OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Eona-příběh dračího oka 4. kapitola

09.06.2012 (16:00) • Lunabell • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 1177×

4. kapitola

Kygo nasadil milý výraz a nabídl mi své rámě a já ho s chutí přijala. Spolu jsme šli vstříc hostině.

Stráže nám odhrnuli vstup do hlavního stanu a poklonili se v hluboké úkloně. „Připravena?“ zeptal se mě Kygo. „Ne,“ odpověděla jsem na otázku.

Byla jsem neskutečně nervózní a nejspíše drtila Kygovi ruku. „Tak jdeme,“ zavelel a vyšel směrem dovnitř. Ztuhla jsem na místě a nehnula se z místa. „Ne!“ Zmáčkla jsem Kygovi ruku ještě silněji. „Bojím se,“ přiznala jsem.

Kygo mě pohladil po zádech. „Neboj se. Jsem tady s tebou,“ klidnil mě můj budoucí muž. Jeho hlas mě dokázal uklidnit, jako žádný jiný.  Povolila jsem o malinko svůj stisk a vkročila s Kygem do stanu.

Přátelé seděli na svých místech, bavili se, smáli se a vypadali spokojeně, tak jako já. „Přivítejte právoplatného císaře Kyga a paní Eonu-poslední dračí oko,“ uvedla nás paní Dela, když nás spatřila.

Kygo mě odvedl k vyvýšenému stolu určenému jen pro císařskou rodinu. Nikdo v sále už se nedivil, že sedím po Kygově levici. Všichni věděli, že jsem Kygův najso-posel pravdy. Díky tomuto postavení jsme si byly s Kygem rovni a také jsem byla jediná, kdo se mohl Kyga dotýkat.

Propletli jsme si ruce a Kygo se na mne nejdříve podíval, aby se ujistil, že může naše rozhodnutí říci všem a pak zvolal ke všem přítomným.„Přátelé, chtěl bych vám představit vaší budoucí císařovnu a mou nastávající ženu, paní Eonu.“

Ve stanu se rozhostilo ticho a všechny pohledy směřovaly mým směrem. Stiskla jsem Kygovi ruku a ucouvla pod zkoumavými pohledy přátel. 

Koukla jsem se na Kyga, který si mne přitáhl ochranářsky do náruče a zašeptal mi pobaveně do ucha: „Na toto si nejspíše budeš muset zvyknout.“ Já se na Kyga otočila s vytřeštěným výrazem.

„Ale jak?“

„Budeš se muset naučit ty pohledy snášet,“ odpověděl Kygo na mou otázku. Mezitím se ve stanu začalo šeptat a pak se zábava rozproudila.

„A kdy mne to naučíš?“ zeptala jsem se a radši si sedla. Kygo si sedl také a usmál se vědoucím úsměvem. „První lekce začíná zde,“ oznámil mi.

 Kývla jsem na znamení souhlasu a pokusila se vypadat uvolněně. „Dobrá, co mám tedy dělat?“

 „Mile se usmívej a elegantně kývni hlavou na pozdrav, toho kdo se ti pokloní.“ Vzal si do ruky trs hroznů a začal jeden hrozen po druhém jíst. „A málem bych zapomněl. Od teď jsi nedotknutelná stejně jako já,“ dodal a zase se věnoval svým hroznům.

Toto bylo na mne až moc nového najednou. Lokla jsem si pořádně rýžového vína a vzala si do rukou hezky vypadající sladký bochánek. Koukla jsem se po osazenstvu a hledala Vidu. Našla jsem ji u stolu pro výše postavené. Seděla naproti paní Dele a vedle mistra Tozaje – jejího otce.

 Vyhledala jsem její pohled a pokynula jí, aby šla ke mně. Vida se zvedla, uklonila se svým společníkům a vydala se k našemu stolu. „Dobrý večer má paní,“ pozdravila mne Vida s velkou úklonou. „Můžeš vstát,“ řekla jsem.

 Rychle jsem se otočila na Kyga a ten mi ukázal, že mám na Vidin pozdrav jen kývnout hlavou. Místo kývnutí hlavy jsem se Vidě uklonila jako vážené přítelkyni. „Dobrý večer Vido,“ spokojeně jsem se na ni usmála.

 „Mohu se zeptat, proč jste mne chtěla vidět?“

 „Jistěže můžeš. V lázních ses mne ptala, proč jsme byli s Kygem oba dva tak šťastní, když jsem přijala jeho nabídku. Byla to nabídka k sňatku,“ objasnila jsem Vidě.

 Měla jsem radost snad jak malé děcko. Vida se usmívala spolu se mnou. Opravdu mi chyběla nejlepší přítelkyně.

 Ty roky, kdy jsem se musela vydávat za chlapce, jsem měla jen jednoho kamaráda z dračího vzdělání a to Dillona, který se ode mne odvrátil, když zjistil, že jsem dívka. Po bitvě v paláci ho pohltila síla černého foliantu.

 Černý foliant se mi podařilo Dillonovi sebrat, ale musela jsem ho zabít, protože byl sílou černého foliantu tak pohlcen, že zpíval Righi pořád dokola. Tuto píseň jsem zpívala i já, ale jen dvakrát.

 Poprvé jsem s její pomocí zabila Dillona a podruhé jsem pomohla drakům k obrození a nabrání nových sil.

 Včera.

 V srdci mě zabolela ztráta spojení se starou zrcadlovou dračicí a Kinřině vědění spojenou se zuřivostí jejích mečů, které jsem teď vlastnila. Má pramáti byla mocná a odvážná.

 „Má paní,“ vyrušila mě Vida z mého přemýšlení, „mohu se vrátit na místo vedle mého otce?“ Zeptala se a usmála se na mne. „ Jistě, můžeš jít,“ Řekla jsem s pokynem, že může jít. „Děkuji vám, má paní,“ poděkovala a vycouvala ke svému místu u stolu.

 Až teď jsem začala jíst sladký bochánek, který jsem měla v ruce. Kousla jsem do měkkého těsta a z té sladkosti mi až zatrnulo v ústech. Připomnělo mi to setkání s mistrem Tozajem. Pousmála jsem se a znovu se zakousla do bochánku. Teplé těsto mě krásně zahřálo v krku.

 Koukla jsem se na Kyga a vypadal tak vznešeně, i když jedl jen obyčejné hrozny a popíjel rýžové víno. Také jsem se napila rýžového vína plným douškem a střetla se s jeho pohledem. Sehnul se ke mně a v očích mu poletovaly jiskřičky.

 „Eono, prozraď mi, jaké to je být nejmocnější ženou v říši?“ zeptal se mne a jeho dech byl řádně prosycen vůní rýžového vína. „Nevím, zatím nevím. Je to mnoho nového najednou,“ odpověděla jsem na Kygovu otázku a spojila naše ruce pod stolem.

 Blýskavé kapky potu mu stékaly po krční jamce a vsakovaly se do upnuté haleny, pod kterou se rýsovaly roky a roky tvrdého výcviku.  Při představě, že s tímto mužem budu do konce života sdílet lože, jsem si musela pořádně loknout z teď už poloprázdného šálku rýžového vína.

Usmála jsem s na Kyga a se zvednutým šálkem jsem k němu trochu rozjařeně prohlásila, „Na zdraví, na obnovení dračí síly a… “

„Na nás,“ skočil mi Kygo do řeči a spiklenecky na mne mrkl. Chtivé jiskřičky v jeho očích se nedaly zapřít a mé určitě také ne.

Přisunula jsem se blíže ke Kygovi až se naše stehna navzájem dotýkala. Volnou rukou jsem se mu opřela o jeho ruku, plížící se na mou nohu abych mu mohla dát polibek na tvář. Než jsem mu polibek na tvář dala, tak se otočil a začal mne přede všemi vášnivě líbat.

Vzduch byl prosycen vůní toho kyselého vína a všichni byli značně přiopilí. I z Kyga jsem cítila opilost, to ale i ze sebe. Přestala jsem řešit věci kolem a začala se plně věnovat našemu polibku. Má opilost se v tomto ohledu projevila, jako bych byla šelma a vrhala se na svou oběť s neskrývanou rozkoší.

 Mé ruce se samovolně obmotaly okolo Kygova krku a ten si mne posadil obkročmo na sebe. Držel mne pevně, ale jen jednou rukou. Druhou rukou mi totiž jezdil od mých útlých boků přes pas až k okraji mého šatu. Hladil mi odhalenou kůži na hrudi a mne ze zaneprázdněných úst vyšel sten uspokojující jeho uši. Zasmál se mi do rtů a jazykem mi plenil ústa.

 Ani já nezůstávala pozadu. Jezdila jsem Kygovi dlaněmi po zádech a při další vlně rozkoše jsem mu zaryla nehty do zad. Zavrčel mi rozkoší do rtů. Odtáhl se a jeho rozšířené zorničky prozrazovaly jeho neukojitelný chtíč. Kousla jsem se do rtu a hleděla mu do očí. Zrychleně jsem dýchala a toužila po jeho horkých rtech na mé kůži. Toužebně jsem  kygovi jezdila rukama po tvrdých svalech, které hřály.

Kygova zbloudilá ruka se vkradla pod mou suknici a jel svou rukou po mé noze výš. Ten dotek šimral, příjemně šimral. Začal mi hladit stehno pomalu a jemně. Dech se mi zrychloval očekáváním a touhou vrhnout se na Kyga. Zvrátila jsem hlavu a toho Kygo využil.

 Ruku, kterou mě držel, si posunul mezi mé lopatky, abych mu byla co nejblíže a zároveň se jeho rty přisály k mému krku.  Laskal mi kůži na krku a postupoval čím dál tím níž. Jeho ruka na mé noze mne pevně chytla za hýždě a druhá mapovala mé tělo od pasu až po ňadra. Srdce mi tlouklo neuvěřitelně rychle a skoro jsem nemohla popadnout dech, jak rychle a vzrušeně jsem dýchala.

Zajela jsem Kygovi do krátkých vlasů a trhla mu hlavou dozadu. V agonii bolesti se mu zužili zorničky, ale vypadalo to, že mu to přivádí ještě větší rozkoš a chtíč po mém těle. Můj chtíč po Kygovi byl srovnatelný s tím jeho. Oba jsme byli mocní a draví po moci, kterou jsme představovali jeden pro druhého.

 „Kygo,“ zašeptala jsem mu do hrudi, o kterou jsem se opírala. Políbil mě do vlasů a očividně hodně přemáhal svůj chtíč.

 Přehoupla jsem levou nohu tak, že jsem seděla Kygovi v klíně a hladila ho po jeho tvrdých svalech. Slyšela jsem jeho zrychlený tep, jak se pomalu uklidňuje. Samým štěstím jsem se na Kyga usmála a on mě pohladil po ruce se stejným výrazem.

Položila jsem mu hlavu na pevnou, ale přes to příjemnou hruď a nechala se kolébat jeho dechem. Přemítala jsem nad tím, co se bude dít dál a pomalu se mi klížila víčka. O chvíli později se mnou někdo opatrně zatřás a já se s cuknutím probrala.

Někdo se zasmál a pohladil mě po tváři. Kygo, kdo jiný by se mne mohl tak něžně dotýkat. „Eono, jestli jsi už unavená, tak půjdeme do stanu.“ Nabídl mi a já jen kývla na souhlas.

„Ale nemohu tě odnést. Bylo by to neetické. Musíš jít po svých.“ Zvedl mne a podepřel pod paží. Vykročili jsme ven a směrovali ke stanům.

Chtěla jsem se rozejít do svého stanu, ale Kygova pevná ruka si mne přitáhla blíže k sobě. Už jsem otevírala pusu, že něco namítnu, ale Kygo už začal vysvětlovat, „Budeš mou ženou a já tvým mužem. Proto od teď budeme sdílet jedno lože.“

Zaklapla jsem ústa a unaveně se na něj usmála. Úsměv mi oplatil a se strážci jeho veličenstva jsem se nechala odvést do Kygova stanu. Prošli jsme okolo strážců a pokynuli, že mohou jít pokračovat v hodování na hostině.

Nikdy jsem do Kygova stanu nevkročila, ani nevím proč, ale když jsem viděla okolo sebe tu nádheru, věděla jsem, že jsem udělala chybu. Bylo to zde skoro jako v paláci, i když jsem z něj neviděla vše. Výzdoba mne ani tak moc nezaujala, ale velká postel s mnoha různými polštáři a přikrývkami ze saténu už ano.

 Došla jsem k tomu skvostu a lehla si do císařské žlutě a dračí červeně. Neobtěžovala jsem se s šaty, i když mi pak došlo, kdo je nosil přede mnou. „Kygo, mohu tě o něco poprosit? Svlékneš mi šaty? Jsem opravdu unavená.“ Zaprosila jsem Kyga, ten jen přikývl a začal mi odhrnovat vlasy ze zad.

 Přivoněl k nim a políbil na čelist. Pousmála jsem se, a když si za mne sedl, tak jsem se opřela zády o jeho nahou hruď. I když jsem mu značně zkomplikovala rozvazování tkanic na mých šatech, tak nic neřekl a začal mi pobrukovat pro mě neznámou melodii. Po chvilce rozvazování už celkem volného vršku, začal místo pobrukování potichu zpívat. Nečekala jsem, že bude mít tak čistý a konejšivý hlas, který mne doprovázel i do mého snění.

***

Vzbudilo mne ranní slunce. Promnula jsem si oči a porozhlédla se po stanu. Opravdu byl ten stan nádherný.

 Naproti posteli byl stůl s plnou mísou ovoce a džbán plný vody. Postavila jsem se na loket a chtěla se zvednout a napít se vody, ale něco mne stáhlo za pas zpět do přikrývek.

 Byla to Kygova ruka, která si mne přitáhla těsně k tělu, a jeho teplý dech mi ovanul částečně holá záda. Políbil mne na šíji a pohladil po zádech. „Dobré ráno, má lásko, vyspala ses dobře?“ optal se mne s velkou něžností v hlase.

 „Vyspala jsem se přímo božsky… jak dlouho jsi vlastně spal?“ řekla jsem a otočila se na kyga. Ten se usmíval jak… jak by viděl ten nejvzácnější klenot na světě. „Vzbudil jsem se před pár minutami“ odpověděl mi na otázku. Pohladila jsem ho po vlasech a vyškrábala se z přikrývek.

 Došla jsem ke stolku a nalila si vodu. Když jsem se otočila doleva zády k vchodu, tak jsem se koukala na svůj odraz. Prohlížela jsem se v zrcadle a měla jsem na sobě jen průsvitné čistě bílé tílko a k tomu jednu z kratších nejspodnějších spodniček.

 Pohlédla jsem na Kyga s tázavým výrazem a on se jen zasmál a vstal. Měl na sobě jen spodky a přiblížil se ke mne. „Tak nádherná dívka své tělo nemusí skrývat,“ uculil se a rukama mi začal česat vlasy. „Opravdu jsem tak nádherná, jak říkáš?“ Otočila jsem se na něj s otázkou a pohlédla mu do očí s úsměvem na tváři.

„Jsi ta nejnádhernější dívka, kterou jsem kdy viděl,“ řekl mi přímo do očí a přitáhl si mne do náruče. Na jeho dlani se zablýskl krevní prsten. Vzala jsem do dlaně jeho ruku a přejela po teple prstenu. „vážně?“ zeptala jsem se a pozvedla jeho ruku s prstenem, který znamenal jeho vstup do mužství.

Zamračil se a zavrtěl hlavou. „Ne, ta pro mne neznamenala nic, pouze jen tělo. Ty jsi pro mne víc než jen tělo. Jsi měsíc pro mé slunce. Jsi má životní láska, Eono, miluji tě z celého svého srdce.“ Znělo to jako ta nejkrásnější hudba. Omotala jsem se Kygovi okolo krku a položila mu hlavu na hruď.

Zakručelo mi v žaludku z chuti na to čerstvé ovoce.„Měli bychom se najíst a potom mám pro tebe překvapení.“ Prohlásil Kygo s dětinským úsměvem a já začala tušit něco nekalého. Přemístili jsme se k stolku a já si ukradla z mísy trs hroznů.

 „Co chystáš po snídani?“ zeptala jsem se. „Uvidíš. Za půl zvonu tě očekávám před hlavním stanem. Obleč si na sebe nějaké pohodlné šaty,“ řekl Kygo a odkráčel se převléct s jablkem v puse.

***

Stála jsem před hlavním stanem a čekala na Kyga. V dálce jsem uslyšela dusot kopyt a už mi docházelo, co Kygo přichystal. Přiklusal na koni až ke mne. Za uzdu vedl jednoho z nejposlušnějších koní, Rean.

 „Nasedni a jedeme na pláž,“ rozkázal a přehodil uzdu mým směrem. Chytila jsem ji a vyhoupla se do sedla. Dojela jsem vedle Kygova Ju-longa a rychlým krokem jsme dojeli až na pláž.

 Kygo slezl z koně a začal sundavat sedlo z Ju-longovo zad. „Proč mu sundáváš sedlo?“ zeptala jsem se trochu nechápavě. „Uvidíš. Seskoč z koně a také jí sundej sedlo. Jdu tě učit na koni tím nejtěžším, ale nejlepším způsobem.“ Potutelně se usmíval Kygo. Koukla jsem na něj obviňujícím pohledem. Tomu se jen zasmál a pomohl mi z Rean slézt.

 Začala jsem rozvazovat popruhy u sedla a přemýšlela nad tím, jak mě chce učit jezdit. Odepnuté sedlo jsem položila na spadlý kmen. Kygo si sundal halenu a nasedl na Ju-longův hřbet.  Už jsem otevírala ústa v otázce, ale zastavil mě pokynem ruky, kterým mě pobídl, abych si sedla za něj na Ju-longa.

Vykasala jsem si suknici do půli stehen a zavázala ji, aby při jízdě nepřekážela. Chytila jsem se Kygovy nabízené ruky a ten mě vytáhl za sebe. „Tak teď se mě chyť pevně okolo pasu a vnímej každý Ju-longův sval pod svýma nohama, přizpůsob se rytmusu koně a uvolni se.“ Pohladil Ju-longa po plecích a pobídl ho do kroku. Rean, na které jsem jela, zatím uvázal. „Drž se mě pevně a nepouštěj se, jinak spadneš,“ upozornil mě a otočil Ju-longa směrem k rozlehlému pobřeží.

Pomalu jsme se rozklusali a opravdu jsem cítila pod nohama každý sval v Ju-longově těle. Dala jsem si nohy tak, aby mi to bylo příjemné, ale musela jsem pořádně tisknout kolena ke zvířeti, abych nás oba nestrhla.

 Kygovy svaly na břiše se náhle zpevnili a rukou mi dal znamení, abych se chytla pevněji. Svůj stisk jsem zpevnila. Kygo zahvízdal a Ju-long se rozcválal závratnou rychlostí, až jsem málem ležela na zemi. „Otevři oči.“ Zasmál se mému křečovitému sevření.  Sice neochotně ale přeci jen jsem otevřela oči a žasla úžasem, jak se krajinou řítíme s neuvěřitelnou rychlostí a lehkostí.

 Sprška slané vody mi cákla do obličeje, ale pálení slané vody v očích jsem nevnímala. Vnímala jsem pravidelné šplouchání vody, které způsoboval kůň svými kopyty. Po chvilce jsme se otočili a pádili zpět k druhému koni.

Kygo seskočil jako první a pak mi pomohl. „Páni, to bylo úžasné. Kde ses to naučil?“ vydechla jsem okouzleně. „Takhle mě učil jako malého jezdit otec,“ odpověděl na mou otázku. S myšlenkami úplně někde jinde došel pro klisnu a dal mi do rukou otěže.

„Pohlaď si jí, tím získáš její důvěru.“ Poradil mi Kygo a teď přivázal Ju-longa. „Dobře a jak si na ní mám pak nasednout?“ optala jsem se hladíc Rean vedle mě. „Teď ti pomůžu, ale budeš se to muset naučit,“ oznámil mi, když byl už skoro u mě.

Nastavil mi ruce jako stupínek. Položila jsem mu nohu na ruce a on mne zvedl na hřbet zvířete. Bylo velmi zajímavé sedět na Rean bez sedla, prostě jen jí sedět na hřbetě a pod sebou cítit teplé pohybující se svaly. „Kygo, to je úžasné.“ Vydechla jsem okouzleně.

„Výborně, teď jí pobídni do pomalého kroku a kolena si dej výš,“ řekl a posunul mi nohu výš a přitiskl mi koleno více do pevné koňské svaloviny, „tiskni kolena ke koni, jako bys chtěla koleny udržet třeba,“ vytáhl z pochvy dvě dýky, „ tyto dýky. Musíš je udržet, jinak zraníš sebe i Rean.“ Vysvětlil a dal mi mezi jedno i druhé koleno dýku. Studené ostří mě zastudilo na holé pokožce a automaticky jsem je stiskla koleny. „Dobře. Teď jí pobídni do kroku,“ řekl Kygo a odešel tak, aby dobře viděl každou mojí chybu. Zatlačila jsem Rean chodidly do slabin a ona se poslušně rozešla.

 Chodili jsme okolo Kyga a ten nás nespouštěl z očí. „Přitiskni ty kolena víc ke koni, narovnej záda, ruce nech v klidu a koukej před sebe.“ Kritizoval Kygo každou chybu. Snažila jsem se dělat to, co mi říkal, ale svaly mi hořely bolestí snad po celém těle, jak jsme nepřetržitě cvičili už asi dva zvony.

 Něco ukrutnou rychlostí a s hlasitým kvílením vyběhlo z křoví přímo Rean pod nohy. Vzepjala se na zadní a odskočila takový kus, že jsem to nečekala. Neudržela jsem se na zvířeti a dopadla tvrdě na záda. Čepele dýk zasvištěly vzduchem a přistály deset stop ode mne.

 Slyšela jsem, jak Kygo volá mé jméno, chtěla jsem mu odpovědět, ale nemohla jsem popadnout vyražený dech. Místo abych zpanikařila, tak jsem se uklidňovala a pokoušela se nadechnout. Mé lapání po dechu se najednou proměnilo v jeden hluboký nádech a já cítila tu úlevu.

 Pomalu jsem se posadila a zjišťovala, co se mi ještě stalo. Naštěstí jsem nic nenašla a tak jsem se pomalu vydýchávala z toho šoku.

 „Eono, jsi v pořádku?“ ptal se mne Kygo a v hlase byl slyšet strach o mě. „Nic se mi nestalo, jen nemohli bychom dnes toho výcviku nechat?“ zeptala jsem se a vstala na nohy. Kygo přikývl.

 Pálili mě nohy na vnitřní straně a nejvíc u kolen. Nohy se mi podlomili, ale Kygo mě naštěstí rychle chytil. „Co se stalo?“ řekl klidným tónem a chystal se mne vzít do náruče. „Kygo, nic to není. Jen jsem se pořezala, jak jsem povolila sevření nohou. Vyléčím se dračí silou. Je Rean také pořezaná?“ pronesla jsem jakoby nic.

 „Rean má pár ošklivých šrámů na bocích… myslíš, že bys dokázala vyléčit i zvíře?“ optal se mě udiveně. „Myslím, že dokážu vyléčit zvíře. Zvládla jsem vyléčit i Čarta, který byl zmrzačený už od svého narození,“ odpověděla jsem mu na otázku. „Přivedeš prosím tě chudáka Rean, abych se jí pokusila vyléčit?“ Ať je nadále tak mírná a odpouští mi moje chyby. Kygo kývnul na mou otázku a posadil mne na spadlý kmen.

 Za chvilku zde byl i s Rean. Na její bělostné srsti se přes boky táhly dvě nehezky vypadající jizvy, ze kterých tekla v malých pramíncích červená krev. Podal mi její otěže a sedl si vedle mne.

Zpomalila jsem dech a přiložila své ruce na Reanin bok. Pomalu jsem vklouzla do energetického světa. Vířící barvy mě přivítaly s otevřenou náručí. Spojila jsem se s dračicí a začala jsem jí pomalou písní hua stmelovat narušenou kůži.

 Po uzdravení byla Rean opět ta nádherně bílá klisna. Šrámy na nohou se mi zahojili a už jsem začala nandávat sedlo na Reanin hřbet.

„Eono, naučila bys mě, jak ovládat dračí sílu?“ vyhrkl Kygo. Pohlédla jsem na něj a pokrčila rameny. „Pokud to půjde, ráda tě zasvětím do tajů dračího učení,“ odpověděla jsem s myšlenkami, jestli to vůbec půjde.

***

Potom, co jsem se najedla a převlékla, tak jsem vyrazila za Rillou a Čartem. Rilla mne přivítala s otevřenou náručí. Vešla jsem za ní do stanu, kde se Čart učil správně držet meče. „Ahoj, Čarte,“ pozdravila jsem ho.

 Trhnul sebou a otočil se na mne. „Má paní, dobrý den,“ řekl a vysekl hlubokou úklonu. „Vstaň.“ Poručila jsem a usmála se na svého dlouholetého přítele. „Vidím, že se učíš zacházet s meči.“ Mrkla jsem na něj. „Ano, učím se s meči, ale jak vidíte, tak mi to jde špatně.“ Mluvil se mnou formálně a to mě trochu štvalo.

 „To vidím… Čarte, prosím chovej se ke mne tak, jak ses ke mne vždy choval. Byla bych ti za to velice vděčná.“ Požádala jsem ho. Přikývl a položil meče opatrně na stůl.

„Jak to vypadá s mistrovo majetkem?“ optala jsem se Čarta, abych se ubezpečila, že je vše v pořádku. „Po jeho smrti zůstalo vše v jeho prostorách nedotčeno a vše je v pořádku,“ řekl mi a povzbudivě se na mne usmál.

 I když jsem mistrovi pořád křivdila za to, že mi zlomil kyčel, sice za účelem skrytí mého pohlaví, tak jsem za něj truchlila. Znamenal pro mne hodně. Úsměv jsem Čartovi oplatila a hledala jiné téma k hovoru.

 „Eono, co budeš dělat, až se vrátíš do paláce?“

„Já ani nevím… co budeš dělat ty, až se vrátíš do mistrova, tedy do tvého domu?“ odpověděla jsem na Čartovu otázku otázkou.čart jen pokrčil rameny a opět si vzal ostří do ruky.

 Bylo vidět, že se snaží dělat různé sestavy, ale opravdu mu to nešlo. „Půjč mi ty meče,“ přikázala jsem a on mi čepele podal rukojeťmi nahoru. Potěžkala jsem si je v rukou a byly těžší než cvičební meče.

Zkusila jsem s nimi tygřího draka trojku – jeden meč vztyčený nad hlavou a druhý přichystaný u hrudi probodnout protivníka. Udělala jsem výpad do prázdna a hned se stáhla do obranného postoje. Ladně jsem se protočila a čepelí namířila na Čartův krk.

Hrozivě jsem se usmála. Ten se přikrčil a s úžasem na mě zíral. „Páni, snad nikdy jsem neviděl lepší ovládání meče.“ Vydechl úžasem, na to jsem mu kývla.

 „Chtěl by ses to naučit ode mne?“ Nabídla jsem mu pomoc, jako velkorysé gesto, že je to můj nejlepší přítel. Přikývl. „Dobrá, zítra touhle dobou tě s meči očekávám u Kygova stanu.“ Usmála jsem se na něj a kamarádsky ho objala. Rozloučila jsem se s ním a odešla ze stanu na čerstvý odpolední vzduch.

***

„Ne, dýcháš špatně. Uklidni se a pomalu se nadechni. No… ukážu ti to.“ Vzala jsem mu ruku a přitiskla ji na mou hruď. Tep se mi nepatrně zrychlil a mé tváře začaly mít narůžovělý odstín.

 „Vnímej mé pomalé dýchání a zkus vklouznout do energetického světa tak, že sám budeš pomalu dýchat.“ Pomalu jsem se nadechla a zase vydechla. Přitom se mi zklidňoval tep.

 Kygova brána energie v dlani na mém hrudníku mi vysílala rytmus jeho tepu do těla. Pomalu se Kygův tep srovnal s tím mým a oba naráz jsme vstoupili do vířícího světa hua.

Kygo spustil svou průhlednou ruku dolů z mé hrudi. Jeho hua se zbarvila do barvy úžasu.

 Dobře jsi ve světě hua. To, co okolo sebe vidíš, je životní energie všeho na povrchu země.

 Jak jsem čekala, tak se lekl. Zadusila jsem svůj smích a koukla se na dračici. Ta mi nabídla svou zlatavou sílu. Chtěla jsem pocítit tu hřejivou chuť muškátového oříšku. Zastesklo se mi po starých časech, kdy jsem místo muškátu při spojení se starou dračicí cítila skořici.

 Do mysli se mi vkradla sladká chuť pomeranče a vanilky. Majiteli této vůně patřily ctižádostivé jantarové oči. Vzpomínka na jeho ruce na mých bocích a mé rty přikrývajíc ty jeho v zoufalé záchraně celé lodi před smrští, mi v duši zanechala prázdné místo.

„Vím, že láska je taky moc. Někdo dává a někdo bere. Někdo je ochotný riskovat to, že projeví své pravé já.“

Tvářil se tak, že mi tělem projelo horko.

Sehnul hlavu a přejel palcem provazy kolem svých zápěstí. „Vynutila sis cestu do mé hua, Eono. Změnila jsi mě. Nejdřív svou silou – a pak prostě tím, kdo jsi. Viděla jsi mě v tom nejhorším světle. Dovol mi ukázat se i v tom nejlepším. Pomoz mi jako skutečné dračí oko zachránit tuhle loď a všechny na její palubě.“

Zírala jsem na něho, neschopná vytlačit z mysli to otevřené vyznání lásky. Protože to byla láska, nebo ne? Jenže pan Ido přece nemiloval nic jiného moc.

Ta vzpomínka přišla tak náhle, že jsem se málem neudržela a začala k tomu bídákovi zase cítit náklonnost. Je těžké uvěřit, že se toto stalo před necelým měsícem.

 Ale vzpomněla jsem si na to, co udělal, když měl přijít o svou moc. Projevil se jako chamtivý člověk bez kapky soucitu. To byla minulost… špatná minulost. Chtělo se mi na toho bezpáteřního člověka řvát, mučit tím nejhorším způsobem a vždy ho pak vyléčit, abych ho mohla mučit znovu.

 Ovládla jsem svůj vztek a znovu promluvila ke Kygovy.

Ano jsem to já. Mluvím k tobě skrze myšlenky. Ty to dokážeš taky, promluv, ale jen v mysli.

Haló? Funguje to? Máš pravdu, je to úžasné.

Pousmála jsem se. Vidíš draky?

 Jen tvou dračici.

Chceš vidět i ostatní draky? Zeptala jsem se a viděla jak se Kygova hua zbarvila barvou dychtivosti.

Ano chci vidět draky. Tak tedy jsem mu v hmotném světě vzala dlaň do svých rukou a podmanila si jeho vůli.

Neklidně se zavrtěl a chtěl se zeptat, co se děje, ale díky mé nadvládě nemohl ani pootočit hlavou natož mluvit.

 Buď v klidu. Jestli chceš vidět draky v energetické podobě, musím mít tvou vůli pod kontrolou.

 Uklidnil se a nechal mě ať s jeho vůlí dělám cokoli. Spojila jsem se s mojí dračicí a vznesla se daleko na nebeskou plošinu. Věděla jsem, že Kygo bude v nebeském zvířeti se mnou. A také, že byl, cítila jsem jeho přítomnost a úžas nad těmi mohutnými tvory byl velký, ale né tak velký jako můj.

 Sice je vidím stále i v hmotném světě, ale vždy žasnu nad jejich obrovskou silou, která je teď milionkrát větší než před obrozením. Draci také proto byli nejméně třikrát větší. Všechny barvy v energetickém světě bledly ve stínu barev všech dvanácti.

 Na východo-jihovýchodě stál vzpřímený měděný hadí drak. Vedle něj na jiho-jihovýchodě byl vášeň střežící úchvatně oranžový koňský drak. Na jihu se stříbřitě leskl laskavý kozí drak. O kus dál na jiho-jihozápadě po všech koukal s důvtipem opičí drak ebenové barvy. Hnědý kohoutí drak strážící důvěru zaujímal své místo na západo-jihozápadu. Ze západu čišela poctivost slonovinové barvy psího draka. Zpoza štědře usmívající se sivě šedé tlamy, vykukovaly velké zuby kančího draka na západo-severozápadě.

Na severo-severozápadě sídlil krysí drak. S jeho ctižádostivostí a modrou barvou jeho šupin mi až moc připomínal chuť pomeranče a vanilky s jantarovým pohledem pana Ida.

Ano, přiznávám. Zastesklo se mi po něm. Vždyť Sethon Ida nazval mým milencem, stejně tak nazval i Kyga. Ta temnější část mého já po Idovi truchlila a toužila po jeho nebezpečnosti. Ale ta zbývající a taky převažující část mého já ho nenáviděla.

 Celou svou bytostí jsem toužila po jiném muži a tím mužem byl Kygo. Všiml si mé truchlivé nálady. Využil mé chvilkové slabosti a vyklouzl z mého sevření jeho vůle. Trhl se mnou a tím mne dostal zpět do hmotného světa. „Cítil jsem tvou truchlivou náladu. Pro koho jsi truchlila?“ Zeptal se mne Kygo trochu nechápavě.

„Pro Ida…“ zamumlala jsem. „Neslyšel jsem. Pro koho, že?“ zopakoval již trochu podrážděně. „Pro Ida,“ řekla jsem už hlasitěji a trochu rázněji.

 Vím, neměla jsem mu to říkat, ale jsem dračí oko a to se za své činy nikdy nestydí ani neomlouvá. „Co prosím? Pro Ida? Pro toho zrádce?“ křičel na mě a stoupl si, aby ukázal svou velikost. Taky jsem se postavila na nohy a propalovala mu oči.

 „Ano! Pro Ida. Je to zrádce a prohnilá krysa, ale ukázal mi i svou světlou stránku, abych nebyla tak podezíravá a nechala se od něj učit dračí magii! Ty ani nevíš co mi způsobil, když si uprostřed bitvy o tvůj palác odjel do bezpečí!“ zuřila jsem měla jsem na Kyga vztek. Teď bych ho nejradši rozcupovala na malé kousíčky a zašlapala hluboko do země. Chytl mě surově za paži. Můj vztek se zrcadlil i v jeho očích.

 „Máš pravdu, nevím, co ti způsobil, ale žil jsem s ním v paláci! Co ti tedy udělal?!“ cedil skrze zuby jednotlivá slova. „Chtěl si mě surově vzít! Stačí?!“

 Nevědomky se mi po tvářích začaly kutálet slzy. Chtěla jsem odejít, ale Kygo svůj stisk nepovolil. Naopak ho ještě zpevnil. „A proč jsi tedy pro něj truchlila?!“ „Protože jsem ho změnila! Kdyby tehdy nebylo Ida možná by jsme se nedostali z paláce! Chápeš?“ vykřikla jsem na Kyga se slzami v očích a vymanila se mu ze sevření.

 Běžela jsem pryč, daleko od něj. Nechala jsem ho tam stát jako sloup. Zaslouží si to. Zaběhla jsem do lesa a běžela co nejhloub to šlo. Sedla jsem si na nějaký kámen a rozbrečela se naplno. Nějakou dobu jsem tam v takovémhle stavu s hlavou opřenou o kolena brečela.

 Něco, tedy spíše někdo mi sáhl na rameno. Cukla jsem sebou. Byla to mužská ruka. „Kygo, jdi pryč!“ vyštěkla jsem na osobu za mnou. „Eono, to jsem já Čart,“ řekl a sedl si vedle mne na kámen. „Co jste si s Kygem udělali, že ho nechceš vidět?“

„Pohádali jsme se kvůli Idovi. Prosím neřeš to,“ řekla jsem mu mezi vzlyky. Kývnul na souhlas a já se o něj opřela. Přitáhl si mne do obětí a nechal ať mu smáčím halenu slzami.

 Pomalu jsem se uklidnila a dýchala čerstvý vzduch zapadajícího slunce. „Děkuji.“ Poděkovala jsem mu za přítomnost. Byl mi jako můj bratr. Ale… co vlastně dělal v lese? „Co děláš v lese?“

„Procházím se?“ řekl spíše jako otázku. „Nevěřím ti. Řekni mi pravdu,“ poručila jsem. „Tak dobrá, šel jsem sem abych vymyslel jak okouzlit jednu dívku.“

„Opravdu? Jakou?“ zeptala jsem se se zájmem.

„No… znáš jí… velice dobře,“ odpověděl a nervózně se podrbal ve vlasech. Zamyšleně jsem přivřela oči. „Počkat… ty myslíš Vidu?“ Užasle jsem na něj koukla.

 Nesměle kývl. „Prosím, neříkej jí to,“ prosil mě. „Neboj. Neřeknu to nikomu. Umím udržet tajemství.“ Slíbila jsem mu. Tajemství umím udržet opravdu dobře. Uchechtla jsem se tomu, protože jsem přeci pět let tajila své pravé já. Kývl, že pochopil. „Řeknu ti něco, co jsem neměla nikomu říct: Když jsme byli v rybářské vesničce, kde jsem vyléčila Ryka,“ Věděl o co jde a proto jsem pokračovala. „tak jsem zabila skoro celou vesnici. Zabila jsem tehdy i jejího snoubence…“ Nechala jsem ta slova vyznít do ticha.

„Cože? Ty jsi jí zabila snoubence?“ Koukal na mě nevěřícně. „Ano, zabila, ale tehdy jsem se svou moc teprve učila ovládat. Nemohla jsem to zastavit,“ odvětila jsem na svou obhajobu. Kousla jsem se do rtu a sklopila zrak.

 „To je v pořádku. Chápu, že to pro tebe muselo být těžké, když jsi byla necvičená a s tak obrovskou silou.“ Čart mě chápal, jako jeden z mála. Usmála jsem se a s díky mu pohlédla do očí. „Chtěl bys pomoci s okouzlením Vidy?“ Oči se mu radostí rozzářily. Vypadal jak malé děcko.

 „Ty bys to pro mě udělala?“

 „Ano, udělám to pro tebe.“

Odpověděla jsem. „Proč?“ Nechápal. „Jsi pro mne, jako bratr, kterého jsem nepoznala.“ Přiznala jsem s poťouchlým úsměvem.

 „Opravdu? Když jsi se vydávala za Eona bral jsem tě jako svého bratra – mrzáka.“ Zasmál se spolu se mnou. „Pokud chceš můžeš mě považovat za sestru.“ Nabídla jsem mu svou sourozeneckou lásku. Přikývl a usmál se na mne.

„Dobrá,“ řekla jsem a vytáhla z pouzdra jeden z Kinřiných mečů. Museli jsme totiž chodit všude po táboře i mimo něj ozbrojeni. „Podej mi pravou ruku,“ rozkázala jsem a chňapla po jeho ruce.

Ucukl. „Co chceš dělat?“ zeptal se trochu nevózně. „Pokrevní bratrství.“

„Dobře, ale proč?“

„Kdyby si někdo myslel, že jsi něco víc než jen bratr.“ Vysvětlila jsem. Pochopila podal mi svou ruku. Díky mému vysokému postavení si musím dávat pozor na vše. „Dohoda by se mohla lehce zpochybnit.“ Dodala jsem.

 „Připraven? “

 „Ano.“ Kývla jsem a začala. Přiložila jsem ostrou čepel k čartově pravé ruce.

 „Čarte, svobodný občane, syne Rilly,“ sekla jsem, „tímto přísahám, že ti budu sestrou do konce mých dnů.“ Pronesla jsem svou přísahu a pustila teď už jeho zakrvácenou ruku.

 Předala jsem mu meč a nastavila pravou ruku. „Eono, budoucí císařovno, poslední dračí oko, potomku Kinry a Čaary, dcero Lillii,“ sekl a z rány začala crčet krev, „tímto přísahám, že ti budu bratrem do konce mých dnů.“ Podal mi nazpět meč, který jsem položila vedle sebe. Podali jsme si zkrvavené ruce. Kde se mísila ta rudá tekutina. Koukajíc si do očí jsme jednohlasně pronesli. „Tak jest a tak to bude. Krví je zpečetěné, že si bratrem a sestrou budeme dokonce svých dnů.“ Usmáli jsme se na sebe a jako bratr a sestra si padli okolo krku.

 Chvíli jsme takto pobyli vychutnávajíc si atmosféru okamžiku. Odtáhla jsem se od něj a znovu mu vzala ruku. „Něco zkusím. Nepanikař.“ Oznámila jsem a ponořila se do vířících proudů hua. Vyhledala jsem sílu zrcadlové dračice a zaměřila se na řezné rány.

 Uzdravila jsem rány tak, že se zahojily, ale jizvy zůstaly a při dalším léčení se nezahojí, jizva tam bude stále. „páni.“ Koukal Čart na svou ruku. Také jsem koukala, že se mi to vůbec povedlo.

Oba jsme ve stejnou chvíli zvedli hlavy. „Tohle bude naše malé tajemství,“ zašeptala jsem a mrkla na něj. Zasmáli jsme se a tím se neuvěřitelně odlehčila atmosféra.

„Tak tedy, chtěl bys pomoct natrénovat si, jak okouzlit Vidu?“ Vrátila jsem se k předešlému tématu. „Ano, budu velice rád.“

Zde vysvětlím některé z pojmů.

hua-životní energie všeho živého.

righi-žalm smrti. 

Autor: Lunabell (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Eona-příběh dračího oka 4. kapitola: