Battlefield - 7. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Další problém, se kterým nikdo nepočítal. Co to bude tentokrát?
+ 15 (pro klid duše, trochu sprostší slovník)

13.07.2011 (15:00) • MaiQa • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 1× • zobrazeno 1218×

Připadala jsem si jako po desetidenním zájezdu v poušti. Měla jsem sucho v krku a dojem, že jakmile uvidím nějakého člověka, ihned se na něj vrhnu a s chutí se do něj zakousnu. Ne, on to nebyl jen dojem. Udělala bych to, teď ano.

Porozhlédla jsem se kolem sebe, byla tu tma, malý pružek světla sem přicházel jen z mříží u dveří. Občas kolem nich někdo prošel, někteří se na mě se zájmem dívali, někteří jen prošli a ani se neohlédli. Ať to bylo, jak to bylo, nikdo z nich mi nepomohl. Byla jsem tu uvězněna, ano, uvězněna. Nepamatovala jsem si, jak jsem se sem dostala, ani kdo mě tu zavřel. Měla jsem úplné okno.

Dveře se s zaskřípěním otevřely, okamžitě jsem k nim stočila pohled. Dovnitř po dlouhých dnech, či týdnech vešel upír. A nej tak ledajaký. Byla to Klaus. Naštvaně jsem na něj zavrčela a stoupla si. Spíš jsem se o to pokusila. Ihned jsem byla zase poslána na zem, nějaká moc mě držela na místě.

„Psal jsem ti, že nás nemáš hledat. Neučil jsem tě, že rozkazy se poslouchají?“ Z tónu jeho hlasu vyzařovala nadřazenost. Měla jsem sto chutí po něm skočit, ale ta síla jako by to vycítila a já byla ještě více přimáčknutá ke stěně.

„Naser si. Nejsem zas taková kráva, abych tě poslouchala ve všech, debile.“ Řvala jsem na něj naštvaně. Usmíval se, klidně a nezaujatě mě pozoroval. Měla jsem sto chutí mu ty jeho debilní zuby všechny do jednoho vymlátit. Třeba i kladivem. Přešel ke mně a naklonil se blízko k mému obličeji.

„Pokusíš se nás najít a všichni zemřete, do jednoho. Být tebou bych to neriskoval, pokud ti na nich záleží,“ zašeptal ledově. Dívala jsem se mu do očí, nemínila jsem se podívat jinam. Nechtěla jsem, aby si myslel, že jsem slaboch. Vypadala bych tak.

„Rozmysli si to,“ řekl s klidem a udělal dva kroky dozadu. „Nemám víc, co bych ti chtěl říct, dělej co uznáš za vhodné, ale nezapomeň nato, co jsem ti říkal, já své slovo držím,“ řekl a odešel.

Otevřela jsem oči, byla jsem naprosto zmatená. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, kde jsem. Ale i tak jsem byla vyděšená. Tohle nebyl obyčejný sen, v tom měl prsty nějaký čaroděj, mocný. Tím se vše komplikuje, do prdele.

Vylezla jsem z postele, nasoukala na sebe první věci, které mi přišli pod ruku a rozeběhla se do obýváku. Všichni tam už byly naskládáni.

„Už vím, proč o nás věděli předem, ale předem řeknu jen to, že jsme v pořádný prdeli,“ vyklopila jsem to na něj ihned, jakmile jsem k nim přišla dostatečně blízko.

„Musí to být opravdu hodně akutní, když jsi si oblíkla mou košili,“ odpověděl mi Damon. Zaraženě jsem se podívala na dolů a opravdu, měla jsem na sobě jeho košili. Nevím jak se mi dostala do postele, ale to počká, potom to budu zjišťovat.

„Damone, nech toho,“ okřikla ho Elena podrážděně. „Na co jsi přišla?“ otočila se na mě a čekala na odpověď.

„Měla jsem sen a nebyl jen tak ledajaký, měl ho na svědomí…,“ stočila jsem svůj pohled na Bonnie. „Alter magus.“ Jakmile jsem to řekla, ztuhla. Elena s Damonem se na mě nechápavě dívali.

„Další čaroděj, což by samo o sobě neměl být problém, ale když nějaký čaroděj dokáže lidem vstoupit do snu, aniž by nato použil očarovaného upíra, znamená to, že je hodně silný. A co vím, existuje jen asi deset čarodějů, kteří tohle umí, ale u některých si nejsem jistá, jestli stále žijí. Popravdě jsem si jistá jen u jednoho,“ vysvětlila jsem jim.

„A jak si můžeš být jistá, že k tomu ten kouzelník nepoužil upíra?“ zeptal se Damon.

„Jednoduše řečeno proto, protože já jsem upír a když tohle kouzlo použijete přes upíra na jiného upíra, umřou oba,“ odpověděla jsem mu šeptem.

„Mě by spíš víc zajímalo, co v tom snu bylo,“ ozvala se Elena. Otočila jsem se na ni a vše jim řekla. Nevynechala jsem vůbec nic.

„Takže se nás prostě snaží od našeho rozhodnutí co nejvíc odradit. Což se mu vůbec nedaří, protože třeba já mám hroznou chuť ho najít a zabít ho,“ shrnul to Damon. Přikývla jsem.

„To mám v plánu taky,“ odpověděla jsem a zvedla se na nohy. „No nic, tak já se jdu převléct,“ oznámila jsem jim. „Hned potom vyrazíme za hledáním ztraceného Stefana.“

„Klidně si to oblečení nech. Sluší ti,“ ozval se Damon, jakmile jsem udělala první krok na schodišti. Otočila jsem se na něj a ušklíbla se.

„To by se ti líbilo.“

Autor: MaiQa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction