OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Agentura na společníky - 11. kapitola

06.02.2014 (13:00) • Ali • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 10× • zobrazeno 2438×

Ale já to nikomu neřekla... 

Informaci od Harryho, že na ministerský ples půjde i Ron, jsem rozdýchávala hodně dlouho, ale na druhou stranu jsem ji s nikým nechtěla řešit, protože to v podstatě byl pouze můj vnitřní boj, který jsem v tu dobu sváděla, takže když se asi za dvě hodiny vrátila Hesper z archivu, tvářila jsem se, jako by se za mnou Harry nikdy nestavoval.

Během následujícího týdne jsem dostala sovu, že ministerský ples se bude konat přesně za tři týdny – šestého prosince. Když jsem se to dozvěděla, okamžitě jsem poslala sovu Dracovi, aby si na dané datum nic neplánoval. Přišla mi strohá odpověď, že tuto informaci bere na vědomí.

Následující tři týdny jsem trávila vesměs v práci, protože jako obvykle před koncem roku se nám toho nakupilo nejvíc a všichni chtěli všechno hned. Byla jsem ráda, že se můžu zaměstnat. Aspoň jsem nemusela myslet na nadcházející střetnutí s Ronem, které se kvapem blížilo a na které jsem se ještě stále psychicky nepřipravila.

Ve zbývajícím volném čase jsem začala shánět dárky k Vánocům a pomalu se připravovat na čas adventu. Hesper mi pomáhala s výběrem dárků pro osoby, u kterých jsem byla naprosto bezradná. Nakonec jsem začala uvažovat, jestli bych neměla aspoň nějakou maličkost koupit i Dracovi za jeho „ochotu“ a „vstřícnost“. Rozhodla jsem se, že s tím ještě počkám a rozhodnu se až po ministerském plese…

&&&

Když to vezmu kolem a kolem, tři týdny uběhly jako voda a najednou bylo šestého prosince. Byla jsem domluvená s Dracem, že se ve smluvený čas dopraví do naší kanceláře a odtud společně s Hesper vyrazíme na ples všichni tři.

Ráno jsem si vzala všechny věci s sebou – šaty do vaku a taštičku se šminkami do kabelky. A udělala jsem dobře, protože odpoledne se toho seběhlo tolik, že bych si domů zaskočit nestihla. Nalíčit a převléknout se jsem zvládla sama, ale s účesem mi nakonec pomáhala Hesper. Vlasy mi vyčesala vysoko na temeno hlavy a připevnila pomocí skřipečků. Několik pramínků mi nechala volně spadat na holý krk. Díky tomuto účesu jsem si mohla vzít dlouhé visací náušnice a jednoduchý náhrdelník, který pouze doplňoval vzor kamínků na mých sytě červených šatech.

„Mio, v kolik má dorazit Draco?“ zeptala se Hesper asi ve tři čtvrtě na šest. Ještě stále stála před zrcadlem a nespokojeně se na sebe mračila. Stále nebyla spokojená se svými vlasy, které ve skutečnosti vypadaly úchvatně.

„Za čtvrt hodiny,“ odpověděla jsem a poupravila si lesk na rtech. Vstala jsem od stolu a došla k zrcadlu, kde jsem se postavila vedle Hesper. Otočila jsem se na jednu i na druhou stanu a spokojeně se usmála. Byla jsem se vším naprosto spokojená. Na rozdíl od Hesper.

Ještě chvíli jsem se pozorovala v zrcadle, když mě něco vyrušilo. Byl to rámus, který se ozval od krbu. Obě jsme se otočili a viděli, jak Draco vystupuje ze zelených plamenů. Rukou si ležérně prohrábl svoje blonďaté vlasy a pak ji spustil k tělu. Měl na sobě přesně padnoucí tmavě modrý oblek, zpod kterého vykukovala světlá košile, u krku rozepnutá. Nenápadně jsem si ho prohlédla od hlavy k patě a musela jsem se dvakrát zhluboka nadechnout, protože ať jsem chtěla, nebo ne, musela jsem si připustit, že mu to neuvěřitelně sluší.

„Ahoj, Hesper,“ řekl směrem ke svojí sestřenici a lehce ji políbil na tvář. Kdyby to nebyl Malfoy, řekla bych, že to bylo přirozené gesto pozdravu, ale k němu mi to moc nesedělo. „Grangerová,“ prohodil ke mně s odměřeným úsměvem.

„Malfoy,“ odpověděla jsem vlažně a dostala se zpátky do reality.

„Ale no tak, vy dva! Pokud vím, ty máš být milý doprovod,“ napomenula Hesper Draca. Ten jen protočil panenkami a nasadil svůj milý úsměv. Musela jsem se kousnout do tváře, abych Hesper něco neřekla, protože jsem věděla, že to není nijak příjemné ani pro jednoho z nás. Opět jsem se sama sebe v duchu ptala, jestli to byl dobrý nápad.

Z tohohle uvažování mě vytrhl právě Draco, když nastavil mně i Hesper rámě. Hesper je bez jediného zaváhání přijala, ale se mnou to tak jednoduché nebylo. Věděla jsem, že by vypadalo divně, kdybych na ples přišla „jen“ vedle nich, ale stejně jsem váhala. Nakonec jsem se však rozhoupala a přijala Dracovo nabízené rámě. Okamžitě jsem pod rukou ucítila, jak se mu napjaly svaly.

Reprezentativní hala ministerstva byla upravená pro potřeby plesu – po okraji byly rozestavené stolky s pitím a občerstvením a prostředek představoval taneční parket. Taneční parket byl dostatečně prostorný, aby se na něj vešel každý zaměstnanec ministerstva i se svým doprovodem.

Když jsme vešli, okamžitě jsem se instinktivně rozhlédla, abych zjistila, jestli tu Ron už není. Jakmile jsem pohledem zavadila o první rezavou kštici, srdce mi udělalo několik kotrmelců. Naštěstí to byl Percy, ale stejně jsem byla stále víc a víc nervózní, protože o faktu, že tu bude i Ron, jsem nikomu neřekla.

„Hesper, mohla bys se mnou jít na toaletu? Potřebuju pohlídat kabelku,“ obrátila jsem se na Hesper s první lží, která mě napadla, a doufala, že z mého vyděšeného pohledu pochopí, že hlídání kabelky na dámských toaletách je teď moje poslední starost.

„Zajisté,“ odpověděla lehce váhavě. Bez váhání jsem ji chytla za zápěstí a co nejrychleji táhla z místnosti. Ona se v jednu chvíli otočila a jen pokrčila rameny jako odpověď na Dracovu tichou, nevyslovenou otázku.

„Mio, co se děje? Vypadáš… vyděšeně,“ vyhrkla na mě, jakmile jsme byli na chodbě. Opřela jsem se o stěnu a na chvíli zavřela oči, abych si urovnala myšlenky v hlavě a co nejsrozumitelněji a nejjednodušeji jí vysvětlila, že přijde Ron a že z toho mám nehorázný strach.

Zhluboka jsem se nadechla a všechno jí pomalu vypověděla – jak za mnou byl Harry, když jsem mu napsala ten podivný dopis, protože jsem se nechala od ní zviklat, a jak mi nakonec oznámil, že tu bude i Ron. Hesper na mě vykulila oči a lehce otevřela ústa.

„No, tak to je teda něco. Řekla jsi to Dracovi?“ zeptala se instinktivně. Zavrtěla jsem hlavou a začala zkoumat vzor na mramorové podlaze, abych se na ni nemusela podívat. „Tak bychom mu to měli hezky rychle říct, protože jestli ho potká dřív, než mu to řekneme, tak mu určitě něco udělá. Pamatuješ si, doufám, že ho vážně nemá rád.“ Tiše jsem přikývla. Pamatovala jsem si až moc živě jejich vzájemnou nevraživost. „Fajn. Tak jdeme,“ zavřela Hesper naši debatu a zamířila zpátky do haly. Já však stála na místě a nechtěla jsem se hnout.

„Neboj se, bude to dobré. Draco ti pomůže. Slibuju,“ mrkla na mě, vzala mě za zápěstí a jemně, ale pevně táhla do haly.

Já však pochybovala. Pochybovala jsem o tom, že zvládnu dívat se na Rona, jak se plazí po dvojčatech, a nic neudělat. Zhnusil se mi v ten okamžik, kdy jsem se to dozvěděla, ale stejně jsem ho stále ze své hlavy úplně nevyhnala. Nějak se mi to ještě nepodařilo. A zároveň jsem pochybovala o Hespřiných slovech, že mi Draco pomůže. Moc dobře jsem věděla, že by mě nejraději potopil při první možné příležitosti.

„Nevěřil bys, jaká je na dámách fronta,“ pronesla se smíchem Hesper, když jsme se vrátili. Hesper při pohledu na mě pochopila, že v tuhle chvíli nebudu schopná Dracovi povědět o Ronovi, takže vzala iniciativu do vlastních rukou: „Bratránku, pojď si se mnou pro pití. Určitě mi něco doporučíš,“ nadhodila. Zavěsila se do Draca a táhla ho ke stolkům s různými skleničkami.

Byla jsem Hesper nehorázně vděčná, že mi takhle pomáhá. Já se zatím donutila dýchat zhluboka. V duchu jsem se začala přesvědčovat, že Hesper Draca určitě přemluví, aby mi pomohl. Už několikrát se ukázalo, že on na její slova dá. Podle všeho ji měl opravdu rád. Abych jen tak nestála a zaměstnala mozek něčím jiným než myšlenkami na Rona, začala jsem se pomalu otáčet kolem své osy a mapovat okolí. Až se to najednou stalo. Zničehonic se objevil a stál přímo přede mnou i s dvojčaty, každou po jednom boku…

Opět děkuji všem za komentáře. Jsme za ně pokaždé nehorázně ráda a bez nich byl do psaní neměla takovou chuť, jakou obvykle mám. Děkuji vám. Doufám, že jste si kapitolku užili a necháte mi tu komentář, který mě popožene v další práci.

Vaše Ali =) 

Autor: Ali (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Agentura na společníky - 11. kapitola: