OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Dvě strany téže mince - 12. kapitola - Cizí



Dvě strany téže mince - 12. kapitola - CizíKatie je pořád zmatená. Každý má pocit, že si s ní musí promluvit. A objeví se i jedna nečekaná návštěva...

12. kapitola - Cizí

Ozvalo se nesmělé ťukání na dveře. Druhé po několika hodinách. Do pokoje dopadl tenoučký proužek světla. „Katie?“

„Hm?“ odpověděla jsem Eleně. Stejně jako když tu byla naposledy.

„Je tu Damon,“ oznámila mi.

„Nechci s ním mluvit,“ zamumlala jsem.

„Mám potom přijít?“ zeptala se.

Zakývala jsem hlavou a potom mi došlo, že to v tom šeru nemohla vidět. „Prosím,“ šeptla jsem.

Dveře zůstaly pootevřené.

„Nechce tě vidět,“ oznamovala mu.

„Pochopila to špatně, Eleno,“ snažil se vysvětlovat.

„Ať to pochopila, jak chce, Damone, zřejmě ji to ranilo. Nech ji být,“ odpověděla mu a já byla hrozně ráda za ten nepříjemný tón, který na něj použila.

Damon syknul. „Nech ji být,“ parodoval mou sestru ironicky. „Když si to nechce nechat vysvětlit.“

„Nejspíš ne,“ řekla přehnaně mile a moje rty cukly v náznaku úsměvu. „A ani bych se nedivila, kdyby to pochopila správně.“

„Nemyslel jsem -“

Skočila mu do řeči: „Ty nemyslíš nikdy.“ Svatá pravda, sestřičko. Přála bych si vidět jeho výraz. Fakt.

Pohrdavě zasupěl. „Vyřiď -“

Elena třískla vchodovými dveřmi. Ať už chtěl pan Dokonalý říct cokoliv, neměl šanci.

Za chvíli si sedla vedle mě. „Já prostě nevím, kde je pravda. Nechápu to,“ zašeptala jsem.

„On je těžko čitelný,“ usmála se.

Ušklíbla jsem se. „Vážně jsem se snažila. Myslela jsem, že ho chápu. Že všechno, co dělá, má důvod. Ale tohle? Uvěřila jsem mu, že se můžeme přátelit. A teď to postrádá smysl, El.“

Možná si říkáte, proč tak vyvádím, že ano? Vždyť jsem to tady hlavně já, kdo s ním manipuluje a lže mu.

Jak se to říká?

Co nechceš, aby ti dělali druzí, nedělej ty jim?

Takže… „Mám, co jsem chtěla, Eleno,“ šeptla jsem.

Zamračila se. „Jak to myslíš?“

„Co když jsem vážně jako ona?“ vyhrkla jsem a do očí se mi začaly hrnout slzy.

„To není pravda!“ ozvala se pohoršeně a objala mě kolem ramen.

„Měl pravdu, Eleno. Má ji pořád. Jsem jako ona. A nemůžu s tím nic udělat,“ schoulila jsem se do klubíčka.

Konejšivě mě hladila po zádech a nechala mě plakat. Věděla, že nemá smysl mi to rozmlouvat. Neposlouchala bych ji. Bylo jí jasné, že musí čekat na vhodnější chvíli – teď tu pro mě jenom mohla být. A já jí za to byla vděčná. Nesmírně vděčná.

A znovu jsem pocítila výčitku svědomí. Té neupřímnosti.

Když jsem teď s Isobel skončila, neměla bych to Eleně všechno říct?

Přestala bych lhát a věci by se vrátily do normálu…

Ale co když… Ne, nechám si to ještě chvíli pro sebe. Když se do týdne nic nestane, povím jí to. Měla jsem nutkání všechno vyhrknout a zbavit se těch tíživých věcí – ale znala jsem naši matku. Znala jsem Katherine.

A nehodlala jsem nic riskovat.

Najednou se Elena zvedla z postele a klekla si ke zdi. „Ty…“

„Nech to být,“ zahuhlala jsem, když začala sbírat kousky mobilního telefonu.

„Proč jsi to udělala?“ nechápala.

„Asi jsem měla pocit, že se tím všechno vyřeší,“ pokrčila jsem rameny.

Shovívavě se na mě usmála. „Měla by sis odpočinout, Katie. Ráno moudřejší večera.“

„Dobrou noc,“ snaživě jsem se pokusila napodobit něco, co by alespoň vzdáleně připomínalo úsměv. „A děkuju, El.“

„Kdykoliv, sestřičko. Dobrou noc,“ rozloučila se a za pár vteřin byla pryč.

Vylezla jsem z peřin a šla se nadýchat trošky čerstvého vzduchu k oknu.

Panty zavrzaly znovu. „Kathy? Můžu dál?“ Poznala jsem Stefanův hlas a otočila se k němu.

Založila jsem si ruce na prsou. „Co tady chceš? Jestli jsi přišel s otravným ,Já ti to říkal´nebo ,Měl jsem pravdu´, tak můžeš zase jít.“

Po tváři mu přeběhl pobavený úsměv.

„Nechtěla jsem tě rozesmát. Já to nemyslela jako vtip,“ pokračovala jsem popuzeně.

„Mluvil jsem s Damonem,“ řekl najednou.

„No a? Pohádali jste se? Poprali jste se? Leží někde mrtvý v příkopu u silnice? Jestli ne, tak nejsi posel dobrých zpráv a víš, kudy se jde ven,“ ušklíbla jsem se.

„Vyříkali jsme si spoustu věcí a taky jsme se trochu poprali,“ zazubil se, „ale nikdo z nás není mrtvý. Vysvětlil mi dnešek, vysvětlil mi tebe.“

„Nechci to slyšet od tebe, chápeš?“ namítla jsem.

„Tak proč ho nechceš pustit dovnitř?“ zeptal se.

Stiskla jsem rty k sobě. „Máš pravdu,“ povzdechla jsem si. „Nevím, asi… jsem ještě moc vytočená.“

„Víš,“ uculil se, „nechci být otrava, protože si myslím, že bychom spolu my dva mohli vycházet – ale v tomhle jste si s Damonem tak podobní.“

„Fajn,“ rozhodila jsem rukama, „on neustoupí. Já taky ne. Stejně je lepší, že už mu nebudu pomáhat otevírat hrobku, kterou jsme stejně chtěli nechat zavřenou, nemám pravdu?“

„Ne, správně by bylo lepší, kdybys pochopila, že ti na přátelství s ním záleží – a pomohla mu hrobku otevřít,“ zašeptal.

„Cože?“ vykřikla jsem a pak si připlácla dlaň na ústa. Zírala jsem na něj s vykulenýma očima. To fakt myslí vážně?

„Napadlo mě to, když jsem ho dneska poslouchal. Když mu dáme Katherine, odejde s ní a v Mystic Falls bude zase k žití,“ pousmál se.

„Tak to teda ne!“ vyhrkla jsem, než jsem se stačila zarazit. „To mu nemůžeš ani náhodou dovolit!“

„Proč ne?“ nechápal.

„Copak tě jeden jediný rozhovor s tvým starším bratrem přiměl změnit názor? Já chápu, že ti na něm možná teď záleží o trochu víc – ale připomeň si, prosím, všechna rizika, Stefane,“ promluvila jsem.

Chvíli mlčel. „Možná máš pravdu.“

„Jistěže ji mám,“ protočila jsem oči a usmála se. „Damon to bude muset časem taky pochopit.“

„Jen aby, Katie,“ opětoval mi úsměv.

„Promiň, že jsem se k tobě chovala nepříjemně,“ omluvila jsem se.

„Neříkám, že se někdy nechovám jako vůl. Koneckonců jsme s Damonem bratři,“ zašklebil se a já se rozesmála.

„Díky, Stefane.“

„Nemáš zač. Asi už bych měl jít. Přeju hezké sny,“ rozloučil se.

„Dobrou,“ mávla jsem za jeho mizejícími zády.

Jeho návštěva měla více než jasný důvod. Chtěl, abych nad vším přemýšlela – něco naznačoval. Co znamená to Damonovo: Špatně chápeš. Já to tak nemyslel?

Vážně mi pan Dokonalý nechtěl vnuknout ty myšlenky?

Křivdila jsem mu?

Zírala jsem znovu z okna, na letní oblohu, která byla posetá nejmíň milionem hvězd. Třpytily se, ale přesto byly chladné, vzdálené. Cizí.

Stejně jako já v tomhle městě. A nezáleželo na tom, kolik času jsem tu strávila. Kolikrát se mi snažila Caroline někoho dohodit, kolikrát se Bonnie rozesmála, když jsme se s Damonem hádali na veřejnosti, kolikrát jsem si povídala s Elenou dlouho do noci… Jeremyho bratrské pošťuchování, Jenna, Stefan, Matt, Tyler i Damon… Byli to Elenini přátelé, mezi které jsem se dostala. Možná, že mě brali, že mě měli dokonce i docela rádi. Já je taky, to nepopírám. Ale to já tady byla ten cizinec, ta nová.

Opět se ozvalo zaklepání na dveře. Co se zase děje? „Dále,“ vyzvala jsem čekajícího.

Dovnitř vpadnul Jeremy jako velká voda. Byl trochu zadýchaný, jako kdyby právě vyběhl schody. A jestli tipuju správně – určitě to udělal. „Elena by byla ráda, kdybys přišla dolů,“ vypálil na mě.

Zmateně jsem se na něj podívala. „Stalo se něco?“

Jen zakýval rychle hlavou a otočil se, aby znovu seběhl do přízemí. Vydala jsem se za ním.

„Eleno, co se to -“ začala jsem hned pokládat otázku, ale zarazila jsem se. Přede mnou stál světlovlasý muž, mírně se usmíval – jako kdyby věděl naprosto všechno. Elenin rozzlobený výraz mě zarazil.

Muž si prohrábl vlasy, upoutal mě jeho prsten na levé ruce. Masivní, už od pohledu velice starý.

„Eleno, je mi líto, ale já s ním v jedné místnosti nebudu,“ zamračila se Jenna, probodla ho pohledem a protáhla se kolem mě. „Až odjede, přijď pro mě, prosím,“ dodala ještě a pak jsem ji slyšela vybíhat do patra. Bouchly dveře. Někdo převzal můj zlozvyk, vida.

„Katie,“ nadechla se Elena. „Tohle je John, náš otec.“

Měla jsem co dělat, abych nevykulila oči. „Pane Bože,“ vydechla jsem.

„Chtěl tě poznat,“ procedila skrz sevřené rty.

Koukala jsem na něj. Odhadovala ho. „Tak jestli už se vynadíval dost,“ prohlašovala zrovna moje prořízlá pusa, „ví, kudy může odejít, ne?“

„To doufám,“ přidala se ke mně Elena.

„Zůstanu tu pár dní,“ odpověděl, jako kdyby nás dvě absolutně neslyšel.

„Myslím,“ zamračila jsem se na něj, „že tady nejste vítán.“

„Nikam se nechystám,“ prohlásil a přešel do obývacího pokoje.

Viděla jsem, jak Elena sevřela dlaně v pěst. Položila jsem jí ruku na rameno. „Běž za Stefanem,“ zašeptala jsem. „Asi se nám ho odtud stejně nepovede vyhnat.“

Vděčně se na mě podívala. „Díky.“

„Klidně jeďte pryč. Zkusím s ním promluvit a budu moc milá,“ zazubila jsem se.

Tlumeně se zasmála. „Buď nejmilejší, jak jen dokážeš být.“

„To se neboj,“ přisvědčila jsem.

Krátce mě objala a jelikož Stefan slyší naprosto všechno, už na ni čekal. Za chvíli byli pryč a já slyšela startovat auto.

Opatrně jsem přišla k Johnovi. Čekal na mě. „Nepřijel si, abys mě poznal. Co tě sem přivedlo?“

„Vím, proč jsi tady,“ sdělil mi šeptem. „Byl jsem v kontaktu s Isobel. Jsem tady, abych ti pomohl udržet zavřenou hrobku.“

„Já jsem s ní ale skončila, Johne,“ odsekla jsem. „Jsem tady, protože tady chci být. A je jen na Damonovi, co udělá s tím vším.“

V očích mu zaplála nenávist, jakmile jsem zmínila pana Dokonalého. „S ní nemůžeš skončit, Katie. Je to tvoje matka. Jsme tu kvůli Katherine.“

„Nikdo nebude rozhodovat o tom, co jsem a za jaký tým budu v příští sezóně kopat,“ zasyčela jsem na něj. „Jen já sama budu dělat rozhodnutí. A jestli si myslíš, že se budeš chvíli chovat jako otec, máš smůlu. Oba jste najednou takoví starostliví rodiče, že?“ pronesla jsem jízlivě.

„Kathy,“ oslovil mě.

Nenechala jsem ho promluvit dál. „Zkazili jste si to. Oba. Před sedmnácti lety, když jste mě nechali na zápraží opatrovny. Teď jsem na tahu já. A ty by ses měl co nejdřív zdekovat. Díky upírům jsem se naučila zacházet s ostrými předměty a věř, že bys byl mezi prvními, kdo by si něco takového zasloužil!“

„Musíš nás poslouchat,“ snažil se namítat.

„Já už tady nemusím nic, copak to nechápeš?“ ušklíbla jsem se.

„Takže Kat měla pravdu,“ zašeptal.

„Cože?“ probodla jsem ho pohledem.

„Zamilovala ses do něj, nemám pravdu? Damon Salvatore ti zamotal hlavu, stejně jako jeho bratr tvojí sestře…“ najednou byl nepříjemný.

A ačkoliv jsem se chtěla vztekat, protože k tomuhle závěru tu ve městě pomalu docházel úplně každý – to mám z toho, že se z Damona stal můj kamarád -, jsem byla překvapivě klidná. A naprosto chladná. „I kdyby ano, jak jsem řekla… do mých a ani Eleniných vztahů ti nic není.“

Popadl mě za ramena a zatřásl se mnou. „Prober se, Katie. Jsou to upíři. Monstra.“

„Ale mají mnohem čistější duši než ty,“ reagovala jsem naprosto vážně. Možná proto, že mi to přišlo jako pravda. V Damonovi bylo rozhodně víc dobrého než v Johnovi. Teď bych si na to vsadila cokoliv.

Najednou mi přiletěla facka. „Nebuď drzá,“ osopil se na mě.

Okamžitě jsem mu ji vrazila zpátky. „A ty se nechovej jako otec. Nemáš na to. A nikdy tě poslouchat nebudu. Za tím si stojím.“ Otočila jsem se na podpatku. „A Damon je jenom můj nejlepší přítel, abys věděl,“ utrousila jsem přes rameno. „Katherine se spletla.“

Přes parapet se vyhoupla temná postava, téměř nehlučně se její nohy dotkly podlahy. Rozhlédla se po místnosti, ale oči se jí zastavily na spící dívce.

Vetřelec se usmál. Konečně spí, pomyslel si.

 


Děkuju Vám za komentáře k předešlým kapitolám, strašně mě potěšily a pevně doufám, že se Vám líbil i tenhle díl. =) Ještě jednou velké díky! =)



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dvě strany téže mince - 12. kapitola - Cizí:

14. Harriet
30.09.2012 [17:52]

Dokonalý!

13. Christinne přispěvatel
01.08.2012 [10:21]

ChristinnePche! Já bejt Katie a dostat od Johna facku, do vteřiny by ji měl zpátky i s úroky! Emoticon

21.08.2011 [14:28]

petronelkaKrásná kapitolka. Jsem zvědavá, jak John zamíchá kartami, když stojí na straně Isobel a Katheriny.
A doufám, že se Kathy s Damonem usmíří. On to přece nemyslel špatně, jenom se do ní zamiloval - aniž by si to sám přiznal Emoticon Emoticon. Chudáček malý, ať si konečně vyříkají své city narovinu a bude to OK. Emoticon.
No nic, jelikož jsem nevydržela čekat na tuhle kapitolu do večera, nemá cenu tu kecat do prázdna a říkat, že další si na večer nechám - nenechám - správně. Jdu číst hned dál Emoticon

11. Naty
10.08.2011 [10:33]

Fluffy, konečně jsem se k tomu dostala. Mám dva dny před odjezdem do Chorvatska, doma bordel jak po atomovce, ale já prostě nemůžu odjet bez zanechání komentáře k takovémuto skvostu... Emoticon
Zlato, ty víš, že píšeš úchvatně, každá scéna, jak romantická tak drsná, je v tvém podání tak realistická a snadno představitelná díky tvým popisům. Píšeš úžasně a tahle kapitolka byla zase tvým uměleckým dílem. Emoticon
Z kapitolky jsem cítila podivnou lehkost, zejména v první části. Moc se mi líbí vztah s Elenou, jsou to zkrátka dvě sestry, které se našly. Podporují se, drží při sobě a to se mi líbí. Živě jsem si dokázala představit, jak Elena posílá Damona někam, to bych, stejně jako Katie, chtěla vidět. Emoticon
Stefan to tam zase úplně zabil. Emoticon Katein smysl pro humor je i v té nejprekérnější situaci odzbrojující (leží někde mrtví v příkopu u silnice? jestli ne, nejsi posel dobrých zpráv - pravý ironický humor, trochu mi tady připomněla Hawkeyho z Mashe, taky takový humor). Stefan ji zkrátka donutil přemýšlet. Krásné... Emoticon
I když si v Mystic Falls připadá Kate cizí, mě, jako čtenáři, to tak nepřipadá. Našla si přátele, ztracenou rodinu, podle mě tam skvěle zapadla. Emoticon
A dostáváme se k panu Johnovi Debilovi Nakopat prdel, prosím... Tak on tam prostě nakráčí, nazdar, jsem tvůj otec, vím, co tu děláš, ale budeš mě poslouchat. Za tu facku bych ho nejradši poslala někde do žumpy. Emoticon
Krásně jsi to popsala, úplně jsem u kompu nadávala, jenom důkaz, jak poutavě píšeš. A ten konec... Krásné navnadění na další kapitolku, na kterou se hned vrhnu. Emoticon
Zlatíčko, není důležité vidět celé schodiště, stačí udělat první krok. A já vím, že ty touto povídkou a celým pobytem na webu jak tady, tak na stmivku, děláš první krůčky k velké kariéře. Emoticon Emoticon Emoticon

10. SmoulaXX přispěvatel
21.07.2011 [16:09]

SmoulaXXAhojky, Fluffy - tak jdu komentovat. Emoticon

Kapitola byla skvělá jako vždycky. Plné citu, lehké a tentokrát i takové jemné - až ten děsivý konec, ovšem. Emoticon Líbilo se mi to. Vztah mezi Kathy a Elenou je hezký, vřelý a je vidět, že Kathy si své rodiny velmi váží, což mě opět přivádí k faktu (o čem přemýšlím už od minulé kapitoly), že se neuvěřitelně změnila. Dřív to byla jen Kathy. Teď je to Kathy a... Emoticon Teď už jí nezáleží na sobě, i když to nikdy, ale konečně je to pořádně a zřetelně vidět. Emoticon I když jí připadá, že je cizí - a možná, že je - já jako čtenář ten pocit nemám. Mně do toho příběhu zapadá víc, než kdokoli jiný. Ona tam prostě patří. Emoticon A ta její povaha... Emoticon

A teď už se vrhnu po hlavě ta předposlední scénu. Emoticon Co to, krucinál, bylo!? Johne, ty parchante - tohle si dovolit!? No to mě... totálně... NASRALO! Emoticon Ale pořádně ti povím - což opět jen dokazuje, jak moc úžasně píšeš a já se do toho vžiju. Emoticon To ale nemění fakt, že za tu facku bych ho nejradši napíchla na vidle za prdel a smažila ho na oleji... Emoticon

Fluffy, bylo bravurní. Emoticon Emoticon Skvělé a opět mě některé hlášky úplně položily, něco mě naštvalo (Johne, ty...!) a něco mě donutilo, abych s Kathy soucítila. Jsi skvělá a já jdu na další kapitolku. Emoticon Emoticon

20.07.2011 [13:57]

ViciouslyCute Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

8. Anie
20.07.2011 [0:53]

Tak už sem chodím pravidelně vyhlížet další kapitolu, ten příběh mě prostě chytil, tak šup sem s další Emoticon Emoticon

19.07.2011 [21:15]

malepraseCha! Ta facka mu totálně patřila. Hajzl jeden. Co si o sobě myslí? Emoticon Ale Katherine se rozhodně nemýlila... Emoticon

6. Hanulka
19.07.2011 [18:14]

Fluffy, nezapomenu ti, žes mě chtěla o tuhle povídku připravit a přesvědčit mě, abych nečetla!
Je to úchvatné...! Emoticon
Katie jsem si zamilovala, líbí se mi, že je silná, ale často se objeví její strach - je to prostě normální holka, která by všemu nejraději utekla, ale starost o sestru a teď bych řekla i lehká posedlost Damonem jí to nedovolí.
Upřímně, když se pan Dokonalý zakousl do krku slečny Skvělé, zauvažovala jsem, co se z toho vyklube. A ono se z toho vyklubalo přátelství jako řemen! Emoticon
Jsem opravdu strašně zvědavá, kdo to je v jejím pokoji. Nápady mám, ale u toho by musel zapracovat ještě někdo třetí, kdo by je pozval dál.

Doufám, že další kapitolka přibude co nejdříve, moc se těším. 12 kapitolek jsem přelouskala jen to luplo a postrádám další! Emoticon

Jsi neskutečná spisovatelka, krásně dokážeš vtáhnout do děje, tak o svém umu vůbec nepochybuj. Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon

5. Fiera
19.07.2011 [16:41]

Wow pěkné, po dlouhé době něco, kde se mezi sebou nehašteří Damon s Katie. I když, asi mi to trošku scházelo, ale tak co, aspoň se posuneme někam dál než se jen zdržovat u hašteření. :D

A to přimotání Johna. :D A prohlášení s tím, jestli se už vynadíval. Já padla málem pod stůl. Opravdu velmi dobré. A těším se na další díl. ;)

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!