OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Forgiveness - 10. kapitola



Forgiveness - 10. kapitolaVypadá to, že Callie neví co chce... A taky pohled Adriana.

10. kapitola

Přátelství?

Callie

„To byl den,“ vydechla jsem doma. Byla jsem promrzlá, vydováděná, unavená, hladová a spokojená.

„Skvělej, ne?“ zouval se vedle mě Adrian. Potutelně jsem se usmála, zatím mi vůbec nevadilo, že měl pravdu. Na lidi jsem kašlala, ať si myslí, co chtějí. „Je ti zima?“ objal mě a vzal mé ruce do svých. Podívala jsem se na něj s povytaženým obočím.

„No, venku je,“ podívala jsem se na teploměr. „Mínus dvanáct, takže horko mi opravdu není,“ ujistila jsem ho. Promnul mi ruce.

„Chceš zahřát?“ usmál se a přitiskl mě víc k sobě. Vytáhla jsem ruce z jeho sevření a dala mu je na ramena, naklonila jsem se k jeho uchu.

„Jo, můžeš mi udělat čaj,“ s nevinným úsměvem jsem se na něj podívala, po menším zaváhání jsem mu dala pusu na tvář. „Já si jdu dát koupel.“

„Nechceš umýt záda?“ nabízel se aktivně. Na moment jsem se nechala unést tou představou, preventivně jsem zrudla.

„To je dobrý, zvládnu to sama,“ nervózně jsem se usmála a odtáhla se od něj. „Čekám na ten čaj.“

Zaběhla jsem do pokoje, abych si vzala čisté pyžamo, když jsem žádné nenašla, asi bych měla vyprat, vzala jsem si noční košili, což nebylo moc praktické, když vezmu v úvahu, kdo je tu se mnou. Pořád lepší, než nemít nic, že. Napustila jsem si plnou vanu a nakapala do ní pěnu. A pro jistotu jsem se zamkla. S úlevou jsem se ponořila do teplé lázně, cítila jsem, jak ztuhlost v mých ubohých zmrzlých končetinách povoluje.  Zavřela jsem oči a poslouchala všechno kolem mě. Cinknutí hrnečků v kuchyni, pak lžiček a nakonec bublání vody, překvapivě to na mě mělo uklidňující účinky. Po hodné chvíli jsem se zvedla a vylezla z vany, byla bych schopná tu usnout. Usušila jsem se a přes košili si přehodila župan, pevně jsem ho zavázala.

„Už jsem si myslel, že ses utopila,“ podotkl Adrian, když jsem přišla do kuchyně. Zvedl se od stolu, aby zavřel okno. „Čaj máš na stole, taky se dojdu umýt a,“ sjel mě pohledem. „Klidně bys mi mohla ty záda umýt ty.“

Provokativně jsem se usmála. „To zvládneš, máme tam takovou tu dlouhou násadu.“ Opatrně jsem se napila čaje. Přenesla jsem oba hrnečky, Adrian si pro sebe udělal kafe, do obýváku. K tomu jsem vyštrachala nějaké sušenky, musím něco udělat s domácností. O víkendu jsme všechno snědli a rozházeli a pak jsem jaksi nebyla schopná nic udělat. Bude to sakra dlouhej seznam. Z pokoje jsem si přinesla deku a koukla na mobil. Ani mě neměl překvapit obrovský počet zmeškaných hovorů. Rozklikla jsem si seznam. Osm od Marka, šest od Jane, čtyři od Lucy a rekordní počet, deset od mámy. Do Japonska ta zpráva asi ještě nedorazila.

Nejdřív jsem se rozhodla zavolat Markovi. Nečekala jsem dlouho, zvedl to po prvním zazvonění. „Nazdar, můžeš-,“ přerušila jsem ho.

„Počkej,“ zarazila jsem ho. „Nic v novinách není pravda.“

„Jo?“ zeptal se vytočeně. „Takže Alex nesedí ve vězení za znásilnění?“ Zhluboka jsem se nadechla.

„Tohle jo, ale nic dalšího, já o tom nevěděla!“ zvýšila jsem hlas.

„Z toho jsem tě taky nikdy nepodezírali, ale mělas mi to zavolat, okamžitě!“ řekl naštvaně.

„Nechtěla jsem ti kazit týden,“ obhajovala jsem se.

„Zavolej mámě, pokud si to už neudělala. A nevíš, proč mi Adrian nebere telefon?“

„Zeptám se ho,“ uteklo mi. „A nejezdi domů dřív,“ řekla jsem a típla to. Teď mě čeká mnohem těžší telefonát. Jak znám mámu. Asi jsem to vyvolala myšlenkou, nebo to byla prostě náhoda, ale podstatné bylo, že mi právě v tom okamžiku volala. Nadechla jsem se a zvedla to.

„Ahoj mami,“ řekla jsem co nejnormálnějším hlasem.

„Calliope, do čeho si se to namočila?!“ zakřičela. O-ou, Calliope mi říká, jenom když je opravdu naštvaná. Ví, že svoje celé jméno nesnáším. Už Callie je na hraně.

„Já do ničeho, kromě toho, že jsem věřila nesprávnýmu člověku,“ vyhrkla jsem rychle. Páni, hotovej scénář telenovely.

„Mark mi říkal-,“

„Tomu jsem už volala. Alex je ve vězení, ale já s tím nemám nic společného,“ ujistila jsem ji.

„Opravdu?“ v hlase zazněla úleva. To si vážně myslela, že bych… Odolávala jsem pokušení na ni ječet, to, že tu není, neznamená, že není schopná sem doletět a zfackovat mě.

„Samozřejmě,“ odpověděla jsem řezavě. „A promiň, ale jsem utahaná, mám za sebou docela pernej den. Pozdravuj Jenny.“

„Dobře, nemám přijet?“ Mělo mi být jasný, že se máma jen tak nevzdá.

„Ne, ahoj.“ Položila jsem to, nechtěla jsem poslouchat další… řeči.

„Neříkal jsem ti to?“ zeptal se za mnou Adrian. Stiskla jsem mobil, kdybych ho neměla ráda, hodila bych ho po něm.

„Tys toho už říkal,“ odsekla jsem.

„Přiznala jsi, že mám dobrý nápady, mělas mě poslechnout,“ řekl s jemným úsměvem.

„To bylo pod nátlakem,“ bránila jsem se a věděla jsem, že se pohybuju na tenkém ledě.

Přistoupil těsně ke mně. Srdce mi poskočilo, polkla jsem.

„To není fér,“ pokusila jsem se protestovat. Položil mi prst na rty a tak mě umlčel. Topila jsem se v jeho očích. Víc se nepřibližoval, bylo mi jedno, že jsem ho políbila první, zase. Objala jsem ho kolem krku a prohrábla mu vlasy. Cítila jsem, jak mi přejíždí rukama po zádech, přitáhl si mě ještě blíž, pokud to vůbec bylo možné. Vzal mě do náruče, vůbec jsem se nebránila, v tu chvíli jsem nemyslela. Donesl mě ke gauči a tam mě opatrně položil. Tázavě se na mě podíval. Chytla jsem ho za ruku a stáhla na sebe. Nepřemýšlela jsem o následcích, tu malou část mého já, která mi říkala, že musíme okamžitě přestat, jsem zatlačila do pozadí. Hltavě jsme se líbali. Adrian byl nakloněný nade mnou, rukama se opíral kolem mé hlavy. Přitiskl čelo na mé. Z blízka jsem si prohlížela ty nádherné zelené oči, všimla jsem si, že v nich má tmavší tečičky. Mírně jsem se na něj usmála. Pohladil mě po tváři, prstem přejel po obrysu rtů. Lehce mě políbil. Rty sjel po tváři až k linii krku. Projel mnou výboj. Zaklonila jsem hlavu a zavřela oči.

 

Adrian

Obličej jsem měl zabořený do oblouku Calliina krku. Pod kůží jsem cítil proudící krev, než jsem si stačil uvědomit, co dělám, zabořil jsem zuby do jejího krku. Callie se prohnula a přivřela oči. Natiskla se ke mně ještě blíž. Okamžitě jsem se od ní odtáhl a klekl si vedle její hlavy. Endorfiny jí kolovaly v krvi, byla prostě sjetá. Soustředil jsem se na její ránu, snažil jsem se ji zacelit. S velkým vypětím sil se rána začala zavírat. Pro Lissu by to byla hračka. Rychle jsem potlačil myšlenky na královnu, s nimi totiž přicházely i ty na její strážkyni, Rose. Ranka se zatáhla, připomínala cucflek. Omámení z endorfinů přestávalo působit, její pohled byl mnohem víc střízlivý.

„Páni,“ zašeptala. Usmál jsem se. Doufal jsem, že se nezačne vyptávat, příčilo se mi, když jsem jí musel upravit vnímání ostrých špičáků. „No,“ přeskočil jí hlas. „Myslím, že půjdu radši spát,“ vyhrabala se z gauče, když si stoupla, trochu se zakymácela. Okamžitě jsem ji zachytil. „Připadám si jak po flámu,“ postěžovala si s úsměvem.

„Že bych uměl tak dobře líbat?“ zasmál jsem se. Znělo to trochu neupřímně. Možná bylo lepší, že si šla lehnout…

„Moc si věříš,“ postavila se proti mně s rukama v bok. Zatvářil jsem se ublíženě. „Ten pohled na mě neplatí,“ ujistila mě. „No nic, dobrou noc.“ Než stihla odejít, chytl jsem ji a lehce políbil. Vybavila se mi chuť její krve. Dala se přirovnat jenom k jedné…

„Dobrou noc,“ popřál jsem jí s vědomím, že dneska ji ve snu nenavštívím. Rukou jsem si přejel přes obličej. Vzpamatuj se, Ivaškove!

Z baru jsem si vytáhl, bez dovolení, láhev whisky. Nalil jsem si do skleničky a posadil se do křesla. Tušil jsem, že až Mark přijede, nebude to nic příjemnýho, pro mě. Zakázal mi, si něco začínat s Callie. Už když jsem mu to sliboval, věděl jsem, že to nikdy nemůžu dodržet. Něco podobného jsem cítil jenom k Rose. Vyklopil jsem do sebe obsah skleničky. Na Rose jsem nechtěl už nikdy pomyslet. Netušil jsem, co budu dělat, až se vrátím ke dvoru. Měl jsem o čem přemýšlet, třeba o tom, co bude s Callie. Jak s ní můžu být, když o mně neví to hlavní? Nejspíš bych jí to měl říct, vždycky ji můžu donutit na to zapomenout, i když bych to udělal nerad.

 

Callie

Spát se mi ještě nechtělo, počítač jsem zapnout nechtěla, bůhví, co bych se ještě dozvěděla… A s Adrianem jsem být taky nemohla, nechtěla… Strašně moc jsem s ním chtěla být. Vyděsilo mě, když jsem nad sebou takhle moc ztratila kontrolu. Vytáhla jsem učení, po strašně dlouhé době, mimochodem, a začala se učit, potřebovala jsem dostat své myšlenky co nejdál od Adriana, vlastně proč ne od všech kluků? Zabrala jsem se do toho s vědomím, že letos se na vysokou musím nejen dostat, ale i tam jít. Nebo by mi táta s mámou pořád připomínali, že zrovna oni dva mají dceru bez titulu, jako by to bylo něco smrtelně důležitého. Učení mi zabralo dvě hodiny. V deset jsem si řekla, že by to mohlo stačit, nehodlala jsem se začít z nudy učit, ale když jsem ničím nezaměstnávala mozek, začaly se mi hlavou honit myšlenky na Adriana. Snažila jsem si pořád namlouvat, že je to jenom přátelství, ale po dnešku, včerejšku a taky ty dny předtím… Na jednu stranu se mi líbil a taky jsem ho podle všeho milovala, ale po tom skandálu s Alexem a s Adrianovou pověstí to není zrovna nejlepší nápad, aspoň prozatím. Spát jsem šla s rozhodnutím, že se nesmím nechat unášet emocemi v blízkosti Adriana. Jenže, je jednoduchý, říct si, že teď usnu, jenže spánek nepřicházel, pořád jsem se převalovala. Z bytu jsem slyšela Adriana, myslí mi lítaly vzpomínky na dnešní odpoledne.

Pokaždý, když jsme spolu mluvili, sklouzla naše konverzace k pošťuchování, které většinou vedlo k líbání. Pozítří se vrací Mark s Jane a Adrian se vrátí domů. Místo úlevy jsem cítila lítost. Usnula jsem až dlouho po půlnoci…

9. kapitola 11. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Forgiveness - 10. kapitola:

8.
Smazat | Upravit | 19.09.2011 [20:23]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. martinexa přispěvatel
18.09.2011 [11:23]

martinexa Emoticon

6. NikkiR
18.09.2011 [11:21]

Upřímně? Zamilovala jsem se do tvé povídky. Je naprosto úžasná. Nevím co budu dělat až výjdou krevní pouta a ona tam s ním nebude :)) Adrianův pohled by jsi mohla udělat častěji, mě osobně se jeho pohled zamlouvá. A kousnutí? Jéé :D Těším se až jí řekne pravdu a na jají reakci. Takže se těším na další :))

5. Hejly
17.09.2011 [19:41]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. nesinka přispěvatel
17.09.2011 [17:54]

nesinka Emoticon Emoticon

3. MillieFarglot admin
17.09.2011 [15:53]

MillieFarglotAle čo - divné veci k písaniu proste patria. Ale fakt ma dostalo, keď si myslela, že Adrian tak dobre bozkáva. (Akoby aj nie, že?) Emoticon A nebyť divných vecí, nemali by sme sa na čom zasmiať. Práve tie sú na poviedke vždy tie najlepšie. Podľa mňa. Emoticon
Hodiny fyziky a chémie... tak to by som mohla skúsiť aj ja, keďže mávame do týždňa 4 hodiny chémie a fyziky asi tiež. Emoticon (Lenže ja sa v škole sústrediť na písanie nemôžem. Nie, keď predo mnou sedí taký zlatý chalan, ktorý sa mi strašne podobá na moju predstavu Adriana. Emoticon )

2. Daisy94 přispěvatel
17.09.2011 [14:31]

Daisy94děkuju Emoticon Já bych taky Adriana nikdy neodmítla, ale Callie je Callie Emoticon S tím kousnutím... no je to divný máš pravdu Emoticon A ještě jednou díky, píšu ve škole Emoticon ještě, že jsou hodiny fyziky a chemie Emoticon Emoticon

1. MillieFarglot admin
17.09.2011 [13:21]

MillieFarglot„Chceš zahřát?“ usmál se a přitiskl mě víc k sobě. Vytáhla jsem ruce z jeho sevření a dala mu je na ramena, naklonila jsem se k jeho uchu.

„Jo, můžeš mi udělat čaj.“
Vieš si predstaviť, aký výbuch smiechu nasledoval po prečítaní? Emoticon Emoticon Panebože, byť tak na mieste Callie, vôbec by som Adriana od seba neodháňala. Nuž, ona má asi namiesto mňa viac zdravého rozumu.
Áno, zdravý rozum je presne to, čo chýba Adrianovi. Páni, on jej ešte stále nepovedal, že je moroj? Dokedy to chce pred ňou tajiť? Emoticon A fakt sa mi nepáči, že myslí na Rose. Fakt si ma potešila jeho pohľadom, ale Rose som v jeho myšlienkach naozaj nečakala. Emoticon Len nech na ňu zabudne. Keby požiadal napríklad Lissu, tá by možno vedela pomocou nátlaku niečo s tým urobiť, nie? Emoticon Ja by som bola len a len rada. No a tiež sa mi zdalo trošku čudné (to je jediná vec, ktorú ti vytknem), že Callie necítila uhryznutie. No, Adrian sa mal aj taj viac ovládať! :D
Som zvedavá, čo bude ďalej. Adrian porušil Markov zákaz a začal si niečo s Callie a dokonca k nej niečo cíti! ( Emoticon ) no a taktiež tu je Jane, ktorá je do Adriana zamilovaná. To bude ešte len zaujímavé. Emoticon
Teším sa na pokráčko. Emoticon
Mimochodom, kapitola bola napísaná dokonale! Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!