní.

„A neoficiálně?“ zamumlal a začal mě líbat na rameno, zaklonila jsem hlavu a prohrábla jsem mu vlasy.

„Neoficiálně se uvidí,“ pošeptala jsem mu s úsměvem a lehce jsem ho kousla do ucha.

***

Adrian

Dnešní ráno bylo jedno z nejlepších, jaké jsem zažil. Callie spala opřená vedle mě. Včera jsme museli usnout u filmu. Zlehka jsem ji zvedl a podložil jí hlavu polštářem. Vypadala roztomile. Zrzavé vlasy se jí lehce leskly, jak do pokoje svítilo sluníčko, dnešek každopádně vypadal na dobrý den. Rychle jsem se oblékl a vyrazil ven.

Měl jsem to akorát, Mary netrpělivě přešlapovala na rohu ulice. „Tobě to trvá,“ podotkla nabručeně, když mě uviděla.

„Promiň, jdeme? Chvátám,“ mrknul jsem na hodinky. Provokativně se usmála. Pohodila hlavou k domu přes silnici. Obyčejnej bordel, který jsem navštěvoval téměř rok. Mary byla dhampýrka, od které jsem se krmil. Byl to nejbezpečnější způsob, jak získat krev, přesto jsem se cítil, jako bych podváděl Callie.

„Jsi hladový?“ zeptala se s rádoby svůdným úsměvem. Byla mi protivná, ale měla pravdu, víc jak dva dny jsem se nekrmil.

„Chvátám,“ zopakoval jsem, nechal jsem se zatáhnout do domu. Všude bylo ticho. Žít to tu začínalo až večer. Mary se posadila na postel ve svém pokoji, posadil jsem se vedle ní a bez cavyků se jí zakousl do krku.

Za Callie jsem spěchal, jak nejrychleji jsem mohl. Cestou jsem se stavil v kavárně, abych nám koupil snídani. Dnešek byl poslední den, který jsem trávil s Callie sám, teda aspoň z části. A nevěděl jsem, jak budu moct předstírat, že spolu nic nemáme. I když, uznávám, aspoň chvíli se to vyplatí, čím déle to Mark zjistí, tím líp. Vyběhl jsem nahoru do bytu po schodech, nechtělo se mi čekat na výtah, který byl bůhví kde.

Když jsem se přezul, nakoukl jsem do obýváku, Callie ještě spala. Usmál jsem se, vypadal vážně roztomile. Opřel jsem se o dveře a chvíli ji pozoroval. Začala se pomalu vrtět, hodil jsem snídani na stůl a přiklekl si k ní. Vtiskl jsem jí polibek na čelo. Zamžourala na mě a okamžitě se usmála. Protáhla se jako kočka.

„Dobrý ráno,“ usmála se. Položila mi ruku na tvář.

„Dobrý,“ políbil jsem ji, obmotala mi ruce kolem krku. Nenasytně jsme se líbali. Nemohli jsme se od sebe odtrhnout.

„Kolik je hodin?“ mrkla na hodiny. „Za čtyři hodiny přiletí,“ pronesla zklamaně. Byl jsem rád, že jí to taky mrzí. Mark byl můj nejlepší kámoš, ale obával jsem se jeho reakce na můj vztah s Callie.

„Tak je pojď využít,“ mrkl jsem na ni. Sedl jsem si vedle ní na sedačku, přitáhl ji k sobě. Líbali jsme se, ale pokaždý, když to mohlo zajít dál, se Callie stáhla, chápal jsem ji, ale to neznamená, že mě to neštvalo.

Společnýma silami jsme připravili oběd. A když byly dvě hodiny, sbalil jsem si věci a rozloučil se s Callie. Z domu jsem vyšel v půl třetí.

 

Callie

Opřela jsem se o stěnu a na chvilku zavřela oči. Jsem zamilovaná, zamilovaná, zamilovaná. Přiblble jsem se usmívala. Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Nevěděla jsem, jak to utajit, vypadalo to, že ze mě láska jenom sálá. Doběhla jsem do koupelny a šplouchla na obličej vodu. Stihla jsem trochu uklidit, když přesně ve tři zarachotil klíč v zámku. Doběhla jsem do chodby, abych mohla bráchu přivítat.

„Ahoj,“ objala jsem ho. Pak do bytu vtrhla jako velká voda Jane. Chytla mě za ramena.

„Jsi v pořádku?“ vyjekla. Trochu provinile jsem si uvědomila, že jsem na to s Alexem úplně zapomněla díky Adrianovi. Ne, že by to bylo na škodu, ale měla jsem počítat s tím, že to všichni pořád budou chtít řešit.

„V naprostém pořádku,“ přikývla jsem. „Taky tě ráda vidím,“ podotkla jsem trochu kousavě.

„Jo, já tebe taky,“ vzpamatovala se, ale pořád se na mě zkoumavě dívala.

„Máte hlad?“ zeptala jsem se. Jane si bude chtít povídat, jde o to, že jí budu muset lhát, aspoň ze začátku. Nevím, jak by nesla to, že chodím s Adrianem.

„Jako vlk,“ přikývl nadšeně Mark. S úšklebkem jsem se na něj podívala.

„Tak si ohřej jídlo, je v ledničce,“ zašklebila jsem se na něj. Jane zavrtěla hlavou a táhla mě do mého pokoje.

„Sedej,“ pobídla mě, evidentně mi chtěla něco říct. Posadila jsem se vedle ní na postel a se zájmem se k ní naklonila.

„Tak rychle,“ povzbudila jsem jí. Ani to nepotřebovala.

„Jsem zamilovaná,“ vyhrkla. Překvapeně jsem se na ni podívala. „Chodí k nám na školu, představ si, že jsme si ho předtím vůbec nevšimla,“ plácla sebou na moji postel. Ani mě nepřekvapilo, že si ho nevšimla, měla plnou hlavu Adriana.

„No tak povídej, přeháněj,“ naléhala jsem. Když bude mluvit ona, nemusím já, logické.

„Jmenuje se James. Chodí do stejné studijní skupiny jako Mark, přes něj jsme se seznámili…“ a další pochvaly na téma James je tak…

„No a co Adrian?“ zeptala jsem se opatrně. To bylo to, co mě zajímalo nejvíc.

„Sama si říkala, je to mizera. Všechny holky tam o něm mluvily,“ pohodila rameny a zase rozjela pochvalné ódy. Bodlo mě u srdce, všechny holky… Jane jsem už neposlouchala… a to u nás byla až do večera, kdy jí volala Lucy, jestli vůbec dorazí domů.

10. kapitola 12. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Forgiveness - 11. kapitola:

9. Daisy94 přispěvatel
25.09.2011 [22:24]

Daisy94Děkuji za komentíky Emoticon Emoticon Myslela jsem, že pokračování bude dneska, ale už u počítače usínám, takže se budu snažit dokončit kapitolu zítra ve škole... Určitě tu bude zítra večer Emoticon

8. NikkiR
24.09.2011 [11:29]

Zase úžasný pokračování :)) Zajímalo by mě jak se to bude ted rozvíjet dál :)) Emoticon

7. nesinka přispěvatel
23.09.2011 [16:26]

nesinkaPěkná kapitolka a zajímalo by mi jestli se Callie dozví provdu o Adrianovy. Emoticon Emoticon

6.
Smazat | Upravit | 23.09.2011 [16:01]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. Hejly
23.09.2011 [15:32]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4.
Smazat | Upravit | 23.09.2011 [9:47]

*Pozor na skloňování ji/jí;ni/ní. (TÉ - jí;ní, TU - ji;ni.) Emoticon

3. martinexa přispěvatel
22.09.2011 [10:01]

martinexa Emoticon Krásnej dílek těšim se na další:)

2. kiki
21.09.2011 [20:43]

Ani nevíš jak jsem se rozzářila, když jsem zjistila, že je tu další kapitolka. Emoticon Emoticon Emoticon Je naprosto úžasná, moc se mi líbio, že tu je pohled Adriana. Škoda jen, že musel vypadnout, když přijel Mark s Jane. Jinak se ti fakt klaním píšeš skvěle!!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. MillieFarglot admin
21.09.2011 [18:20]

MillieFarglotÓ, bože, to bolo dokonalé. Emoticon Škoda, že Adrian musel odísť. Ako mne tam Mark s Jane vôbec, ale vôbec nechýbali! Emoticon
Ja neviem, kde chodíš na tie niektoré dokonalé hlášky. Ten rozhovor Adriana s Callie ohľadom ich oficiálneho a neoficiálneho chodenia sa mi fakt páčil. Emoticon
Nechápem, prečo Callie reagovala tak na tú Janinu vetu. Veď dobre vedela, že Adrian strieda dievčatá ako ponožky... ale tak asi aj mňa by to dosť vykoľajilo, ak by som bola na jeho mieste. Ja som fakt zvedavá, ako to bude pokračovať. Emoticon
Teším sa na pokráčko. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!