OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Double miracle - 25. kapitola



Double miracle - 25. kapitolaVerath a Zsilverth. Dvojčata, které se navzájem podporují, brání před ostatními, ale i prudí, jak to u sourozenců bývá, princezny, jenž musí nést toto označení, aniž by si to samy vybraly, dcery samotného Slepého krále, který z nich pomalu šílí, ženy, které našly své drahé polovičky, ale ta první si to nechce přiznat a ta druhá musí své polovičce teprve dokázat, že je pro něj ta vyvolená.
Spoluautorská povídka s Arminkou. :)

„Je můj,“ zavrčel na všechny Wrath. Lassiter viděl, cítil a slyšel, co chce král udělat. Mohl by ho v mžiku zpacifikovat. Moc na to měl a vraždící prostředky taky, ale proč? Wrath má právo na to, aby ho zmlátil. Proto Verath nechal odejít, nemusí to vidět. Znal ji moc dobře a věděl, že by ho bránila i se zlomenými žebry. Holt jeho milovaná bojovnice.

Wrath k němu přiskočil a jednou ranou do tváře ho skolil k zemi. Král má sílu, vždy ji měl.

„Myslíte, že má náš andílek strážnýho anděla?“ uchechtl se Rhage.

„Jelikož padl, tak asi tyhle výsady ztratil,“ uvažoval nahlas Tohr. Zbytek bratrů, co tam bylo, se pobaveně zasmálo a dál sledovalo jejich konání.

Lassiter se, ale nebránil. Když do něj král bušil, když s ním hodil přes obýváček, nic, Lassiter byl jeho figurka. Najednou se před Wrathem objevila královna Beth, vypadala, jako bohyně horoucích pekel.

„Ty! Okamžitě nahoru do ložnice,“ ukázala na Wratha. „Ty! Jdi si očistit rány k Jane!“ přikazovala Lassiterovi. Ani jeden se nehnul. „Řekla jsem okamžitě!“ zvýšila ještě víc hlas. Wrath se odebral nahoru, Lassiter se zvedl a mířil k sálu. Beth propálila pohledem zbytek Bratrstva, všichni urychleně hledali nějakou činnost, kterou by mohli vykonávat. Otočila se na podpatku a odcházela za Wrathem.

„Vybil sis vztek?“ ptala se svého hellrena, když zavřela dveře od ložnice.

„On mi svedl dceru! Chápeš? Lassiter!“ vřískal král naštvaně a házel přitom rukama.

„Myslím, že oba jsou do sebe zamilovaní a oba ti to dokázali.“

„Opravdu? Ne, ne, ne a ještě jednou ne!“

„Wrathe, viděl jsi, jak se před tebou Verath pokořila? A to kvůli Lassiterovi, ona ho miluje. Lassiter se nechal od tebe mlátit a to určitě nebylo nic příjemného, vždyť on ji našel! Jen si můžeme dokreslovat, kde ji našel, co všechno podstoupil, aby ji zachránil!“

„Já ji hledal taky!“

„Přestaň!“ Zastavila ho a nutila ho, aby se jí podíval do tváře. „Vím, že ses snažil a miluji tě za to i celé Bratrstvo bylo úžasné, ale on ji našel a on ji miluje, ona miluje jeho. Já jim dám svolení, protože mi oba dokázali, že chtějí spolu být a chtějí za to bojovat.“

„Ale to není fér!“

Pohladila svého hellrena po vlasech.

„Ony už vyrostly, Wrathe, už to nejsou malé holčičky.“

„Jsou to moje holčičky, já jsem král, vyrostou, až řeknu!“

„Miluji tvou zabedněnost v těchto věcech, ale takhle to nechodí, lásko.“

„Jenže kdyby aspoň jedna, ale Zsilverth si chce vzít toho aristokrata a Verath je s Lassiterem?! Kde berou ohled na mé srdce? Já vím, že jsem silnej, ale ne natrvalo a ony mi celých třicet let pravidelně odrovnávají nerv po nervu!“

„Co se týká Zsilverth, tam nebudu stát na její straně, ale na tvé. Nikdy mi nepřišlo, že ho miluje a taky ho nemiluje, cítím to z ní.“

„Jak to můžeš vědět?“

„Matky to poznají, Wrathe.“

„Nemůžu říct Fritzovi, ať vytáhne z půdy jejich postýlky, do nich je naházím a budou spát tady? A přes den je budu hlídat v pracovně? Přece, jak jsme to dělali, když byly malé.“

„Ne, lásko, to už nejde.“

„Ale vždyť je to Lassiter! Lassiter! Ten arogantní, egoistický, otravný, protivný a nebezpečný Lassiter! Je děsnej otrava, prudič a rýpal.“

„A ty jsi to samé!“

„Ale to jenom někdy, ne když jsem s tebou!“

„A myslíš, že on se k Verath chová stejně jako k tobě?“

„To je něco jinýho.“

„Opravdu? Mě to přijde naprosto stejný.“

„Ale…“

„Pouvažuj nad tím, nemíním dceru ztratit podruhé.“

 

 

„Čau ségra? Kam chvátáš?“ zeptala jsem se klidně.

„Čus. Do ZeroSum.“

Pohlédla jsem na ni pátravým pohledem, na co měla bouchačku? To se změnila tolik od mého odchodu?

„Zsil, co se děje? Na co máš Glocka?“

„Zatracenej chlap!“ zaklela Zsil, dala si pistoli pod černý kabát a sedla si na postel.

„Snad nechceš… Kurva, Zsil, přece nechceš odprásknout Rehvenge?“ Chytila jsem ji za ruku a silně ji zmáčkla.

„Chci!“

„Co ten Smažka zas udělal?“ rozzlobila jsem se. To snad není možný tohle všecko!

„Zmlátil Eugena, protože jsme se měli brát. To-totiž-Pan-můžu-si-šukat-s-kým-chci-a-ty-ne nevydejchal.“

„Ty ses měla vdávat za ňoumu? Hráblo ti? Ty vole, chvíli tu nejsem a všecko je obráceně! Udržuješ vztah se Smažkou, jen tak mimochodem, jaký je? Určitě je kvalitní zboží, co? Zpátky ke svatbě! Zbláznila ses?! Odkdy se chceš vdávat? Zrovna za něj? Ten sotva udrží v rukou svůj penis natož zbraň!“ vztekala jsem se a raději odložila své zbraně. Tohle by nedopadlo dobře. Nadechla jsem se a vydechla. „Půjdu s tebou,“ rozhodla jsem nakonec. „Akorát nejsem zrovna ve stavu, kdybych se mohla odhmotnit.“

„To je jinak řečeno: Mám plán?“ prokoukla mě.

„Znáš mě a to je děsivý, málo kdo se ve mně vyzná. Dejme tomu, že si zavolám bezplatnou zdravotnickodopravní službu.“

Pomyslela jsem na jeho jméno, několikrát za sebou. V mžiku se zjevil před postelí.

„Zsilverth? Ty tu i bydlíš? Myslel jsem, že jsi dala vale všem a jsi zavěšená na Rehvengovi a co je pravdu na té svatbě?“ mlela mu pusa. Všimla jsem si nepatrných odstínů fialové a zelené na tváři, že by ho?

„Nic mi není, zlato, asi jsem blbě podsvícený tou tvou lampičkou. Co potřebuješ?“

„Co táta?“

„Šli na tu schůzku s princeznou, já jim nakecal, že jdu na lov bezduchých.“

„Šla bych s tebou,“ řekla jsem s nadějí v hlase.

„Na to zapomeň, ty už se k nim nepřiblížíš ani na krok!“

„Oni mě mučili! Chápeš? Mučili mě! Vyřídím si to s nimi, tahle věc je osobnější, než předtím! Nejde jen o ochranu rasy, ale i o pomstu!“ ječela jsem na něj.

„Pohoda, klídeček, já tu jdu zabíjet,“ vtrhla nám do hádky Zsil.

„Promiň, ségruš,“ omlouvala jsem se jí. „Mohl bys mi zpravit to stehno a žebra? Chce jít do ZeroSumu a samotnou ji nepustím.“

„A tebe? Myslíš, že tě nechám jít? Na to kurva zapomeň!“ vyhrožoval mi, když si sedl na postel. Seděl, ale nedělal to svoje „bubu“ s rukama, aby mě uzdravil, jen mě sledoval.

„Copak je?“ ptala se nervózně Zsil.

Hleděli jsme si do očí. Cítila jsem lásku, moc lásky. Sakra tak to se s vámi děje, když milujete. Nahnul hlavu, abych měla přístup k jeho krvi.

„Pij, potřebuješ sílu,“ pronesl. Políbila jsem místo, kam jsem se za chvíli zakousla. S každým lokem jsem se cítila líp a líp, stehno nepálilo, hlava nebolela, žebra se rovnaly, což mě zpočátku bolelo. Odtrhla jsem se od něj naprosto nadržená, rozhodnutá si to s ním okamžitě rozdat po celém pokoji, dokonce mě napadla i taťkova pracovna. Zasmál se a zvedl mě z postele. Svůj sexuální maják zakryl pláštěm.

„Obleču se a můžeme vyrazit, Zsil.“

Oblékla jsem si kalhoty, triko s krátkým rukávem a kozačky. Zbraně jsem nechala na nočním stolku. Vlasy jsem spletla do copu. Když jsem vyšla z koupelny, Zsil se odhmotnila a já se vyhoupla do náruče Lassitera, políbil mi špičku nosu a přemístil nás. Zsil vpálila do klubu, jak fúrie hledající svou oběť. Lassiter ji chtěl zastavit, ale zakázala jsem mu to.

„Sám jsi mi řekl, že se do toho nemám plést, tak se do toho taky nepleť. On a ona, to je mezi nimi, i když mi hodně věcí nedává smysl, nebyla jsem tu dlouho a nechápu to. Ona je svobodná a postará se o sebe, to mi věř, znám ji.“

„Já vím, ale mám prostě chuť ji bránit! Je to děs, nesnáším, co jste mi to obě udělaly!“

„Co jsme ti udělaly? Jo, a mohl bys mě pustit, to že mě neustále držíš ve svém náručí, vypadá to podivně.“

Pustil mě na zem akorát k nám Xhex mířila.

„Náš páreček se tu objevil.“

„Ty to o nás víš? I když po dnešku to ví vlastně každý,“ uvědomila jsem si.

„Ne, vím to delší dobu, co to je se Zsil?“ vyptávala se.

„Partnerská hádka tuším, ale nejsem si jistá,“ osvětlila jsem jí to. Kývla a odešla, zřejmě nějaký problém.

„Jdeme si sednout, když už tu děláme dozor?“ navrhl Lassiter.

„Jdi najít místo, já objednám, co ty na to?“

„Dobře.“ Neodpustil si pohlazení mého zadku a vmísil se do davu. Je jasné, že pokud tu chceme být v utajení, tak nepůjdeme do V.I.P. sekce.

 

„Dva panáky vodky, extra velké panáky a připište to na Reverenda. A napište si pro něj vzkaz, že ho pozdravuje jeho ex spolubydlící,“ křikla jsem na barmana, přes hluk hudby mě sotva slyšel. Jen kývnul a koketně se na mě usmál. Možná, když nejsem po zuby ozbrojená, tak jsem sexy, prolétlo mi hlavou.

„Prosím, slečno, dlouho jste tu nebyla,“ navázal rozhovor barman. Páni, zbraněmi to nebude.

„Byla jsem na prázdninách, chtěla jsem si odpočinout od stereotypního života.“ Vzala jsem vodky a oplatila mu úsměv.

„Přijdete si ještě objednat?“

„Jistě, přímo k vám.“ Otočila jsem se a narazila hlavou přímo do Lassiterové hrudi. Zvedla jsem oči a setkala se s jeho pohledem. Nic neříkal, jen mě odvedl na místo, které našel. Usadila jsem se a podala mu panáka, okamžitě to do sebe kopl.

„Můžeš mi říct, co to tam bylo?“

„Co? Lehce jsem zaflirtovala, ty naděláš a můžeš za to ty!“

„Já? Měl snad můj ksicht nebo co?“

„Ne, to ta tvoje krev! Jsem naspeedovaná a nadržená, jak v době potřeby.“

„Pokud vím, tak jsi ještě nezažila.“

„Vadí? Jen odhaduji, jaké to bude.“

„Chceš utěšit?“ nabízel se.

„Tak teď jsi to posral, utěšit? Připadám ti snad, jak nějaká chudinka?“ Vstala jsem a rychle se vmísila mezi tanečníky na parketu.

Proč se musíme po většinu času hádat? Hrozné tohle! Drala jsem se k baru, to, že ho miluji, neznamená, že budu poslušná a krotká. Já prostě taková nejsem, nejsem zvyklá být zadaná!

Barman se podivil, že jsem zde tak brzo. Vyhoupla jsem se na barovou židli a opět nahodila svůj svůdný pohled.

„Opět na Reverenda?“

„Jo, dík.“

Zajímalo by mě, co Smažka dělá se ségrou. Sakra jsem nadržená, jak stepní koza. Potřebuji to a hned! Zatracená andělská krev! Ucítila jsem něčí ruce na mém pase. Ani jsme se nemusela ohlížet, abych věděla, kdo to je.

„Odprejskni, kreténe,“ poslala jsem ho do prdele.

„No tak, kotě, jsi sexy, pojď, pozvu tě na panáka.“  Přece jen jsem se otočila.

„Díky, nemám zájem, táhni, nebo to schytáš,“ varovala jsem ho. Opět si nedal říct a chtěl se po mě sápat, seskočila jsem ze židle, připravena ukázat mu, kdo je tu kurva taťka, ale předběhl mě Lassiter.

„Řekla, že nemá zájem, kreténe,“ opakoval mu mé odmítnutí a vrazil mu pěstí do ksichtu.

„Lassitere, pojď, nech ho,“ mírnila ho Xhex.

„Nikdo, opakuji, nikdo na ní nebude šahat. A ty!“ ukázal na barmana. „Ještě jednou po ní hodíš ten svůj úsměv Playboye roku a přísahám, že ti narvu hlavu do prdele!“

„Sorry Xhex, nechtěl jsem dělat bordel,“ omluvil se a vzal mě za ruku, vysmýkla jsem se mu.

„A prej svázaní muži jsou zlo, co teprve ty, Lassitere,“ řekla Xhex a odešla. Všechno se urovnalo a hudba jela v plném proudu, teda jela, předtím. Když jsem se chtěla odebrat na záchodky, pustili ploužáky, jasně proč ne!

Zastavila jsem se a zaposlouchala, Bon Jovi má nádherný hlas.

„Tanec?“ ozval se za mnou Lassiter. Kývla jsem. Otočil si mě k sobě a šel se mnou doprostřed parketu. Místo, abych mu dala ruce kolem krku a on své na můj pas, jsem na něj vyskočila, kolem jeho krku obmotala ruce a nohy obmotala kolem pasu. Většina nás pozorovala, ale nám to bylo jedno.

„Jsem žárlivý a ty to víš.“

„Chtěla jsem se pobavit, vymýtit ty démony, co mám v sobě.“

„Já vím, já chci to samé, ale zapomínám na ně, jen když jsem s tebou.“

„Promiň mi to, Lassie.“

„Miluji tě, Verath a to, co jsi předvedla před tvým otcem, mi vzalo dech.“

„Miluji tě, Lassitere.“ Spojily jsme své rty v polibky, vášnivé, toužebné a drsné. Do toho nám hrál Bon Jovi, který zpíval I will love you, baby, always…

„Udělej mě několikrát za sebou, ať je to tak drsný a žhavý, že zdevastujeme záchodky.“

„Bude mi potěšením, vyplnit tvou žádost, zlato.“

Osprchovaná, převlečená do pyžama, jsem se odebrala do kuchyně. Na chodbě jsem potkala tátu s polštářem v ruce.

„Tati? Co tu pohledáváš a ještě k tomu s polštářem?“ vyslýchala jsem ho.

„Já? Co ty tu chceš?“

„Promiň, že mám chuť na horkou čokoládu.“

„Vždyť jsi měla zavolat na Fritze.“

„Nebudu ho rušit, dojdu si tam sama, beru to jako procvičení.“

„Tak já jdu do pracovny.“

„Proč jdeš do pracovny, ložnici máš jinde.“

„Jdu si tam dát ten polštář, někdy pracuju hodně dlouho, že z toho usnu, tak abych měl pohodlí.“

„Mamka tě vyrazila?“

„Jo.“

„Nechceš spát u mě v posteli? Mám tam místa dost.“

„Já myslel, že už tam leží Lassiter.“

„Ne, před chvíli šel k sobě.“

„Co?!“

„Klídek, tatínku, to byla sranda, jdeš se mnou dolů na tu horkou čokoládu? Potřeboval bys ji taky.“

„Hm,“ zamručel a šel se mnou.

 

Usadila jsem se v kuchyni a on mě obsloužil. Ne každému se poštěstí, že mu dělá horkou čokoládu samotný král upírů. S dvěma hrnky se ke mně posadil a pohlédl mi zpříma do očí, neměl brýle. Jeho oči byly impozantní, měla jsem stejnou barvu, ale ty jeho byly něčím dokonalé.

„Proč on?“

Bylo mi jasné, kam se rozhovor stočí.

„Protože ho miluju?“

„Takže ty to nevíš?“

„Sakra, tati, nehrej si se mnou, nejsem Glymera, ani Bratrstvo, které tě musí poslouchat.“

„Ne, ty jsi má dcera, která musí poslouchat, ale dělá opak!“

„Uklidni se, nebo to tu poleješ, nemusím být popálená, zase.“

„Řekni, proč zrovna on!“

„Protože mě bere takovou, jaká jsem. Respektuje mě, vidí ve mně rovnocenného soupeře, ne holku, která machruje se zbraní a každý čeká, kdy se o ni sama zapleští. Ví, že se o sebe dokáži postarat, ale i přesto se bojí o mé bezpečí. Ví, že jsem tvrdohlavá, temperamentní, vzteklá, ale mu to nevadí. Hádám se s ním, ale ráda. Protože oba jsme děsní tvrdohlavci.“

„Jak dlouho?“

„Co?“

„Vy dva?“

„Chvíli.“

„Takže dlouho.“

„To není podstatné.“

„Můžeš mi říct, co jsem vám udělal? Jedna vdavky, druhá utajený vztah s chlapíkem, který by mohl být její praděd!“

„Jooo, tak najednou se převádí věk na lidský jo? Tak to si vzpomeneme, kolik bylo mámě a kolik bylo tobě, když jsi s ní byl poprvé, co? Mlčíš, že?!“

„Dobře, věk necháme stranou.“

„Stejně vdavky se nechystají,“ oznámila jsem mu klidně a usrkla čokoládu.

„Jak to, ty jsi ji přemluvila?“

„Řekněme, že nikdo nebyl pro.“

„Aspoň jeden problém z krku, dokážete si vy dvě vůbec představit, co to je? Sotva jsem se vzpamatoval z tvého únosu, že jsi živá a zdravá doma. Pak se tvá sestra rozhodne vdávat za Eugena a ty předvedeš scénku, jak z dramatu Shakespeara, když vběhneš Lassiterovi do náruče a pak mi oznámíte, že se milujete. A to nemluvím o tom, že tvá sestra domlouvá dohodu se sympathy za mými zády a chystá se boj, protože Omega nenechá smrt svého syna jen tak.“

Zvedla jsem se a šla ho obejmout.

„Tati, my to zvládneme, vše se zvládne.“ Objetí mi opětoval a nepatrně se usmál, no konečně.

„Nebolí tě žebra?“

„Proč by… jo, trochu škubou, mohl bys povolit to objetí?“ napřímila jsem se a sedla si zpátky na židli.

„Vero, chci, abys dávala na svou sestru pozor. Ona je…“

„Tvůj miláček,“ doplnila jsem ho.

„Ale tak to není,“ odporoval mi.

„Je a ty víš, že to vím a já jsem ráda, já vím, jak nás bereš. Sestra je skoro celá máma. Proto máš větší sklony ji chránit a pečovat o ni. Já jsem víc ty, jsi ke mně přísnější, protože jsi přísný sám k sobě. Ale obě nás miluješ.“

„Tebe naučil Lassiter číst v myslích nebo to byl Vishous?“

„Ani jeden, jen tě znám, tati.“

„Dohlídni na ni.“

„Neboj se, dělám to celý život.“

„Děkuji.“

„Tak už mi řekneš konečný ortel?“

„O čem mluvíš?“

„O Lassie.“

„Nevěděl jsem, že tě baví sledovat filmy o psech. Ty máš ráda Kolie?“

„Občas vystrč nos z pracovny a máminého klína a zjistíš, že tak říkám Lassiterovi a už skoro každý ho tak oslovuje a ještě něco, vždy ho to nasere, což se ti bude určo líbit.“

„Přejdu, tu narážku na mamku a přejdu zpátky k tobě a Lassiterovi. Mamka vám to schvaluje, nevím, do které sochy to napálila tentokrát, když naháněla Drápa, ale prostě je s vámi. Dejme tomu, že ho nezabiju, zatím. Stačí ti to?“

„Jo, tak jdeme spát?“

„Možná už mě máma vezme na milost.“

„Já to s ní domluvím, jestli chceš?“

„To bys mohla, stejně je to kvůli tobě.“


 

Další kapitola je za vámi. Snad se vám líbila. Příště se dozvíte, co se stalo s Rehvengem. :)

24. kapitola >>> 26. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Double miracle - 25. kapitola:

13. Arminka
03.01.2012 [19:13]

si piš Emoticon je to po Bratrstvu moje další závislost Emoticon

12. Neli ♥
03.01.2012 [14:13]

jo čtu Emoticon ty taky? Emoticon Emoticon Emoticon

11. Arminka
02.01.2012 [22:20]

Neli ♥, nečteš náhodou The perfect chemistry? Myslím, že jsem tvůj nick zahlídla mezi komentáři. Emoticon

10. Neli ♥
02.01.2012 [19:43]

díky že si to řekla Emoticon

9. Arminka
02.01.2012 [18:52]

Abyste nemuseli stále aktualizovat stránku (pokud to někdo děláte :D), tak mám info, že další přidám ve středu, dřív to opravdu nemám čas zkontrolovat a dát na web. Emoticon

8. Arminka přispěvatel
02.01.2012 [0:50]

ArminkaDovolím si za nás obě poděkovat. Emoticon

7. kamčí
01.01.2012 [21:45]

objevila jsem dneska tuhle povídku a nepřestala číst, dokud jsem nedočetla sem. Bratrstvo mám ráda a vaše podání je super Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. Neli ♥
29.12.2011 [12:38]

krása Emoticon Emoticon Emoticon tahle povídka mě nikdy neomrzí Emoticon vždycky se u ní nasměju Emoticon Emoticon Emoticon

5. TalenntativeKing přispěvatel
29.12.2011 [1:20]

TalenntativeKingTáákže! Emoticon Chtěla jsem dělat ještě fůru věcí, kouknout se na pár filmů, chvilku psát. A kde jsem skončila? U téhle kapitoly. A navíc jsem se musela jít sprchovat v ledové vodě, takže jsem na vás opravdu naštvaná! Emoticon Ale musím vám poděkovat, protože jsem se krásně pobavila a odreagovala. Některé hlášky jsou prostě bomba. A Lassiemu i Rehvovi fandím. Emoticon

4. annaliesen
28.12.2011 [15:39]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!