OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Agentura na společníky - 13. kapitola

13.02.2014 (10:00) • Ali • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 14× • zobrazeno 2945×

Upozornění: Kapitola obsahuje jednu jedinou přímou řeč v posledním odstavci!

Měla jsem pracovat u Munga! 

Doma jsem ho dotáhla do kuchyně a položila přední částí těla na kuchyňský stůl. Jakmile jsem si byla jistá, že ze stolu nespadne, skopla jsem z nohou boty a podívala se na chodidla, co s nimi střepy udělaly. Jelikož to byly jen malé povrchové ranky, vrátila jsem se zpět k Dracovi.

Opatrně jsem začala vyndávat střepy, které měl zabořené v saku a které způsobily červený melír v jeho blonďatých vlasech. Následně jsem mu opatrně sako sundala, abych se mohla podívat, kolik střepů se dostalo pod něj. Slavný pohled to nebyl. V jeho košili bylo několik děr a pod některými dírami se rýsovaly červené fleky. Věděla jsem, že ho musím zbavit košile, ale sundávat mu ji běžným způsobem by znamenalo manipulovat s ním, což jsem rozhodně neměla v plánu. Z šuplíku jsem vytáhla nůžky a košili mu bez milosti rozstřihla.

Na pohled, který následoval, jsem však připravená nebyla. Jeho záda byla zbrázděna spoustou povrchových ranek, které by se zacelily i bez mojí pomoci, ale tři rány vypadaly mnohem hůř. Jedna se táhla přes pravou lopatku šikmo k levé straně, druhá se nacházela na levém boku přibližně v místě, kde končil hrudník, a třetí obkreslovala linii jeho kalhot.

Pohotově jsem si vzpomněla na základy první pomoci – rány bych mu měla nejprve vyčistit. Třeba se potom nebudou zdát tak hrozivé. Byla jsem na cestě z chodby, kde jsem přechovával svoji lékárničku, když jsem si uvědomila, že jakmile bych se dezinfekcí dotkla jeho zad, probudil by se a nenechal by mě to dodělat. V kuchyni jsem lékárničku postavila na kuchyňskou linku a ze skříňky u okna vyndala malou skleněnou lahvičku s uspávacím lektvarem.

Několikrát jsem mocně strčila do Dracova ramene, aby se probudil. Jakmile byl aspoň trochu schopný vnímat, nalila jsem mu do úst uspávací lektvar. Byl tak zmatený, že absolutně nic nenamítal. Trochu jsem si oddechla, že usnul, a vrátila jsem se zpátky k lékárničce. Ne že bych nevěřila lektvarům a mastem z kouzelnického světa, ale pro první ošetření jsem chtěla použít mudlovské věci. Jako první jsem chtěla použít dezinfekci, ale zarazila jsem se při jejím otvírání, protože jsem si uvědomila, že dezinfekce by byla k ničemu, kdybych mu ze zad nejprve nesmyla zaschlou krev.

Měkký hadřík jsem namočila do studené vody a jemně jím začala přejíždět po jeho zádech. Snažila jsem se být maximálně opatrná, ale když jsem se přiblížila k ráně na lopatce, na boku a dole na zádech, tak sebou lehce trhnul. Věděla jsem, že tvrdě spí, ale ta místa byla i tak citlivá.

Po omytí vodou se jeho záda nezdála být tak hrozná jako na první pohled. Malé ranky se skoro ztratily a zůstaly jen ty větší. A dokonce ani ty nevypadaly tak hrozivě jako předtím, když kolem nich byla ta zaschlá krev. Poté jsem se vrátila k dezinfekci a okolí ran vydezinfikovala, abych měla jistotu, že se mu žádná z ran nezanítí.

Po použití dezinfekce jsem se na jeho záda podívala a začala v duchu přemýšlet, co udělám s těmi většími ranami. Esenci z třemdavy jsem použít nechtěla, protože jsem si nebyla jistá, jestli náhodou není alergický na nějakou její přísadu. Zdálo se, že rány už ani nekrvácejí, tak jsem se rozhodla pro použití mudlovského způsobu ošetření. Z lékárničky jsem vyndala tři čtvercové obvazy a na každou ránu jeden přiložila a následně přilepila pomocí náplasti.

Když už jsem si myslela, že mám vyhráno, podívala jsem se na jeho hlavu a uvědomila si, že tuhle ránu jsem ještě neošetřila. Opět jsem popadla hadřík a pokusila se dostat zaschlou krev z jeho vlasů a z rány, která naštěstí už nekrvácela. Byla to jen malá povrchová oděrka, ačkoli množství krve na jeho vlasech tomu vůbec neodpovídalo. Prohlédla jsem mu zbytek hlavy, ale tohle byla jediná rána.

Jakmile jsem byla se vším hotová, vyrazila jsem ke skříni na chodbě, kde zbylo několik trik po bývalém. Vybrala jsem šedé s krátkým rukávem a vrátila se zpátky do kuchyně. Z kabelky jsem vydolovala hůlku a s její pomocí přinutila Dracovo tělo k levitaci. Byl to docela komický pohled – spící muž bezvládně se vznášející nad kuchyňským stolem. Z rukou jsem mu stáhla zbytky košile a neobratně jsem mu navlékla to šedé tričko. Následně jsem ho pomocí několika pohybů hůlkou otočila na záda a pokusila se ho odlevitovat do ložnice. Stálo mě to spoustu sil a nadávek, protože můj byt nebyl uzpůsobený k takovému manévrování.

V ložnici jsem Dracovi z nohou sundala boty, abych ho mohla uložit do postele. Teď bych ho stejně neprobudila a domů bych ho taky nedostala. Rozhodla jsem se, že Draca uložím do postele v ložnici a sama si ustelu v obýváku. Rozestlala jsem tedy postel a nasměrovala Draca přesně doprostřed, abych měla jistotu, že nespadne, ani kdyby se zběsile obracel. Hůlku jsem uložila do šuplíku nočního stolku a otočila se k posteli. Ručně jsem Draca zakryla a odhrnula mu několik neposedných vlasů z čela.

Chtěla jsem se hned zvednout a jít se vykoupat, ale nemohla jsem se od něj odtrhnout. Uvědomila jsem si, že na něj neustále koukám. Ve spánku vypadal tak nevinně a čistě. Jeho obličej byl bez výrazu a on díky tomu vypadal mlaději než ve dne, kdy byly jeho mimické svaly neustále v pohotovosti. Kdybych ho neznala, myslela bych si, že je to pohledný, milý mladý muž. Ale znám ho vlastně? pomyslela jsem si. Uvědomila jsem si, že znám jenom masku, kterou mi ukazoval tak dlouho a kterou jsem považovala za jeho stálou povahu. Došlo mi, že ve skutečnosti je nejspíš úplně jiný, než jak ho znám, protože k Hesper se choval úplně jinak. Bylo vidět, že mu na ní záleží a že ji má rád.

Ve chvíli, kdy jsem pocítila nutkání pohladit ho po tváři, jsem věděla, že je čas jít do vany. Opatrně jsem se zvedla z postele, ze židle u toaletního stolku jsem popadla župan a zamířila do koupelny. Tam jsem si pustila teplou vodu a přidala do ní šeříkovou pěnu do koupele. Když se vana plnila vodou a pěnou, svlékla jsem se ze šatů a zničila účes, který mi Hesper tak pracně vytvořila. Vlasy jsem si stáhla do vysoko posazeného drdolu a vlezla do horké vody.

„Dnešek byl hodně náročný,“ pronesla jsem potichu. Uvelebila jsem se ve vodě, zavřela oči a nechala horkou vodu, aby postupně odplavila zážitky z dnešního plesu…

Abych pravdu řekla, tahle kapitola se mi psala hodně těžko. Dva dny jsem měla úplný blok, že jsem Draca poranila, ale nakonec jsem se přemohla. Tak doufám, že to nebylo moc vidět. =) Jinak jste mě opět překvapili. Minulá kapitola měla spoustu komentářů, které jsem vůbec nečekala. Moc vám za to děkuji a doufám, že najdu komentáře i tady.

Vaše Ali =) 

Autor: Ali (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Agentura na společníky - 13. kapitola: